Původ Vánoc a tradice zdobení vánočních stromků

Přál jsem si tento článek napsat před Vánocemi, ale nestihl jsem to. Proč je dobré znát původ Vánoc a tradice zdobení vánočních stromků? Třeba proto, že je to téma, které může zajímat vaše nekřesťanské známé, téma, které otevírá možnost společného tématu mezi křesťany a nekřesťany.

Věděl jsem, že Vánoce mají pohanský původ a že strom pravděpodobně byl používán ve vztahu s obětováním darů nějakému nekřesťanskému božstvu. Slyšel jsem už o tom, že Vánoce byly zavedeny proto, že katolická církev chtěla přiblížit křesťanství pohanům a tak udělala to, že zachovala pohanské tradice, ale upravila je tak, aby připomínaly křesťanské události. A zde je kořen problému. Mnoho denominací, které se hlásí k protestantskému vyznání víry neuznávají slučování křesťanství s pohanstvím. V bibli ve Starém zákoně (tj. v židovské Tóře) se píše Boží lid se má oddělit od pohanských národů a od pohanských zvyků. Je to velké téma celého Starého Zákona. Rozhodl jsem se toto téma ještě více prozkoumat a tak jsem prošel internet a vypsal sem zajimavé informace ohledně pohanských tradic, jež se časem staly nebo mohly stát inspirací pro vznik Vánoc.

Prvopočátek vzniku Vánoc

"Zhruba prvních 300 let našeho letopočtu křesťané neslavili Ježíšovo narození zvláštním svátkem. Důvodem bylo to, že v prvních staletích byli křesťané Římany krutě pronásledováni. Teprve když římský císař Konstantin v roce 313 milánským ediktem vyhlásil náboženskou svobodu, mohli křesťané slavit den narození Ježíše Krista. Roku 354 byly Vánoce, jakožto křesťanský svátek, oficiálně uznány papežem Liberiusem, a to k datu 25. prosince. Na tento den připadal starý pohanský svátek "Narození věčného slunce". Východní církev slavila narození Krista 6. ledna. To bylo datum jednoho pohanského svátku v Alexandrii: "Narození Božského eonu".  zdroj, odstavec 1

"Starověcí pohané mnohých národů spojovaly kult Slunce (Bálův kult) s kultem matky (kult Aštarty nebo Ašery) a s rituálním kultem stále zelených stromů (evergreenů). V době oslav svatých nocí, zasvěcených slunečnímu božstvu, pořádali pohané bujaré oslavy u stále zelených stromů. Věšeli na ně ozdoby, ovoce, pamlsky a světla. To se dělo nejprve ve volné přírodě, později doma, protože to bylo pohodlnější. Zdobení stromků bylo ještě začátkem 16. století katolickou církví považováno za pohanský zvyk a jako takové pronásledováno. Teprve koncem 16. století byl stromek vzat na milost a stále zelené větve jehličnanů se staly symbolem věčného života. Je zajímavé, že první stromky prý lidé zavěšovali za špičku od stropu." zdroj, odstavec 2

Autorka obou citací: Karla Konečná, Vánoce - Historická fakta, rok vydání 2015.

O kultu slunce a o tom, jak ho církev spojila s křesťanskými oslavami narození Ježíše píšu v tomto článku Pohanský původ Vánoc. Píšu tam více informací o Bohu slunce.

Důležité citace z bible:

V bibli se dočteme, že Boží lid nemá zachovávat pohanské zvyky.

Leviticus 18:2-5 "Mluv k Izraelcům a řekni jim: Já jsem Hospodin, váš Bůh. Nesmíte jednat po způsobu egyptské země, v níž jste sídlili, ani po způsobu kenaanské země, do které vás vedu. Nebudete se řídit jejich zvyklostmi. Budete jednat podle mých řádů a dbát na má nařízení; jimi se budete řídit, neboť já jsem Hospodin, váš Bůh. Budete dbát na moje nařízení a na moje řády. Člověk, který podle nich bude jednat, bude z nich žít. Já jsem Hospodin."

