Kenyonových pět T, Milan Buban

Keynonových pět T (Milan Buban)

Zdroj: Dingir 2008/02, str. 51-53, Téma: "Teologie prosperity a bible"

Zvěřejněno se svolením redakce Dingiru, (tj. Zdeněk Vojtíšek 16.11.2020 12:46).

Zvýraznění, zejména barevné, jsou doplněné Křesťanskými stránkami.

Podtržené poznámky odkazují na důležité biblické citace.

Komentáře autorem Křesťanské stránky doplněné jsou odkázany složenými závorkami {číslo}.

Perex: Teologie prosperity nabízí cestu k bohatství a očividnému úspěchu, a sice využitím duchovních principů a univerzálních zákonů, údajně odvozených z křesťanské bible. V následujícím článku půjde o kritické porovnáni východisek a principů teologie prosperity a pojetí prosperity věřícího, jak o ní hovoří bible.

Essek William Kenyon

Teologie prosperity má čtyři "sestry'":

teologii zjeveného poznání,
teologii ztotožnění,
teologii víry,
teologii uzdravení.

Duchovním otcem těchto pěti "T" je Essek William Kenyon (1867-1948) známý jako evangelista, pastor, učitel a autor šestnácti knih. Od roku 1892 Kenyon působil v Bostonu, kde navštěvoval Emersonovu kolej řečnického umění. Tato škola proslula jako semeniště filozofických koncepcí hnutí Nového myšlení{1}, jež jsou založeny na doktrínách zdraví, hojnosti a prosperity. V roce 1923 Kenyon odjel do Kalifornie, kde si získal pověst dynamického vykladače Bible. V roce 1931 založil rozhlasový program nazvaný Kenyon's Church of the Air.

Kenyonovy myšlenky ovlivnily známé kazatele, například T. L. Osborna a Jimmyho Swaggarta. Jeho díla našla odezvu též v charismatických hnutích. Kenyonovy spisy se staly východiskem pro působení Kennetha Hagina, Kennetha Copelanda, Dona Gosseta, Charlese Cappse a mnoha dalších představitelů hnutí víry.

Kenyon bývá kritizován, že infiltroval do křesťanství prvky gnosticismu. Jeho zastánci ale tvrdí, že podobnosti jeho učení s gnostickým systémem jsou jen zdánlivé.[1] Říkají, že Kenyon sice učí, že Ježíš zemřel jak duchovně, tak i fyzicky (viz dále teologii ztotožnění), avšak starověcí gnostikové tvrdili, že Ježíš fyzicky nezemřel, dokonce že potřeboval sám vykoupení.

Kenyonovi odpůrci vidí jasné paralely mezi Kenyonovým učením a "metafyzickými kulty", jejichž vlivu byl Kenyon vystaven během svých studií v Bostonu. Mezi Kenyonovým učením a hnutím Nového myšlení, které z gnosticismu čerpá, jsou silné podobnosti.[2]

Teologie zjeveného poznání [3]

Podle této teologie mohou křesťané neomezeně čerpat ze zjevených pravd, které překračují lidské smysly, a z univerzálních zákonů prosperity, které fungují ve vesmíru. Hlavní teze této teologie zní: Musíme rozlišovat mezi zjeveným poznáním a smyslovým poznáním. Smyslové poznání je prý beznadějně závislé na pěti smyslech. Ačkoliv přináší vědecký pokrok a vysokou životní úroveň, pro poznání Boha je nedostatečné. Lidé závislí na smyslovém poznání{2} nejsou schopni poznat Boha a jednat podle Bible. Proti smyslovému poznání stojí zjevené poznání, které jediné může uspokojit hlad člověka po Bohu. Zjevené poznání je nadsmyslové a odhaluje realitu duchovní říše. Člověk musí překročit hranice smyslového poznání a jednat ve víře.

Teologie zjeveného poznání si na první pohled získává sympatie mnoha věřících. Křesťané přece věří, že Boha je možné poznat jen díky darovanému zjevení a osvícení a že ani nejlepší výkony lidského intelektu nestačí, aby člověk dosáhl poznání Boha. Avšak bližší pohled odhalí podstatné rozdíly mezi tím, co učí Kenyon a jak této otázce rozumějí ostatní křesťané.

