Strukturovaný popis filosofie P. P. Quimbyho (~1840-1895?)
Citace použity v tomto článku jsou od Annetty Gertrude Dresser, která svou knihu Filosofie P. P. Quimbyho vydala v roce 1895.
Shrnutí termínů použitých v Quimbyho filosofii (kapitola 4.)
Quimbyho termíny dělím na dvě skupiny. Nejdříve označení pro hmotné, omezené poznání na bázi lidských smyslů, názorů a víry.
Skupina pojmů tělesného (hmotného) rázu
- "přirozený člověk" = "každodenní člověk" = "osobní já" ("personal self")
- "království z tohoto světa" = "názory, chyby a víry" = "nevědomost"
- "self" = "člověk možností" = "člověk voleb" = "člověk alternativ" = "člověk názorů"
- "víra" (myšleno v negativním smyslu: náboženská, víra v nemoc apod.) = "pověrčivé přesvědčení pravěku" = "falešné interpretace a přesvědčení" (Všimněte si, že Quimby tímto bibli nazývá "falešnou interpretací", jako by bible nebylo Boží slovo) = falešná učení (kromě křesťanského učení o Bohu a o hříchu tak nazývá i lékařské diagnózy; "Svět," říká Quimby,"vykresluje chorobu jako úkaz a hádá její příčinu.")
- strach, špatné přesvědčení a pocity, které drží postiženého v otroctví (tj. opak "smyslů")
- "vědomá mysl", "druhá přirozenost"
Skupina pojmů duchovních (tj. "vědeckých")
- "věda" = tj. duchovno myšleno z pohledu P. P. Quimbyho, nikoliv křesťanského
- "zdroj vedení a inspirace" = "neměnný klid pravdy, dobroty a věčného života"
- "vyšší přirozenost" = "neměnná moudrost" = "vyšší moudrosti" = "moudrost člověka"
- "vnitřní člověk" = "skutečně vědecký člověk" = "skutečná existence"
- "skutečné já" = "duchovní já" ("spiritual self") = "vlastní já"
- "skutečný člověk" = "smysly" = "duchovní identita"
- Kristus = "moudrost v člověku" (Quimby nekladl rovnítko mezi Ježíš a Kristus)
- "nevědomá mysl" = "podvědomá mysl"
- "život", "neviditelná realita", "duchovní hmota"
- "větší já"
Quimbyho filosofie mysli a utváření reality
Quimby v souvislosti s náboženstvím mluví o lidstvu zotročeném falešnými metodami; a pokud jsou takové názory přijaty jako pravdivé, fungují jako jed na mysl "trpícího".
Mysl je podle Quimbyho hmota, látka či podstata (angl. "matter"). V souvislosti problematikou "tvarování" mysli pomocí sugesce (či "myšlenky") - tento termín Quimby použil pro mysl, ale není jasné zda myslel "vyšší mysl" nebo tak říká tomu vědomí o "vyšší mysli" čili míra lidského poznání o "vyšší mysli". Quimby nepřiřazoval této hmotě inteligenci, ale srovnával ji s půdou, do které je možné vložit myšlenku. Podle toho jakou myšlenku zasejete, to z ní pak vzklíčí na fyzické rovině. Toto jsou okultní principy, neslučitelné s křesťanstvím (princip čarodějnictví, kdy nějakým slovem nebo rituálem chceme něco přivolat - narozdíl od osobního vztahu s Bohem, ve kterém jde o komunikaci s Bohem, tedy o opravdovou modlitbu, ne jen o mechanické opakování slov - Mt 6:7 "Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov.").
Quimby založil základy pozitivního myšlení:
"Mysl nebo duchovní hmota je jemná, éterická látka, úžasně citlivá (podléhající silným dojmům, pozn. překl.) nebo pohotově reagující, na kterou jsou tyto názory spolu se strachy a vírou člověka v nemoci otisknuty nebo vyfotografovány, kde se zformují a jsou stále hlouběji a hlouběji zakořeněny až se nakonec stanou vše-pohlcujícími a ovládajícími. Tedy 'V co věříme, to tvoříme'; protože člověk je ovládán primárně ne fyzickými stavy, ale tendencí své mysli."
Myšlenka "je potomek lidské moudrosti zhuštěný do myšlenky a naše smysly jsou k ní připojeny." Jestli rmu rozumím pak vlastně říká, že vnějšími efekty, které povzbuzují smysly je možné posílit myšlenku, protože smysly jsou připojeny k myšlence. "Její moc nad námi závisí na důvěře (angl. "reliance"), kterou v ní klademe; a pokud pochází od toho, jehož slovu věříme, je pravděpodobné, že nás ovládne a konečně zaujme povahu, která ji činí stejně skutečnou jako život sám" (vysvětlení principu sugesce, který takto dobře funguje např. ve Hnutí víry).
