Slovesné tvary a časy v hebrejštině

Díl 2.

Sledujete rozepsaný článek (Sobota 14. prosince)

Aktuálně dopisuji informace k jusivu

Vliv řídícího slovesa na sloveso s relativním wawem

Řídící (dominantní) sloveso v imperativu

léx we'ámartá el-'avdí el-dáwid kóh ámar Adonaj ha'attá tivneh-lí vajit lešivtí

לֵךְ וְאָמַרְתָּ אֶל־עַבְדִּי אֶל־דָּוִד כֹּה אָמַר יְהוָה הַאַתָּה תִּבְנֶה־לִּי בַיִת לְשִׁבְתִּי

léx/léch je imperativ - jdi! ámartá je perfekt. Relativní waw zde označuje sloveso, které se podřizuje hlavnímu slovesu: léx. ámartá tak přebírá rozkazovací způsob. Nebýt waw, vyslovovali bychom ty dvě slova jako: Jdi, řekl ... Zde, ale díky relativnímu waw překládáme jako "Jdi a řekni:" ... viz 2. Samuelova 7:5.

wajjišlach ótám móšé látúr 'et-'eretc kəná'an wajjó'mer aléhem: alú zé bannegev wa'alítem et-háhár: úrə'ítem 'et-há'áretc mah-hiw wə'et-há'ám hajjóšév áléhá hecházáq hú haráfé ham'at hú im-ráv

וַיִּשְׁלַח אֹתָם מֹשֶׁה לָתוּר אֶת־אֶרֶץ כְּנָעַן וַיֹּאמֶר אֲלֵהֶם עֲלוּ זֶה בַּנֶּגֶב וַעֲלִיתֶם אֶת־הָהָר׃ וּרְאִיתֶם אֶת־הָאָרֶץ מַה־הִוא וְאֶת־הָעָם הַיֹּשֵׁב עָלֶיהָ הֶחָזָק הוּא הֲרָפֶה הַמְעַט הוּא אִם־רָב׃

"Mojžíš je poslal prozkoumat kenaanskou zemi a řekl jim: "Jděte(imp!) vzhůru Negebem, vystupte_pak(konj.perf.) na pohoří (18) a zjistěte(konj.perf.), jaká to je země a jaký lid v ní sídlí; zda je silný nebo slabý, zda ho je málo nebo mnoho;" Numeri 13:17-18 CEP

alú - vystupte (rozkazovací způsob); vystupte a podívejte se (zjistěte) jsou perfekta, oba mají relativní waw, které slovesům předávají funkci dominantního slovesa (alú), přebýrají tedy rozkazovací způsob.

Řídící (dominantní) sloveso v kohortativu

wattó'mer: alaqŏtá-ná we'ásaftí vá'ŏmárím acharé haqqótcərím wattávó watta'amód mé'áz habóqer we'ad-'attá zé šivtáh habajit me'át

וַתֹּאמֶר אֲלַקֳטָה־נָּא וְאָסַפְתִּי בָעֳמָרִים אַחֲרֵי הַקּוֹצְרִים וַתָּבוֹא וַתַּעֲמוֹד מֵאָז הַבֹּקֶר וְעַד־עַתָּה זֶה שִׁבְתָּהּ הַבַּיִת מְעָט

Řekla: »Mohla bych paběrkovat (kohortativ) a nasbírat (konj. perf.) mezi snopy za ženci?« Jak přišla, zůstala tu od samého rána až do této chvíle. Jen trochu si tady oddechla." Rút 2:7

Alaqotá - je kohortativ - "kéž paběrkuji" nebo "ať paběrkuji" či "ať smím paběrkovat", zde překlad "mohla bych paběrkovat?". asaftí - je perfekt (asi by se mělo správně překládat: Mohla bych paběrkovat a pak nasbírat ... ). Důsledkem paběrkování je totiž to, že Rút měla nasbírat určité množství klasů pro sebe, aby se mohla najíst. Perfekt na tomto místě si vysvětluji tak, že cílem otázky není jen svolení ke sbírání (na neurčitou dobu), ale cíl nasbírat dostatečné množství, aby se z toho Rút mohla uživit.

wajjó'mer Adonaj el-'avrám: lex-lexá mé'artcexá úmimmóladtexá úmibét ávíxá 'el-há'áretc ašer ar'ekká (2) we'e'esxá legój gádól wa'avárexexá wa'agaddəlá šemexá wehjé beráxá

wa'avárxá mevárexéxá úmeqallelxá á'ór wenivrexú vexá kól mišpechót há'adámá
(modře imperativ; žlutě imperfekt; oranžově imp. kohortativ; zeleně perfekt)