Teologie zjeveného poznáni je založena na dualismu. Má za to, že všechno poznání vychází ze dvou zdrojů, které se vzájemně vylučují: buď ze smyslového poznání z fyzické říše dole, nebo ze zjeveného poznání z duchovní říše nahoře. Podle Kenyona je skutečným člověkem lidský duch a zjevené poznání přicházející skrze lidského ducha je vyšší než to, které přichází smysly fyzickými.

Teologie zjeveného poznání odmítá smyslovou realitu. Pokud chce věřící žít v souladu se zjeveným poznáním, musí odmítnout poznání smyslové. Dramatické případy s odmítnutím smyslové reality se odehrály zejména při uzdravování. Věřící byli poučeni, aby se nedívali na příznaky nemoci, ale na zjevené slovo. Došlo i k situacím, kdy lidé odmítali svědectví svých smyslů až k bodu smrti.

Teologie zjeveného poznáni rozděluje křesťany do tříd. Je tu hranice mezi těmi, kdo zjevené poznání mají, a těmi, kdo je nemají. Podle Kenyona pravdu o vykoupení nechápali ani Ježíšovi učedníci (viz níže). Následující Kenyonův výrok je typický: "Nejsme obyčejní lidé. Toto zjevené poznání nás vyzvedává ze všednosti do nadříše. Jste opravdoví supermužové a superženy. Vyšli jste z říše smyslů, z říše smyslového poznání a vstoupili jste do říše Boží, duchovní říše."

Teologie ztotožněni [4]

Pro teologii ztotožnění je typické tvrzení, že když se Kristus ztotožnil s hříšným člověkem, zemřel ne jenom tělesně, ale i duchovně. Stal se satanským stvořením, ale potom se znovuzrodil a porazil ďábla.{3}

Díky tomu, co se odehrálo mezi Golgotou a vzkříšením mají prý věřící v nebi "otevřený bankovní účeť", kde si skrze víru mohou nárokovat bohatství, úspěch a zdraví. Kenyonova kniha "Co se odehrálo mezi ukřižováním a vzkříšením" to říká takto: "Tato kniha vrhá nové světlo na konstruktivní výklad Pavlova zjevení. Odkrývá nová zřídla původní pravdy, která byla odsunuta výkladem Slova založeném na smyslovém poznání....{4} Apoštolově nevěděli, co se stalo na kříži ani během tří dní a nocí před zmrtvýchvstáním, ale my to musíme vědět, neboť právě to v nás zbuduje víru{5}. Toto tajemství je skryto v oněch třech dnech.{6}"

Teologie ztotožněni vycházi z antropologie, která neodpovídá bibli. Tvrdí, že člověk i Bůh mají společnou přirozenost a oba jsou duchovními bytostmi stejného druhu a kvality. Skutečným člověkem{7} je údajně duch člověka, který je stejné podstaty s Bohem. Jediný rozdíl mezi Bohem a člověkem je ve stupni, nikoli v druhu či kvalitě. Člověk prý nemá svébytnou přirozenost, která by byla trvale lidská, svým duchovním životem je vždy závislý na vyšší moci. Každý člověk je tedy vždy účasten buď přirozenosti Boží nebo přirozenosti satanské. Člověk po Pádu duchovně zemřel, a tím se narodil ze satana. Člověk, který přijme Krista, narodí se z Boha a znovu získá Boží přirozenost.

Teologie ztotožněni vychází z christologie (učeni o Kristu), která neodpovidá bibli. Tvrdí, že Ježíš zemřel na kříži dvakrát, tj. tělesně i duchovně. Fyzická smrt prý sice byla důkazem dokonalé Kristovy poslušnosti, ale nikdy nemohla vykořenit hřích a nemoc, neboť jak hřích, tak i nemoc jsou duchovní a pocházejí od satana. Skutečným výkupným dílem Ježíše Krista tedy nebylo jeho utrpení na kříži a tělesné zmrtvýchvstání, nýbrž jeho duchovní smrt a duchovní zmrtvýchvstání. Fred Price např. říká: "Myslíte, že trestem za náš hřích byla smrt na kříži? Kdyby tomu tak bylo, byli by za vás mohli zaplatit ti dva lotři. Ne, oním trestem bylo jít až do samého pekla a strávit čas v pekle, v oddělení od Boha."[5]

