Křesťan a démoni

Křesťanství bez bible by bylo jako strom bez vody nebo jako třeba jako víra v mimozemšťany, která není ničím podložená. Křesťanství je víra, která se opírá o historické záznamy očitých svědků, kteří vykládají o tom jak se setkali s Bohem a co Bůh udělal v jejich životě. Nepostradatelnou součástí tohoto svědectví je výpověď o temném duchovním světě, jehož pochopení pro křesťany je důležité. Křesťan, který nevěří v existenci temných duchovních sil, o kterých apoštol Pavel psal jako o "duchovních mocnostech v nebesích", jednak nevěří bibli a také nemá moc možností jak efektivně bojovat proti duchovnímu zlu (Ef 6:12). Bible nepopisuje jen dobro, ale také zlo. Víra není jen víra ve věci viditelné a nehmatatelné, ale především v ty, které vidět nejsou. Křesťané se dělí na mnoho skupin a každá skupina jinak interpretuje klíčové pasáže bible. Nový Zákon však říká, že evangelium je jenom jedno, a každý kdo by přišel s jiným evangeliem je proklet. Apoštol Pavel několikrát ve svých dopisech zmiňuje, že jiné evangelium, než to které hlásali apoštolové není. Proto se jednotlivé křesťanské spory vzájemně vylučují a i když se snaží o vzájemnou toleranci v předstírané lásce, aby křesťané fungovali jako zdánlivě jednotná církev, z vnitřního pohledu je stav takový, že mnoho křesťanských skupin považuje ty ostatní za odpadlíky a nevěřící či neobrácené křesťany. Tento názor zastává například baptistický pastor Jason Cooley (Old Paths Baptist Church, Northfield, Minnesota), pro kterého jsou všichni letniční křesťané nepraví křesťané. Takovýto funfamentalistický postoj je v podstatě správný, protože ekumena jde svou povahou proti učení apoštola Pavla, které netoleruje odchylky od pravé víry. Je jasné, že všichni mít pravdu nemohou. Ekumena není transparentní, dělá zmatek v tom kdo čemu vlastně věří. Vede to k tomu, že všichni se ovlivňují navzájem a vnáší tak teologický zmatek dovnitř jednotlivých církví, takže tyto církve už nejsou teologicky "čisté". Ekumena znamená dělání kompromisů a falešnou toleranci, neboli ředění Boží pravdy na maximum s odůvodněním, že jen tak je možné dosáhnout lásky a jednoty církve. Když však čtete list Korintským je jasné, že Pavel byl opravdu autoritou, který netoleroval cizí učení a cizí vlivy v církvi a s takovými měl v plánu se vypořádat. Hříšníci a smilníci mají být vyobcováni z církve, říká Pavel. Odchylky od pravého učení se netolerují, kdo neuposlechne má být vyloučen. Tak zní to pravé Pavlovo evangelium. Takto a nijak jinak Pavel dosahoval jednoty církve.

Zatímco k některým problematikám se apoštolové vyjádřili jasně, jiné nechali bez povšimnutí a vznikly kolem toho spory. Apoštoly však je třeba brát vážně, protože Ježíš je ustanovil jako kazatele evangelia a učitele, kteří měli vést církev. Z toho taky vyplývá, že kdokoliv zlehčuje autoritu těchto biblí zmíněných apoštolů, stává se Božím nepřítelem, protože neuposlechl zdravé biblické vyučování, které jimi bylo předáno a vysvětleno. Oni byli k Ježíši nejblíže, strávili s ním několik let a proto byli jediní, kdo mohli věruhodně vysvětlit křesťanské učení. Žádný další apoštol není a to ani v dnešní době, protože kdokoliv by se za apoštola prohlásil, byl by falešný apoštol seslaný ďáblem jako svůdce. Toto tvrzení se opírá o fakt, že Pavel o apoštolech prohlásil: "Mám totiž zato, že nás poslední apoštoly Bůh vystavil na odiv jako odsouzence k smrti, ..." 1 K 4:9.

K jedním z problematických nauk patří nauka o démonech. Mnoho toho nevíme. Něco málo si můžeme domyslet ze Zjevení Jana. 

