Rozlišování mezi bratry a heretiky

Tento text vznikl jako reakce na oslovení "bratříčku" nebo "bráško" u člověka, který byl heretik. Myslím si, že pokud člověka neznám nebo dokonce vím o něm, že šíří hereze, bylo toto ohrazení se na místě. Apoštol Pavel totiž psal, abychom se neslučovali s lidmi, kteří páchají nepravost, modlářství, jakkoliv to nazvete... Podle mě, kázání jiného evangelia, než jaké kázal Ježíš a apoštol Pavel či první apoštolové, prostě je nepravost...

Tóra dělá rozdíl mezi dobrem (thov) a zlem (ra). Mimoto nic není. Jakýkoliv klam a blud se řadí pod "ra".

O bratřích pak bylo řečeno:

V tom, k čemu jsme došli, pak následujme stejné pravidlo a smýšlejme stejně." Filipským 3:16

Z toho pak vyplývá, že heretik nemůže být můj bratr, když nesmýšlí stejně. Toto nemyslím jako teorii, já se tím řídím a budu se tím řídit. Víte, v první církvi to chodilo tak, když nějaký služebník byl vyslád do jiného sboru, dostal doporučující dopis od apoštolů nebo od jiných autorit, které v tom místě znali. Toto bylo důležité, aby lidé v církvi nebyli oklamáni někým kdo doporučuje sám sebe, nebo nebyl ověřeným (otestovaným, vyzkoušeným) služebníkem. Apoštol Pavel byl kapacita ve svém oboru, byl to člověk, který znal písma od malička a Duch Svatý mu dával to, které slovo z Tóry, které bylo třeba pro dokazování, argumentaci či pro výuku. Mimoto sám byl vyučen a uveden v učednictví Ježíše Krista, učení které přijal nebylo od něj, ale od těch, kteří mu ho svěřili a od Ježíše Krista. To byla záruka pravosti. Pavel nechtěl ničit to co vybudoval, proto poté co jim představil jim učení, které přijal, je varoval, aby nepřijímali, žádné jiné učení. Takové učení by totiž bylo od lidí a ne od Boha. Jakoby nebylo dost na tom, že existují různí duchové, kteří lidem předkládají falešné zprávy; apoštol Jan proto varoval: zkoušejte duchy - porovnávejte s Tórou a s evangeliem, které jsme vám předali a rozsuzujte co je od Boha a co ne (1 J 4:1). Jediné řešení jak zachovat jednotu v církvi bylo neodchýlit se od pravých základů, od pravého evangelia, které bylo jasně vyučené apoštoly a ověřenými služebníky. Jednotné smýšlení neznamená, že se máme tolerovat odlišné názory, odlišné věrouky, odlišné praktiky nebo hříchy v církvi, zejména ne smilstvo, modlářství a hereze. Do však dělá kompromisy, nekáže to pravé evangelium a nedrží se Božího slova. Zlehčování slova je velmi vážná věc, protože k jednomu ústupku se přidá další a to se nabaluje a křesťané ztrácí schopnost rozlišovat pravdu od lži. Velebí si pak v tom, co chtějí slyšet, místo aby zůstávali v Pravdě (2 Tim 4:3).

Pojďme se tedy podívat koho Pavel nazývá bratry:

Prosím vás však, bratři, jménem našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni mluvili stejně a aby mezi vámi nebyly roztržky, ale abyste byli dokonale spojeni v téže mysli a v tomtéž úsudku." 1 Kor 1:10

Roztržkám nelze zabránit, pokud lidé nevěří Božímu slovu a říkají, že věci, které Pavel kázal, nejsou v dnešní době aplikovatelné. Taková víra pak není upřímná a nechce obětovat to maličko, co po nás Pán žádá ve jménu upřímnosti a Pravdy. Kdo říká, že je Boží doba protiřečí si s písmem. Není snad Písmo slovo věčné, neměnné a užitečné k vyučování a nápravě? Písmo má sloužit všem generacím a ačkoliv se zvyky mění, církev se uvnitř nemá přizpůsobovat světu. Musíme však být schopni spolehlivě rozsoudit pravé a nepravé učení a to lze jen díky hlubšímu stuodvání bible, jež se neobejde bez studie řečtiny a hebrejštiny a nauky významu původních slovíček, abychom správně dokázali interpretovat bibli a nespoléhali jen na nedokonalé překlady, které tak jako každý překlad mívají chyby. Proto potřebujeme vzdělané lidi, kteří hledají pravdu, protože nemnoho je učitelů a nemnoho je obránců víry. Tak i apologetiky církev potřebuje a to vše většinou nemůže dělat jedna osoba. Proto pro naplnění všech potřeb církve, je třeba aby církev rostla a formovala se i ve struktuře, aby měla tyto vzdělané lidi a lidi, kteří vzdělávají zase je. Jen tak lze zajistit kvalitní výuku a vzdělání lidí, aby bylo rozlišení v církvích. To nezajistíte na bázi domácí skupinky nebo církvičky, kde to vede jeden nebo dva lidé, kteří ke všemu jsou ještě zaměstnání ve světě a nevěnují se studiu a výuce na plný úvazek. To vyžaduje větší strukturu. Proto je tolik potřeba učitelů a vůbec lidi, kteří po pravdě pátrají celým srdcem, celou duší a vší silou, ne jen, aby chodili po svých vlastních cestách, tak jak jim to "duch" zjevil...

