Jste spaseni?
List židům
List židům není tak snadné čtení jak se na první pohled může zdát. Pro správné pochopení tématiky je třeba nejdříve pochopit kontext. Není možné ho číst od prostředku bez znalosti kontextu, to byste mohli dojít k nesprávným závěrům. Z toho důvodu nejdříve poskytnu přehled různých cílových skupin, které Pavel oslovuje. Upozorňuji, že pokud se zde najde někdo s teologickým vzděláním a všiml byste si nějaké chyby ve výkladu, můžete mě opravit a upozornit na můj výklad prostřednictvím mého kontaktu.
Přehled adresátů
Projděte si a pročtěte zmíněné kapitoly.
1-2 Pavel zde adresuje židy, kteří ještě neuvěřili v Krista a nebyli spaseni. Poznáme to podle toho, že poskytuje základy pro pochopení souvislostí mezi Starým a Novým zákonem.
3-4 Tato část je určená židům, kteří sice uvěřili, že Ježíš je Kristus, ale zatím nevedou dostatečně svatý život v Kristu. Důraz je kladen na to, aby poslouchali Boha a nehřešili, aby neminuli zaslíbení, které jim bylo dáno.
5:1-5:10 Pátá kapitola je adresována farizejům a tématice kněžství.
Vypíchnuto
Tento text je třeba číst od začátku až dokonce, jinak se může snadno stát, že nepochopíte učení o milosti a poslušnosti v té celistvosti jak ji představil Pavel z Tarsu židům.
K neobráceným židům
Židům 2:1 "Proto musíme věnovat tím větší pozornost tomu, co jsme slyšeli, abychom to snad neminuli. 2 Jestliže totiž slovo oznámené skrze anděly bylo pevné a každému přestoupení a neposlušnosti se dostalo spravedlivé odplaty, 3 jak potom unikneme my, zanedbáme-li takovéto spasení? To začalo být oznamováno samotným Pánem a nám bylo potvrzeno těmi, kteří ho slýchali, 4 což Bůh podle své vůle zároveň dosvědčoval znameními i divy, rozličnými zázraky a udílením Ducha Svatého. 5 Ten budoucí svět, o němž mluvíme, přece nepoddal andělům."
Ve verši 2:2 Pavel odkazuje na Starý Zákon, který byl dán židům. Ve verši 2:3 odkazuje na to, že Ježíš kázal spasení židům. Potvrzeno bylo židům, 2:4 znameními a zázraky, které Ježíš dělal. Tento segment se tedy zcela jistě nemůže týkat pohanů nebo lidí obrácených z pohanů, kteří zázraky neviděli. V 2:4 také zmiňuje udílení Ducha Svatého, což bylo to, že Ježíš poslal učedníky, aby v jeho jménu vymítali démony, uzdravovali a kázali "Boží království se přiblížilo". 2:5 Mluví o budoucím světě, protože mluví o zaslíbení, které Bůh má pro svůj lid, tedy Boží království a věčný život.
Židům 2:11 "Neboť Ten, který posvěcuje, i ti, kteří jsou posvěcováni, jsou všichni z jednoho. Proto se nestydí nazývat je bratry,"
Jelikož stále mluví k židům, zde zmiňuje kněze. Posvěcováni prováděli kněží. Chystá se porovnat kněze podle starého zákona, který snímal hříchy lidu. s nejvyšším knězem Ježíšem Kristem, který sejmul hříchy jednou provždy.
Židům 2:14 "A jelikož děti mají účast na těle a krvi, i on se jich podobně stal účastným, aby skrze smrt zničil toho, kdo měl moc smrti, to jest ďábla,"
Je to opět starozákonní tématika, neboť kdo četl starý zákon ví, že hřích je dědičný. Bůh, řekl že bude trestat vinu otců až do třetího a čtvrtého pokolení (Dt 5:9-10). Když kněz obětuje za hříchy otce a ty hříchy jsou sejmuty, pak už hřích nepřechází na děti. Podobné to tedy je s obětí Ježíše Krista. Když někdo uvěří v Krista a jsou mu odpuštěny hříchy, jeho dětem se nebudou počítat hříchy jeho otce, neboť mu byli odpuštěny. Stále ale existuje ve hře možnost, že i to dítě může samostatně hřešit, ale to už je jiná tématika. Podobná účast platí i ohledně dědictví.
Židům 2:15 "a osvobodil ty, kdo byli po celý život drženi v otroctví strachem ze smrti."