Tehdy se na nebi ukázalo jiné znamení: hle, veliký rudý drak se sedmi hlavami a deseti rohy, a na těch hlavách sedm korun. (4) Jeho ocas vlekl třetinu nebeských hvězd a svrhl je na zem. A ten drak se postavil před ženu, která měla porodit, aby její dítě sežral, jakmile ho porodí. (5) Ale když porodila syna, muže, který má pást všechny národy železným prutem, byl její syn vytržen k Bohu a jeho trůnu. (6) A ta žena utekla na poušť, kde měla od Boha připravené místo, aby ji tam živili tisíc dvě stě šedesát dní." Zj 12:3-6

Z tohoto zjevení se dá odvodit to, že svržené hvězdy jsou andělé, kteří byli svrženi na zem, když se Lucifer se svými služebnými anděly postavil na odpor Bohu. Tito svržení andělé pak na zemi začali páchat duchovní zlo ve formě démonů. Jednoduše vysvětleno, ďábel je pokušitel a každá zlá myšlenka je od ďábla nebo jeho služebníků - démonů. Důsledek tohoto duchovního zla je viditelný, lidé páchají zlo a toto hmatatelné zlo působí utrpení a bezpráví. Každý hřích, který člověk spáchá v těle, dělá z člověka otroka hříchu.

Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, říkám vám, že každý, kdo dělá hřích, je otrokem hříchu." Jan 8:34

S hříchem člověk ztratil svobodu. Když člověk hřeší, není svobodný. Tyto Ježíšova slova je třeba si dobře pamatovat a věřit jim, jinak nelze správně pochopit základy evangelia. Toto Ježíšovo prohlášení má dva důsledky:

Důsledek první

Jak jsem již řekl, žádný člověk, který hřeší není svobodný, ale žije dosud v zajetí. To znamená, že když je člověk zajatý, nedokáže sám sobě pomoct, ale potřebuje si připustit tuto svou bezbrannost a ztracenost, aby mohl přijmout pomoc. Tato pomoc vyžaduje víru v Ježíše Krista, přesněji v jeho osobu, jak je popisována v evangeliích: že on je Boží syn, narozeny z lidské matky, ale lidského otce neměl, neboť byl zplozen Bohem a proto byl člověkem i Bohem zároveň. Byl bez hříchu, neboť nebyl zplozen z muže a ženy, ale z ženy a z Ducha Svatého. Protože on jsoucí byl a jest bez hříchu a jsoucí jest Bůh, jen díky tomu, měl moc položit svůj život za hřích lidstva a vykoupit nás tak z hříchu. Neboť odplatou hříchu je smrt, jak praví Zákon. Ano, to praví ten Mojžíšův Zákon, ale ačkoliv je Mojžíšův a údajně byl zrušen smrtí Krista na kříži, tento Zákon stále platí pro ty, kdo neuvěřili v Ježíše Krista a v jeho smysluplnou oběť za naše hříchy. Takže platnost toho Zákona se potvrzuje, ovšem pouze pro ty, kdo následují Ježíše Krista a vydali mu svůj život, takže se nechali ponořit do vody v jeho jméno, ti jsou zproštěni Zákona smrti. Neboť on řekl: 

Ježíš odpověděl: "Amen, amen, říkám ti: Jestliže se někdo nenarodí z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království." Jan 3:5

Znát toto a udělat to: uvěřit v něj a to tím správným způsobem, a nechat se ponořit do vody v jeho jméno, aby se člověk narodil znovu, je klíčové pokud člověk chce získat duchovní osvobození darované Kristem. Proto nauku o démonech začínám právě tímto veršem. Ano, Ježíš sice vymítal démony z židů, tito židé, ale nebyli neznalí bible, měli přece Tóru a měli základy víry. Byli vyučeni, byli to věřící lidé. Většinou u těchto lidí musela existovat víra, aby byli vysvobozeni, víra, která se projevila v tom, že vyhledali Ježíše, protože věřili, že jim dokáže pomoct.