Quimbyho jasnovidecké schopnosti
Quimbyho filosofie je také úzce spjatá se spiritismem a jasnovideckými schopnostmi.
"'Mysl,' říká v jednom ze svých článků, ' je pod vedením moci* nezávislá na sobě; a když je mysl nebo myšlenka zformována do představy, představa zanechává pach: obsahuje příčinu a účinek.' Tato mentální atmosféra nebo pach vycházející z duchovní hmoty stačil k tomu, aby doktorovi Quimbymu řekl vše, co chtěl vědět o problémech pacienta."
"Vedením moci" Quimby zřejmě myslí duchovní autoritu, čili sám sebe - nebo terminologií soudobého apologetika by to bylo "vedení" či autorita jakou může být třeba "kazatel" Hnutí víry. Chápu to tak, že vlastně říká: mysl pacienta či věřícího: který se poddá a odevzdá jiné lidské autoritě se stává plně závislou na této moci/autoritě a stává se tak tvarovatelnou. Jak přesně přeměnil myšlenku na představu mi není jasné - ale asi pomocí sugesce. Autor také popisuje, že tato podřízená mysl je prosta inteligence, což znamená, že je oproštěna od racionálního uvažování nebo zpochybňování - tato mysl je tedy vskutku důvěřivě vydaná napospas tomu co s ní hypnotizér udělá...
Z toho co bylo řečeno, domnívám se, že Quimbyho nadpřirozené schopnosti byly limitovány použitím na osobách, které naslouchaly jeho učení, souhlasily s ním nebo mu jinak důvěřovaly a zejména pokud svolily k mesmerismu/hypnóze - tím nad nimi získal moc stejně jako kníže v satanismu získá moc nad svými podřízenými, kteří se mu vydají, aby mu sloužili.
Jeho schopnost detekovat duševní náladu nebo pach vycházející z pacienta nebyl omezen prostorem; protože velmi brzy zjistil, že dokáže detekovat takové nálady, myšlenky, mentální pachy a pocity ve vzdálenosti mnoha kilometrů od svých pacientů a že je dokáže na dálku uzdravit (*Je řeč o jasnovideckých schopnostech. Což vysvětluje co Quimby nebo jeho spolupracovník Lucius myslel experimenty s jasnozřivostí, pozn. překl.). To vedlo k objevu, že smysly by mohly jednat nezávisle na těle
Quimbyho učení připomíná buddhismus nebo hinduismus
"Pokud však tato měnící se mysl nebo duchovní hmota neobsahuje žádnou inteligenci a lze ji formovat názory a strachy, které způsobují utrpení člověka, stejně tak jako hlínu v rukou hrnčíře, musí být v člověku nějaký trvalý princip, který mu dává trvalá identita. Toto trvalé "já" Dr. Quimby nazýval "skutečný člověk" nebo "smysly", málokdy slovem "duše".
Hinduismus a buddhismus učí, že v člověku je božství zvané brahman - označuje zcela nepopsatelný základ všeho. V hinduismu je brahman neměnná, nekonečná a neprojevená realita božské podstaty bytí, hmoty, energie, času a prostoru v tomto vesmíru. V hinduismu je neprobuzená duše átman, ale její podstatou je božství brahman.
"... smysly jsou jako světlo - univerzální látka, atribut Boží, který používáme (stejně jako při zobrazování původní moudrosti se podílíme na samotné podstatě této moudrosti, která překračuje veškerou definici."
Quimby tu mluví o tom, co by jazykem současných kultů bylo nazváno např. kosmické vědomí, univerzální inteligence či Vyšší já.
Quimbyho vnímání reality
"Nahlížel na hmotu jako na zhuštění nebo ztělesnění nějaké myšlenky vyjadřující účel neviditelné moudrosti nebo Boha na straně jedné, a na druhé straně odhalující nějaký stav v mysli člověka. Často hovořil o člověku jako o hmotě, což samozřejmě znamená mysl, kterou lze změnit. Kdykoli však uvažoval o člověku z pohledu inteligence, zmínil se o smyslech, nebo oskutečném člověku, jehož hmota je jen prostředkem."