Židé žili pod přísným zákonem, pod smlouvou, kterou museli dodržovat, aby nezemřeli kvůli hříchu. Proto v žalmech čteme "Začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem a poznat Svatého je rozumnost." Všimněte si: 1 Janův 4:18 "V lásce není žádný strach, ale dokonalá láska vyhání strach ven, neboť strach přináší muka. Kdo se však bojí, nedošel k dokonalosti v lásce." Nový zákon je o poznání Boží milosti. Dokud jste motivování strachem, nežijete z milosti, co potřebujete poznat je Boží láska, Boží milost, zažít vysvobození ze strachu a to jde zažít jen prostřednictvím poznání Otcovy lásky (poznání lásky ať už bratrské, sesterské, mateřské či jiné je v křesťanství nutné; tam kde není tento element budete cítit prázdnotu v duši). Židé jsou motivováni ke skutkům zákona prostřednictvím strachu. Bůh jim nabízí lepší řešení: motivaci prostřednictvím poznání jeho lásky, tak aby se už nemuseli bát a aby jejich skutky vycházeli ze srdce.
Židům 2:17-18 "Proto musel být v každém ohledu připodobněn svým bratrům, aby se v Božích věcech stal milosrdným a věrným nejvyšším knězem a mohl vykonat oběť usmíření za hříchy lidu. Vždyť díky tomu, že sám trpěl, když byl pokoušen, může těm, kdo jsou pokoušeni, přispět na pomoc."
Zakončuje tímto kázání neobráceným židům, které bylo zaměřeno na to, aby pochopily základy křesťanství.
K neposlušným křesťanům (především z židů)
3. kapitola začíná slovy: "A proto, svatí bratři, účastníci nebeského povolání..." z toho je patrné že už mluví ke křesťanům, ale jedná se o křesťany z židů, protože dále mluví o Mojžíši.
Židům 3:5-6 "Mojžíš byl vskutku věrný v celém jeho domě jako služebník, na svědectví o tom, co mělo být mluveno potom, ale Kristus byl věrný nad svým domem jakožto Syn; a jeho dům jsme my, udržíme-li si tu smělou důvěru a tu chloubu naděje pevnou až do konce."
Z této části je patrné, že mluví s křesťany, kteří zápasí s hříchem a ještě nezískali pevnost charakteru, aby žili svatý život bez hříchu, podle povolání, ke kterému jsme byli povoláni. Věřící, který dále hřeší kolísá na hraně mezi odsouzením a spasením, protože Ježíš řekl: "Jdi a už nehřeš!" V následujících verších to potvrzuje:
Židům 3:7-19 "Proto, jak říká Duch Svatý: "Dnes, uslyšíte-li jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce jako při tom roztrpčení v den pokušení na poušti, kde mne pokoušeli vaši otcové. Vyzkoušeli mne, a po čtyřicet let viděli mé skutky. Proto jsem se na to pokolení rozhněval a řekl jsem: Oni svým srdcem stále bloudí a mé cesty nepoznali. A ve svém hněvu jsem odpřisáhl: Nevejdou do mého odpočinku!" Dávejte pozor, bratři, aby snad v někom z vás nebylo zlé a nevěrné srdce, jež by se odvracelo od živého Boha, ale den co den se vzájemně napomínejte, dokud se ještě říká "dnes", aby někdo z vás nebyl zatvrzen oklamáním hříchu. Stali jsme se přece účastníky Krista - udržíme-li si ovšem to počáteční ujištění pevné až do konce, když se říká: "Dnes, uslyšíte-li jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce jako při tom roztrpčení." Někteří ho totiž vyslechli a roztrpčili - ale ne všichni, kteří prostřednictvím Mojžíše vyšli z Egypta. Na koho se pak hněval čtyřicet let? Zdali ne na ty, kteří hřešili a jejichž těla padla na poušti? A komu odpřisáhl, že nevejdou do jeho odpočinku? Přece těm, kdo byli neposlušní. Vidíme tedy, že nemohli vejít kvůli nevěře."
Ve třetí kapitole tedy Pavel káže o nutnosti poslušnosti Bohu. Zdůrazňuje fakt, že pokud hřešíme, měli bychom se bát Boha, neboť Bůh ty hřešící neposlušné židy nevpustil do země zaslíbené. Tento příběh popisuje kniha Jozue. Bůh si vybral jen Jozue a mladou generaci, která se nenarodila v Egyptě. Dokonce ani Mojžíš nevešel do země zaslíbené a že ten měl k Bohu hodně blízko!
