Filosofie P. P. Quimbyho (r. 1895)
Úvod
Tento Úvod je na křesťanských stránkách nezbytný, neboť Quimby zavedl falešné učení, které dnes známe pod pojmem New Thought, později New Age. Z jeho učení vznikla tzv. Křesťanská věda a Církev Jednota, které sdílí Quimbyho učení, kde slovo bůh je neosobní univerzální Bůh, který nemá nic společného s původní židovskou a křesťanskou vírou, s Tórou a evangeliem. Quimby ve svém učení nepřímo i otevřeně napadá křesťanství či náboženství obecně a protože tento článek zveřejňuji na křesťanských stránkách, bylo by přirozeně proti duchu těchto stránek, abych překlad zveřejnil bez okomentování a zvýraznění těch částí, které jsou vyloženě lživé a jdou proti biblickému obsahu.
Proto jsem se rozhodl, že do článku vložím komentáře označené hvězdičkou (*). * tedy vždy uvádí komentář křesťanských stránek. Také výrazy, které jsou typické pro hnutí New Age a nejsou typickým křesťanským (biblickým) pojmem, jsem musel zvýraznit tmavěčervenou barvou, tučně a podtrhnout. Je to velmi důležité. Klidně si tyto výrazy poznamenejte, neboť podle nich poznáte falešné učení. Fialovou barvou jsem zvýrazňuji slovní obraty, které jsou vyloženě útočné nebo jsou jasnou narážkou a provokací vůči původnímu křesťanskému učení jak je zaznamenané v bibli. Tyto slovní obraty jasně poukazují na to, že sekty a falešná hnutí, které vychází z Quimbyho učení, ač používají jiný jazyk, stále v sobě obsahují tento Boha urážející duchovní obsah, který je anti-křesťanský, anti-Kristovský ba klidně můžeme říct modlářský a satanský. Je to pohanský způsob myšlení, který se nejprve musíme naučit rozeznávat a pak se od něj distancovat či oddělit (1 J 4:1). V dnešní době toto učení na sebe bere pláštík křesťanství, ale nezůstává u zdravého biblického jádra. Falešní učitelé, kteří produkují tzv. volné překlady, překládají bibli tak, aby obsahovaly tyto tzv. "moderní výrazy", které v bibli nejsou, strkají je tam, aby zmátli moderní, nezasvěcené čtenáře a vytvořili tak dojem, že bible podporuje toto falešné učení. Právě díky těmto slovním obratům však lze nepravé učení Ježíše Krista snadno rozpoznat. Všimněte si že jeho učení je egocentrické a vyzdvihuje self nad Boha samotného. Boha má člověk hledat v sobě jako neosobní moudrost, místo aby ctil svého stvořitele. Quimby učí, že každý člověk má v sobě svoje duchovní já (self), které se má naučit poslouchat (či mu naslouchat) a tak se vlastně řídit svým vlastním úsudkem, místo toho, aby spoléhal na Boha jak je popsán v bibli a na jeho moudrost či vedení. Quimby také mluví o zničení "člověka rozhodování", čímž jakoby navazuje na tu nebezpečnou praktiku: kontempletace, meditace či soustředění se do sebe. Při těchto praktikách se zbavujete vlastního uvažování, racionalizace a zábran, které byly dány člověku, aby ho chránily; totiž poslušnost Bohu. Orientální náboženství a falešné křesťanské směry to interpretují tak, že abyste mohli najít Boha (který je ve vás) máte přestat používat rozum. To je přesný opak toho co říká bible, že "máme přemýšlet nad Božím slovem a rozvažovat co Bůh řekl", ne nad písmem jen meditovat a tupě ho recitovat jako mantru. Hned na počátku Bůh řekl člověku, že nesmí jíst ze stromu poznání dobrého a zlého, aby nezemřel. To byla zábrana a pořádek stanovený Bohem, který byl dobrý a chránil člověka před hříchem. Člověk neposlechl svůj rozum, ale poslechl hada, který mu řekl, že nemá používat svůj vlastní rozum a nemá se ničeho bát. Člověk raději důvěřoval hadovi, než Bohu. Jakmile se vzdal osobních zábran došlo k tomuto nezvratnému pádu člověka do hříchu. Lidé se dnes stále znovu a znovu, častěji než dřív obracejí do sebe a nechávají se ovlivňovat cizími učeními, spíše než aby se podřídili jeho pravému slovu, které je přímo v bibli. Zde se vynořují lidé jako Quimby, příznivci hinduismu, buddhismu, hari-Krišna, jógy atd., kteří nabádají k tomu, abyste vypnuli svou mysl a otevřeli se cizí síle, o které satan říká, že je vám vlastní. Říká: Nikoli, nic vám to neublíží, jen budete jako Bůh znát dobré a zlé. Pravda je však taková, že pod vlivem tohoto učení, člověk se odděluje od svrchovaného vládce, Boha Otce, který má zájem o osobní vztah s námi a nelze ho hledat přímo v nás jako nějakou neosobní vyšší moudrost či energii. Quimbyho učení je tak značně podobné tomu New Age, leč možná ne přespříliš mystické. Filosofie je to ta, ze které jsem vyšel po té co jsem se obrátil a co jsem uvěřil v Ježíše Krista.
Další informace - doporučuji prozkoumat tento článek: Definice Christian Science (Křesťanské vědy) je anti-Křesťanská a New Age.
Kapitola 4 - Vysvětlení filosofie Dr. Quimbyho.
To bylo hlavním cílem Dr. Quimbyho vytvořit vědu života a štěstí, kterou by se všichni mohli naučit a která by měla zbavit lidstvo nemoci a utrpení. Pronikl dost daleko do smyslu a tajemství života, aby pochopil některé velké zákony a principy s matematickou čistotou. Viděl, že tyto zákony jsou univerzální, že nezávisí na názorech a učení lidí a na tom zda je lidé podporují, ale že hluboko v každé lidské duši byl zdroj vedení a inspirace, který by se všichni mohli naučit poznat, dokonce i nejjednodušší a nejméně vzdělaný; protože to bylo společné všem. Věřil, že dobrota je věda a že ji lze učit vědecky; a slovem "věda" vždy myslel, ne to, co se tímto slovem běžně rozumí, ale něco duchovního, - vyšší přirozenost nebo moudrost člověka, která odpovídá za vše, co je záhadné pro přirozeného člověka nebo pro každodenního člověka svět.
Proto se snažil objasnit rozdíl mezi neustále se měnícími názory světa, vírou a zděděnými myšlenkami přirozeného člověka a neměnnou moudrostí vnitřního nebo skutečně vědeckého člověka (*Quimby zde nemluví o téže věci jako je biblická moudrost, kterou je myšleno přijímání Božího slova a rad směřujících člověka na cestu k osobnímu Bohu Ježíši Kristu, nýbrž univerzální vesmírnou moudrost - zákon či zákonitost, která je neosobní, ale nic nemá společného s Božím Zákonem, jak ho známe z bible. Taktéž pojmem věda a vědecký míní něco úplně jiného než vědou rozumíme dnes. Quimby mluví o metafyzičnu. pozn. překl.). Často hovořil o těchto dvou prvcích poznání jako o dvou královstvích, jednom z tohoto světa, nebo o názorech, chybách a vírách, a ne o tomto světě, ale o neměnném klidu pravdy, dobroty a věčného života. Vše co napsal, prošlo touto myšlenkou: jeho rozlišením mezi dvěma světy, které nazýval vědou a nevědomostí, moudrostí a názory, skutečným člověkem a přirozeným člověkem, Ježíšem a Kristem; protože vždy rozlišoval mezi čistě osobním já ("personal self") a Kristem nebo moudrostí v člověku, který, pokud ho vlastní, činí z člověka část Boha.