"'Opravdový člověk' neboli 'smysly' mohou být zotročeny světonázory (...)Quimby se snažil osvobodit smysly od jejich zajetí hmotou*" (angl. "free the senses from their bondage to matter"), - "nebo jeho smysly mohou být připoutány k Moudrosti, která je nadřazená hmotě a názoru. V každém případě, kdekoli je myšlenka nebo vědomí soustředěno, tam jsou smysly připojeny." (*I v tomto ohledu je Quimbyho učení dokonale synchronizováno s buddhismem či hinduismem, které svými meditacemi chtějí dospět k tomuto stavu: odtržení vědomí od hmoty, která je jen iluzí a zaměřit se na vnitřní pokoj (brahman), pozn. překl.)
"Je zajímavé, že v současné době mnoho studentů psychické* vědy dosahuje stejného závěru," (je řeč o "vědě" 19. století) "zčásti, kterého Dr. Quimby dosáhl tak dávno; jmenovitě skutečnost, že fakta jasnovidnosti, jasnovidectví, telepatie a schopnosti duševně se uzdravovat na dálku, dokazují existenci identity, která může žít a jednat nezávisle na hmotě."
(*angl. slovo "psychic" znamená nejen duševní či psychický, ale také spiritualistický, paranormální, nadpřirozený a jasnovidecký, když se mluví o tzv. mentálních schopnostech)
Všimněte si, že Quimby zařazuje schopnosti duchovního vnímání či duchovní realitu do přirozené povahy člověka, ale přitom platí, že tyto schopnosti není možné běžně využívat bez toho, aniž by se člověk uchýlil k technikám, které tyto schopnosti "otevírají" či "probouzí" - řečeno spirituálně či mysticky - Quimby by nejspíše mluvil o probuzení do reality či prohlédnutí klamu, podobně jako tomu je u hinduistických a buddhistických meditačních praktik, které usilují o totéž; a podobně jako je tomu i u mystických kontemplativních praktik, které otevírají duchovní svět způsobem, který je Bohem zakázaný, neboť jak víme: toto učení je v rozporu s biblí, neboť člověku nepřísluší z vlastní vůle tyto věci probouzet, neboť prostřednictvím meditací a kontemplací, člověk ztrácí kontrolu nad svou myslí a nad svým duchem a vydává se pod vliv duchovních mocností, které nejsou od Boha. V těch spisech, které pojednávají o Quimbyho učení je tedy jasný důkaz o tom, že duchovní svět a duchovní síly existují, ale jelikož tyto nebyly dány od Boha jakožto výsledek života v pokorném podřízení Božím nařízením a výsledek vztahu s ním, tyto síly jsou ty zlé. Ačkoliv se tyto síly a duchovní schopnosti zprvu jeví jako přínosné a pro člověka užitečné, užívání těchto praktik odděluje člověka od Boha a stává se z něj nepřítel Boží.
Quimbyho spojení s Hnutím víry
Vidíme už z Quimbyho filosofie, že onen muž nepotřeboval Boha a odkazuje se na prastarou Satanovu lež, že člověk může disponovat stejnými schopnostmi jako Bůh: že může znát dobré i zlé a Boha k tomu nepotřebuje. Stejnou nebo velmi podobnou charakteristiku učení vidíme napříč celým hnutí New Thought až po učení a praktiky Hnutí víry, které spoléhá na svou vlastní víru, na svou vlastní sílu, na pozitivní myšlení, stejně jako Quimby, jen celé je to zabaleno do náboženského pláštíku, aby se to lépe prodávalo, s křesťanskou terminologií, protože o terminologii tady vážně nejde. Jde o to, že Quimby se doznal k nadpřirozeným schopnostem, že onen muž byl otevřený těmto duchovním silám, ovládal je podobně jako spiritisté. Podobně i John Alexander Dowie, který snad ani nebyl přímým žákem Quimbyho neboť jeho schopnosti nepřijal, ale hledal je jak víme z jeho dopisů ve spiritistických kruzích, na seancích a sám byl jejich aktivním praktikantem a mistrem. To z obou mužů činí původce moderního duchovního hnutí: pentakostálního hnutí. Oni byli na počátku a předali tyto duchovní síly dál, všem kdo se jim otevřeli. Tím se spustila lavina bludného duchovního učení, které se šíří až dodnes.
Co tedy řekneme o pozitivním myšlení a pozitivních afirmacích/proklamacích? Jsou zdrojem bludného myšlení, které nevychází z podřízení se Bohu, ale z pýchy, která usiluje o bohorovnost a je vzpourou proti Bohu. Staví na první místo lidské (tj. egocentrické) úsilí a lidskou snahu, před důvěrným spoléháním na Pána a krále Králů Ježíše Krista, který všechno může, je věrný a je schopen nás před vším ochránit. Kult, který se zrodil z tohoto původce, je kultem který odmítá utrpení a pokorné snášení zkoušek víry, které působí vytrvalost, odmítá poslušnost Bohu a hledání jeho vůle. Všimněte si, že v některých křesťanských učeních došlo k perverzi modliteb smícháním technik, které pracují se sugescí a podmaněním mysli (Quimby o tom mluví jako o tvarování mysli či látky).