Židům 4:3 "My, kdo jsme uvěřili, tedy vcházíme do odpočinku, poněvadž on řekl: "Jak jsem ve svém hněvu odpřisáhl, nevejdou do mého odpočinku," ačkoli jsou jeho díla dokonána od založení světa."Ze třetí kapitoly jsme se dozvěděli, že pro vstup do odpočinku je nutná poslušnost a důvěra vůči Bohu. Pavel zde tedy slovem "My" odkazuje na již dospělé křesťany, kteří vedou svatý život a s nasazením a důvěrou slouží Ježíši Kristu. Bez důvěry v Boha není možné Boha poslouchat, protože k tomu, abyste mohli udělat odvážný krok do neznáma, jako to udělal Jozue se svoji armádou mladých bojovníků, je třeba, aby naše/vaše víra byla opravdu víra, či-li důvěra, nikoliv ustrašené a zpátečnické srdce jako to bylo v případě těch Izraelitů, kteří zahynuli na poušti. Takový život je možné žít jedině s Duchem Svatým, s Duchem Ježíše Krista.
Židům 4:4-6,+8 Na jednom místě totiž řekl o sedmém dni toto: "A Bůh sedmého dne odpočinul ode všech svých skutků," a jinde zase: "Nevejdou do mého odpočinku." Poněvadž tedy zůstává pravdou, že někteří do něj mají vstoupit a ti, kterým byla dříve kázána radostná zvěst, do něj nevstoupili kvůli neposlušnosti, ... Kdyby je totiž Jozue uvedl do odpočinku, nemluvil by potom Bůh o jiném dni*.
* Žalm 95:7-8Ač adresáty těchto veršů jsou židé, jsou jimi zároveň křesťané. Poselství tedy odkazuje na to, že pravým odpočinkem je Boží království, do kterého se dostanou jenom ti, kdo mají s Bohem důvěrný vztah, poslouchají ho na základě víry, nikoliv strachu, nehřeší a vedou svatý život. Abych doplnil tuto mozajku z jiných částí bible: je třeba mít na paměti, že takový život lze žít jen pokud plně přijímáme Boží milost, ale nezneužíváme ji jako záminku k hříchu. Podle Židům 4, povolání do Božího království je pouze pro ty, kteří zachovají svoji věrnost Bohu až do konce. Když nahlédnete například do Janova evangelia 15 kapitoly, dá vám to větší smysl, protože Ježíš řek, že Bůh odřízne ty, kteří nenesou hojnost ovoce a spálí je na ohni, a dále v Židům 6:7-8 se k tomu ještě dostaneme.
Poté co Pavel ukončil svou řeč o neposlušnosti, přechází k druhému problému nezralých (tj. nedospělých) křesťanů a to je snaha spoléhat sám na sebe, na své skutky a ospravedlňovat jimi nárok na své spasení. Patří sem pýcha na to co jsem dokázal, na to co všechno dělám pro Boha, pro církev nebo jaké zázraky dokáži vykonat. Pavel za chvíli bude vysvětlovat, že vše co máme je z jeho milosti a proto se nemáme čím chlubit.
Židům 4:10 "Vždyť ten, kdo vstoupil do jeho odpočinku, odpočinul od svých skutků, tak jako i Bůh odpočinul od svých."
Toto neznamená jen, že v sobotu máme přestat pracovat (židovský kalendář totiž začíná pracovní týden od neděle) a oslavovat Boha za všechno dobrodiní, které pro nás vykonal, ale také radostně chválit Boha za to, že nemusíme spoléhat sami na sebe. Máme se radovat z toho, že k nám přistupuje jako k dětem a dědicům Božího království. Sobota je časem, kdy Bůh chce být s námi. Fráze "odpočinout od svých skutků" mi tak silně evokuje, že Bůh chce něco udělat pro nás, například dát nám uzdravení nebo vyřešit za nás problém, který nejsme schopni vyřešit svým vlastním rozumem a svými vlastními schopnostmi. To vše v souladu s jeho vůlí, kterou je vše co slouží Božímu království. V tomto smyslu je svěcení soboty obnovování naší důvěry k Bohu a potvrzení pokory, odevzdanosti a závislosti na něm. Pro ty z vás, kdo neslavíte sobotu: promiňte, ale o neděli se v bibli nic nepíše, bible mluví o sobotě neboli sabatu, tento den byl Bohem posvěcen. Pokud si přejete vcházet k němu v jiný den, než který vám určil Hospodin, já vás nesoudím, ale zvažte sami, jestli se neodchylujete od Božího přikázání.