וַיֹּאמֶר יְהוָה אֶל־אַבְרָם לֶךְ־לְךָ מֵאַרְצְךָ וּמִמּוֹלַדְתְּךָ וּמִבֵּית אָבִיךָ אֶל־הָאָרֶץ אֲשֶׁר אַרְאֶךָּ׃
וְאֶעֶשְׂךָ לְגוֹי גָּדוֹל וַאֲבָרֶכְךָ וַאֲגַדְּלָה שְׁמֶךָ וֶהְיֵה בְּרָכָה׃

וַאֲבָרֲכָה מְבָרְכֶיךָ וּמְקַלֶּלְךָ אָאֹר וְנִבְרְכוּ בְךָ כֹּל מִשְׁפְּחֹת הָאֲדָמָה

Genesis 12:1 I řekl Hospodin Abramovi: "Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti budu_ukazovat(imp.). (2) A_učiním_tě(imp.) velkým národem, a_budu_ti_žehnat, a_velké_učiním tvé jméno. A_staň_se(imp!) požehnáním!
A_budu_žehnat těm_kdo_žehnají_tobě(part.), ty_kdo_zlořečí_tobě(part.) budu_proklínat. A_budou_požehnáni v_tobě veškeré čeledi země." Genesis 12:1-3

lex - imperativ "odejdi!"

ar'ekká - imperfekt "budu ukazovat"

'e'esxá - imperfekt "budu tě dělat/činit"

'avárexexá - imperfekt "budu ti žehnat"

Vidíme, že na začátku je imperativ, ten nemá vliv na to co je uvnitř citace. Na začátku citace pak je imperfekt, děj se tedy odehrává v čase budoucím. S relativním wawem u dalších imperfektů se čas nemění. Role relativního wawu zde nespočívá v tom oddělit jednotlivé činnosti konsekutivně a vyvozovat kauzální souvislosti z nich, ale jde zde o vyjádření dějů, které probíhají současně. Z toho co Abramovi/Abrahamovi víme je, že zaslíbenou zemi procházel a jeho moc postupně stoupala.

Následuje imperfekt a kohortativ "agaggəlá" s relativním wawem.  Toto chápu tak, že je to vyjádření budoucího času, události, která je důsledkem toho, že Bůh žehnal Abrahamovi. Abraham se stal požehnáním pro všechny nežidovské kmeny a rodiny (gojím), kteří se ztotožňují s jeho Bohem a vyznávají tak podobnou víru (následují cestu Hospodinovu).

Následuje imperativ hjé s relativním wawem - staň se!

Následuje kohortativ "avárxá" s relativním wawem - budu ti žehnat

Další příklad.

wajjó'mer lena'aró lexá weniqrevá be'achad hammeqómót welannú vaggiv'á ó várámá

וַיֹּאמֶר לְנַעֲרוֹ לְךָ וְנִקְרְבָה בְּאַחַד הַמְּקֹמוֹת וְלַנּוּ בַגִּבְעָה אוֹ בָרָמָה

A pobídl mládence: "Pojď, abychom se přiblížili k některému z těch míst a mohli přenocovat v Gibeji nebo v Rámě." Soudců 19:13 CEP

Doslovně:

A_řekl služebníkovi_svému: Pojď(imp!) a_přibližme_se ...

Slovo niqrevá (přibližme se) je sice kohortativ, takže vyjadřuje výzvu, kterou CEP vyjadřuje záměnou slova řekl na pobídl, ale v překladu ho vyjádříme imperativem, protože řídící sloveso je v imperativu.

Řídící (dominantní) sloveso v jusivu

wajjó'mer elóhím: jehí me'órót birqí'a haššámajim - lehavdíl bén hajjóm úvén hallájlá - wehájú le'ótót úlemó'adím - úljámím - wešáním

וַיֹּאמֶר אֱלֹהִים יְהִי מְאֹרֹת בִּרְקִיעַ הַשָּׁמַיִם לְהַבְדִּיל בֵּין הַיּוֹם וּבֵין הַלָּיְלָה וְהָיוּ לְאֹתֹת וּלְמוֹעֲדִים וּלְיָמִים וְשָׁנִים

I řekl Bůh: "Buďte (imp. jusiv) světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci! Budou na znamení časů, dnů a let." Genesis 1:14 CEP

Doslovně:

A_řekl Bůh: "Ať_jsou světla v_klenbě nebeské, aby_oddělovaly mezi dnem a_mezi nocí a_ať_se_stanou(nebo:a ať jsou) znamením období, dnů a roků."

jehí (Ať jsou) je jusiv. Zde je výborně použit imperfekt, neboť to vyjadřuje opakující činnost střídání Slunce a Luny, dne a noci. Citace začíná jusivem - pobídkou. CEP však nevhodně použil imperativ, který tam není.