Jeho dlouhodobé studium lidské mysli ho vedlo ke zdůraznění pravdy, že člověk má dvojí povahu. Sám člověk je často pouhým nástrojem v rukou druhých, který má být přemísťován sem a tam na milost myslí, silnějších než ta jeho vlastní. Ale každý člověk je také vstupem do této vyšší moudrosti; a vědomě nebo nevědomě se každý z těchto dvou království vědy a nevědomosti účastní a jeho štěstí nebo bída závisí na tom, které z nich je nejvyšší. Proto je nanejvýš důležité, aby člověk rozuměl sobě, měl znát své skutečné vztahy ke společnosti, jak je ovlivňován a jak překonávat jemné vlivy, kterými je obklopen; a vlastnit tyto znalosti znamená znát tuto vědu nebo moudrost, která odděluje pravdu od chyby. Poznat jedno já ("self") nebo království od druhého, poslouchat a rozvíjet skutečné nebo duchovní já ("spiritual self") a zničit to "self" nebo "člověka ,možností" (také: "člověka voleb", "člověka alternativ"), znamená nejen vlastnit (to duchovní já), ale žít vědu o životě a štěstí. Zdraví a štěstí budou úměrné, protože tato pravda je v každodenním životě nezbytná. (* Z této filosofie vychází hnutí víry. Quimbyho myšlenky převzal baptista Essek William Kenyon, 1867-1948, který začal šířit učení tzv. pozitivního vyznání (také pozitivních afirmace či proklamace) a afirmativní modlitby; před ním ještě tuším Phoebe Palmer - zakladatelka holiness movement. Keynyon ale vyznává prosperitu na základě těchto zákonitostí, které překopíroval od Quimbyho do svého charismatického proudu. Kenyon se k myšlenkám hnutí New Thought pravděpodobně dostal během svého pobytu na Emerson School of Oratory v Boston, kde v roce 1892 studoval herectví. ).
Ale znát své vlastní já, pokud jde o filozofii Dr. Quimbyho, není žádný lehký úkol. S ním toto jediné slovo "věda" si osvojilo plody dvacetileté zkušenosti a mnoho z toho nebylo nevyjádřitelné těm, kteří to nezažili. Je obtížné objasnit a spravovat myšlenkovou linii, která tolik závisela na originalitě a neobvyklém pronikání autora; a budeme muset omezit diskusi tím, že se zeptáme Dr. Quimbyho, "Co je to člověk?" a tím, že přistoupíme k jeho odpovědi poněkud systematicky.
První Quimbyho objev
První objev Dr. Quimbyho se týkal vlivu názorů a přesvědčení. Našel své pacienty v podobném postavení, ve kterém byli lidé na samém úsvitu civilizace, když přírodní jevy, které nyní dostávají vědeckou interpretaci, byly přičítány bytostem a tvarům, z nichž každá měla samostatné oddělení (místo působnosti, angl. "office"). To znamená, že trpěli nesprávnou, pověrčivou a škodlivou interpretací toho co sice skutečně existovalo, ale nebylo správně pochopeno. Lákaly je falešné teorie, falešné a vzrušující příběhy a falešní vůdci. Byli podvedeni, cítili mírnou bolest a ve strachu se poradili s lékařem, který provedl diagnózu, která nemá význam, popsal příznaky a pojmenoval pocit; nebo se stali vyzbrojeni nějakým náboženským vyznáním a ve svém zoufalství se stali kořistí svých vlastních fantazií a strachů. (* Quimby tedy jasně útočil přímo na náboženství, tím pádem na křesťanství. Je jasné, že tím lékařem zde Quimby v případě náboženství myslí Boha. Židovské a křesťanské přední postavy se radily s Bohem. Quimby tedy z Boha udělal lháře přesně jako to udělal had, když svedl Evu. Navíc dělá z Boha vykořisťovatele, podobně jako falešné hnutí progresivního křesťanství obviňuje Boha, že v křesťanské pravověrné interpretaci je Bůh "kosmickým zneuživatelem dětí" ("cosmic child abuser"). To je bezesporu útok na pravou víru a na Boha Otce. Jak si kdo vůbec může myslet, že něco takového zůstane bez viny a bez trestu? Kdo si toto dovolil stal se odpůrcem Božím, tedy anti-Krist) Jeho úkolem mělo být vyvést je z klamu, vysvětlit jevy a pocity správně, ukázat absurditu jejich pověrčivých přesvědčení a vysvětlit jak s si pomocí lékaře vytvořili vlastní nemoc z nějakého nepatrného narušení, které samo o sobě nic neznamenalo. (* Quimby nerozlišuje mezi nemocí a hříchem, protože nemoc použil jen jako přirovnání, na začátku ale mluvil obecně a mluví o názorech a přesvědčeních, ne o nemoci jako takové. Zde je jasně vidět neskutečně škodlivý potenciál jeho učení, protože útočí na samotnou podstatu náboženství. V podstatě naznačuje, že na počátku člověk nezhřešil, ani nebyl oddělen od Boha, ale že byl uveden v klam, za který mohl satan a Bůh byl vlastně tou postavou lékaře, "tím zlým doktorem, který se mýlí" a satan v postavě hada byl vlastně tím hodným, který chtěl člověku pomoci! Jak perverzní toto učení je! Je to bezostyšný útok na víru a stejně jako na začátku člověk, který byl slabý ve víře a naivní uvěřil, tak jsou dnes miliony křesťanů sváděni touto lží, která byla od počátku.)
Doktor Quimby (* Quimby nebyl doktor, ale hodinář) proto nevyjádřil svá vysvětlení tím, že by popíral realitu pacientových potíží nebo, že by ji přisuzoval fantazii. Neudělal žádné takové popření, ale upřímně přiznal existenci určitých podmínek, které byly pro nemocného stejně reálné jako Esence nebo Život pod říší hmoty, tak hledal příčinu nemoci a utrpení všeho druhu v mysli, která ji znala. Našel ji jako pověrčivé přesvědčení pravěku přemístěného moderní vědou v nesprávné interpretaci toho, co bylo samo o sobě skutečnou existencí. V každém případě jeho vlastním úsilím bylo pochopit skutečnou situaci a oddělit a osvobodit smysly od strachu, špatného přesvědčení a pocitů, které držely postiženého v otroctví.
V jednom ze svých článků, které ukazují účinek těchto falešných interpretací a přesvědčení, používá Dr. Quimby následující obrázek:
"Když jsem seděl s nemocným, který měl na levé straně bolest, kterou jsem cítil* a popsal, řekl jsem:" Myslíte, že máte tuberkulózu. " Pacientka to uznala a řekla, že její lékař prohlédl její plíce a zjistil, že ta levá je velmi zasažená. Tomu věřila, a když jsem jí řekl, že její nemoc byla v její mysli, bylo to stejně jako říct, že si představila něco jiného. Řekl jsem jí, že nerozumí tomu, co myslí mysl. (* Z Quimbyho spisů i z jednoho záznamu z dopisu Quimbymu a ze zápisků Luciuse Burkmara, jeho spolupracovníka, víme, že Quimby prováděl kromě experimentů s mesmerismem také pokusy s jasnozřivostí či jasnovidectvím, což je Bohem zakázaná praktika - věštění budoucnosti. Quimby tyto pokusy prováděl přímo na klientech a je zřejmé že i na sobě, protože sám těmito schopnostmi disponoval, jak je mimo jiné zřejmé i z tohoto popisu. Jasnozřivé schopnosti jsou však v New Age kruzích známé, nejsou ničím novým. Zde jde jen o potvrzení těchto okultních schopností u Quimbyho.)