Židům 4:11-13 "Vynasnažme se tedy vstoupit do toho odpočinku, aby snad někdo neupadl do téhož příkladu neposlušnosti. Neboť Boží slovo je živé, mocné a ostřejší než každý dvojsečný meč; proniká až k rozdělení duše a ducha, i kloubů a morku v kostech, a rozsuzuje myšlenky i záměry srdce. Není stvoření, které by před ním bylo skryté, ale všechno je nahé a obnažené před očima toho, jemuž musíme složit účet."
Pavel tímto shrnuje své kázání o posledním odpočinku, kterým myslí Boží království. Slovo Boží nás bude sloužit z hříchů, pokud jsme poznali pravdu, ale neposlechli jsme Boha. Do Božího odpočinku není možné vstoupit, pokud pokračujete v hříchu. Musíte si tedy ujasnit, co bible nazývá hříchem, odvrátit se od svých hříchů, s důvěrou příjmout odpuštění a očištění od hříchů a již se k nim nevracet. Současně, je třeba řídit se jeho nařízeními (Ezechiel 11:19-20 "A dám jim jedno srdce a vložím do jejich nitra nového ducha, odstraním z jejich těla srdce kamenné a dám jim srdce z masa, aby se řídili mými nařízeními, zachovávali moje řády a jednali podle nich. I budou mým lidem a já jim budu Bohem"). Toto poznání vás zavazuje k tomu, abyste světili den odpočinku, protože bez něj je nemožné se Bohu zalíbit. Ezechiel 11:19-20 a 36:26-27 je pro křesťany klíčový, protože určuje podmínky pro vstup do Božího království. Neexistuje nic jako zjednodušené evangelium, kde si odseknete část verše nebo vezmete jen jeden verš a ten druhý ignorujete. Je nutné chápat evangelium v jeho úplnosti, celistvě. Oddělování veršů vede k vytváření heretických nauk, které nevedou ke spasení duše.
Podledním veršem 4. kapitoly Pavel navazuje na 4:10
Židům 4:16 "Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas."
V den odpočinku tedy přicházíme k Bohu odevzdaně, s tím že jsme se o nic nezasloužili a potřebujeme jeho pomoc. Je třeba odložit všechnu pýchu, samolibost, hněv i pocit nehodnosti. Pokud odmítneme přistupovat k Bohu s čistým srdcem, dá se z toho vyvodit, že tu milost nenalezneme.
Farizejům
Pátá kapitola se týká farizejů, neboť se tam píše o obětování za hříchy lidu a že nejvyšší kněz, který tyto oběti provádí má mít ohled na nevědomé a bloudící. V 5:6 se píše, že Kristus je ten kněz podle Melchisedechova řádu. Slovo použité v žalmu 110:4 je Malkí-Tcedeq (což by se asi dalo přeložit jako Král spravedlnosti nebo ještě přesněji Můj král spravedlnosti nebo Můj král je spravedlivý). Slovo tcedeq vyjadřuje nejen přímý a poctivý charakter, ale také schopnost vést spravedlivý a objektivní soud. Slovo מַלְכִּיצֶֿ֫דֶק (Malkítcedeq) se používá jako jméno (král Šalému Gn 14:18) ale také jako označení pro Mesiánského krále (tj. pomazaného krále). Nevím jak pro vás, ale pro mě je docela šokující, že již v genesis 14:18-20 je zmínka o kněžství a placení desátků podle malkícedekova řádu. Malkícedek byl totiž nejvyšší kněz a to bylo ještě před tím než se narodil Mojžíš, kterému byl dán zákon Tóry. Tzn. že Bůh už v té době měl své lidi, kterým zjevoval své zákony a kteří mu sloužili, ale o těch se bible moc nezmiňuje. Hlavní postavou Starého Zákona je Abraham a Mojžíš.
Část páté kapitoly tedy srovnává nejvyšší kněžství, které se dostává vyvoleným farizejům s kněžstvím Ježíše Krista. Nadto upozorňuje, jaké vlastnosti má takový kněz mít.