Zde by se hodilo uvést odkazy na modlitby T.L.Osbourna z jeho knihy Uzdravení/Uzdravenie, která je dostupná online - pokud čteš toto místo a link tu není, tak je to proto, že to je třeba teprve udělat, avšak je také třeba mi to připomenout - příklad perverze křesťanství pod vlivem bludného ducha a bludného učení New Thought.
Jak můžeme rozlišit toto učení od křesťanství?
"Mnoho vjemů a zkušeností se skutečně odehrává prostřednictvím činnosti tohoto duchovního já, jednáním bok po boku s přírodou; protože, v poslední analýze, 'smysly jsou vše co je z člověka.' "
Považuji za důležité všimnout si, že Quimby označuje onu "moudrost" mnoha dalšími výrazy mezi nimi jsou i zdánlivě běžné, křesťanské pojmy jako je život, ale mají odlišný význam. Pro rozlišování falešných učení v křesťanství je toto důležitý bod, protože jeden křesťan mluví o životě, že existuje pouze v Ježíši Kristu - viz 'Já jsem ta cesta, pravda a život,' kdežto druhý křesťan může tvrdit, že život je v každém člověku a není třeba Krista následovat a třetí křesťan řekne, že následovat ho třeba je, ale překroutí význam Jeho přikázání, aby mohl ospravedlnit učení, životní styl a praktiky, který je v rozporu s tím jak žil Ježíš a apoštolové...
Pro nás křesťany je opravdu důležité vodítko, to že Quimby mluví o mentálních či jasnovideckých schopnostech člověka neboť nám to pomáhá rozlišit nebezpečí jeho učení. Quimby tyto biblí zakázané praktiky propagoval a vyučoval mezi svými žáky; lze tedy předpokládat, že se tyto věci vyučovaly nebo praktikovaly i na škole Emerson, kde studoval Keynon - zakladatel Hnutí víry. Přitom není třeba hledat dalších explicitních důkazů v učení, které se na Emersonu učilo, protože samotný fakt, že Quimby tvrdí, že dokáže ovlivnit mysl svých pacientů na dálku je usvědčující, že člověk který přijal toto učení musel mít shodný cíl, neboť jde o samotné jádro. Navíc víme, že Quimbyho filosofie a praxe není závislá na přesné terminologii, ale významným rozpoznávacím rysem tohoto nebezpečného učení je pozitivní myšlení, sugesce a způsob jakým se vyučuje. Při šíření tohoto učení a vůbec při jakékoliv jeho obhajobě se do popředí vynáší humanistické motivace: pomoci lidem od jejich utrpení a zbavit svět nemocí. A aby toto učení bylo možné obhájit také v křesťanských kruzích, bylo třeba je převléct do náboženského pláštíku, i když základní poselství je ateistické. Proto taky toto poselství může dobře fungovat i na tzv. "vědecké" rovině, např. v oblasti psychologie, jen s použitím jiných termínů. Do křesťanství se toto učení nemohlo dostat jinak než pomocí obhájců, kteří svévolně vytrhávají verše z kontextu a tvrdí věci, které jsou k původnímu učení Krista a jeho apoštolů zcela protichůdné. K již zmíněným humanistickým motivům musíme připočíst také záměrné vyhýbání se biblické tématice podvolení se Boží vůli, strádání a snášení fyzického utrpení (Jen malá ochutnávka: 2 Ti 1:8, 2:3-4, 2:9-12, 4:5; Žd 11:36-40, 12:1-6, Jk 5:1,13 - přirovnání k Jóbovi, který vytrvale snášel nemoc; Jk 5:16 podmínkou uzdravení je vyznávání hříchů, což Hnutí víry často ignoruje). V křesťanství je také odlišná role, nikoliv "doktor" a pacient, ale náboženský vůdce a důvěřující ovečka, která je ochotna se zcela a bez zábran poddat autoritě a duchovní moci.