Vymítám-li však démony Božím Duchem, jistě k vám přišlo Boží království. (29) Jak také může někdo vejít do silákova domu a uloupit jeho majetek, pokud toho siláka nejdříve nespoutá? Teprve tehdy vyloupí jeho dům. (30) Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje." Matouš 12:28-30

Když pak nečistý duch vyjde z člověka, chodí po suchých místech a hledá odpočinek, ale nenachází. (44)  Tehdy řekne: `Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.´ A když přijde, nalezne ho prázdný, vymetený a ozdobený. (45) Potom jde a přibere k sobě sedm jiných duchů, horších než je sám. Pak vejdou dovnitř a bydlí tam a poslední věci toho člověka jsou horší než první. Tak tomu bude i s tímto zlým pokolením." Matouš 12:43-45

Ježíš navíc pravděpodobně popisoval situaci, kdy židé byli uzdraveni nebo vysvobozeni a démon z těla odešel, ale pro jejich nevíru a nevděk, se vrátili ke svým hříchům. Nechtěli Ježíše následovat, nechtěli naslouchat jeho učení a chtěli chodit po svých vlastních cestách. Tohle mi připomíná naše nevěřící Česko, kdy lidé hledají jen konzum a starající se jen o své každodenní starosti si myslí, že všechno můžou vyřešit sami a Boha nepotřebují. Nezajímá je Bůh? Proč by se měli uskromňovat a dávat například peníze církvi, když mohou ty stejné peníze utratit za příjemnější věci, jako je dovolená u moře, výlet k pyramidám, do Pyrenejím, ti bohatší třeba na Malorku, nebo k Machu Picchu [maču pikču]. Nebo proč se nějak omezovat, když lidé si chtějí užívat dovolenou na pláži nebo užívat adrenalinových sportů? Jenže tenhle životní styl nějak nesedí s evangeliem, protože Ježíš přece řekl: "Kdokoli by si totiž chtěl zachránit duši, ztratí ji, ale kdokoli by ztratil svou duši pro mě, ten ji nalezne." Mt 16:25 a 

"Blaze chudým v duchu, neboť jim patří nebeské království. Blaze plačícím, neboť oni budou potěšeni. Blaze mírným, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni." Matouš 5:3-6. A bohatým Ježíš vysloveně říká: "Ale běda vám bohatým, neboť vy už máte své potěšení. Běda vám, kteří jste nasyceni, neboť budete hladovět. Běda vám, kteří se teď smějete, neboť budete truchlit a plakat. Běda vám, když o vás budou všichni lidé mluvit dobře. Totéž přece dělali jejich otcové falešným prorokům." Lukáš 6:24-26

Takže tihle lidi, kteří hledají své požitky, ale nechtějí se opravdově obrátit a celým srdcem následovat Boha, když budou vysvobozeni z duchovního zajetí - jako neobráceným se jim to vše vrátí. Ježíš tedy vlastně varuje, u koho má smysl vymítat a u koho ne.

Pak je tu druhá kategorie, lidí, kteří nemají moc šanci pochopit evangelium rozumem a ti by měli dostat šanci na vysvobození (a nemluvím i lidech s nízkou inteligencí, ale o lidech s pomatenou myslí). Kdo však skutečně chce pomoct v této věci? Církve službu vymítání obvykle nepraktikují a když, tak ji praktikují jen v rámci své církve.

Hlavním rysem prvního důsledku zajetí hříchu je to, že člověk, který uvízl v pasti hříchu, ztrácí víru či schopnost vnímat Boží blízkost. Člověk si návykem na hřích přivozuje těžkosti, a přes veškeré úsilí není lehké s hříchem skončil. Popravdě, většinou to z vlastních sil nejde. Nejde jen o důsledek hříchu ve smyslu závislosti na něm a sklizení zlého ovoce hříchu, ale jde o ty vnitřní destruktivní důsledky, na duši a na ducha. Někdy může být důsledkem hříchu deprese, úzkost nebo nezvladatelná zuřivost, ze které člověk také potřebuje vysvobodit. Mohou to být mentální či duševní problémy nebo přivozené nemoci. O tom, že Ježíšovi učedníci byli informováni o tom, že hřích způsobuje nemoc svědčí Jan 9:2.