Leviticus 18:29-30 Každý, kdo se dopustí kterékoli z těchto ohavností, bude vyobcován ze společenství svého lidu. Proto dbejte na to, co jsem vám uložil. Nesmíte jednat podle ohavných zvyklostí, které byly páchány před vámi. Neznečišťujte se jimi. Já jsem Hospodin, váš Bůh." (ohledně nařízení, které dal Bůh Božímu lidu; Lv 18 se týká nahoty, incestu a zakázaného sexu)

Leviticus 20:22-27 Budete dbát na všechna má nařízení a na všechny moje řády a jednat podle nich, aby vás nevyvrhla země, do které vás vedu, abyste v ní sídlili. Nebudete se řídit zvyklostmi pronároda, který před vámi vyháním. Zprotivil jsem si je, protože se toho všeho dopouštěli. Ale vám jsem řekl, že dostanete do vlastnictví jejich půdu. Vám ji dám do vlastnictví, zemi oplývající mlékem a medem. Já jsem Hospodin, váš Bůh, já jsem vás oddělil od každého jiného lidu. Proto rozlišujte mezi čistými a nečistými zvířaty a mezi nečistým a čistým ptactvem, abyste neuvedli sami sebe v opovržení kvůli zvířatům, ptactvu a všelijakým zeměplazům, které jsem oddělil, abyste je měli za nečisté. Budete svatí pro mne, neboť já Hospodin jsem svatý. Oddělil jsem vás od každého jiného lidu, abyste byli moji. Muž či žena, v nichž by byl duch zemřelých nebo duch věštecký, musejí zemřít. Ukamenují je. Jejich krev padni na ně."

Bůh sice mluví o Egyptě a Kenaancích, ale toto lze obecně rozšířit na kterýkoliv národ, který neuctívá Hospodina a neřídí se jeho nařízeními. Podstatou tohoto nařízení je to, že věřící, kteří chtějí následovat Boha a jeho ochranu a požehnání, musí ho hledat celým srdcem a to znamená, že nesmí zachovávat pohanské zvyky. Mají mít vlastní zvyky, které jsou přímo spjaty s biblickými událostmi. V druhé citaci jsem uvedl širší kontext, protože se jedná o soubor nařízení, které pomáhají definovat jaké jednání je špatné a trestuhodné a jaké je správné, které vede člověka k poznání Boha. Za zmínku také stojí, že mezi nejzávažnější hříchy patří uctívání cizích bohů a sexuální hříchy, protože v pohanských kultech starého Kenaanu bylo uctívání falešných bohů spojeno právě se sexuální nemorálností, nevázaností a promiskuitou. Ovšem i nevíra a ateizmus, čili odmítnutí Boha je jistým druhem uctívání falešného boha. Nevíra je odmítnutím Boha a tím pádem také rebelií proti Bohu, což je také hřích.

Dnešní Vánoce

Dnešní Vánoce, které se rozšířily mezi pohany se navrátily ke svým pohanským kořenům, neboť již nemají nic společného s uctíváním pravého Boha, Hospodina. Dnešní pohan nechce mít nic společného s pravým evangelickým poselstvím, Bůh a víra v Boha ho nezajímá. Vše se točí jen kolem moderního člověka - kolem zábavy, užívání si nebo kolem nastolení falešného pokoje. Lidé chápou Vánoce jako svátek pokoje, hlavně v rodinném kruhu. Tento pokoj je ale falešný, protože je spojen spíš s humanismem než s Bohem. Jediný pravý a věčný pokoj je ten, který vychází z úcty k Bohu, z víry v něj a uctívání jeho. Tento pokoj vychází z poznání Boha a jeho milosti. Je s ním spojená také nadpřirozená láska a milost obdržená od Boha, tzn. síla přemáhat hřích a vítězit nad ním. Je to pokoj a láska, je to svoboda od hříchu.

V některých kruzích bývají Vánoce prostředkem k vyjádření svého sociálního postavení, úspěchu a moci, prostředek k sebeprezentaci světu a to tím, že si lidé kupují drahé a luxusní dárky, aby předvedli jak moc jsou štědří, velkorysí a bohatí. Některé velmi narcistické ale i hysterionské osobnosti, takto jednají, aby si získali vliv a obdiv, tam kde potřebují. Vliv a obdiv zajišťuje moc a pomáhá při manipulaci s lidmi. Toto jednání ale nemá nic společného s křesťanstvím, protože křesťanské poselství vyzývá ke zbožné skromnosti, nikoliv k životu v blahobytu, přepychu a nadbytku. Jeden krásný verš z bible říká, o čem je Boží království:

Římanům 14:17-19 "Vždyť Boží království není pokrm a nápoj, ale spravedlnost, pokoj a radost v Duchu Svatém. Neboť ten, kdo Kristu slouží v těchto věcech, je příjemný pro Boha a vážený pro lidi. Následujme tedy to, co vede k pokoji a k vzájemnému budování."