Teologie ztotožnění tvrdí, že Kristus se skutečně stal hříchem.[6] Došlo prý k přeměně bohočlověka Ježíše Krista ve smrtelného satanského člověka.[7]

Teologie ztotožněni uči "teorii velezrady'', která neodpovidá bibli. Tvrdí, že když Adam zhřešil, zradil tím Boha a vydal satanu, co mu Bůh svěřil. Satan prý teď zcela legitimně vládne nad stvořením a jestliže Bůh chce svět získat zpět, musí satanovi zaplatit výkupné.{8} Podle teologie ztotožnění Bůh zaplatil satanovi výkupné právě tím, že Ježíš zemřel tělesně a hlavně duchovně{9}. Pak Bůh usoudil, že spravedlnosti bylo učiněno zadost, a Ježíš, který byl v pekle jako satanské stvoření, se znovuzrodil a satana porazil.[8] Aby Ježíš vykoupil člověka ze satanova "legálního" panství, musel na sebe vzít duchovní smrt, satanskou přirozenost a zlořečenství zákona, což je hřích, nemoc a chudoba. Tím Bůh zařídil vše pro spasení člověka. Teď prý záleží na každém věřícím, aby zaujal své postavení v Kristu a uplatnil své nároky na spasení, bezhříšnost, zdraví, bohatství a úspěch.

Teologie víry [9]{10 jinými slovy: Zákon přitažlivosti}

Teologie víry učí, jak prakticky aplikovat "univerzální zákony vesmíru". Tyto zákony může použít každý, kdo je pochopí. Kenneth Hagin říká v knize "Mějte víru ve vlastní víru": "Bůh měl očividně víru ve svou víru, neboť promluvil slova víry a ta se uskutečnila. Jinými slovy mít víru ve svá vlastní slova znamená mít víru ve svou vlastní víru. Právě toto se musíte naučit, abyste něco získali od Boha: mít víru ve svou víru." Bůh, který podle Hagina "potřebuje věřit své víře", neodpovídá biblickému pojetí Boha, Otce Ježíše Krista. Spíše se jedná o jakousi univerzální sílu, která musí poslechnout každého, kdo zná formule a duchovní zákony, a tedy ví, jak tohoto "boha" ovládat.

Teologie víry často používá slova jako "formule", "zákony", "kroky", "principy" apod. Například Hagin tvrdí, že se mu zjevil Ježíš a řekl mu: "Jestliže kdokoliv a kdekoliv učiní tyto čtyři kroky nebo uvede tyto čtyři principy v činnost, vždy přijme, co chce ode mne nebo od Boha Otce." Čtyři kroky, které Ježíš údajně předal Haginovi. jsou: 1. Vyslov to! 2. Dělej to! 3. Přijmi to! 4. Mluv o tom!

Hagin v souladu s Kenyonem prohlašuje, že duchovní zákony, které Bůh ustanovil k řízení vesmíru, může věřící uvést v činnost pro své vlastní použití. To platí i o zákonu víry. Kdykoli je zákon víry uveden do pohybu, funguje. Je zarážející, že zákon víry je dostupný nejen věřícím, ale i nevěřícím. S tímto rozporem se Hagin vyrovnává takto: "Mátlo mě, když jsem vídal, jaké výsledky mají nespasení lidé. Pak se mi rozbřesklo. Tito hříšníci spolupracovali se zákonem Božím - se zákonem víry."{11}

Teologie víry tedy učí, že zákon víry je podobně jako zákon zemské přitažlivosti objektivní a neosobní. Když teologie víry mluví o velkých duchovních zákonech, přijímá jakousi verzi deismu. Ačkoliv teologie víry výslovně nepopírá, že Bůh je osobní bytost, v praxi musí "poslouchat", co mu nařizují duchovní zákony.{12}

Podle teologie víry je vyznání hlavním impulsem, který duchovní zákony uvádí do pohybu. Správné nebo špatné vyznání určuje, zda je člověk v souladu s těmito univerzálními zákony. Dříve nebo později se pak vyznání věřícího materializuje, stane se skutečností. Aby bylo vyznání věřícího vždy správné, musí si podle Hagina zachovat správný duševní postoj, správné myšlení.