Srovnání: Techniky meditace a kontemplace
Podle Quimbyho: "Pocit přicházející z hmoty, podle jeho názoru neobsahuje žádnou inteligenci, ale inteligence je v nás". Jinak řečeno: Nemáme přemýšlet nad pocitem přicházejícím z "falešného přesvědčení" či "klamu" zasetého lékařem nebo křesťanským kazatelem - nemáme přemýšlet nad tím co se děje, jen se snažit zaměřit na naše "vnitřní já", na "božství" v nás či podle Quimbyho "vyšší inteligenci" a tím se oprostit od iluze. To učení je tak v souladu s neduálním hinduismem, který vyznává monismus, čili-že "vše je jedno; jeden je ve všem.", "Hmotná realita je iluze a je podřadná vůči duchovní realitě." Technik k probuzení vědomí božství v nás je celá řada. Je jich celá řada, mají ale společný základ: práce s myslí, která je založena na tom, že člověk vypne racionální mysl. Člověk provádí různé zklidňující techniky a usiluje o to, aby na nic nemyslel. Toho se v hinduismu dosahuje pomocí hudby, v buddhismu pomocí meditací a opakování manter, v New Age a v mystickém křesťanství pomocí vizualizace a v katolictví pomocí modlitby růžence. Přitom mantry a modlitby růžence jsou jedno a to samé. V křesťanství se také používá kontemplativní modlitba, která podobným způsobem používá úryvek z bible, velmi obdobně jako u manter. Cílem je neuvažovat o Božím slově, ale nechat vyslovené Boží slovo působit*.
Na západu je k tomuto účelu (změny stavu mysli) používaná relaxační hudba nebo drogy, v 60. letech hudba zvaná psychodelia a v křesťanských kruzích zase jiný druh hudby lze dobře použít v kombinaci s davovou sugescí.
* - "Nechat vyslovené Boží slovo působit" ve smyslu duchovního zasévání do půdy univerzálni kosmické mysli, čímž se má podle této víry měnit realita. Stoupenci této víry totiž věří v nebiblické učení, že to co děláme ve fyzickém světě (rituály, mantry, modlitby, zaříkávadla, nošení amuletů) má moc ovlivnit duchovní svět a pomocí duchovních sil pak ovlivnit fyzickou realitu na jiném místě. Jinými slovy jedná se o používání fyzických úkonů na základě víry v nadpřirozenou moc (tedy nikoliv osobního Boha) a to je čarodějnictví a okultismus! Všimněte si prosím, že myšlenka "nechat vyslovené Boží slovo působit" zní velmi křesťansky, velmi lákavě a je oblíbená mezi stoupenci hnutí víry; ti však typickou svou víru orientují na "svou víru" a "své schopnosti", podobně jako v okultismu; mohla by být oblíbená také mezi katolíky, kteří pro množství svých slov vyslovených během modlitby růžence také spoléhají na působení vysloveného slova. Tato praktika se ale Bohu nelíbí: "Když se tedy modlíte, neříkejte prázdná slova jako pohané. Ti si totiž myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Nebuďte jim tedy podobní, protože váš Otec ví, co potřebujete, ještě předtím, než ho poprosíte." Mt 6:7-8. V pravé křesťanské víře jde o budování vztahu a důvěry k Bohu, ne o spoléhání na magické obřadní či liturgické rituály.
Quimby dosahuje podobného výsledku pomocí toho, že si u pacienta získá respekt díky svým jasnovideckým schopnostem, které získal praktikováním spiritismu (neboť mesmerismus je vlastně spiritismus, když mysl dosahuje stejného stavu). Quimby použil mesmerismus či sugesci na člověka, který důvěřuje a naslouchá. Autorita, kterou uplatnil Quimby k tomu, aby ovlivnil mysl druhých lidí by sama o sobě nestačila k dosažení nadpřirozených výsledků. Nadpřirozeno, duchovní síly stojící za spiritismem, buddhismem, hinduismem, jógou i mesmerismem jsou stejně tak reálné, jako je reálný Bůh Otec, Syn a Duch Svatý, přesto je řeč o dvou zcela odlišných entitách.
Duchovní síly, o kterých je řeč se vydávají za světlo, ale světlem nejsou. Bible nás učí, že ďábel na sebe bere podobu anděla světla. Všechny zmíněné meditační praktiky, mají za cíl přivést mysl člověka do stavu, kdy je schopen tyto duchovní stavy vnímat; v New Age a v moderním křesťanství se k tomu ale navíc přidávají "duchovní průvodci" a andělé nebo tzv. duchové mrtvých, což všechno jsou duchové padlých andělů, nikoliv zemřelých lidí. Tito jsou pak zdrojem všelijakých duchovních poselství, někdy se také pokoušejí o biblické výklady písma, aby přidali věruhodnost svému poselství a tak vznikají mnohá učení nebo knihy přímo pod vedením těchto duchovních bytostí. Taková literatura pak často používá křesťanství podobné pojmy, jako u nás kniha "Rozhovory s Bohem" a dovedou odvést mnoho křesťanů od pravého učení Ježíše Krista a jeho apoštolů. U nás je velmi oblíbený autor, který komunikuje podobným způsobem, jmenuje se Rick Joyner. Kdo se řídí instrukcemi těchto duchovních bytostí nebo těchto knih nebo jiných instruktážních návodů od těchto bytostí pocházejících v sobě může různé nadpřirozené schopnosti, jako například schopnost vidět auru (energie kolem člověka). Tyto schopnost však nejsou od Boha, nejedná se o schopnost Ducha Svatého. Rozlišujeme to také podle toho, že tyto duchovní schopnosti mají lidé jako léčitelé a praktikanti Rei-ki, kteří Ježíše Krista jako spasitele vůbec nevyznávají a nevěří v jeho oběť za naše hříchy.