Kdo chce oslavit křesťanského Boha, měl by usilovat o pokoj se všemi lidmi, měl by jíst a pít skromně a necpat se furt... A už vůbec ne vepřovým masem, které Tóra vysloveně zakazuje jako nečisté... To dělají pohané. A právě, že to dělají pohané, pravý (žid i) křesťan by rozhodně neměl jíst vepřové maso (nebo jiné suroviny z prasete). Bible říká, že je to ohavnost:

Leviticus 11:43-44 "Neuvádějte v opovržení sami sebe pro nějakou hemžící se havěť*; nesmíte se jimi poskvrnit, abyste se jimi neznečistili. Já jsem Hospodin, váš Bůh. Posvěťte se a buďte svatí, neboť já jsem svatý. Neposkvrňujte sami sebe žádnou havětí plazící* se po zemi." (Zejména verš Lv 11:44; pozn. * - hemžící se havěť a plazící se havěť je jedno a to samé: hebr. haššeretc haššóretc - živočichové, které jsou v hojném počtu, může být i hmyz nebo plazy, apod. ale patří sem i zvířata vyjmenovaná v Lv 11; textu rozumím tak, že se jedná o zvířata, které jsou v hojném počtu a snadno dostupná, ale nejsou určená k jídlu pro člověka; jejich konzumace přináší prokletí a zdravotní komplikace).

I když v Novém zákoně není konzumace vepřového masa pro věřící z pohanů (nežidů) zakázána, měli bychom sami usilovat o dodržování Tóry, chodíme-li ovšem v pravdě a ve světle, neboť Ezechiel 11:19-20 "A dám jim jedno srdce a vložím do jejich nitra nového ducha, odstraním z jejich těla srdce kamenné a dám jim srdce z masa, aby se řídili mými nařízeními, zachovávali moje řády a jednali podle nich. I budou mým lidem a já jim budu Bohem." a Ezechiel 36:26-27 "A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich." a Jeremjáš 31:33 "Toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, je výrok Hospodinův: Svou Tóru jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem."

Podle toho lze rozlišovat pravé a nepravé křesťany, nebo chcete-li křesťany dospělé a nedospělé. Dospělý křesťan dobrovolně zachovává Boží nařízení, protože miluje Boha, přirozeně nechce dělat věci, které Bůh nenávidí a chce dělat věci, které Bůh miluje.

Dávání dárků

Jak jsem již napsal v předchozí části, dávání vánočních dárků je často zneužíváno k přesnému opaku toho co je křesťanské. Zatímco kdysi praví křesťané žili skromně, dnešní pohané dělají vše pro to, aby Vánoce byly co nejpompenznější a paradoxně pak sami přiznávaj už po několika dnech, že už všeho mají plné zuby, že už nechtěj žádné cukroví ani vidět a všech pitek už mají dost. Jak je vidět, smysl Vánoc nenaplňuje rysy křesťanských hodnot ani zdaleka. Místo toho, aby poskytovali opravdový pokoj a pomáhali budovat víru, jsou Vánoce prostředkem ke svodu k žití konzumním životem naplno. S Vánoci je také úzce spjat byznys, což je vidět na reklamách na vánoční zboží, které se objevují už na přelomu léta a podzimu.