"Pak jsem si vzal sklenici vody a řekl jsem: 'Předpokládejme, že by vám mělo být řečeno, že tato voda obsahuje jedovatou látku, která pracuje v systému a někdy produkuje tuberkulózu. Pokud tomu opravdu věříte, pokaždé když pijete myšlenku na jed vstoupí do vaší mysli. Najednou začnete trochu kašlat. Zmenšily by se vaše obavy, když byste věděla, že ta voda byla otrávená? Myslím, že ne.
Nakonec vás předá váš lékař a přátelé a zavoláte mě. Sednu si k vám a říkám vám, že jste nervózní a že vás váš lékař a vaši přátelé podvedli. Ptáte se, jak? Bylo vám řečeno, co je nepravdivé, že voda, kterou pijete, obsahuje pomalý jed, a nyní vaše léčení závisí na svědectví v tomto případě. Pokud vám ukážu, že ve vodě není žádný jed, voda vás neotrávila. 'Byl to názor doktora vložený do vody vaší myslí. Protože mysl je látka (podstata) nebo něco co může zanechat dojem, může to být změněno. Tato změna byla vyvolána názorem doktora. Takže nazývá mysl něco na čem je snadné ukázat, že ji může změnit moudrost nadřazená názoru.'". . .
Mnoho článků na toto téma napsaných za účelem odhalení klamů převládajících představ o nemoci, se čte jako u soudního přelíčení. Samotný doktor Quimby se objevuje jako soudce, prohlašuje příčinu nemoci a ukazuje absurditu argumentů, na jejichž základě byli jeho pacienti odsouzeni k životu v utrpení. Představuje jak kazatele, tak doktora, často matku nebo přítele, a každému z nich umožňuje svobodně mluvit o nemocném; a případ je často dlouze argumentován.
Doktor Quimby je vždy spravedlivý v provádění takového případu. Jeho fakta vycházela přímo ze života nemocných, - co o tom případu říkali lékaři a přátelé, - a často byla zapsána okamžitě po provedení léčby, která je popsána v článku. Nemilosrdnou rukou však odhaluje omyly církve a tzv. lékařské vědy. Neváhá zavolat kayatele a lékaře; a přestože vůči nim nemá žádný osobní cit, bojuje proti chybám a názorům, kterými drželi nemocné v otroctví, s odhodláním zničit všechny stopy jejich falešných učení (* Quimby tedy neváhá nazývat křesťanské učení - tedy bibli, Boží slovo - za falešné a netají se touhou zničit křesťanské učení. S ohledem na to, že z jeho učení vznikla právě církev Křesťanská věda a hnutí Progresivních učení - už víme co je jejich skutečným cílem: zničit původní biblické křesťanské učení a nahradit ho anti-Kristovským učením, které ničí víru lidí a zbavuje je závislosti na Bohu!). Občas je výmluvný když ukazuje, jak byli nemocní drženi v nemoci a pověře, když jednoduché vysvětlení by naladilo jejich myšlenky a pocity na jiný kanál a osvobodilo je. Dá se bezpečně říci, že nikdy předtím nebyla příčina nemocných obhajována s takovou rázností, takovým přesvědčením a pravdou jako v těchto spisech Dr. Quimbyho.
Nevkládal žádnou inteligenci ani sílu do hmoty/látky/podstaty a nikdy se nedíval na tělesný stav jako na nemoc. "Svět," říká, "vykresluje chorobu jako úkaz a hádá její příčinu." Názor lékaře se skládá z pozorování a výslechu (* angl. "questioning", avšak druhý význam: "zpochybňování", pozn. překl.); proto, "on je doktor jménem." Ale "inteligentně vyléčit chybu znamená vědět, jak ji vyrobit: znát skutečnou příčinu; a to zahrnuje všechny lidské myšlenky a poznání."
Tuto znalost skutečné příčiny dr. Quimby vlastnil. A on ji našel nejen ve vědomé mysli a v názorech a vírách o nemoci, ale v mentálních vlivech a myšlenkách, kterými je každý člověk obklopen, a v nevědomé nebo podvědomé mysli; a mohl říci, která ta myšlenka či příčina to byla na základě pocitu, který tento vliv způsobil, "stejně jako člověk pozná pomeranč podle vůně". (* v originále je odkaz spíš na "myšlenku či příčinu", která je v klientově mysli, ale lze to chápat i jako odkaz na ten mentální vliv, který pochází z vnějšího prostředí; Quimby si tedy "hrál" tak trochu na psychologa, pozn. překl.)
2. Čtenář se však zeptá, "Jak mohou být obavy, nevědomé duševní vlivy, názory lékařů a falešné interpretace pocitu tak vlivné při vytváření nemoci?"
Viděli jsme, že Dr. Quimby neumístil nemoc a názor na nějaký bolestivý pocit do těla, ale do mysli, která ji cítí. Nemoc je proto primárně nesprávným směrem nebo postojem mysli, dostatečně silným a dostatečně přetrvávajícím, aby s sebou nesla vnímání nebo vědomí myšlenky o ní.
"Člověk v jeho přirozeném stavu nebyl náchylnější k nemoci než zvíře, ale jakmile [o ní] začal uvažovat, stal se nemocným; jeho nemoc byla v jeho důvodu."
Druhý Quimbyho objev
Dr. Quimby tuto mysl, která může být ovlivněna falešnými úvahami, nazval duchovní hmotou(látkou,podstatou); a to byl jeho druhý důležitý objev týkající se povahy člověka. Nepřiřazoval mysli žádnou inteligenci, používanou v tomto smyslu, ale často ji srovnával s půdou, do které se zasívají chyby a názory jako semeno, kde klíčí a vycházejí ve formě nemoci a všech druhů utrpení.(* U moderních heretických učeních a křesťanských hnutích, které se nechaly ovlivnit falešnými učeními a falešnými proroky tohoto typu - tzn. New Thought, New Age, Hnutí víry, Nová Apoštolská Reformace - tzn. vesměs charismatický proud vytvořený Johnem Alexandrem Dowiem - jsem si všiml, že používají biblického učení o semeni zasetém do země k obhajobě podobných věcí - k obhajobě falešných učení. V bibli totiž existuje také podobenství o tom, jak přišel nepřítel a do pole, kde byla zaseta pšenice zasel také koukol - plevel. Tento koukol jsou právě učení, která vychází z Quimbyho a Dowieho proudu; avšak zastánci těchto falešných směrů tvrdí opak: že koukol je to pravé učení a ti kdo ho chtějí vytrhat jsou farizejové a náboženští pokrytci. Jistě, Ježíš učil, že koukol nemáme vytrhávat, ale nechat růst až do žně. Znamená to, že nemáme satanovo učení pojmenovat a varovat před ním? Copak by dobrý pastýř nevaroval své ovce a neochránil je před vlky, v přestrojení za beránky? Copak by je neochránil? Jak bychom nemohli pojmenovat satanovo učení a jejich vůdce? Zlý jazykové tvrdí, že tato obrana nám nemá příslušet, neboť satanovi by se to moc hodilo, aby jeho ovečky šly bez pastýře jako na porážku. Falešná učení a vůbec všechny sekty by byly rády, kdyby byly z učebnic historie, apologetiky a teologie vynechány nebo, aby zapadly do všeobecného křesťanského šumu; my je však pojmenováváme a vyjmenováváme, abychom se mohli poučit nejen z historie, ale i ze současnosti, a především, aby byly výstrahou ostatním, které se může povést zachránit. Může se zdát, že jsme nekorektní, avšak zabraňovat informování veřejnosti o povaze jejich učení by bylo stejně tak škodlivé jako pracovat pro propagandu nebo cenzuru marxisticko-leninského režimu - tedy se záměrem manipulovat veřejnost tím, že budeme mlčet.)