Teologie uzdravení [9]

Teologie uzdravení slibuje, že uzdraveni mohou být všichni a vždycky, když uplatní víru. Kde se tato teologie pěstuje, tam najdeme množství tzv. nárokovaných uzdravení, protože mnoho lidí tvrdí, že byli uzdraveni vírou prostřednictvím zjeveného poznání, a to i navzdory tomu, že jejich smyslové poznání i nadále vnímá příznaky nemoci.

E. W. Kenyon v knize "Skrytý člověk: Odhalení podvědomé mysli" tvrdí: "Vím, že jsem uzdraven, protože On řekl, že jsem uzdraven a na příznacích těla nezáleží. Směju se jim a ve jménu Ježíše přikazuji původci této nemoci satanovi, aby mé tělo opustil." {13}

Teologie uzdravení staví na přesvědčení, že vykupitelské dílo Ježíše Krista v sobě zahrnuje jak odpuštění hříchů, tak i uzdravení těla. Východiskem pro toto tvrzení jsou biblické texty z Izajášova proroctví[11] a Evangelia podle Matouše.[12] Tam, kde se teologie uzdravení pěstuje zvlášť radikálně, není dovoleno mluvit o nemoci ani při modlitbě. Ti, kteří tak činí, bývají napomenuti, aby přestali škemrat o něco, co jim už dávno patří, aby vyznali Slovo a vzdali díky za své uzdravení.[13]

Přesvědčení, že Bůh uzdravuje, je zcela v souladu s biblí. Uzdravení je uváděno jako jeden z darů Ducha svatého (1K 12.9). Církev se má modlit za nemocné (Jk 5,14-15). Uzdravování nemocných má provázet kázání evangelia (Mk 16,15-20). Nadpřirozené jevy a zázračná uzdravení jsou podle bible dědictvím Božího lidu, avšak nikdy nejsou samotným středem zvěstování. Názor, že Kristovo dílo spásy zahrnuje také uzdravení, je zastáván také letničními kazateli. Avšak zatímco letniční kazatelé svůj názor spojují s fyzickým utrpením Krista na kříži, teologie uzdravení věří, že nemoci jsou uzdraveny Kristovým duchovním vykoupením v pekle, a nikoli jeho fyzickou smrtí na kříži.

Teologie uzdravení často staví na jednotlivých zkušenostech, které povyšuje na normu. Uzdravení není v biblickém pojetí formulí založenou na příčině a účinku, která funguje, kdykoliv ji věřící použije ve víře. V teologii uzdravení (na rozdíl od bible) přestává být uzdravení svrchovaným zázrakem, který udílí milostivý Bůh.{14 tj. není závislá na Bohu a jeho milosti}

Bible vychází z předpokladu, že Bůh odpovídá na víru, ale ne vždy uzdravením. Kdykoliv se věřící modlí k Bohu, má ve víře očekávat vyslyšení modliteb, avšak pod panstvím Ježíše Krista, nikoliv pod panstvím svých nároků. Panství Ježíšovo, jak o něm vypovídá bible, od věřících vyžaduje, aby se vzdali svých nároků a svěřili se do jeho vůle. Teologie uzdravení, která tvrdí, že věřící nemusí na nic čekat, se nezakládá na bibli.

Teologie prosperity[14]

Všude, kde se prosazuje teologie uzdraveni, mluví se také o našem nároku na prosperitu. Teologie prosperity "odhaluje" univerzální principy prosperity, která "náleží" každému křesťanovi. Formuli úspěchu postavenou na slovech z Markova evangelia[15]

objasňuje Gloria Copelandová: "Dáš 1 dolar na evangelium - patří ti 100 dolarů, dáš 10 dolarů a dostaneš 1000 dolarů, dáš 1000 dolarů - a dostaneš 100000 dolarů. Já vím, že umíte násobit, ale chci, abyste to viděli černé na bílém a pochopili, jak ohromné to je ... Zkrátka, Marek 10,30 je velmi dobrý obchod."[16]

Podobně jako teologie uzdravení odsuzuje nemocné křesťany, tak i teologie prosperity tvrdí, že člověk, který je na tom finančně špatně, je si tím vinen sám. Podle teologie prosperity není normální, aby věřící byli spoutáni chudobou, poněvadž Kristus umřel, aby vykoupil člověka z chudoby. Chudý věřící je na tom podobně jako nemocný věřící: nectí Boha, protože si nepřivlastnil vysvobození založené na duchovní smrti a duchovním vzkříšení Ježíše.