Jak by tedy mohlo vypadat slavení Vánoc v křesťanském duchu? Vánoční stromek je zbytečný. Dětem bych ho ale nezakazoval, protože si myslím, že přestože se jedná o pohanskou tradici, sám jsem vánoce jako dítě zažil a znám ten hezký pocit z krásně nazdobeného a barevně osvíceného stromku. Seznámil bych však děti s pravými křesťanskými hodnotami. Lidé by měli usilovat o pokoj s lidmi po celý rok a ne jen jeden rok nebo jeden večer v roce. Co je platné dětem že slaví Vánoce, pokud na ně rodiče po zbytek roku křičí nebo je bijí, co je platné dětem, že slaví štědrý večer a dostanou dárky, pokud se rodiče celý rok hádají. Takové scény jsou mezi nevěřícími pohany i mezi nevěřícími křesťany běžné. Žádný kdo takto jedná není opravdový věřící. Je třeba usilovat o návrat k pravé víře a tak místo dárků spolu můžete společně uctívat Boha písněmi, chválami, modlitbami a díkuučiněním a strávíte spolu krásný čas v Boží přítomnosti nebo sdílením toho co vás oslovilo při čtení bible. Darem je to, že když sdílíte tyto věci, obohacuje vás to i posiluje přátelské a rodinné vztahy. Darem je to, pokud se můžete navzájem povzbuzovat a motivovat k tomu, abyste jednali spravedlivě a měli mezi sebou lásku po celý rok. Pokud ji nemáte, tak vám v podstatě nepomůže ani žádná psychologie, ani žádné esoterické nauky, ani astrologie, ani věštění či tarotové karty. Vše z toho je marné. Jediný prostředník mezi Bohem a námi, který nám tuhle lásku může DÁT je Ježíš Kristus, pokud jsme však byli ponořeni ve vodě (tj. pokřtěni), tak jak to učí bible.

Pohanská tradice zapálených svící

"Pohané věřili, že jejich bůh Slunce se každým rokem opětovně rodí. Noc z 24. na 25. prosince pokládali za dobu zrození boha Slunce. Vypozorovali totiž, že Slunce po této noci (kdy se nad obzorem na tři dny zdánlivě zastaví) stoupá na obzoru denně výš a výš. Tajemný jev si vysvětlovali jako vzrůst nově narozeného slunečního dítěte. Proto tato a další noci byly odedávna považovány za svaté noci" zdroj, odstavec 1

U Římanů plamen svíce symbolizoval konec nejdelší noci.

Tradice zavěšování jmelí

"Jmelí je jedním z nejstarších symbolů Vánoc. Tato stálezelená rostlina byla už součástí pohanských obřadů. Zřejmě proto, že roste tak vysoko v korunách listnatých nebo jehličnatých stromů, lidé věřili, že jmelí posílají bohové, a připisovali mu léčivou a magickou moc. Odpradávna bylo zahaleno tajemstvími a legendami." zdroj, odstavec 2

Tradice pečení cukroví

Tradice pečení cukroví také vychází z oslav slunovratu.

(Zimní slunovrat) "byl považován za jednu z nejmocnějších nocí roku, kdy je potřeba dům a rodinu chránit před temnými silami. Připravovaly se ochranné pokrmy a obřadní pečivo, které se zavěšovalo na ovocné stromy v sadu, nad vchodové dveře do stáje a do světnic. Později se čarodějné pečivo proměnilo ve vánoční cukroví pro mlsné jazýčky." zdroj, odstavec 3 (autor citace: Karla Konečná, Vánoce - Historická fakta, rok vydání 2015)

Jiný zdroj o pečení cukroví uvádí:

"Pečení cukroví dnes patří k oblíbeným vánočním zvykům. Ten má původ v pohanských tradicích spojených s oslavami zimního slunovratu, nejmagičtější nocí v roce. Lidé dříve věřili, že musí svůj domov ochránit před zlými silami, a to pomocí magických praktik. A tak se připravovalo i několik speciálních pokrmů. Mezi jakýsi "ochranný" pokrm patřilo také obřadní pečivo, předchůdce dnešního vánočního cukroví. Toto pečivo naši předci zavěšovali nad vchodem do stáje s dobytkem, na ovocné stromy a nad vchodem do domu. Cukrovím se také obdarovávali čeledíni, děvečky i členové rodiny. Postupem času se "ochranné" pečivo stalo vánočním cukrovím." Zdroj: Magické praktiky a pohanské tradice: Proč vlastně pečeme vánoční cukroví?