Řešení prvního problému

První důsledek zajetí hříchu se týká toho, že člověk si nedokáže pomoci, nedokáže si pomoci ani svou vlastní vírou. Člověk nemůže spoléhat na to, že velikost a neotřesitelná jistota moji nebo tvoji víry, mě nebo vás vysvobodí z problémů. Není to velikost víry, ale důvěra v Boha, který zachraňuje. Naznačuji tím, že jakékoliv snahy budovat svou vlastní víru, ve stylu podobném jako to vidíme u Hnutí víry, ve smyslu dobyvatelském: já jdu a svou vírou si něco vydobiju, přitáhnu nebo pozitivním vyznáváním si to vynutím... Svou vírou, svou modlitbou a svými prohlášeními ve víře si myslím, že změním budoucnost a okolnosti, tohle není biblický postoj. Ježíš se takto nemodlil ani apoštolové. Je to moderní druh falešné a zvrácené víry

Druhý důsledek

Druhý důsledek Ježíšova výroku o zajetí v hříchu J 8:34 je ten, že člověk, který je v hříchu nedělá své rozhodnutí hřešit o své svobodné volbě, jinak by nehřešil. Člověk klopýtá, protože žije v hříchu a v nevědomosti. Člověk, který je opravdu vysvobozený od hříchů nemá potřebu se stále znovu a znovu vracet k témže hříchům, a i když je někdy pokoušen, díky Duchu Svatému dokáže pokušení vzdorovat, protože má jasně stanovený cíl, za kterým se vší silou žene: Ježíše Krista, pro kterého chce cele žít.

Je celá řada církví a hnutí jako je například Assemblies of God, jež tvrdí, že člověk má svobodnou volbu nehřešit. To ale nemůže být pravda. Člověk, který se systematicky a často vrací k témže hříchům buď nechce přestat hřešit nebo je v otroctví hříchu a jako takový pak nedělá co sám chce, ale co nechce (Ř 7:15,17).

Nerozumím totiž tomu, co dělám; neboť nekonám to, co chci, ale dělám to, co nenávidím. ... (17) Nyní to pak již nedělám já, ale hřích, který ve mně přebývá." Ř 7:15

Bible říká něco jiného. Člověk má jen jednu svobodnou volbu: rozhodnout se zda bude věřit Bohu, tzn. zda mu bude důvěřovat a milovat ho. Pokud svou touhu po Bohu vyjádří a volá k němu, Bůh nezůstane bez odpovědi. Následně však, vzhledem k odpovědi, kterou Bůh poskytuje, člověk musí jednat určitým způsobem. V tomto přemýšlení o Bohu a v rozhodování má člověk opravdu svobodnou volbu. I když jsou církve, které by do debaty chtěly tahat předurčení, že všechno je předurčeno... (Viz konec článku). Toto bych sem tahat nechtěl. Pro nás jakožto smrtelníky je důležité chápat Boha z pohledu tohoto: máme svobodnou volbu rozhodnout se, zda v něho budeme věřit či ne, zda mu budeme důvěřovat. Dokonce i když se hněváme, můžeme ho poprosit, aby od nás odejmul tento hněv či odpor vůči němu a napravil naši cestu a vysvobodil nás ze všeho negativního, co nás ovládá a nad čím nemáme kontrolu. Poprosit můžeme. Bůh nikdy nezůstane bez odpovědi, pokud tu modlidbu myslíme vážně.

Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím více váš nebeský Otec dá Ducha Svatého těm, kdo ho prosí?" L 11:13

Kdo je v zajetí hříchu a chce být vysvobozen, důležité pro něj je věřit tomu, že Bůh pro něj má řešení. Je dobré tuto víru povzbuzovat a připomínat čtením klíčových veršů v bibli.