Je třeba upřesnit, že ačkoliv Kenyon kázal prosperitu, neomlouval chamtivost a materialismus. Skutečná biblická prosperita je podle něj "přítomnost samého Boha". Pozdější pojetí prosperity zachází daleko za Kenyonovo pojetí. Zatímco Kenyon vykládal prosperitu z hlediska základních potřeb věřícího, někteří jeho následovníci prohlašují, že Bůh splní i každou jejich touhu. Hagin je například přesvědčen, že Bůh nechce své děti jen vysvobodit z chudoby, ale opatřit je tím nejlepším, aby nosily ty nejlepší šaty, řídily nejlepší auta atp.[17]{15}

Také Fred Price tvrdí, že Bůh chce věřícímu zajistit nejen "nějaký" dopravní prostředek, ale chce mu opatřit luxusní vůz {16}, po kterém touží. Říká, že jestliže mafie může jezdit v luxusních autech, pak by královské děti měly jezdit v rolls-roycech.[18] To je jeden z nápadných příkladů, jak teologie prosperity vede ke zmatení toho, co věřící potřebuje, a toho, po čem touží.

Bible skutečně říká, že Bůh zná a naplní každou oprávněnou potřebu věřícího. Ježíš v Kázání na hoře říká, že "váš Otec ví. co potřebujete, dříve než ho prosíte" (Mt 6.8). Povzbuzuje věřící, aby nebyli nadmíru starostliví o nezbytné životní potřeby jako jídlo, pití a oblečení (Mt 6,25-31). Právě úzkostlivým hledáním těchto věcí trávili většinu svého života pohané (Mt 6.32a).

Přemrštěné požadavky teologie prosperity vycházejí z jiné definice potřeby.

V zápise Ježíšova Kázání na hoře (Mt 6) je použito řecké podstatné jméno chreia a sloveso chrézó. Základním významem těchto slov je "nezbytné". Ježíš řekl, že nezbytné jsou pouze tři věci: jídlo, pití a oděv.[19] Apoštol Pavel omezuje nezbytné na dvě věci: jídlo a oděv.[20] Jinde Ježíš říká, že jen jedna věc je opravdu nezbytná. Z kontextu jeho slov[21] vyplývá, že tou jedinou nezbytnou věcí (chreia) je najít si čas na Boha a jeho slovo.

Teologie prosperity zašla mnohem dál než Ježíš a apoštol Pavel, kteří nezbytné potřeby omezili na jídlo, pití a oděv. Teologie prosperity takto zaměňuje potřebu s žádostivostí. Bůh podle bible slíbil, že naplní každou oprávněnou potřebu věřících, ale nikoli, že bude posluhovat lidským žádostem a choutkám.

Teologie prosperity, podobně jako teologie uzdravení, je v přímém protikladu s učením a životním stylem apoštola Pavla, který neodrážel vždy "dokonalé zdraví", "prosperitu" a "hojnost". Často trpěl nouzí.[22] Korintským, kteří si mysleli, že jsou sytí a bohatí a už vešli do Božího království, Pavel napsal: "Až do této chvíle trpíme hladem a žízní a nemáme co na sebe, jsme biti, jsme bez domova, s námahou pracujeme svýma rukama." (IK 4.8-13.)

Závěrem

Teologie prosperity je v několika klíčových bodech v příkrém rozporu s biblickým pojetím prosperity, neboť toto pojetí jednoznačně trvá na dvou předpokladech: 1. Bohu patří "země i plnost její" a 2. Bůh miluje člověka a usiluje o jeho dobro.

Podle bible ovšem existuje jedno podstatné omezení prosperity člověka - svrchovaná Boží vůle. Bůh jako Otec všech lidí sám určuje, co je pro ně dobré (srov. Mt 7.11). Bible mluví o zbožných lidech, kteří hospodářsky prospívali. Zbožnost a prosperita se tedy v bibli navzájem nevylučují. Hospodářský úspěch bývá přirozeným důsledkem zbožnosti (Dt 28,1-6), ačkoliv je spojen s rizikem, že člověk zapomene, kdo mu to všechno daroval (Dt 6,11-13).