Změna adresáta v židům 5:11
Židům 5:11-14 "O něm bychom měli říci mnoho věcí, a to těžko vysvětlitelných, poněvadž jste líní naslouchat. Ačkoli byste totiž po takové době již měli být učiteli, potřebujete, aby vás někdo znovu učil základním principům Božích výroků. Stali jste se těmi, kdo potřebují mléko, a ne hutný pokrm. Kdokoli totiž užívá mléko, není obeznámen se slovem spravedlnosti, neboť je nemluvně. Pro dospělé je však hutný pokrm, to jest pro ty, kdo mají díky zkušenosti smysly vycvičené k rozeznání dobrého a zlého."
Najednou Pavel obrátil list a říká, že dál nemůže pokračovat, protože ačkoliv by ještě měl mnoho co říci, skupina, ke které chce mluvit není ochotna naslouchat. Tato skupina jsou lidé, kteří ač byli seznámeni se základy křesťanské víry a vše jim Pavel vysvětlil, přesto se neřídí tím co je třeba, aby byli spaseni a mohli vstoupit do toho Božího odpočinku jak mluvil ve 4. kapitole. Z toho důvodu, že nejsou poslušní evangeliu, nejsou osvobozeni od hříchu a nechodí ve světle, tak jak chodil Kristus, nejsou schopni porozumět dalším věcem. K tomu by museli nejdříve žít podle těch základů, se kterými je Pavel již seznámil.
V tomto bodě ještě není jasné jestli mluví o té neobrácené skupině židů nebo o té skupině židů, kteří sice uvěřili, že Ježíš je Kristus, ale nenásledují ho opravdově, takže nejsou jeho učedníky.
6. kapitola
Židům 6:1-2 "Proto zanechme řeči o Kristových počátečních věcech a směřujme k dokonalosti. Nepokládejme znovu základy pokání z mrtvých skutků a víry v Boha, učení o křtech, vkládání rukou, vzkříšení z mrtvých a o věčném soudu."
Pavel odkazuje na to, co už napsal. To co napsal na počátku, židům, kteří neuvěřili v Krista (1-2. kapitola). Říká, že se nechce znovu rozepisovat o pokání z mrtvých skutků (3-4. kapitola; tj. skutků, které nevedly ke spasení - úsilí o to zalíbit se Bohu na základě skutků - nejsme spaseni kvůli svým skutkům), o víře v Boha (učení o důvěře v Boha a poslušnosti), učení o křtech (rituální omývání, které židé praktikovali v tzv. mikvót, což byly bazénky naplněné vodou, a v nich se očišťovali od některých specifických hříchů), vkládání rukou (snímání hříchů lidu, které prováděl velekněz tím, že vložil ruce na zvířecí oběť - Exodus 29:10 "Přivedeš býčka jako dar před stan setkávání a Áron se svými syny vloží ruce na jeho hlavu."), vzkříšení z mrtvých (to se týkalo farizejů, kteří věřili na vzkříšení ale nepoznali že Kristus je Mesiáš) a věčném soudu (to bylo také určeno farizejům).
Kromě toho věta navazuje na poslední tématiku, která mluvila o Malkí-Tcedekovu řádu a o kněžství, kde srovnal starozákonní velekněžství s velekněžstvím Ježíše Krista. Pavel napsal, že mají směřovat k dokonalosti, protože odmítali uvěřit nebo plně přijmout to, že Ježíš představuje dokonalou oběť za hříchy.
Odpadnutí od víry
Židům 6:4-6 "Neboť pro ty, kdo byli jednou osvíceni, okusili ten nebeský dar, stali se účastníky Ducha Svatého a okusili dobré Boží slovo i zázraky budoucího věku, je nemožné, aby když odpadnou, byli znovu obnoveni k pokání, poněvadž by pro sebe znovu křižovali Božího Syna a vystavovali ho potupě."
"pro ty, kdo byli jednou osvíceni" - týká se to těch, kteří již byli seznámeni s evangeliem a poznali a uvěřili, že Ježíš je Kristus a Mesiáš, který zemřel za hříchy světa -
"stali se účastníky Ducha Svatého" - přijali Ducha Svatého - ale protože říká, že ho jen "okusili", znamená to, že nevytrvali až do konce -
"okusili dobré Boží slovo i zázraky budoucího věku" - poznali Boží dobrotivost a zázraky spojené s působením Ducha Svatého (například vymítání démonů, uzdravování nemocných, dary Ducha Svatého) -
je tedy řeč o takovýchto lidech, kteří udělali pokání ze svých hříchů, přijali Ježíše Krista jako svého Pána a Spasitele, přijali Ducha Svatého a rozhodli se následovat Ježíše, ale po čase odpadli od víry.
Co znamená odpadnout od víry?