Proto osoba, která pociťuje bolestivé vjemy a radí se s lékařem, který slyší popis příznaků, kterými pravděpodobně trpí, po celou dobu vstupuje do vysvětlení poskytovaného lékařem. Osoba se narodila s přesvědčením, že nemoc je entita nezávislá na člověku, která ho může ovládnout bez ohledu na jeho víru. Naučil se, že nesmí jíst toto ani dělat tamto, nesmí chodit sem nebo chodit tam, aby nechytil nějakou nemoc a žil celý svůj život - nevědomě vůči sobě - podřízený těmto chybným přesvědčením. Celá lékařská praxe je připravena pomoci v této záležitosti; a lékař místo toho, aby pozměnil myšlení pacienta na rozumné uvažování a na jiný a zdravější směr, - který je prostý veškerého přemýšlení o nemoci, - provádí lékařskou diagnózu - říká, že si myslí, že osoba má tyto nebo tamty potíže, a říká, jak se lidé s touto nemocí cítí, a jaký bude pravděpodobně výsledek a postupuje k lékaři, přičemž zcela ignoruje skutečnou příčinu nebo nemoc.
Ti, kteří hodně vědí o současné lékařské praxi, vědí, že to samé se děje nyní, jediný rozdíl spočívá v tom, že se změnily trendy, názvy a teorie; nyní slyšíme více o bakteriích a mikroorganismech, ke kterým jsou připojeny stejně škodlivé názory. Se všemi pokroky v lékařské vědě od doby doktora Quimbyho - ani by nepopíral, že existuje mnoho dobrých lékařů - lékaři jeden den vyjádří svůj názor na případ a druhý den zase mají jiný názor, zatímco jiný lékař vyjádří názor odlišný od těch dvou předchozích.
Doktor Quimby to všechno pochopil a těžko se mohl omezit, když přemýšlel o utrpení, které bylo způsobeno zotročeným lidstvem takovými falešnými metodami; pro jeho vyšetřování ho naučil, že tyto popisy a názory, pokud jsou přijaty jako pravdivé, fungovaly jako jed na mysl trpícího.
Mysl nebo duchovní hmota je jemná, éterická látka, úžasně citlivá (podléhající silným dojmům, pozn. překl.) nebo pohotově reagující, na kterou jsou tyto názory spolu se strachy a vírou člověka v nemoci otisknuty nebo vyfotografovány, kde se zformují a jsou stále hlouběji a hlouběji zakořeněny až se nakonec stanou vše-pohlcujícími a ovládajícími. Tedy "V co věříme, to tvoříme"; protože člověk je ovládán primárně ne fyzickými stavy, ale směrem své mysli.
Každý nápad nebo myšlenka tedy byla podle Dr. Quimbyho také duchovní záležitostí, ale jinou kombinací než mysl, ve které byla zaseta jako semeno. "Každá myšlenka," říká, "je ztělesněním stanoviska rozloženého na myšlenku. Tato myšlenka má život nebo chemickou změnu; protože je to potomek lidské moudrosti zhuštěný do myšlenky a naše smysly jsou k ní připojeny." (*Jestli mu rozumím pak vlastně říká, že vnějšími efekty, které povzbuzují smysly je možné posílit myšlenku, protože smysly jsou připojeny k myšlence.) Její moc nad námi závisí na důvěře*, kterou v ní klademe ("reliance": na závislosti, nutnost spoléhat na ní; opora, jistota; tato poznámka je užitečná v souvislosti s aplikováním moci vůdců sekt, pozn. překl.); a pokud pochází od toho, jehož slovu věříme, je pravděpodobné, že nás ovládne a konečně zaujme povahu, která ji činí stejně skutečnou jako život sám (zde byl právě vysvětlen princip sugesce, manipulace a sektářské závislosti na vůdcích, pozn. překl.). A důvod je nalezen v existenci této neustále se měnící mysli nebo v duchovních základech, ve kterých myšlenky klíčí nebo se formují.
Doktor Quimby tak jasně rozuměl zákonu, že štěstí a bída člověka závisí na jeho víře, že bez strachu může proniknout do samotného středu problémů pacienta. Popsal člověka jako "směs názorů, víry, moudrosti, vědy a nevědomosti". Byl pánem situace, protože věděl, že mysl je hmota, kterou lze změnit a také věděl, že má moudrost, která se změnit nemůže, a proto mohl jasně oddělit vše, co bylo v člověku věčné, od měnící se víry ve strach a nevědomost.
Aniž by se ptal pacienta, intuitivně objevil jak byl oklamán, a tím, že poskytne pravdivé vysvětlení, způsobí změnu duchovní hmoty či mysli. Popsal nemocného jako vězně a držel ho v nevědomosti či temnotě jako růžové poupě, které se pokouší dostat na světlo; a jeho úkolem bylo vstoupit do těchto temných vězení nevědomosti a pověry, urychlit inteligenci svého pacienta a osvobodit vězně.
"Mysl," říká v jednom ze svých článků, "je pod vedením moci* nezávislá na sobě; a když je mysl nebo myšlenka zformována do představy, představa zanechává pach: obsahuje příčinu a účinek." Tato mentální atmosféra nebo pach vycházející z duchovní hmoty stačil k tomu, aby doktorovi Quimbymu řekl vše, co chtěl vědět o problémech pacienta; a když objevil skrytou příčinu, bylo často vše, co bylo zapotřebí k vytvoření výrazného účinku, krátké slyšitelné vysvětlení.
(*"vedením moci" Quimby zřejmě myslí duchovní autoritu, čili sám sebe - nebo terminologií soudobého apologetika by to bylo "vedení" či autorita jakou může být třeba "kazatel" Hnutí víry. Chápu to tak, že vlastně říká: mysl pacienta či věřícího: který se poddá a odevzdá jiné lidské autoritě se stává plně závislou na této moci/autoritě a stává se tak tvarovatelnou. Jak přesně přeměnil myšlenku na představu mi není jasné - ale asi pomocí sugesce. Ještě níže autor píše, že tato podřízená mysl je prosta inteligence, což znamená, že je oproštěna od racionálního uvažování nebo zpochybňování - tato mysl je tedy vskutku důvěřivě vydaná napospas domu co s ní hypnotizér udělá... pozn. překl.).
Například řekl jednomu mladému muži, který byl velmi silným kalvinistickým baptistem, že jeho náboženství ho zabilo; protože viděl, že mladý muž byl tak intenzivní ve své zužující se víře, že uzavřel všechny své energie do jednoho kanálu, a svíral celý svůj život ve své příliš dychtivé snaze realizovat svůj duchovní ideál.
(*Z toho co bylo řečeno, domnívám se, že Quimbyho nadpřirozené schopnosti byly limitovány použitím na osobách, které naslouchaly jeho učení, souhlasily s ním nebo mu jinak důvěřovaly a zejména pokud svolily k mesmerismu/hypnóze - tím nad nimi získal moc stejně jako kníže v satanismu získá moc nad svými podřízenými, kteří se mu vydají, aby mu sloužili.)
3. Pokud však tato měnící se mysl nebo duchovní hmota neobsahuje žádnou inteligenci a lze ji formovat názory a strachy, které způsobují utrpení člověka (*pozn. překl. tohle opravdu připomíná učení buddhismu), stejně tak jako hlínu v rukou hrnčíře, musí být v člověku nějaký trvalý princip, který mu dává trvalá identita (*hinduismus a buddhismus učí, že v člověku je božství zvané brahman - označuje zcela nepopsatelný základ všeho. V hinduismu je brahman neměnná, nekonečná a neprojevená realita božské podstaty bytí, hmoty, energie, času a prostoru v tomto vesmíru. V hinduismu je neprobuzená duše átman, ale její podstatou je božství brahman. Pozn. překl.). Toto trvalé "já" Dr. Quimby nazýval "skutečný člověk" nebo "smysly", málokdy slovem "duše".