Potom k Ježíši přistoupili učedníci a v soukromí se ho zeptali: "Proč jsme ho my nemohli vyhnat?" (20) Ježíš jim řekl: "Kvůli své nevíře. Amen, říkám vám, když budete mít víru jako hořčičné zrnko, řeknete této hoře: `Přejdi odsud tam,´ a ona přejde a nic pro vás nebude nemožné. (21) ---" Mt 17:19-21 podle WHGNT, NA27 a NA28

Ježíš neříká, že k vyhánění démonů je třeba mít víru jak horu, ale jako malinké hořčičné semínko, o kterém později řekl:

Pak jim předložil jiné podobenství. Řekl: "Nebeské království je podobné zrnku hořčice, které člověk vzal a zasel na svém poli. (32) To zrnko je opravdu nejmenší ze všech semen, ale když vyroste, je větší než jiné rostliny a stane se stromem, takže nebeští ptáci přiletí a uhnízdí se v jeho větvích." Mt13:31-21

Ježíš k nim tedy znovu mluvil. Řekl: "Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude už chodit v temnotě, ale bude mít světlo života." Jan 8:12

Jestliže vytrváme, budeme s ním také kralovat. Jestliže jej zapřeme, zapře i on nás. Jestliže jsme nevěrní, on zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe." 2 Ti 2:12-13

Vy jste však "vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid získaný k vlastnictví," abyste vyhlašovali ctnosti Toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla." 1 P 2:9

Prohlášení, že křesťan nemůže mít démona, neplatí univerzálně

Pokud někdo chce tvrdit, že křesťan nemůže mít démona, tak by měl nejprve jasně definovat kdo je křesťan. Tuto věc si musíme ujasnit hned na začátku, neboť jak jsem psal dříve, je mnoho církví, kteří jdou proti sobě - jsou různé fundamentální doktríny jako ty baptistické, které například letniční nepovažují za plně obrácené křesťany, za ty pravé... Mezi křesťany je však daleko víc rozporů, takže je vyloučené, aby termín "křesťan", resp. "pravý křesťan" platil pro všechny stejně. Z toho důvodu záleží na tom, kdo výše uvedené tvrzení říká a komu. Nelze tento výrok přijímat bezvýhradně bez seznámení s doktrínou. Vůbec je nesprávné, tendenční až manipulativní, používat tento termín obecně, jakoby platil na všechny křesťany. Je klamné dělat takové závěry bez toho, aniž by byly zdůrazněny měřítka či mantinely podle čeho je definován pravý křesťan.

Baptisté například otevřenou možnost, že letniční křesťané mohou mít démoni. Takže navenek sice kážou, že křesťan nemůže mít démona, ale myslí to tak, že nemůže mít démona pouze ten, kdo je věrný baptistickému vyznání tělem i duší. Všichni ostatní jsou nespasení nebo v apostázi.  Podobně katolická církev odmítá protestantské církve jako nepravé, neboť nemají zachovalou následovnickou linii. Pokud někdo nemá přesně vyjasněné tyto teologické rozpory, pak neví čemu vlastně věří. Pokud někdo chce tvrdit, že křesťan nemůže mít démona, tak by měl mít jednoznačné stanovisko vůči tomu, kde jsou ty hranice - kdo může mít Ducha Svatého a kdo ne. Kdo je spasen a kdo ne. Ovšem, víra založená na nesprávných teologických a iracionálních předpokladech je marná a je nesprávná. Protože baptisté označují projevy v letničních církvích, ať už jde o dar jazyků, dar proroctví či jiné projevy, za projevy démonů, čímž v podstatě říkají, že ti lidé nejsou opravdově obrácení věřící. Říkají, že tam jsou démoni, což je v praxi totéž, jako říkat, že mají démony. No pokud by nezastávali takto jasný názor, pak by si jejich teologie protiřečila - oni přeci nemohou říci: "Letniční, on sice má 'dar jazyků' a prorokuje, ale jsou to všechno démoni. Není to od Boha, protože tyhle dary ustaly." a zároveň: "Má ducha Svatého." Oni tvrdí, že Duch Svatý nemůže být dohromady tam, kde jsou démoni. Takže buď má Ducha Svatého a nejsou to démoni, nebo nemá Ducha Svatého a je to neobrácený křesťan (tedy někdo kdo se navenek chová jako křesťan nebo si o sobě myslí, že je křesťan a poznal tu pravou cestu, ale podle nich to není ta pravá cesta a tím pádem není spasen a není pravý křesťan).