Článek v Českých novinách, Tradiční vánoční pečivo, vydáno 2008, psal podobně o zavěšování cukroví ve tvaru zvířete nad vchody stavení, chlévů, na ovocné stromy v sadech a o rozdávání příbuzným. Podobně Píše Woman In Red: "Cukroví tehdy patřilo mezi ochranné a obřadní pokrmy, proto se peklo např. ve tvaru zvířat a zavěšovalo na dveře stavení, chlévy a ovocné stromy." Bohužel se mi nikdy nevede zjistit jak stará je tato tradice, jen zmínka o tom, že se to dělalo v minulém století. Cukroví se však dříve peklo z jiných surovin, neboť cukr v dnešní formě nebyl vůbec k dispozici. Kromě tvaru zvířete mohlo mít také kulatý tvar, aby připomínalo slunce.

Tradice zdobení Vánočních stromků

A nyní již konečně k tomu, jak vznikla tato pohanská tradice.

"Svátky vánoční vstoupily do našeho západního světa až někdy ve 4. století, kdy tehdejší nejvyšší představitelé nově vzniklé katolické církve povolili splynutí pohanských oslav římského boha slunce, tzv. Saturnálií, s oslavou narození prvního křesťana, Ježíše Krista. Postupně se pak k těmto, v dnešní době, snad nejoblíbenějším oslavám v roce připojovaly další, z pohanských dob přejaté, rituály, zvyky a obyčeje." text propůjčen z iprima.cz  

Existuje několik teorií jak vznikly Vánoce z pohanských kultů: "Podle některých staří Germani zdobili strom pro svého boha Wodana, jehož byl zelený strom symbolem. V jiných zeměpisných šířkách se pro změnu tančilo pod ozdobenými stromy při oslavách boha slunce. I staří Keltové při svých rituálech zdobili stromy a věřili v moc jehličí. Vypráví se i legenda o irském opatu Kolumbánovi, který údajně vyslán do Burgundska na misii, zapálil tehdy několik pochodní, které umístil na strom, aby přilákal věřící. Světlo přilákalo veliké množství následovníků, kterým se Kolumbán jal vyprávět příběh narození Krista Spasitele. Tak se symbol stromu spojil s rituálem oslavy narození Ježíše." iprima.cz

Saturnálie a oslavy zimního slunovratu

"Vraťme se v krátkosti k tradici oslav zimního slunovratu. Jejich počátek se začal psát hluboko v dávnověku. Už Římané před více jak 2 500 lety slavili "Saturnálie" slavnosti Saturna, boha úrody. Při těchto slavnostech lidé uctívali vracející se slunce a probouzení spící přírody
Slavnosti zimního slunovratu dodržovali Keltové, Slované, Germáni i další etnika. U všech šlo o vyjádření úcty k přírodě a jejímu duchu obklopujícímu člověka.

V prvních stoletích našeho letopočtu, kdy začal převažovat vliv křesťanské církve, se objevuje snaha vymýtit pohanské zvyklosti. To se nezdařilo, a tak ve 4. století byly křesťanské slavnosti Kristova narození přesunuty z jarních měsíců do doby zimního slunovratu." zdroj: (A je tady advent - životní styl)

Saturnálie, svátek "zrození nedobytelného slunce" se slavily 25. prosince od roku 336 n.l., tím že si lidé vyměňovali dárky a veselili se. Na nový rok 1. ledna pak Římané ozdobili své domy dary ze zeleně a daly dárky dětem a chudým. Věčně zelený strom byl symbol přežití. Moderní Vánoce přebrali mnoho těchto tradic. Zdroj

"Původně byly Saturnálie jednodenním svátkem (17. prosince). Postupně byly však oslavy rozšiřovány na pět dní a Cicero už se zmiňuje o dokonce o sedmi dnech. Až Augustus, kterému vadily příliš dlouhé soudní prázdniny, se rozhodl navrátit se k původní starší tradici a svátek omezil na pouhé tři dny. To však vyvolalo rozsáhlé protesty mezi lidem a tak už Caligula musel oslavy opětovně prodloužit na pět dní. Ani s tím však lidé nebyli spokojeni, až nakonec Claudius opatření svých předchůdců zrušil a saturnáliové veselí znělo ulicemi opět sedm dní. V datování svátku však došlo v průběhu prvního století př.n.l. k jistým úpravám. (...) Když se Caesar rozhodl kalendář reformovat, chtěl zachovat datum 17.12. Saturnálie se tedy dále slavily ve stejný den, který měl ovšem v kalendáři jiné číslo, protože nově měl měsíc December 31 dní." castraromana.cz

