Dokdy tvá šance na spaseni?

Dva výjevy z bible

Jako základní vodítko k rozpoznání toho zda je člověk spasen nebo ne jsem vždycky používal Jan 15, nyní ale jsem našel lepší úsek, který je kratší a více se mi líbí. V těchto dvou verších se mluví o úrodné a neúrodné půdě:

Židům 6:7-8 "Vždyť země, která pije déšť, jenž na ni často přichází, a plodí rostlinu užitečnou pro ty, kdo ji obdělávají, dochází požehnání od Boha; ale ta, která vydává trní a bodláčí, je zavržená a blízká prokletí a její konec je spálení."

Je to podobenství, které přesně odpovídá dvěma situacím: život člověka, který hledá Boha a usiluje o spravedlivý život. Když člověk Boha najde dostává milost a nese hojně ovoce. Jsou to všechno metafory, které se snaží vyjádřit to, jestli v člověku je život, radost a pokoj nebo je v něm prázdno, zmatek a nespokojenost. Zelenající rostlina představuje člověka, který čerpá svou radost ze vztahu s Bohem. Lidé, jejichž vztah s Bohem ještě není dostatečně prohlouben si nemusí tuto milost a Boží požehnání uvědomovat.

A pak je tu ta půda, která je suchá, popraskaná, není zvlažována deštěm, není totiž občerstvována Boží blízkostí (či Duchem Svatým). Pokud člověk Boha nehledá, ani se nemodlí, spoléhá jen na sebe, nemůže požívat stejné milosti jako ten, kdo Boha hledá. Velmi dobře to vysvětlené už na začátku Genesis. Kain, bratr Ábela, žárlil. Rozdíl mezi těmi dvěma bratry byl v tom, že Ábel vyhledával Boží přítomnost, měl s ním vztah, byl vděčný za všechno požehnání, které od Boha dostává. Ábel byl schopen uvědomovat si tuto milost. Kain, ale Boha nehledal, spoléhal jen na sebe, nemodlil se k němu. Pohleďte, problém nebyl v tom, že by Kain nepřinesl oběť. Ale v tom, že Kain neměl s Bohem vztah, neměl skutečný upřímný zájem na tom vyhledávat jeho přítomnost a líbit se Bohu. Kain byl zvyklý spoléhat sám na sebe a se vším si vždy poradil. Vystačil si sám. Tento postoj otevřel dveře k tomu, aby hřích vstoupil do jeho srdce. Vzdálil se Bohu natolik, že velice žárlil na svého bratra.

Genesis 4:3-8 "Po jisté době přinesl Kain Hospodinu obětní dar z plodin země. Také Ábel přinesl oběť ze svých prvorozených ovcí a z jejich tuku. I shlédl Hospodin na Ábela a na jeho obětní dar, na Kaina však a na jeho obětní dar neshlédl. Proto Kain vzplanul velikým hněvem a zesinal v tváři. I řekl Hospodin Kainovi: "Proč jsi tak vzplanul? A proč máš tak sinalou tvář? Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout." I promluvil Kain ke svému bratru Ábelovi... Když byli na poli, povstal Kain proti svému bratru Ábelovi a zabil jej."

Pro Kaina se obětování stalo jen náboženskou událostí, která byla motivována jen na základě strachu z Boha. O této tématice, o náboženském duchu, více pojednávám na stránce, která se věnuje této problematice. Ale vysvětlil jsem to i v článku "Jste spaseni?", kde se také věnuji tématice motivace strachem. Jelikož Kain neměl skutečný zápal pro Boha a nestál o jeho pozornost, nestál ani Bůh o jeho pozornost. Pro ty kdo milují Boha totiž není možné, aby hřešili (bible o nich mluví jako o spravedlivých).

Zpět k našemu prvnímu podobenství. V Žalmech je krásný výjev, popisující Boží milost jako proudy vody zavlažující strom.

Žalm 1 "Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači, nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří. Se svévolníky je tomu jinak: jsou jak plevy hnané větrem. Na soudu svévolní neobstojí, ani hříšní v shromáždění spravedlivých. Hospodin zná cestu spravedlivých, ale cesta svévolníků vede do záhuby."

Přesně to byl případ Ábela. Byl to člověk, který miloval Boha, byl poctivý a na něho spoléhal.

Kde je hranice mezi spasením a odpadnutím od Boha?

Opět použiju metafory. Ta hranice je v tom, jestli člověk nese ovoce, jestli jeho strom zelená, jestli jeho půda je úrodná. Když člověk nenese ovoce a nese jen hloží, je jasné že už odpadl od Boha. Je přitom úplně jedno jestli pravidelně navštěvuje kostel nebo je pastorem či farářem. Tyhle věci pro Boha nejsou podstatné, neboť je psáno:

Žalmy 51:18 "Oběť, kterou bych dal, se ti nezalíbí, na zápalných obětech ti nezáleží."

Ozeáš 6:6 "Chci milosrdenství, ne oběť, poznání Boha je nad zápaly."

Lukáš 6:43-46 "Dobrý strom nedává špatné ovoce a špatný strom nedává dobré ovoce. Každý strom se pozná po svém ovoci. Vždyť z trní nesklízejí fíky a z hloží hrozny. Dobrý člověk z dobrého pokladu svého srdce vydává dobré a zlý ze zlého vydává zlé. Jeho ústa mluví, čím srdce přetéká. Proč mne oslovujete `Pane, Pane´, a nečiníte, co říkám?"

Jak dlouho trvá milost?

Dokud člověk stále věří v Ježíše Krista, i když není schopen ho následovat, stále má naději. Hlavním problémem nespasených křesťanů (byť pokřtěných) je, že se sami nedokáží vymanit z hříchů. Avšak i na to existuje řešení. Viz sekce Duchovní vysvobození. K tomu aby člověk mohl být duchovně vysvobozen musí nejdříve sám chtít. Bez toho se neposunete nikam.

Jakubův 4:7 "Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám."

Pro fajnšmejkry

Genesis 4:5 "we'el qajin we'el minchátó ló šá'ách wajjíchar le'qajin me'ód wajjíp~lú pánaw."

Doslovný překlad:

Ale_na Kajina a_na oběť_jeho ne se_podíval (tj. ignoroval ho) a_hněval_se Kain moc a_zbledla jeho_tvář.

* jip~lú - od נָפַל náfal - spadnout, odpadnout, ležet nebo padnout k zemi (Možná byl Kain zoufalý? Ale když se hněval, pochybuju, že by ležel na zemi).