I zde byla teorie Dr. Quimbyho zcela originální; a to byl jeho nejvýznamnější objev.
Jeho schopnost detekovat duševní náladu nebo pach vycházející z pacienta nebyl omezen prostorem; protože velmi brzy zjistil, že dokáže detekovat takové nálady, myšlenky, mentální pachy a pocity ve vzdálenosti mnoha kilometrů od svých pacientů a že je dokáže na dálku uzdravit (*Je řeč o jasnovideckých schopnostech. Což vysvětluje co Quimby nebo jeho spolupracovník Lucius myslel experimenty s jasnozřivostí, pozn. překl.). To vedlo k objevu, že smysly by mohly jednat nezávisle na těle a že pět přirozených smyslů nebo příležitostný nosič duchovních smyslů přijaly jen malou část lidského vnímání: zkrátka, že smysly jsou jako světlo - univerzální látka, atribut Boží, který používáme (stejně jako při zobrazování původní moudrosti se podílíme na samotné podstatě této moudrosti, která překračuje veškerou definici (*Quimby tu mluví o tom, co by jazykem současných kultů bylo nazváno např. kosmické vědomí, univerzální inteligence či Vyšší já, pozn.překl.)).
Člověk má tedy duši, vědomí nebo poznání sebe sama nebo identity nezávislé na hmotě a je schopen slyšet, vidět, cítit a sdělovat myšlenky a pocity bez pomoci hmoty (*Všimněte si, že Quimby zařazuje tyto duchovní schopnosti či duchovní realitu do přirozené povahy člověka, ale přitom platí, že tyto schopnosti není možné běžně využívat bez toho, aniž by se člověk uchýlil k technikám, které tyto schopnosti "otevírají" či "probouzí" - řečeno spirituálně či mysticky - Quimby by nejspíše mluvil o probuzení do reality či prohlédnutí klamu, podobně jako tomu je u hinduistických a buddhistických meditačních praktik, které usilují o totéž, a podobně jako je tomu i u mystických kontemplativních praktik, které otevírají duchovní svět způsobem, který je Bohem zakázaný, neboť jak víme: toto učení je v rozporu s biblí, neboť člověku nepřísluší z vlastní vůle tyto věci probouzet, neboť prostřednictvím meditací a kontempletací, člověk ztrácí kontrolu nad svou myslí a nad svým duchem a vydává se pod vliv duchovních mocností, které nejsou od Boha. Zde je tedy jasný důkaz o tom, že duchovní svět a duchovní síly existují, ale jelikož tyto nebyly dány od Boha jakožto výsledek života v pokorném podřízení Božím nařízením a výsledek vztahu s ním, tyto síly jsou ty zlé. Ačkoliv se tyto síly a duchovní schopnosti zprvu jeví jako přínosné a pro člověka užitečné, užívání těchto praktik odděluje člověka od Boha a stává se z něj nepřítel Boží. Vidíme už z Quimbyho filosofie, že onen muž nepotřeboval Boha a odkazuje se na prastarou Satanovu lež, že člověk může disponovat stejnými schopnostmi jako Bůh: že může znát dobré i zlé a Boha k tomu nepotřebuje. Stejnou nebo velmi podobnou charakteristiku učení vidíme napříč celým hnutí New Thought až po učení a praktiky Hnutí víry, které spoléhá na svou vlastní víru, na svou vlastní sílu, na pozitivní myšlení, stejně jako Quimby, jen celé je to zabaleno do náboženského pláštíku, aby se to lépe prodávalo, s křesťanskou terminologií, protože o terminologii tady vážně nejde. Jde o to, že Quimby se doznal k nadpřirozeným schopnostem, že onen muž byl otevřený těmto duchovním silám, ovládal je podobně jako spiritisté. Podobně i John Alexander Dowie, který snad ani nebyl přímým žákem Quimbyho neboť jeho schopnosti nepřijal, ale hledal je jak víme z jeho dopisů, ve spiritistických kruzích, na seancích a sám byl jejich aktivním praktikantem a mistrem. To z obou mužů činí původce moderního duchovního hnutí: pentakostálního hnutí. Oni byli na počátku a předali tyto duchovní síly dál, všem kdo se jim otevřeli. Tím se spustila lavina bludného duchovního učení, které se šíří až dodnes. Co tedy řekneme o pozitivním myšlení a pozitivních afirmacích/proklamacích? Jsou zdrojem bludného myšlení, které nevychází z podřízení se Bohu, ale z pýchy která usiluje o bohorovnost a je vzpourou proti Bohu. Staví na první místo lidské (tj. egocentrické) úsilí a lidskou snahu, před důvěrným spoléháním na Pána a krále Králů Ježíše Krista, který všechno může, je věrný a je schopen nás před vším ochránit. Kult, který se zrodil z tohoto původce, je kultem který odmítá utrpení a pokorné snášení zkoušek víry, které působí vytrvalost, odmítá poslušnost Bohu a hledání jeho vůle. Všimněte si, že v některých křesťanských učeních došlo k perverzi modliteb smícháním technik, které pracují se sugescí a podmaněním mysli (Quimby o tom mluví jako o tvarování mysli či látky). Zde by se hodilo uvést odkazy na modlitby T.L.Osbourna z jeho knihy Uzdravení/Uzdravenie, která je dostupná online - pokud čteš toto místo a link tu není, tak je to proto, že to je třeba teprve udělat, avšak je také třeba mi to připomenout - příklad perverze křesťanství pod vlivem bludného ducha a bludného učení New Thought. Pozn.překl.). Ve skutečnosti by člověk mohl existovat se všemi svými schopnostmi, i kdyby bylo tělo odloženo; "jeho štěstí spočívá v tom, že není součástí toho, co vidí okem šalebného mínění." Život nebo neviditelná realita je podstatou; a lidský život zahrnuje všechny jeho schopnosti. Mnoho vjemů a zkušeností se skutečně odehrává prostřednictvím činnosti tohoto duchovního já, jednáním bok po boku s přírodou; protože, v poslední analýze, "smysly jsou všechno tam je člověk." (*Považuji za důležité všimnout si, že Quimby označuje onu "moudrost" mnoha dalšími výrazy mezi nimi jsou i zdánlivě běžné, křesťanské pojmy jako je život, ale mají odlišný význam. Pro rozlišování falešných učení v křesťanství je toto důležitý bod, protože jeden křesťan mluví o životě, že existuje pouze v Ježíši Kristu - viz 'Já jsem ta cesta, pravda a život,' kdežto druhý křesťan může tvrdit, že život je v každém člověku a není třeba Krista následovat a třetí křesťan řekne, že následovat ho třeba je, ale překroutí význam Jeho přikázání, aby mohl ospravedlnit učení, životní styl a praktiky, který je v rozporu s tím jak žil Ježíš a apoštolové... pozn.překl.)