Popis rituálu podle castraromana.cz:

Obřad probíhá před saturnovým chrámem. Nejdříve se vykoná obětování. Průvod kněží pak jde do chrámu, kde rozvážou provazy boha Saturna. Tím začíná slavnost nespoutaných radovánek. Kněží mají hostinu a pojídají maso z obětovaného zvířete. V roce 217 př.n.l. proběhla veřejná hostina, poté co Římané prohráli bitvu s Kartágem. Hostina byla pro všechny lidi i otroky a měli právo jíst a pít neomezené množství jídla. Za vlády saturna jsi byli všichni rovni. Oslava zaínala výkřikem "eó saturnália!" tj. Sláva Saturnu!. Pak se lidé rozešli, ale slavili dále. Pořádají se divoké pitky a všemožná zábava. Svátek připomínal hromadnou anarchii a rebélii proti pánům, neboť v některých domech si otroci a páni vyměnili postavení a tak páni museli snášet urážky a peskování svých otroků. Všichni byli zpití pod obraz, takže si to pak možná ani pamatovali. Otroci však museli znát své meze, aby jim to pak páni nespočítali. Během oslav lidé nosili lehké a volné oblečení plné barev a klobouk "pileus".

Podle stránky saturnalie.cz se Lebky obětovaných rozvěšovaly po branách, hradbách a ulicích.

Výměna dárků bylo chápáno jako příznivé znamení pro příští rok. Nejčastějším dárkem, které si lidé dávali byla vosková svíčka, která symbolizovala "oheň" - se symbol naděje, světla a radosti. Dále si vyměňovali sošky z pálené hlíny, které se prodávají za trhu k tomu určeném. Podle Varra nahrazují pradávné lidské oběti. U bohatších lidí postupem času převládly různé luxusní dárky, ale i věci běžné a praktické jako třeba oděv, sekera, psací potřeby, ozdoby nebo hračky pro děti. Dávání dárků probíhalo i mezi patrony a jejich klienty, když se klient chtěl vetřít do přízně svého patrona. Tato dary měly leckdy tak velkou cenu, že mohly klienta i zruinovat. Taková byla cena za náklannost z vyšších kruhů. Součástí saturnálií byla i poezie, verše mohli být také předmětem obdarování.

Tradice Mikuláše a Santa Klause

Svatý Mikuláš (angl. St. Nicholas) pocházel z 11. století a byl znám svou štědrostí a schopností uzdravovat. S příchodem protestantské církve byl téměř zapomenut, kromě Holandska, kde mu říkali Sinterklaas (pokud vám to připomíná jméno Santa Klaus, tak je to správně - ovšem Santa Klaus jak ho známe z Ameriky se stal oblíbenou postavičkou díky reklamě Coca-Coly, která s ním přišla jako se svým maskotem ve firemní barvě: v červeném provedení). Holandští kolonisté, kteří se usadili v Novém Amsterdamu (Nyní New York City) přinesli pověst o Mikulášovi sebou a stal se znám jako Santa Klaus. K legendě přidali, že Santa Klaus byl čarodějem, který trestal zlobivé děti a dobré odměňoval dárky. Tato legenda možná vznikla z křesťanské představy, že Bůh trestá zlé lidi a odměňuje dobré, ale pokud měla nést křesťanské hodnoty, tak její slabinou je, že křesťanský Bůh děti netrestá, ale přijímá je takové jací jsou (ostatně není to jejich vina, protože děti jsou formovány svým prostředím, tedy dospělými a staršími dětmi). Santa Klaus jak se objevuje v Americe jako muž s bílým vousem a srdečným smíchem se objevuje v příběhu a písni v 19. století. Zdroj.

Další anglický zdroj (na stránce hledejte slovo Sinterklaas nebo Santa Claus).

