1. List Korinťanům (Korintským) 

Pavel soudí smilstvo (2.)

Apoštol Pavel církvi Boží

V první kapitole Pavel řekl, že Korintští mají být dokonale spojeni v téže mysli a v tomtéž úsudku. Ve druhé kapitole Pavel napsal:

Ale přirozený člověk nepřijímá věci Božího Ducha, neboť jsou mu bláznovstvím, a nemůže je poznat, protože musí být posuzovány duchovně. Kdo však je duchovní, posuzuje všechno, sám pak není posuzován od nikoho. Neboť: "Kdo poznal Pánovu mysl, aby ho poučil?" A my máme mysl Kristovu!" 1 K 2:14-16

Apoštol Pavel vlastně píše, že jediný kdo ho může posuzovat nebo soudit je Bůh. To bylo úvodní slovo k tomu, než začal psát o tom, že si někteří lidé v církvi začali usurpovat moc, aby bez Pavla panovali církvi v Korintu. Pavel však byl ve výjimečném postavení, protože byl odmalička vyučován v Písmech a jako znalec a Boží povolaný apoštol, měl tuto duchovnost, které se dnes nikdo nevyrovná. Tato duchovnost v první řadě spočívá ve znalosti Písma hebrejského, jedinečné znalosti Tóry, o kterou opíral svá vyučování. Kdo se tomu dnes může vyrovnat? Možná by se někdo našel, ale nikdo z nich nebyl apoštol. Říká tak, že chodí stále v duchu, nežije jako přirozený člověk, ovládaný tělesnými touhami, stále v příkořích, aby se znovu a znovu ověřovala jeho způsobilost k apoštolské službě (4:10-14). Díky této způsobilosti, není od nikoho posuzován. Hrozí však, že leckdo kdo chodí podle těla, si může tyto verše sám pro sebe interpretovat právě naopak, že řekne: učitele nepotřebuji, se svou moudrostí a s biblí si vystačím sám. Ale co psal Pavel? Je přece napsáno: "Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu." (1 K 1:19). Kdo má tedy mysl Kristovu je jistě ten, kdo neselhává v Božím slově, ani slovem, ani skutkem, ale zůstává v Pravdě a nehřeší. 

Ve třetí kapitole Pavel připomněl, že skrze něj Korintští uvěřili a že on položil základ evangelia Ježíše Krista a další na něm budou stavět.

Ve čtvrté kapitole Pavel definitivně potvrdil, že je správcem církve v Korintu a že se jeden nemá pyšnit proti druhému.

Odsouzení smilstva a vyloučení hříšníků

Vůbec se proslýchá, že je mezi vámi smilstvo, dokonce takové smilstvo, jaké nemá jméno ani mezi pohany - že někdo má manželku svého otce! A vy jste nadutí, než abyste se raději dali do truchlení, aby ten, kdo spáchal takový skutek, byl vyloučen z vašeho středu. Já jsem totiž - jako tělem vzdálený, ale duchem přítomný - již rozhodl o tom, kdo to spáchal, jako bych byl přítomen: Ve jménu našeho Pána Ježíše Krista, až se shromáždíte, vy a můj duch spolu s mocí našeho Pána Ježíše Krista, vydejte takového satanovi k záhubě těla, aby jeho duch byl spasen v den Pána Ježíše." 1 K 5:1-5

Z předchozích čtyřech kapitol Pavlova dopisu je zřejmé, že text věnovaný hříchu, pýše a nadutosti byl míněn jako kritika a odsouzení hříchů v souvislosti s tím, co nyní Pavel říká otevřeně, že smilstvo je hřích, který se v církvi nesmí tolerovat, stejně tak jako pýcha a nepoddajnost církevní autoritě - a to vše s předpokladem, že tato autorita jedná duchovně, nikoliv přirozeně, tj. tělesně čili hříšně.