Otázka tedy není zda křesťan může mít démona, ale jestli zbožný a oddaný katolík může mít démona. Měli bychom se ptát: Může mít pravověrný katolík démona? Položte si prosím tuto otázku a odpovězte na ní jasně! Může mít pravověrný baptista démona? Může mít pravověrný luterán démona? Může mít démona luterán, který se jen hlásí ke svému luteránství, ale nežije jako křesťan? Může mít démona protestant, který sice tvrdí, že uvěřil v Ježíše, ale nikdy se nenechal pokřtít? Může mít démona letniční protestant? Může mít démona letniční protestant pokřtěný do katolické trojice? Může mít démona protestant, který se nechal pokřtít jen ve jméno Ježíše Krista, nikoliv ve "jméno" Otce a jméno "Syna"? Může mít pedofil nebo vrah démona? Co takhle pedofilní kněz katolické nebo protestantské církve? Může mít démona? Co takhle inkvizitor, který zabíjel protestanty nebo protestant, který zabíjel nebo nechal vraždit jiné křesťany? Ve všech těchto otázkách mít démona znamená, že takový křesťan má být obsazený démonem, ať už kvůli hříchům, nepravé víře nebo kvůli nepravému vyznání, nepravému evangeliu. V listu Galatským 1:7-9 Pavel třikrát opakoval: Jiné evangelium není, a kdo káže jiné evangelium ten je proklet. Prokletý člověk samozřejmě nemá Ducha Svatého, protože nevěří v to pravé evangelium, ale v jiné evangelium. A protože tento člověk nemá Ducha Svatého, i když to co prožívá může považovat za Ducha Svatého, ve výsledku to znamená, že takový křesťan může mít démona.

Proč nemůžeme mít všichni pravdu?

Nejzásadnější rozpor a největší propast mezi katolíky a protestanty je v tom, že katolíci nevěří, že bible je tou nejvyšší autoritou, ale že Boží slovo, které může být i nepsané, reprezentované tradicím a zajištěné nepřerušenou apoštolskou posloupností (či jak tomu říkají). Zatímco protestanti tvrdí, že tato posloupnost či církevní autorita byla dávno přerušena, mnozí říkají, že katolická církev odpadla od Pravdy a té pravé Cesty již začátkem 3. století. Katolická církev to však nenazývá odpadnutím, ale historickým vývojem! Toto je pro nás protestanty naprosto neslučitelné, a pro mnohé z nás ŘKC představuje babylonskou nevěstku a antikristovu organizaci. Z toho vyplývá, že málokterý katolík by mohl být spasen, protože málokterý katolík je modlář. Většina z nich provádí okultismus a modlářství v podobě uctívání mrtvých ... což je jen jeden z mnoha důkazů odpadnutí od Boha. Další důkazy jsou pak sexuální zvěrstva na vyšších místech... Podobně ani mnohé protestantské církve na tom nejsou lépe, mnohé dokonce popírají trojici Otce, Syna a Ducha, že by mohli být jeden Bůh a přesto ve třech osobách. A to je důvod, proč nemohou být spaseni, protože podle Gal 1:7-10, není možné, aby všichni měli pravdu.