"pokud se člověk nepřestane zabývat tím, co Dr. Quimby myslí slovem "mysl", "není pravděpodobné, že by pochopil jeho teorii nemoci. Neměl na mysli pouze vědomé myšlení..."
Proto je špatné, milý čtenáři, zabývat se kontemplativní modlitbou a meditacemi, byť jsou podány pod závojem mystického křesťanství, neboť to platí přesně tak jak pan Quimby popsal a jak to popisujeme my křesťané, kteří jsme porozuměli jak funguje okultismus - otevíráte svou mysl a svou duši na cizí duchovní mocnosti - jako křesťané však dodáváme, že není pravda, že tyto stavy jsou člověku přirozené, neboť než člověk zhřešil, tyto stavy neměl; nastaly až poté co Satan - had, svedl člověka k tomu, aby poznal dobré i zlé. Člověk se však nerodí v hříchu, ale jako neviňátko přichází na svět a Bůh chce tento stav zachovat. Teprve když přichází Satan a úspěšně svede člověka k tomu, aby se zabýval meditacemi, kontemplativními praktikami nebo jógou nebo se dobrovolně vydá do rukou spiritistů, hypnotizérů, či léčitelů nebo falešných kazatelů a bludných proroků, je sveden k hříchu a bludu, do kterého se propadá čím dál víc, že přestává rozlišovat orientální praktiky či praktiky New Thought/New Age a přestává si připouštět si nebezpečnost toho všeho. Stejně tak se těmito informacemi vedoucími k osvětě odmítne zabývat.
Základy pozitivního myšlení
"To vše nás však ovlivňuje; a změny v úžasně reagující mysli nebo duchovní hmotě rychle odrážejí naše vědomé stavy, stejně jako všechny výše uvedené a mnoho dalších nevědomých vlivů. Ať už věříme v cokoli, nejen že vytváříme, ale připojujeme i naše smysly nebo svůj život..."
Jestliže jako křesťan věříte tomuto přesvědčení, pak jste byly úspěšně ovlivněni tímto bludným učením pozitivního myšlení. Pokud jsme byli ponořeni do Krista, byli jsme od těchto vlivů osvobozeni a neměli bychom se nechat zotročovat těmito filosofiemi. V Kristu jsme svobodní a nemusíme přemýšlet nad tím co by se stalo, kdybych omylem řekl něco negativního. Tak to není! Vaše slova nemění realitu, člověk si musí pouze hlídat to, aby měl zdravý vztah s Bohem, byl poslušný Božím přikázáním a nehřešil. Je to právě Boží slovo které nás k tomu má vybavit. To co tedy musíme dělat je prioritně číst bibli a řídit se jejími instrukcemi.
Dejte si pozor, aby vás někdo neunesl filosofií a marným klamem založeným na lidské tradici, na principech světa, a ne na Kristu. Neboť v něm přebývá veškerá plnost Božství tělesně; a tak jste naplněni v Tom, který je hlavou každé vlády a mocnosti." Koloským 2:8-10
Definice neosobního Boha
"Neměnná moudrost je hlouběji než to všechno co se může změnit, jediný pravý a žijící Bůh, jehož přirozenosti se účastníme a který čeká na naše uznání."
Definice neosobního Boha jakožto energie či neosobní inteligence, je v rozporu s křesťanstvím. Quimbyho filosofie takového křesťanského Boha přímo odmítá:
"Doktor Quimby měl malé společenství s Bohem podle lidské víry. Zjistil, že se tento Bůh liší, stejně jako se liší lidské názory; zkrátka, že byl jednoduše 'ztělesněním víry člověka" a inspiroval strachem*, nenávistí a hněvem a byl zdrojem velké části pověry*, s níž musel bojovat při provádění léku."