Je zajímavé poznamenat, že v současné době mnoho studentů psychické* vědy dosahuje stejného závěru, zčásti, kterého Dr. Quimby dosáhl tak dávno; jmenovitě skutečnost, že fakta jasnovidnosti, jasnovidectví, telepatie a schopnosti duševně se uzdravovat na dálku, dokazují existenci identity, která může žít a jednat nezávisle na hmotě (*angl. slovo "psychic" znamená nejen duševní či psychický, ale také spiritualistický, paranormální, nadpřirozený a jasnovidecký, když se mluví o tzv. mentálních schopnostech; což také dál potvrzuje, že to takto mínil; pro nás křesťany je toto opravdu důležité vodítko, neboť od teď víme, že Quimby tyto biblí zakázané praktiky propagoval a vyučoval mezi svými žáky; lze tedy předpokládat, že se tyto věci vyučovaly nebo praktikovaly i na škole Emerson, kde studoval Keynon - zakladatel Hnutí víry. Přitom není třeba hledat dalších explicitních důkazů v učení, které se na Emersonu učilo, protože samotný fakt, že Quimby tvrdí, že dokáže ovlivnit mysl svých pacientů na dálku je usvědčující, že člověk který přijal toto učení musel mít shodný cíl, neboť jde o samotné jádro. Navíc víme, že Quimbyho filosofie a praxe není závislá na přesné terminologii, ale významným rozpoznávacím rysem tohoto nebezpečného učení je pozitivní myšlení, sugesce a způsob jakým se vyučuje. Při šíření tohoto učení a vůbec při jakékoliv jeho obhajobě se do popředí vynáší humanistické motivace: pomoci lidem od jejich utrpení a zbavit svět nemocí. A aby toto učení bylo možné obhájit také v křesťanských kruzích, bylo třeba je převléct do náboženského pláštíku, i když základní poselství je ateistické. Proto taky toto poselství může dobře fungovat i na tzv. "vědecké" rovině, např. v oblasti psychologie, jen s použitím jiných termínů. Do křesťanství se toto učení nemohlo dostat jinak než pomocí obhájců, kteří svévolně vytrhávají verše z kontextu a tvrdí věci, které jsou k původnímu učení Krista a jeho apoštolů zcela protichůdné. K již zmíněným humanistickým motivům musíme připočíst také záměrné vyhýbání se biblické tématice podvolení se Boží vůli, strádání a snášení fyzického utrpení (Jen malá ochutnávka: 2 Ti 1:8, 2:3-4, 2:9-12, 4:5; Žd 11:36-40, 12:1-6, Jk 5:1,13 - přirovnání k Jóbovi, který vytrvale snášel nemoc; Jk 5:16 podmínkou uzdravení je vyznávání hříchů, což Hnutí víry často ignoruje). V křesťanství je také odlišná role, nikoliv "doktor" a pacient, ale náboženský vůdce a důvěřující ovečka, která je ochotna se zcela a bez zábran poddat autoritě a duchovní moci.).
Tato duchovní identita (*tj. moudrost) byla pro Dr. Quimbyho skutečným člověkem nebo životem, který bydlel ve skutečném nebo vědeckém světě, na rozdíl od přirozené identity nebo člověka názorů, kterého mohla moudrost zničit. "Všechny smysly jsou životem, ne smrt; jejich existence nezávisí na těle kvůli jejich identitě... Nemůžeme nikoho naučit, aby viděl nebo chutnal, čichal nebo věděl; ale všechny tyto vlohy jsou nezávislé na hmotě a hmota je prostředkem, podle kterého tyto schopnosti mohou jednat. " (*Tučně jsou označeny slova vyjadřující skrytou duchovní podstatu: "vyšší moudrost" či "vyšší já", podržená kurzíva zvýrazňuje hmotnou podstatu a svět iluze, ve kterém podle Quimbyho/hinduismu/buddhismu žijeme; tak i v následujícím textu, pozn. překl.).
Proto prohlásil, že "neexistuje žádná záležitost nezávislá na mysli nebo životě." I když pak nikdy nezpochybňoval existenci hmoty, vždy o ní mluvil jako o nápadu, který, jako jazyk, se používá k tomu, aby sdělil nějaký význam jinému člověku. Pocit přicházející z hmoty (*rozuměj: podle Quimbyho z "falešného přesvědčení" či "klamu" zasetého lékařem nebo křesťanským kazatelem, pozn. překl.) podle jeho názoru neobsahuje žádnou inteligenci (*rozuměj: nepřemýšlíš nad tím co se děje, jen to vnímáš, pozn. překl.), ale inteligence je v nás (*rozuměj: tvrdí, že "vyšší inteligence" či "vyšší moudrost" je v každém z nás; křesťanství však říká, že toto je blud.); a pokud na to uvedeme falešnou konstrukci (*rozuměj: tou falešnou konstrukcí má být náboženství, křesťanství, lékařství, apod.), utrpíme následky. Zatímco, pokud máme skutečnou vědu o životě, naše interpretace je vědecká a naše štěstí je v naší moudrosti.
Nahlížel na hmotu jako na zhuštění nebo ztělesnění nějaké myšlenky vyjadřující účel neviditelné moudrosti nebo Boha na straně jedné, a na druhé straně odhalující nějaký stav v mysli člověka. Často hovořil o člověku jako o hmotě, což samozřejmě znamená mysl, kterou lze změnit. Kdykoli však uvažoval o člověku z pohledu inteligence, zmínil se o smyslech, nebo o skutečném člověku, jehož hmota je jen prostředkem.
Opravdový člověk nebo smysly mohou být zotročeny světonázory, jako v případě nemoci a falešných představ o náboženství - v tomto případě se Dr. Quimby snažil osvobodit smysly od jejich zajetí hmotou ("free the senses from their bondage to matter", pozn. překl.), - nebo jeho smysly mohou být připoutány k Moudrosti, která je nadřazená hmotě a názoru. V každém případě, kdekoli je myšlenka nebo vědomí soustředěno, tam jsou smysly připojeny (*I v tomto ohledu je Quimbyho učení dokonale synchronizováno s buddhismem či hinduismem, které svými meditacemi chtějí dospět k tomuto stavu: odtržení vědomí od hmoty, která je jen iluzí a zaměřit se na vnitřní pokoj (brahman), pozn. překl.); a pokud jsou osvobozeny od veškerého otroctví k názoru, je člověk připraven pochopit vědu o životě a štěstí, oddělit pravdu od chyby a zničit pověru, kdekoli ji najde.
4. Aby se člověk mohl poznat musí, podle Dr. Quimbyho, posunout svou analýzu dále než k pouhému objevu, že vede život mysli; a pokud se člověk nepřestane zabývat tím, co Dr. Quimby myslí slovem "mysl", "není pravděpodobné, že by pochopil jeho teorii nemoci. Neměl na mysli pouze vědomé myšlení, a proto když lidé říkají jakoby ve snaze vyvrátit tuto doktrínu, že nikdy nemysleli na nemoc dříve než si ji vzali, nemají vůbec žádný argument ani se jim nepovedlo vyvrátit doktrínu. (*Proto je špatné, milý čtenáři, zabývat se kontemplativní modlitbou a meditacemi, byť jsou podány pod závojem mystického křesťanství, neboť to platí přesně tak jak pan Quimby popsal a jak to popisujeme my křesťané, kteří jsme porozuměli jak funguje okultismus - otevíráte svou mysl a svou duši na cizí duchovní mocnosti - jako křesťané však dodáváme, že není pravda, že tyto stavy jsou člověku přirozené, neboť než člověk zhřešil, tyto stavy neměl; nastaly až poté co Satan - had, svedl člověka k tomu, aby poznal dobré i zlé. Člověk se však nerodí v hříchu, ale jako neviňátko přichází na svět a Bůh chce tento stav zachovat. Teprve když přichází Satan a úspěšně svede člověka k tomu, aby se zabýval meditacemi, kontemplativními praktikami nebo jógou nebo se dobrovolně vydá do rukou spiritistů, hypnotizérů, či léčitelů nebo falešných kazatelů a bludných proroků, je sveden k hříchu a bludu, do kterého se propadá čím dál víc, že přestává rozlišovat orientální praktiky či praktiky New Thought/New Age a přestává si připouštět si nebezpečnost toho všeho. Stejně tak se těmito informacemi vedoucími k osvětě odmítne zabývat. Pozn. překl.)
