Kohortativ - pokračování

Slovesa končící na ה -h nebo י -j

Kohortativ je slovesný způsob, vyjadřující přání. Kohortativ se obvykle tvoří tak, že se ke kořenu přidá zakončení -á. Jak je to ale s kořeny, které už na -á končí? Například slovo vést: נָחָה náchá?

Slovesa, které jsou zakončená na he (ה) nebo jud (י) mají v kohortativu obvykle stejný tvar jako imperfect.

Kohortativ v těchto případech je identický s jednoduchým imperfektem (česky: slovesný nedokonavý tvar/vid), נָחָה tedy začíná na písmeno alef א. Vedu/budu vést a "Kéž vedu"/"Kéž smím vést" je tedy identické: אנחה , resp. אַנְחֶה [anche].  [Anche] je nedokonavý tvar odvozený od kořene náchá.

V případě, že chci vyjádřit kohortativ od kořene náchá je třeba k nedokonavému tvaru anche přidat koncovku -há: [anchehá], jenže je třeba přidat také předmět (zájmeno: אוֹתָה ['otá] tj. ji). Druhá možnost je "anchajáhá 'otá" (ovšem tyto tvary se v bibli vyskytují velice zřídka). Důležité je nesplést si tuto speciální koncovku s pronominální koncovkou, která u sloves vyjadřuje předmět v ženském rodu jednotného čísla (koho/co: ji).

Podobně je tomu ve verši Jób 27:6 kde je slovo אַרְפֶּ֑הָ [arpehá].

Toto je teorie. Prakticky se ale v biblické hebrejštině této koncovky -ha k vyjádření kohortativa využívá jen velmi zřídka. Biblická hebrejština má v oblibě spíše využívat energického nun.

Zapojení energetického nun

Biblická hebrejština častěji používá energické nun, jako v Izajáši 46:11 אֶעֱשֶֽׂנָּה [e'esenná] což znamená "udělám to"/"uskutečním to". אַנְחֶנָּה נָא [anchenná ná] (Kéž smím vést) zní víc poeticky než prosté "anchéha ná", protože se opakuje slabika "ná". V hebrejštině záleží na detailech, je to hra se slovíčky a slabikami. Když bych řekl "aní anchenná ná" opakuje se písmeno nun dokonce 4x (aní znamená já).

Pro hebrejštinu je také typické, že pro kohortativ, který vyjadřuje žádost se za slovo v kohoratitvu uvádí slovíčko נא [ná] (prosím), čímž je potvrzeno, že se jedná o kohortativ (přání/žádost v první osobě jednotného čísla).

Nesplést výslovnost אנחה [anáchehá] s [anáchá] - v druhém případě by to slovíčko má ještě jiný význam, znamenající vzdechání, sténání H585, např. Izajáš 51:11.

אַנְחֶנָּה נָא ['anCHENná] ná' znamená "Kéž ji smím vést, prosím" ale teď nevím jestli je to hifíl imp. nebo kohortativ.

Vyjímky v Kohortativu kde se objevuje jud:

Žalm 77:3 וְאֶֽהֱמָיָ֑ה we'ehemájá (naříkal jsem) kde je vidět původní koncové jud kořene, a Žalm 119:117  וְאֶשְׁעָה we'eš'á ... ve větě  סְעָדֵ֥נִ  וְאִוָּשֵׁ֑עָה וְאֶשְׁעָ֖ה בְחֻקֶּ֣יךָ [se'ádéni we'iwwášé'á we'eš'á vechuqqéxá] doslovně znamená: Podepři mě a kéž jsem zachráněn a kéž můžu dodržovat tvé ustanovení. Překládal bych to ale spíš takto: "Podepři mě, ať smím být zachráněn a mohu dodržovat tvé ustanovení." Oproti tomu ekumenický překlad překládá ne jako kohortativ, ale jako imperfekt: Žalmy 119:117 "Buď mi oporou a budu spasen, stále budu hledět na tvá nařízení."

Žalm 77:3 mi moc smysl nedává, snad jen první kohortativ bych přeložil jako "Kéž smím pamatovat na Boha", místo Pamatoval jsem na Boha. Ekumenický překlad zas používá obrat "dotazuji se", takže kohortativ překladatelé CEP ignorovali. Vlastně mě napadá ještě alternativní překlad: "Kéž smím pamatovat na Hospodina, volat k němu (přesněji: hlasitě řvát, silně intenzivně ho vzývat) mluvit s ním (nebo: mu zpívat)...  " Verš pak končí slovy v imperfektu "ať je můj duch přemožen" tedy pokud smím waw+hifíl imperfekt přeložit jako by se význam kohortativu přenesl na sloveso v imperfektu. Jinak nechápu proč překladatelé ignorovali kohortativ.