Quimby, "ztotožňoval Boha se samotnými atributy lásky, moudrosti a míru, které člověka zvedají z hloubi pověr a dělají ho víc než lidským"
Podobně jako se v šedesátých létech rozjela vlna hippies, která vznikla smícháním drog a hinduismem ovlivněné hudby Beatles, John Lennon, Paul Mccartney, George Harrison, Ringo Starr - Folk, Rock, Regee, Blues, Hard Rock, Psychodelia. Ta doba, která byla charakterizovaná kulturou "míru a tolerance" osciluje s Quimbyho učením. Proto i tato hudba nese podobný duchovní, tj. okultní, náboj, stejně nebezpečný jako hinduismus, buddhismus a tyto praktiky, které svádí duši člověka k hroznému hříchu, ke vzpouře proti Bohu, která dělá z člověka Božího nepřítele. Přesně to byl přece Satanův záměr hned od prvotního hříchu.
"Psal o Bohu jako o první příčině a všudypřítomném Duchu, ale zejména o neoddělitelném životě člověka, o síle která stojí za smysly, o lásce, která rozdmýchává srdce lidí, a je vždy připraven pomoci těm, kteří jsou v nouzi."
Tuto větu byste mohli docela dobře použít na křesťanském pódiu a nikdo by nevěděl jaké okultní síly a jaký pravý význam se za tímto výplodem skrývá.
Učení o nemoci je podobné jako u Hnutí víry (bod 4.)
Quimby působil jako velkorysý, šlechetný člověk, který si "nepřivlastňoval žádnou zásluhu za neobvyklou moc." Místo toho, tvrdil, že moudrost a moc, ze které čerpá patří všem. Toto je jeden rys, který má společný s New Age a křesťanstvím. Jeho šlechetnost ovšem není zase tak jistá, neboť je známo, že podobně jako je tomu u New Age, za své služby vybíral peníze. Taktéž "byl přesvědčen, že stejná síla, kterou použil s takovým účinkem, byla v myslích všech skrytá, že věřil, že každý člověk by se mohl stát svým vlastním lékařem a aplikovat vědu o životě při léčení nemoci." Také "naprosto věřil, že každá nemoc může být překonána*, protože "je produktem nevědomosti a pověry a nikdy nemá opodstatnění, kromě názoru, nemá žádný základ."
To tvrzení je však v rozporu s biblí, neboť v křesťanství platí, že v první řadě potřebujeme poznat Boží vůli a podřídit se ji, k čemuž potřebujeme bibli a potřebujeme přijímat okolnosti našeho života, jako součást Božího plánu s námi - chtít svévolně změnit tyto okolnosti může být proti Boží vůli. Není-li tedy v našem zájmu a podle Boží vůle, aby nemoc byla uzdravena, pak není správné usilovat o uzdravení skrze prostředky, které nejsou od Boha a jsou v rozporu s Boží vůlí. Ježíš naznačoval, že nemoc člověka může osvobodit od hříchu a nereprezentuje vždy zlo, viz Jan 9:41. Uzdravení, které není od Boha, ale od ďábla tedy způsobí hřích.
Podle Annetty Gertrude Dresser Quimby "svědčil o sobě, že 'prošel od smrti k životu', protože hovořil o své "vědě" jako o věčném životě a přirovnal ji k Ježíšově pravdě (přitom bylo jeho učení anti-křesťanské)".
Zákon pokroku (bod 5.)
Quimby tvrdil, že "člověk je progresivní bytost." Podle Annetty Gertrude Dresser, která vysvětluje Quimbyho filosofii, v člověku existují dva prvky, které jsou v konfliktu: "vyšší prvek" a "člověk", který je omezen svými falešnými přesvědčeními; "... oba jsou přítomni v každém člověku." "Člověk žije v nevědomosti o tom z čeho je složen, což lze vysledovat ke zvířecímu království se kterým se nejvíce identifikuje." "Tyto konflikty nebo nemoci Dr. Quimby nazýval 'progresivní akce'; a kdyby člověk pochopil, že jeho život byl progresivním procesem nebo evolucí, byl by díky těmto vědám nebo moudrostí těchto konfliktů osvobozen nebo nadřazen." "Chování podle příkladu a učení Dr. Quimbyho by tedy mělo být moudré přizpůsobení podmínkám pokroku, aby nepřinášely tření a uznání tohoto vyššího prvku, který se snaží vyjít najevo."
Přestože Quimby věřil v tuto evoluci, nezdá se pravděpodobné, že by se kdy mohl setkat s Darwinem nebo jeho teorií evoluce. Existuje jedna větev křesťanství, která však už nemá nic společného s původním učením Ježíše a jeho apoštolů, jmenuje se progresivní křesťanství a ti taktéž věří v podobnou filosofii, protože věří, že výklad bible by se měl přizpůsobovat době a evoluci člověka. Zatímco bible sama evoluci odmítá a popírá, protože Boží slovo je věčné a neměnné.