Dr. Quimby odhalil skryté vlivy, které způsobují potíže člověka; a obvykle jsou atmosféra domácnosti, síla jazyka, účinek jedovatých teorií, náboženských vyznání a dogmat, zděděných přesvědčení a vzdělání tak jemné, že je dokáže odhalit pouze velmi intenzivní zkoumání. Netušíme, že si způsobujeme naše vlastní problémy. Netušíme, že jsme neustále ovlivňováni názory a předsudky, které do věci vkládáme; protože to všechno je pro nás druhá přirozenost. Nevíme, že skutečně vedeme život mysli. Všechna tato fakta se skrývají ve spěchu našeho každodenního myšlení. A nikdy nevíme, kdy jsme podřízeni jiné mysli nebo nějakému názoru; protože kdybychom to udělali, vyrostli bychom v síle a překonali bychom toto otroctví. (*zde je mix pravdy a klamu: 1. jsme opravdu ovlivnitelní sugescí či řízením od člověka, kterému poslušně a důvěřivě vydáme. 2. Jsme opravdu ovlivnitelní špatnými i dobrými názory či pravdami, jenže 3. Quimby smetává ze stolu všechny - jak ty zlé, tak ty dobré... Totiž i ty křesťanské - biblické., pozn. překl.)
To vše nás však ovlivňuje; a změny v úžasně reagující mysli nebo duchovní hmotě rychle odrážejí naše vědomé stavy, stejně jako všechny výše uvedené a mnoho dalších nevědomých vlivů. Ať už věříme v cokoli, nejen že vytváříme, ale připojujeme i naše smysly nebo svůj život; a to vše je třeba mít na paměti při snaze pochopit teorii Dr. Quimbyho (*základ pozitivního myšlení, pozn. překl.).
Neměnná moudrost je hlouběji než to všechno co se může změnit, jediný pravý a žijící Bůh, jehož přirozenosti se účastníme a který čeká na naše uznání (*definice neosobního Boha jakožto energie či neosobní inteligence, je v rozporu s křesťanstvím, takže nikdo kdo přebral Quimbyho teorie, ať už si říká Křesťanská věda (angl. Christian science) nebo Církev jednoty (angl. Unity Church) doopravdy nevyznává křesťanství, ale New Thought alias učení P. P. Quimbyho; a pojem křesťanství nebo církev je jen za tím účelem aby se toto jiné učení dobře prodávalo v křesťanských kruzích).
Doktor Quimby měl malé společenství s Bohem podle lidské víry. Zjistil, že se tento Bůh liší, stejně jako se liší lidské názory; zkrátka, že byl jednoduše "ztělesněním víry člověka" a inspiroval strachem*, nenávistí a hněvem a byl zdrojem velké části pověry*, s níž musel bojovat při provádění léku (*oblíbené tvrzení New Age, pozn. překl.).
Tento skutečně oddaný a duchovní muž, pronikající hlouběji do samého srdce vesmíru, ztotožňoval Boha se samotnými atributy lásky, moudrosti a míru, které člověka zvedají z hloubi pověr a dělají ho víc než lidským (*Podobně jako se v šedesátých létech rozjela vlna hippies, která vznikla smícháním drog a hinduismem ovlivněné hudby Beatles, John Lennon, Paul Mccartney, George Harrison, Ringo Starr - Folk, Rock, Regee, Blues, Hard Rock, Psychodelia. Ta doba která byla charakterizovaná kulturou "míru a tolerance" osciluje s Quimbyho učením. Proto i tuto hudba nese podobný duchovní, tj. okultní, náboj, stejně nebezpečný jako hinduismus, buddhismus a tyto praktiky, které svádí duši člověka k hroznému hříchu, ke vzpouře proti Bohu, která dělá z člověka Božího nepřítele. Přesně to byl přece Satanův záměr hned od prvotního hříchu. pozn. překl.). Psal o Bohu jako o první příčině a všudypřítomném Duchu, ale zejména o neoddělitelném životě člověka, o síle která stojí za smysly, o lásce, která rozdmýchává srdce lidí, a je vždy připraven pomoci těm, kteří jsou v nouzi. (*Tuto větu byste mohli docela dobře použít na křesťanském pódiu a nikdo by nevěděl jaké okultní síly a jaký pravý význam se za tímto výplodem skrývá. pozn. překl.)
Quimby působil jako velkorysý, šlechetný člověk, který si "nepřivlastňoval žádnou zásluhu za neobvyklou moc." Místo toho, tvrdil, že moudroust a moc, ze které čerpá patří všem. Toto je jeden rys, který má společný s New Age a křesťanstvím. Jeho šlechetnost ovšem není zase tak jistá, neboť je známo, že podobně jako je tomu u v New Age, za své služby vybíral peníze.
Byl tak přesvědčen, že stejná síla, kterou použil s takovým účinkem, byla v myslích všech skrytá, že věřil, že každý člověk by se mohl stát svým vlastním lékařem a aplikovat vědu o životě při léčení nemoci. Prorokoval, že přijde čas, "když by muži a ženy měli uzdravit všechny druhy nemocí ústy svých úst." Naprosto věřil, že každá nemoc může být překonána*, protože "je produktem nevědomosti a pověry a nikdy nemá opodstatnění, kromě názoru, nemá žádný základ." (*To tvrzení je však v rozporu s biblí, neboť v křesťanství platí, že v první řadě potřebujeme poznat Boží vůli a podřídit se ji, k čemuž potřebujeme bibli a potřebujeme přijímat okolnosti našeho života, jako součást Božího plánu s námi - chtít svévolně změnit tyto okolnosti může být proti Boží vůli. Není-li tedy v našem zájmu a podle Boží vůle, aby nemoc byla uzdravena, pak není správné usilovat o uzdravení skrze prostředky, které nejsou od Boha a jsou v rozporu s Boží vůlí. Ježíš naznačoval, že nemoc člověka může osvobodit od hříchu a nereprezentuje vždy zlo, viz Jan 9:41. Uzdravení, které není od Boha, ale od ďábla tedy způsobí hřích., pozn. překl.)
Svědčil o sobě, že "prošel od smrti k životu", protože hovořil o své vědě jako o věčném životě a přirovnal ji k Ježíšově pravdě. Prohlásil, že strach ze smrti je také nepřítelem nebo názorem, který držel člověka v otroctví. Nejenže věřil, ale chápal, že člověk má identitu nezávislou na hmotě, která ho oddělila od věčného života, díval se na lidský život jako na nepřetržitý. Řekl, že si dokáže představit žádný začátek a žádný konec a díval se na smrt jako na změnu, která neovlivnila skutečného člověka ani duši.
5. Jeho vnímání sahalo až do samého jádra každého argumentu, do samotného centra života, takže on vlastnil tu věc sám, a vložil ji do svých děl a jeho slov místo toho, aby o tom jednoduše mluvil. Jeho spisy jsou proto téměř zcela omezeny na jeho vlastní zkušenosti a mnoho z jeho ilustrací pochází z občanské války a vlády Spojených států.
Jeho vnímání sahalo až do samého jádra každého argumentu, do samotného centra života, takže on vlastnil tu věc sám, a vložil ji do svých děl a jeho slov místo toho, aby o tom jednoduše mluvil. Jeho spisy jsou proto téměř zcela omezeny na jeho vlastní zkušenosti a mnoho z jeho ilustrací pochází z občanské války a vlády Spojených států.