Tradice Tří králů

Tři králové (Kašpar, Melichar a Baltazar) jsou připomínáni 6. ledna. Tato tradice je ale postavena na nesprávném překladu a nepochopení bible. Ve skutečnosti totiž vůbec nešlo o krále, ale o čaroděje (řecký text uvádí "mágy", což může také být někdo, kdo se zaobívá věštěním - které Bůh přísně zakázal). Byli to tedy hříšníci, kdo vyhledali spasitele. Také nevíme kolik jich bylo, protože víme jen to, že přinesli tři druhy darů (zlato, kadidlo a mirhu). Rád bych zde připomenul celý ten příběh. Ekumenická bible a Bible 21 (B21) však nesprávně použila v překladu slovo "mudrc", které v Nové bibli kralické není použito.

Matouš 2:1 Když se pak Ježíš narodil v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, do Jeruzaléma přišli mágové od východu 2 a říkali: "Kde je ten narozený židovský král? Viděli jsme totiž na východě jeho hvězdu a přišli jsme, abychom se mu poklonili." 3 To když uslyšel král Herodes, velmi se rozrušil(* vytočil) a celý Jeruzalém s ním. 4 Svolal tedy všechny vrchní kněze a učitele lidu a tázal se jich, kde se má Kristus narodit. 5 Oni mu řekli: "V judském Betlémě. Neboť tak je napsáno skrze proroka: 6 `Ale ty, Betléme v zemi judské, nikoli nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde Panovník, který bude pást můj lid, Izrael.´" 7 Tehdy Herodes tajně povolal mágy a vyptával se jich na čas, kdy se jim ta hvězda ukazovala. 8 A když je posílal do Betléma, řekl: "Jděte a pečlivě vyhledejte to dítě, a jakmile ho naleznete, oznamte mi to, abych i já mohl přijít a poklonit se mu." 9 Když tedy vyslechli krále, odjeli. A hle, hvězda, kterou viděli na východě, je předcházela, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. 10 Když tu hvězdu uviděli, zaradovali se nesmírnou radostí. 11 Vešli tedy do domu, nalezli dítě s Marií, jeho matkou, a padli a klaněli se mu. Potom otevřeli své poklady a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. 12 A když dostali ve snu od Boha pokyn, aby se nevraceli k Herodovi, vrátili se do své země jinou cestou. 13 Když pak odjeli, hle, Josefovi se ve snu ukázal Pánův anděl a řekl: "Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uteč do Egypta a zůstaň tam, dokud ti nepovím; neboť Herodes se chystá to dítě hledat, aby ho zabil." 14 A tak v noci vstal, vzal dítě i jeho matku a odešel do Egypta 15 a zůstal tam až do Herodovy smrti, aby se naplnilo to, co Pán promluvil skrze proroka: "Z Egypta jsem povolal svého Syna." 16 Když pak Herodes poznal, že byl od mágů oklamán, nesmírně se rozhněval a dal povraždit všechny děti mužského pohlaví v Betlémě a v celém okolí od dvouletých níže, podle času, na který se vyptal mágů. 17 Tehdy se naplnilo to, co bylo řečeno skrze proroka Jeremiáše: 18 "Hlas byl slyšet v Ráma, naříkání, pláč a mnohé úpění, Ráchel plačící nad svými dětmi; a nenechala se utěšit, protože jich už není."

Řecký text uvádí slovo μάγοι (magoj). μάγος (mágos) znamená čaroděj. Osobně jsem ale spíš přesvědčen o to, že šlo o věštce. Ekumenický překlad, že šlo o mudrce je naprosto neadekvátní. Někdo se domnívá že šlo snad o astrology, protože v textu je řeč o tom, že viděli hvězdu. Nevíme však jakým způsobem tu hvězdu našly. Není totiž napsáno, že šlo o hvězdu na obloze. Jaký by měl být důvod následování hvězdy? Co je přimělo k tomu aby vyšli? Jen pověsti o tom, že se narodil židovský král? Proč by se mu měli přijít klanět, když sami měli být zámožní? Byli snad židé? Osobně se domnívám, že nešlo o fyzickou hvězdu na nebi, ale spíš o vidinu nebo sen od Boha. Považujete autora Matoušova evangelia natolik nedůsledného, že by se nezmínil o tom, že se nad Betlémem, nad Jeruzalémem či nad Izraelelm zjevila nějaká zvláštní hvězda na nebi? Pokud šlo o fyzickou hvězdu, musel by ji přece vidět i král Herodes a jeho sluhové.