Vzhledem k výše uvedené citaci 1 Kor 1:10 prohlašuji, že nikdo kdo nepoznal pravdu, nemůže být nazýván mým bratrem a já jeho bratrem. Byl bych rád, kdyby si lidé byli tohoto rozdílu vědomi a tím myslím ty, kteří naslouchají jinému evangeliu, jiným výkladům a učením, než co kázal Ježíš a první apoštolové. Kdo totiž takové klamné výklady dává klame lidi pokud sám/sama vyučuje nebo organizuje jakékoliv aktivity, které mají tendenci být inspirací pro druhé - a mě zároveň chtějí nazývat svým bratrem. Já nemám jinou možnost než se od tohoto oslovení distancovat. První církev jasně rozlišovala mezi lidmi ze světa, a tito bludaři či sektáři (tj. heretici) byli vyloučeni z církve.

Pavel své obavy z heretiků, kteří sváděli jeho církev vyjádřil v 2. listu Korinstkým:

Avšak bojím se, aby tak, jako ten had svou vychytralostí oklamal Evu, nebyly i vaše mysli svedeny od prostoty, která je v Kristu. Když totiž někdo přichází a káže jiného Ježíše, než kterého jsme kázali, anebo když dostáváte jiného ducha, než kterého jste dostali, nebo jiné evangelium než to, které jste přijali, snášíte to dobře. Mám ovšem za to, že nejsem o nic horší než ti veleapoštolové." 2 Kor 11:3-5

Těch problematických jiných učení je mnoho. Zrovna teď, ale někdo tvrdí, že Syn a Otec a Duch Svatý jsou všechno jedna osoba, ačkoliv - a na to jsem musel reagovat podrobným výpisem veršů - i malé dítě by z bible pochopilo, že když se Ježíš modlil k Otci a mluvil, že jeho Otec ho poslal, a že nemluví sám od sebe, ale říká to co mu říká ten, kdo ho poslal, že je řeč o dvou osobách o Ježíši a o Otci. Tohle podivné evangelium jakoby přímo pocházelo od jiného ducha, takové podivné učení se neslučuje s prostotou evangelia a protiřečí si s obrovským množstvím míst v bibli. Zdá se, že lidé, kteří tyto věci učí, ale hlavně ti, kdo jim věří, nemají dostatečnou znalost bible a to i s ohledem na původní jazyky, ve kterých je tato neslučitelnost s pravým evangeliem ještě více patrnější. Vždyť Tóra říká, že Tóra je Pravda, je Spravedlivá, vyšla od Boha a je v ní život. A Nová smlouva zase říká, že Ježíš je ta Pravda, Cesta a Život a že je Slovo a skrze to Slovo povstaly světy. Všem, kteří mají prosté srdce a opravdovou víru v Boží slovo je jasné, že Tóra a Kristus je jedno, stejně jako Kristus a Otec je jedno. Vždyť i to, že slovo Bůh v Tóře se vyskytuje v množném čísle. Ano, je sice řečeno: Elohim Echad: Bůh je jeden, ale současně bychom doslovný překlad mohli chápat takto: Bohové jsou jedno. Když tedy může být jedna církev, více lidí jedné mysli, proč by nemohl Bůh existovat ve třech osobách a přesto být jeden? Copak to není dostatečně prosté a zřejmé?