Často měnil svůj předmět, když byl v polovině článku, s určitým odkazem na válku nebo nějaké proroctví, které se ho týkalo. Pak také používá slova zaměnitelně a ve smyslu, který je pro něj typický, jako například již zmiňovaná slova "mysl", "smysly" a "věda". Tato zvláštní použití by měla být zohledněna při čtení následující kapitoly.
Jeho články však oplývají grafickými obrázky a vyprávěním podobenství, a i když nejsou vždy přizpůsobeny obecnému čtenáři, jsou jako celek neobvykle přesvědčivé a sugestivní.
Je znepokojen skutečným průběhem událostí v lidském životě, duální povahou člověka a směry mysli, které bez odporu přinášejí štěstí nebo utrpení, podle povahy lidské víry. Znovu a znovu zdůrazňuje pravdu, že jednání a reakce jsou si rovné, a že člověk je proto zodpovědný za své štěstí a utrpení. Proto věří, že všechno v životě je řízeno zákonem.
Nejdůležitější je zákon o pokroku.
"Člověk je progresivní bytost." Do jeho života vstoupil vyšší prvek nebo moc, o které Dr. Quimby často mluví jako o ženě nebo o duchovním vnímání, zatímco člověk je ze země, zemitý. Oba jsou v konfliktu, oba jsou přítomni v každém člověku. A protože člověk začíná život ztělesněním stvoření, "se všemi prvky hmotného světa", "není divné, že by se tento fenomén měl objevit, zatímco člověk žije v nevědomosti o tom z čeho je složen, což lze vysledovat ke zvířecímu království se kterým se nejvíce identifikuje." (*Toto je zajímavé, protože Quimby a Darwin byli součastníci. Zdá se, že Quimby žil v Americe a Darwin v Anglii, takže nevím zda se vůbec mohli potkat; Darwin byl o pár let mladší a Quimbyho přežil. Čerpal Darwin z Quimbyho bezbožné myšlenky? Darwin se nad teorií evoluce začal zamýšlet od března 1837; První zveřejnění Quimbyho myšlenek se objevilo v roce 1887, ale Darwin zemřel v roce 1882, takže pokud se ti dva nepotkali, je to nepravděpodobné, pozn. překl.) Tyto konflikty nebo nemoci Dr. Quimby nazýval "progresivní akce"; a kdyby člověk pochopil, že jeho život byl progresivním procesem nebo evolucí, byl by díky těmto vědám nebo moudrostí těchto konfliktů osvobozen nebo nadřazen.
Chování podle příkladu a učení Dr. Quimbyho by tedy mělo být moudré přizpůsobení podmínkám pokroku, aby nepřinášely tření a uznání tohoto vyššího prvku, který se snaží vyjít najevo. (*S Quimbyho filosofií "vědeckého" pokroku do křesťanských církví přišlo, překrucování pojmů, takže evangelium v těchto církví reprezentuje něco jiného než jak bylo popsáno jeho autorem - Bohem, Ježíšem a jeho třinácti apoštoly. Z toho důvodu tyto církve nejsou a nemohou nikdy být pravou církví Kristovou. Kdo se neoddělí od toho falešného učení duchovně zemře a bude navěky oddělen od toho pravého Boha a jeho osud bude se služebníky satana v ohnivém jezeře, v ohnivé peci, protože to je to pravé evangelium, pravý Bůh pomstí a zničí své nepřátele, kteří hlásají lži, kteří se vzbouřili proti němu. To je pravda, to je pravé evangelium.)
V jeho spisech je smysl pro klid založený na pevném přesvědčení, který ukazuje, jak silný byl v něm jeho ideál zdraví a štěstí a jak jasné bylo jeho chápání skutečných životních podmínek.
Je tu naprostý nedostatek tohoto nadšení a vzrušení, které charakterizuje mnoho z těch, kteří se dnes zajímají o léčení psychickými schopnostmi. Nesnažil se o ideály ani přehnaná ujištění a prohlášení. Byl nesmírně praktický a nyní věnoval potřebám věčného.
Jeho filosofie učí rozpoznávat co existuje tady a teď, protože Bůh není někde daleko od nás, ale neoddělitelný v jeho světě, ve kterém se projevuje a v duši [každého z nás] (* klasika mysticismu a New Age, která je v rozporu s biblickým učením o hříchu: "(...) Není totiž rozdílu, neboť všichni zhřešili a chybí jim Boží sláva." Ř 3:22-23, pozn. překl. ). Je to teorie a praxe, filosofie a život, náboženství a život dohromady; a i když je zvláště aplikován na léčení nemocných a na poučení těch, kteří s ním chtěli hovořit o jeho myšlenkách, je dostatečně komplexní, aby byl vedoucím činitelem v každém okamžiku života.
Spíše než pouhá filozofie je to život. Nedá se ospravedlnit samostatným článkem ani ničím co Dr. Quimby napsal, ani jakoukoli interpretací; pro ty, kteří ho znali a kteří obdrželi přímý prospěch z jeho práce, byl jeho vlastní život mnohem větší a vznešenější než cokoli, co napsal. Ten, kdo zná tento hlubší a osobnější prvek, se tak instinktivně obrací od psané stránky k velké, nesobecké a hluboce originální povaze za ním, k tomu, jehož privilegium měl být neobvyklý přínos pro lidstvo a vyslovení slov moudrosti a vykonání činů lásky, jež jsou vzácné v dějinách člověka.
Závěrem
* Možná jste si položili otázku, odkud pocházelo Quimbyho nepřátelství vůči doktorům a církvi. Quimby byl v mládí nemocný tuberkulózou a doktoři mu nedokázali pomoci. Začal hledat jiné cesty k uzdravení. V té době věděl o mesmerismu neboli animálním magnetismu, který má své kořeny v 18. století. Setkal se s magnetizérem Charlesem Poyenem, který ho prováděl a učil se od něho.
** Existuje ještě další, mnohem rozsáhlejší spis z roku 1921, který obsahuje části přímo zaměřené proti křesťanství, kde se uvádí, že toto léčitelské učení údajně pochází od Ježíše Krista. Zde cituji jen jedno explicitní vyjádření, jen jeden odstavec:
"Poté, co přestal experimentovat s mesmerismem a začal intuitivně studovat nemocné, jeho výchozím bodem byly náboženské záležitosti ze stavu, ve kterém našel své pacienty. Našel mnoho z nich obětí toho, co nyní nazýváme starou teologií. Kněží a služebníci této teologie byli pro něj slepými vůdci. Proto, jak nám říká, vedl válku se všemi náboženskými názory a se všemi kněžími. Ježíš byl pro něj reformátorem, který překonal veškeré své náboženství, než začal založit "pravdu nebo Krista". Quimby byl velmi radikální v odporování doktrinálním pojetím Krista. Jednotně nazýval Ježíše "člověkem jako my", aby získal pro Mistra nové uznání jako zakladatele duchovní vědy. Pro něj byla "věda Kristova" větší než náboženství."
*** Definice mesmerismu podle MedicinNet.com:
Mesmerismus: 1. Původně léčebný systém navrhovaný Mesmerem.
2. Předchůdce hypnotismu, o kterém se Mesmer domníval, že zahrnuje animální magnetismus.
3. Rozšířením, schopnost fascinovat způsobem, který je téměř hypnotický.
Termín mesmerismus je byl zaveden po lékaři Franzem (původně Friedrichem) Antonem Mesmerem (1734-1815), který navrhl svou teorii animálního magnetismu nebo mesmerismu. Mesmer se magnetama dotýkal pacientů - nejprve magnety a později rukama, protože věřil, že si osvojil schopnost animálního magnetismu. Mesmerův terapeutický systém byl předchůdcem moderního hypnotismu.