Hospodářská prosperita je tedy podle bible dobrá a žádoucí, ovšem jen pokud je spojena s upřímnou zbožností (Mt 6,33). Nikdy ji ovšem nelze automaticky nárokovat, vždycky je podmíněna Boží svrchovanou vůlí.

Literatura

BURGESS, Stanley M., VAN DERMAAS, Eduard M., The New International Dictionary of Pentecostal and Charismatic Movements. Grand Rapids, Michigan: Zonder-van, 2002. 1278 s. ISBN 0-310-22481-0.

KOMENSKÝ, Jan Amof,. Jedno nezbytné: Unum necessarium. Luděk Brož. 1. vyd. Praha : KALICH. 1999. 181 s. ISBN 80-7017-349-1.

McCONNELL. D. Jiné evangelium: Historická a biblická anatýza hnuti Viry. Albrechtice: Křesťanský život, 1996. 192 s. ISBN 80-7112-034-0.

Zdroje

1. RISS. R. M. Essek William Kenyon. In: BURGESS. S. M., VAN DER MAAS, E. M. The New International Dictionary... s. 819-820.

2. LOVETT, L. Positive Confession. Tamtéž, s. 992-994.

3. McCONNELL, D. R. Jiné evangelium... s. 105-llň.

4. Tamtéž, str. 117-129.

5. Proti tomu Bible, List Židům 10.28-29: "Už ten, kdo pohrdne zákonem Mojžíšovým, nedojde slitování a propadá smrti na základě svědectví dvou nebo tří svědků. Pomyslete, oč hroznějšího trestu si zaslouží ten, kdo zneuctí Božího Syna a za nic nemá krev smlouvy. jíž byl posvěcen, a tak se vysmívá Duchu milosti."

6. Na základě výkladu biblického 2. listu Korintským 5.21: "Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti."

7. Proti tomu Bible, evangelium podle Jana 1,5: "To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila"; a 1. list Janův 1,5: "A toto je zvěst, kterou jsme od něho slyšeli a vám ji oznamujeme: že Buh je světlo a není v něm nejmenší tmy."

8. Pro teologii ztotožnění je důležité tvrdit, že satana porazil znovuzrozený člověk. To aby i znovuzrození křesťané mohli nad satanem "panovať".

9. McCONNELL, D. R. Jiné evangelium... s. 134-145.

10. Tamtéž, s. 148-164.

11. Bible, Izajáš 53,4: "Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen."

12. Bible, Evangelium podle Matouše 8,16: "Když nastal večer, přineslik němu mnoho posedlých; i vyhnal duchy svým slovem a všechny nemocné uzdravil, aby se naplnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše: 'On slabosti naše na sebe vzal a nemoci nesl.'"

13. To je ovšem velmi deprimující, když nemohu říci Bohu, jak se cítím. Bůh nás povolal k pokoji, ne k trápení.

14. McCONNELL, D. R., Jiné evangelium... s. 168-179.

15. Bible, Evangelium podle Marka 10,29-30: "Ježíš jim řekl: 'Amen, pravím vám, není nikoho, kdo by opustil dúm nebo bratry nebo sestry (...), aby nyní, v tomto čase, nedostal spolu s pronásledováním stokrát více domů, bratří, sester (...)'."

16. McCONNELL. D.R., Jiné evangelium... s. 169-170.

17. McCONNELL. D. R., Jiné evangelium... s. 172.

18. Tamtéž.

19. Bible. Evangelium podle Matouše 6,31-33: "Nemějte starost a neříkejte: co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno."

20. Bible. 1. list Timoteovi 6.8: "Máme-li jídlo a oděv. spokojme se s tím."

21. Bible, Evangelium podle Lukáše 10.42: "Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře; vybrala si to. oč nepřijde."

22. Bible. List Filipským 4,12-13: "Dovedu trpět nouzi, dovedu mít hojnost. Ve všem a do všeho jsem zasvěcen: být syt i hladový, mít nadbytek i nedostatek. Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu."

Mgr. Milan Buban. M. A. (*1963) absolvoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a Continental Theological Seminary v Bruselu. Je duchovním pracovníkem Apoštolské církve, ředitelem Vyšší odborné školy misijní a teologické (VOŠMT) a ředitelem Global University v ČR.

Poznámky Křesťanské stránky

viz Pět herezí hnutí víry.