S Quimbyho filosofií "vědeckého" pokroku do křesťanských církví přišlo, překrucování pojmů, takže evangelium v těchto církví reprezentuje něco jiného než jak bylo popsáno jeho autorem - Bohem, Ježíšem a jeho třinácti apoštoly. Z toho důvodu tyto církve nejsou a nemohou nikdy být pravou církví Kristovou. Kdo se neoddělí od toho falešného učení duchovně zemře a bude navěky oddělen od toho pravého Boha a jeho osud bude se služebníky satana v ohnivém jezeře, v ohnivé peci, protože to je to pravé evangelium, pravý Bůh pomstí a zničí své nepřátele, kteří hlásají lži, kteří se vzbouřili proti němu. To je pravda, to je pravé evangelium.
BŮH V NÁS
Quimby věřil, že "Bůh není někde daleko od nás, ale neoddělitelný v jeho světě, ve kterém se projevuje a v duši [každého z nás]"
Je to klasický mysticismus a New Age (New Thought), který je v rozporu s biblickým učením o hříchu: "(...) Není totiž rozdílu, neboť všichni zhřešili a chybí jim Boží sláva." Ř 3:22-23. Apoštol Pavel psal tato slova, protože bible říká, že ti kdo zhřešili jsou odděleni od Boha. Křesťan, který se obrátil a byl pokřtěn ponořením do vody ve jméno Ježíše Krista, má přístup do Boží přítomnosti, díky oběti Ježíše Krista, který zemřel za hříchy těch, kteří chtějí konat Boží vůli, tj. být poslušní Bohu a usilovat o vítězství nad hříchem. Proto nikdo kdo nevěří v tuto zástupnou oběť a nikdo kdo nekoná jeho vůli nemůže přebývat ani v Boží přítomnosti, ani nemůže vejít do Božího království.
Závěrem
Quimby tvrdil, že "svou filozofii rozvinul zcela sám, bez jakékoli pomoci", nutno ale dodat, že mesmerismu se naučil od Charlese Poyena.
Podel Annetty Gertrude Dresser "Jeho vnímání sahalo až do samého jádra každého argumentu, do samotného centra života, takže on vlastnil tu věc sám, a vložil ji do svých děl a jeho slov."
* Možná jste si položili otázku, odkud pocházelo Quimbyho nepřátelství vůči doktorům a církvi. Quimby byl v mládí nemocný tuberkulózou a doktoři mu nedokázali pomoci. Začal hledat jiné cesty k uzdravení. V té době věděl o mesmerismu neboli animálním magnetismu, který má své kořeny v 18. století. Setkal se s magnetizérem Charlesem Poyenem, který ho prováděl a učil se od něho.
** Existuje ještě další, mnohem rozsáhlejší spis z roku 1921, který obsahuje části přímo zaměřené proti křesťanství, kde se uvádí, že toto léčitelské učení údajně pochází od Ježíše Krista. Zde cituji jen jedeno explicitní vyjádření, jen jeden odstavec:
"Poté, co přestal experimentovat s mesmerismem a začal intuitivně studovat nemocné, jeho výchozím bodem byly náboženské záležitosti ze stavu, ve kterém našel své pacienty. Našel mnoho z nich obětí toho, co nyní nazýváme starou teologií. Kněží a služebníci této teologie byli pro něj slepými vůdci. Proto, jak nám říká, vedl válku se všemi náboženskými názory a se všemi kněžími. Ježíš byl pro něj reformátorem, který překonal veškeré své náboženství, než začal založit "pravdu nebo Krista". Quimby byl velmi radikální v odporování doktrinálním pojetím Krista. Jednotně nazýval Ježíše "člověkem jako my", aby získal pro Mistra nové uznání jako zakladatele duchovní vědy. Pro něj byla "věda Kristova" větší než náboženství."
*** Definice mesmerismu podle MedicinNet.com:
Mesmerismus: 1. Původně léčebný systém navrhovaný Mesmerem.
2. Předchůdce hypnotismu, o kterém se Mesmer domníval, že zahrnuje animální magnetismus.
3. Rozšířením, schopnost fascinovat způsobem, který je téměř hypnotický.
Termín mesmerismus je byl zaveden po lékaři Franzem (původně Friedrichem) Antonem Mesmerem (1734-1815), který navrhl svou teorii animálního magnetismu nebo mesmerismu. Mesmer se magnetama dotýkal pacientů - nejprve magnety a později rukama, protože věřil, že si osvojil schopnost animálního magnetismu. Mesmerův terapeutický systém byl předchůdcem moderního hypnotismu.