A co teprve verš, kde Pavel mluví o lásce ve formě kárání a nápravy nebo o lásce ve formě jednoty smýšlení:

Je-li tedy v Kristu nějaké povzbuzení, je-li nějaké potěšení lásky, je-li nějaké společenství Ducha, je-li nějaký soucit a milosrdenství, dovršte mou radost: smýšlejte stejně, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše a jedné mysli." Filipským 2:1-2

Jak jinak byste chtěli dosáhnout jednoty, než vyučováním a nápravou lidí, kteří žijí v klamu? Jak jinak byste chtěli dosáhnout jednoty, než pokorným přijetím Pravdy, tak jak ji vyučovali apoštolové? Proto každá pravá církev potřebuje takovou vzdělanou osobu, která rozumí písmům, může vyučovat, ale sama je ochotna přijmout poučení od vzdělanějších a moudřejších. Veše Filipským 2:1-2 už nemůže být jasnější, že láska je právě v poznání pravdy. Bez nápravy a přijetí pravdy skrze víru a důvěru, však jednoty nedosáhneme. A proto, ti kdo se odmítají sjednotit a věřit, musí odejít. To je soud, který vynáší apoštol Pavel nad heretiky (Titovi 3:10) a hříšníky (1 Kor 5:2).

Jako jsem tě už prosil, když jsem šel do Makedonie, zůstaň v Efezu a přikaž některým lidem, aby neučili jiná učení a nezabývali se bájemi a nekonečným vykládáním rodokmenů, neboť to dává vznik hádkám spíše než Božímu budování, které je ve víře. Vždyť cílem přikázání je láska z čistého srdce, dobrého svědomí a nepředstírané víry, od čehož někteří zbloudili, když se uchýlili k prázdnému tlachání." 1 Tim 1:3-6

Na tom úseku je dobré, že toto přikázání napravit bludaře v církvi je nazváno "láskou z čistého srdce, dobrého svědomí a nepředstírané víry", zatímco zbloudilci si myslí, že láska znamená toleranci ke všem učením a hříchům a možnost chodit po svých vlastních cestách a těmto cestám svévole pak vyučovat druhé...

Bůh nám přece nedal ducha bázlivosti, ale ducha moci, lásky a jasné mysli." 2 Tim 1:7

Zde Pavel jasně spojuje jednu mysl a jednu lásku. Tolerance a kompromisy s různými názory odporuje této definici lásky, protože láska jak o ní psal Pavel znamená, že všichni věří v téže duchovní pravdy, a ne že si členové sboru vybírají kdo čemu bude věřit. Tento postoj však vyžaduje důvěru a důvěra vyžaduje možnost kladení otázek a tyto otázky mají být upřímně zodpovězeny bez vyhýbání... Ne jako to dělají sekty, kterým arogantní lidé chtějí vládnout! Viz na toto téma článek o falešném souladu.

Stejně jako Jannes a Jambres odporovali Mojžíšovi, tak i tito lidé zkažené mysli a zvrácení ve víře odporují pravdě. Dále však již postupovat nebudou; neboť jejich nerozum bude všem zřejmý, tak jako byl i nerozum tamtěch." 2 Tim 3:8-9

...

Je totiž mnoho nepoddaných, prázdných mluvků a svůdců mysli, zvláště těch z obřízky, jimž musí být zacpána ústa. Ti rozvracejí celé domy, když pro hanebný zisk vyučují tomu, co se nesmí." Titovi 1:10-11

Docela drsně se Pavel vyjadřoval, že jim musí být zacpána ústa. Jak chcete ale zacpat někomu ústa, pokud 1) nesjednáte nápravu nebo 2) pokud nápravu odmítnou je nevyloučíte z církve? A pokud nejsou z vaší církve, proč se od nich nedistancujete, ale spolčujete se s nimi a nazíváte je bratry jako by patřili k vám? Tímto nejasným postojem však uvrháváte sami sebe do nebezpečí, protože když oni budou páchat nepravost nebo vyučovat jiné evangelium, nebudou si pak jiní myslet, že totéž vyučujete a děláte také vy, když je váš bratr?

Pavlovo konečné řešení je:

Sektáře po prvním a druhém napomenutí vyobcuj..." Titovi 3:10

Tyto slova byly určeny bratrům, od nichž Pavel očekával, že budou jedné mysli, jednoho evangelia: "Naprostý nedostatek mezi vámi je již to, že máte jedni s druhými soudy. Proč raději nesnášíte křivdu? Proč raději netrpíte škodu?" 1 Kor 6:7 . Je snad evangelium rozděleno? To si nemyslím. Jestliže jeden ze dvou káže blud, který z nich to je? To ať rozsoudí Pán. Neodsuzuji je, pouze se distancuji od toho, aby mi říkali bratr, pro dobro nás všech, kteří chceme rozlišovat. Definici slova soud najdete na mé stránce, zhruba v polovině: Pavel soudí smilstvo (3)