Židům 6:7-8 "Vždyť země, která pije déšť, jenž na ni často přichází, a plodí rostlinu užitečnou pro ty, kdo ji obdělávají, dochází požehnání od Boha; ale ta, která vydává trní a bodláčí, je zavržená a blízká prokletí a její konec je spálení."
Pavel dává dva příklady:
- Jeden příklad jsou ti kdo jsou zavlažováni požehnáním od Boha, ti jsou zaseti do dobré půdy, zakořenili hluboko, rostou a nesou hojné ovoce.
- Druhý příklad to jsou ti, kteří se rozhodli, že nebudou žít s Bohem, nebudou ho poslouchat, tato země vyschla, Boží požehnání k ním neproudí, protože odmítli jeho milost. Pro ty je připravena jen pustina, vyprahlá půda a poušť, jejich žízeň nikdy nevyhasne. To jsou ti, kteří nenesou žádné ovoce, nic dobrého z nich nevzejde, jen trní a bodláčí (starosti o věci tohoto světa).
Celý obraz zkázy
Celý obraz dokresluje Ježíš v Jan 15:1-6
Jan 15:1-6 "Já jsem ten pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou ratolest, která ve mně nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla více ovoce. Vy jste již čistí kvůli slovu, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, pokud nezůstane ve kmeni, tak ani vy, pokud nezůstanete ve mně. Já jsem vinný kmen a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce; neboť beze mne nemůžete dělat nic. Jestliže někdo nezůstane ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest a uschne; a budou sebrány a hozeny na oheň a shoří.
Velmi jednoduše řečeno, odpadnutí je stav, kdy už neneseme dobré ovoce, ale zaséváme plody hříchu. 1 Kor 6:9-10 Nespravedliví nebudou dědici Božího království. Smilníci ani modláři, cizoložníci, zženštilí ani homosexuálové, zloději ani lakomci, opilci, utrhači ani rváči nebudou dědici Božího království. Zjevení Janovo 21:8 Bázliví, nevěrní, ohavní, vrazi, smilníci, čarodějové, modláři i všichni lháři mají svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou.
Dokud nesete ovoce Ducha Svatého: Galatským 5:22 - láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, krotkost, zdrženlivost a následujete Krista, tak se nemáte čeho obávat. Těmto učedníkům, Ježíš řekl: "Vy jste již čistí kvůli slovu, které jsem k vám mluvil. (...) Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce". Ale těm, kteří dobré ovoce nenesou, ale staly se bodláčím, o těch řekl, že suché větve budou sebrány a hozeny na oheň, aby shořely.
Co znamená "Je nemožné, aby byli znovu obnoveni k pokání"?
Podle mého názoru, věřící, kteří skutečně poznali Ježíše Krista včetně jeho lásky a zakusili Ducha Svatého nemohou odpadnout, protože 1 Korintským 10:13 (...) "Věrný je Bůh, který vás nenechá pokoušet nad vaše možnosti, ale způsobí se zkouškou také východisko, abyste ji mohli unést." a 1 Petrův 5:10 "A když maličko potrpíte, kéž vás Bůh veškeré milosti, jenž nás v Kristu Ježíši povolal do své věčné slávy, přivede k dokonalosti, upevní, posilní a ustanoví.". Odpadnout mohou pouze ti, kteří nikdy nebyli zakořeněni dostatečně hluboko a jež si zvolili raději cestu prokletí. Když Pavel píše o lidech, pro které je nemožné, aby byli znovu obnoveni k pokání, tzn. to jsou lidi, kteří nejsou ochotni se vzdát zlého a nejsou ochotni plně vydat svůj život Ježíši. Ježíš v podstatě řekl, že kdo má rád svůj život (tj. svou duši) raději než-li jeho, není ho hoden: Mt 10:37-39 "Kdo má rád otce nebo matku více nežli mne, není mě hoden, a kdo má rád syna nebo dceru více nežli mne, není mě hoden. A kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mne, není mě hoden. Kdo nalezne svou duši, ten ji ztratí, a kdo ztratí svou duši kvůli mně, ten ji nalezne."
K pokání tedy nemůže být obnoven člověk, který není ochoten vzdát se všeho pro Krista a raději volí život v hříchu. Pokud se však takový člověk přesto rozhodne vzdát i toho posledního zrnka špatnosti a sloužit Božímu království, takový člověk může být znovu obnoven. Je-li to možné nebo ne záleží na tom co je v srdci člověka.