Křesťané nemluví o těch vzájemných rozdílech jen kvůli ekumeně; kvůli předstírané lásce, vzájemné toleranci a spolupráci se hlásí k ekumeně. Pokud ale křesťan bere svou víru vážně, musí mít jasný a rozhodný postoj ve věci víry, podobně jako ho měl Ježíš. Ježíš byl radikální a neústupný v otázkách pravdy, vyžadoval radikální a jasná rozhodnutí a konkrétní kroky jako opustit všechen majetek, opustit rodinu a následovat Krista. Ekumeničtí křesťané ve své falešné zbožnosti předstírají lásku tím, že mlčí o těchto vzájemných rozdílech, které definují spasení. Prostě nemůže být každý spasen. Tyto církevní vyznání nejsou banální záležitostí, který by bylo možné zlehčovat. Jestliže někdo je v nějaké církvi jenom proto, aby někde byl, a přitom nevěří nebo se neřídí pevně tím co jeho vlastní církev prohlásila za pravdu, za pevný základ víry, pak tento člověk neví co chce a dosud se zmítá, dosud hledá a vlastně neví kam patří. Není tedy jisté ani jeho spasení, protože nemá ujasněné základní věci. Nemůžete jen tak slepě přijímat cizí učení od různých lidí, od cizích křesťanů na internetu, které neznáte a nevíte do jaké církve patří ani čemu doopravdy věří. Například letniční skupina Assemblies of God (dále AOG) odmítá, že by křesťan mohl mít démona a já jsem nikdy v Apoštolské církvi (Dále jen AC), která tam patří neviděl, že by vymítali démona. Naopak jsem tam viděl mnoho projevů démonů, které nikdo nevymítal, protože znaky projevů démonů se tam zaměnily za projevy Ducha Svatého. A toto je u nich normální. Ale vím o jiné církvi k nim přidružené, která údajně patří také k AC a AOG, a tato démony u křesťanů vymítá, takže na to očividně věří a mají s tímto druhem vysvobozování úspěch. Na druhou stranu ale baptisté a AOG to odmítají jako vadnou teologii. Dále uvnitř AC samotné, jsou lidi, kteří nějakým způsobem sympatizují s lidmi, kteří učí jiné věci než AC. Protože je to tak promíchané nestačí vědět jen co která církev učí, ale také čemu kdo vlastně věří.

Nepokrytecké a naivní přijímání každého prohlášení na netu, že "křesťan nemůže mít démona" je tedy hloupé, naivní a nebiblické. Pokud člověk bere svou víru vážně, musí vyloučit ty lidi, kteří očividně mají výrazně odlišné vyznání, z pravého křesťanství, čímž je vážně zpochybněno jejich spasení a také ve vzduchu visí, zda takoví lidé mohou doopravdy mít Ducha Svatého.

Baptisté například věří tomu, že je-li člověk pravý křesťan, tj. cele obrácený baptista, není možné na něj uplatňovat dar rozlišování Duchů, protože takový člověk nemůže mít démona.

Milovaní, nevěřte každému duchu, ale zkoušejte duchy, zda jsou z Boha, neboť do světa vyšlo mnoho falešných proroků. ... (5)  Oni jsou ze světa; proto mluví světsky a svět je poslouchá. (6)  My jsme z Boha. Kdo zná Boha, poslouchá nás; kdo není z Boha, neposlouchá nás. Podle toho poznáváme ducha pravdy a ducha bludu." 1 Janův 4:1-6

Ze slov apoštola Jana je patrné, že rozlišování duchů je třeba aplikovat také na křesťany a rozeznávat, kdo je obrácený křesťan. Ten, kdo mluví světsky - i ten kdo přichází s odlišnými naukami - je ze světa a to znamená, že takový může mít démona. Je to řečeno jasně. Z tohoto pohledu, baptisté tedy káží bludy a falešné evangelium. Proč by tedy někdo měl přijímat jejich tvrzení, že křesťan nemůže mít démona? Tím spíše, že tím slovem křesťan myslí věřícího stejného vyznání jako mají oni sami?

Chceš však poznat, ó marný člověče, že víra bez skutků je mrtvá?" Jk 2:20

Jako je tedy tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků." Jk 2:26

Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, ho musí uctívat v duchu a v pravdě." Jan 4:24

Ne že bych již dosáhl anebo již byl dokonalý, ale ženu se vpřed, abych přece jen uchvátil to, k čemu jsem byl uchvácen Kristem Ježíšem. (13) Bratři, já nemám za to, že bych již uchvátil, ale činím jediné: zapomínaje na to, co je za mnou, a vztahuje se k tomu, co je přede mnou, (14) ženu se k cíli, k vítězné odměně Božího povolání shůry v Kristu Ježíši." Filipským 3:12-14