Tvorba imperativu podle vzoru š-m-r (hlídat)

Než se dostanu k jusivu, je třeba si ujasnit jak se tvoří imperativ.

m. hllídej! šmór
f. hlídej šimrí
m. hlídejte šimrú

f. hlídejte šmórná

Tvorba jusivu podle vzoru š-m-r (hlídat)

Jišmór hammelech (Ať král dá hlídat).

Jak rozpoznat Jussiv v biblickém textu

Jusiv vyjadřuje pobídku/vybídnutí a konečné přání, že něco by se mělo či nemělo stát. Jusiv (ang. jussive) má většinou tvar imperfekta, ale překládá se jako ať nebo kéž. Na začátku klauzule se chápe jako jusiv. Např. na začátku věty: Ať ti Hospodin žehná každý den a_ať tě Bůh ochrání před tvými nepřáteli. By první "ať" bylo tvořeno jusivem ve tvaru imperfekta a druhé "ať" poznáme pomocí spojky relativního-waw.

Věta Jišmór hammelex se tedy dá také přeložit jako: Král bude hlídat, ale pokud pokračujeme s waw+sloveso, mělo by jít o jusiv "Ať král hlídá a ať ...".

Jusiv se používá na vícero způsobů:

• ve větách, které potvrzují příkaz, požadavek, přání nebo radu. V těchto případech se velmi často doplňuje slovíčko "ná" נָא - prosím; příklad "jéševú-ná" יֵשְׁבוּ־נָא (bydlete prosím Gn 47:4).  Příklad: áronské požehnání. Přání lze rozpoznat pomocí citoslovce, které předchází jusivu např. Gn 30:34 kde je slovíčko hen הֵ֑ן Lában řekl, "Nuže, ať se stane podle tvého slova." . Podobná situace se nachází v Gn 31:44 kde se ovšem nejprve objevuje klauzule s přáním ve formě kohortativu (1. osoba: nixretá נִכְרְתָ֥ה učiňme) a druhá klauzule obsahuje přání ve třetí osobě jusivu we'hájá וְהָיָ֥ה a ať je (konj. perfekt - hájá znamená "byl", ale s relativním wawem se toto mění na čas budoucí, resp. jusiv) . Soudců 7:3 je struktura věty jiná: "ten kdo ... ať ... ", je tam: "mí jaré wecharéd" (kdo se bojí a obává) "jášov" (ať se otočí) "wejispór" (a oddělí).

• ve větách záporných, které potvrzují příkaz, požadavek, přání nebo radu. Zápor je vyjádřený obvykle slovíčkem "al" אַל־, negativní přání se často vyskytují v podobě "al-ná" אַל־נָא. Příklad "al-jérá" אַל־יֵרָא (ať se neukazuje - tj. nifál - Ex 34:3), "al-tehí cháxám be'enéxá"  אַל־תְּהִי חָכָם בְּעֵינֶיךָ (Ať nejsi moudrý ve svých očích Př 3:7). V hifílu imp.: "al-tašchét ammexá wenachalátxá" אַל־תַּשְׁחֵת עַמְּךָ וְנַחֲלָתְךָ (Hospodine, kéž nevyhlazuješ svůj lid a svoje dědictví ... Dt 9:26). V hifílu imp.: "al-tášev" אַל־תָּשֶׁב (Kéž neodvracíš/Kéž neodmítneš 1.Kr 2:20). Hifíl imp: "al-tastér pánéxá"  אַל־תַּסְתֵּר פָּנֶיךָ (Kéž neskrýváš svou tvář - Ž 27:9 "al-tat-be'af" אַל־תַּט־בְּאַף Kéž neodvrhuješ v hněvu - tamtéž). Na druhou stranu, pokud v textu čteme ló לֹא, jedná se o přímý rozkaz, nikoliv jusiv. Existují však případy jako 1 Kr 2:6, Ez 48:14, Gn 24:8 kde jsou vyjímky (původní text poznámky: "they are either cases in which the defective writing has been misunderstood". K těmto vyjímkám nemám více informací.
• al אַל־ s jusivem se někdy používá k vyjádření přesvědčení, že se něco nemůže nebo by se to nemělo stát. Příklad: "wajjiššach ádám wajjišpal-'íš wə'al-tissá láhem" וַיִּשַּׁח אָדָם וַיִּשְׁפַּל־אִישׁ וְאַל־תִּשָּׂא לָהֶם ( "A_klaní_se(imp.) člověk, a_ponižuje(imp.) se každý muž a_ty _je_nepodporuješ (nebo: neodvedeš, nevyzvedáš, nesneseš.)." Izajáš 2:9)
  

Je však rozdíl mezi jusivem imperfekta a jusivem perfekta. U slovesa být:

jihje - bude

j~hí/jehí/jhí - ať je

Ovšem přidáme-li relativní waw pak čteme wajhí - a_bylo nebo a_stalo_se...
Např. wajhí ór znamená: A bylo světlo.