Není tam zmínka o tom, že by se jim před samotnou cestou do Betléma zjevil anděl. Andělé se běžně nezjevují hříšníkům, věštcům a astrologům, ale i to se ve vzácných případech stát může. Verš 12 říká, že mágové dostali ve snu pokyn od Boha, k tomu, aby se nevraceli k Herodovi. Rozumím tomu tak, že to bylo poprvé, kdy se jim Bůh zjevil a že to byla reakce na jejich víru, kterou předtím projevili, že šli z daleka, aby se poklonili před Mesiášem. Tak či tak nešlo jen o běžnou hvězdu, protože hvězdy přece nevyvolávají pocit, že byste je měly následovat. Zkrátka na začátku opravdu muselo být poselství, které mágy přesvědčilo, že stojí za to vydat se na cestu do Betléma. Toto poselství nevysvětlíte hvězdou na nebi, ale můžete ho vysvětlit například proroctvím o hvězdě a Mesiáši... Další zvláštnost je ukryta hned na začátku příběhu v Mt 2:1-2. Mágové přišli od východu, ale ve druhém verši se píše, že hvězdu neviděli na západě, ale na východě! Šli přece na západ! Hvězda neležela ve směru, který by ukazoval cestu! Hvězdu tedy nejspíš viděli buďto ve snu nebo ve vidění.

Z biblického textu se zdá, že oni mágové nebyli moc moudří. Kdyby šlo o astrology, kteří se zaobírají matematickými výpočty drah hvězd, dalo by se o čekávat, že budou inteligentní. Tito však vykazují známky velké naivity a nezkušenosti. Nejspíš se vůbec nejednalo o lidi, kteří by pocházeli z královských kruhů, protože neznali jak to chodí na královském dvoru, kde každý bojuje o moc a musí být velmi opatrný co říká a musí předvídat reakci lidí, se kterými se dostává do styku. Prazvláštní je to, že touto základní schopností běžně disponoval každý vesničan, nebyl-li blázen a měli by ji disponovat i všichni chytří a bohatí lidé, kteří obklopují krále. Tito lidé, jakoby se v dětské naivitě ještě nesetkali s lidskou závistí, žárlivostí a touhou po moci. Pokud by šlo o vzdělance v oboru astrologie, astronomie a matematiky, měli by být opravdu chytří. Copak by vzdělaný člověk nechápal, že vyptávat se na židovského krále v cizím království, kde vládnou Římané, je neopatrné a nebezpečné? To je vážně nenapadlo, že král té země se bude cítit ohrožen a že se může urazit nebo rozčílit? Jak naivní byli, že králi uvěřili, že se chce poklonit židovskému králi v jeho vlastním království! Jejich víra byla jako víra tří malých dětí. Dnes bychom řekli, že v dospělém věku se jednalo o duševně zaostalé či retardované jedince. Nakonec, pokud by to byli králové, měli by mít královský doprovod. Bible, však nezmiňuje doprovod, zámožný, ani královský původ, ani urozené postavení. To, že by šlo o astrology, krále či mudrce můžeme tedy s jistotou vyloučit.

Zbývá nám už jen pojem "čaroděj". Čaroděj je někdo, kdo chce ovládat nadpřirozené sily, aby z toho měl vlastní prospěch. Mezi pohanskými národy se často vyskytovala různá média, která komunikovala s mrtvými a věštci či falešní proroci. Pro mě je tedy přijatelnější věřit tomu, že tito lidé se zabývali okultismem a že jejich problém s rozlišováním reality byl způsoben právě prokletím, které je spojeno s těmito Bohem zakázanými praktikami. Protože ale nevíme kolik jich bylo, můžeme říct, že byli minimálně dva.

Tři králové se často vyobrazují na betlémech, spolu s hvězdou a anděly (kterým nesmí chybět křídla, ačkoliv bible o andělech nepíše, že by šlo o okřídlené bytosti).

Z toho všeho co jsem dnes napsal je vcelku jasné, že katolická církev se hodně odchýlila od původního křesťanského učení za tím účelem, aby zpopularizovala své náboženství mezi pohany.