Druhá část citovaného textu má rozhodně jiný význam než jak jej používala katolická církev v době inkvizice, aby tím ospravedlnila zabíjení tzv. heretiků. I když i dneska se najdou fundamentální katolíci, kteří prosazují trest smrti, Pavel zde očividně mluví o vyloučení z církve.

Mnoho křesťanů, říká, že nemáme soudit, ale zde je jasný text, který ukazuje na to, že se jedná o nepochopení. Soud ve smyslu duchovního rozlišování, jak bylo zmíněno v předchozích kapitolách je nutný, ale o tom bude řeč později.

Vaše chlubení není dobré. Nevíte snad, že maličko kvasu prokvasí celé těstoVyčistěte tedy starý kvas, abyste byli novým těstem, poněvadž jste nekvašení. Vždyť přece byl za nás obětován náš velikonoční Beránek, Kristus! Proto slavme svátek ne se starým kvasem, ani s kvasem špatnosti a ničemnosti, ale s nekvašenými chleby upřímnosti a pravdy." 1 K 5:6-8

Pavel zde mluví o svátku Paschy a připomíná den Kristova ukřižování a vším čím musel projít. Připomíná tím jeho utrpení, že zemřel ne proto, abychom dále hřešili, ale abychom již nehřešili. Odstranění kvasu v terminologii Ježíše Krista znamená odstranění pokrytectví z církve. Problém není hřích přiznaný, ale hřích nepřiznaný. Víme, že Ježíš přišel, aby spasil hříšníky, ale neodsuzoval je, protože ti svůj hřích přiznávali a prosili Boha o odpuštění. Koho však Ježíš odsuzoval a soudil, ano soudil (!), byly povětšinou farizejové, saduceové a zákoníci, všichni ti, kdo svůj hřích chtěli skrývat a předstírali před ostatními spravedlnost. Na obdiv tuto falešnou spravedlnost vystavovali a byli to slepí vůdcové lidu. A toto je právě ta situace, kdy Pavel upozorňuje na hřích pýchy a mocichtivosti přímo ve vedení církve. Jelikož víme, že kvas představuje hřích, víme také co znamená tradice odstranění kvasu v den Paschy. Všechen starý kvas, všechen hřích má být odstraněn proto, že lid má činit pokání a skoncovat s hříchem ve svém středu, protože Ježíš je obětován v den Paschy. Aby tedy jeho oběť nebyla marná. Pokud bychom jako hříšníci svůj hřích nepřiznali, a byli bychom hnáni pýchou a touhou po moci, po zviditelňování se nebo po chvále od lidí, tak jsme zneuctili oběť Ježíše Krista. Těsto zde navíc znamená také církev. Prokvašené těsto je církev, ve kterém se rozbujel hřích, ať už jsou to pomluvy, chvástání, boj o moc nebo prosazování herezí. Pavel dává výklad ke svátku nekvašených chlebů:

Patnáctého dne téhož měsíce začne Hospodinova slavnost nekvašených chlebů; po sedm dní budete jíst nekvašené chleby." Lv 23:6

Pavel říká, že nejdůležitější věc je zůstat upřímný před Bohem, před lidmi a zůstat v pravdě. Jednat v souladu s písmem. Křesťan se nesmí nechat ovládnout hříchem, ale pokud se tak děje, má svůj hřích přiznat a modlit se společně s ostatními, aby našel vítězství nad hříchem. Na téma nepřiznání hříchů naráží apoštol Jan:

Řekneme-li, že žádný hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda. Vyznáváme-li však své hříchy, Bůh je věrný a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy a očistil nás od veškeré nepravosti. Řekneme-li, že jsme nehřešili, děláme z něj lháře a jeho slovo v nás není." 1 J 1:8-10

Kromě toho, že ti lidé, které Pavel zmiňuje, nevidí a nepřiznávají svůj hřích, nejsou ani ochotni zjednat nápravu, totiž odejít ze svých pozic a předat je těm lidem, které určil Pavel, těm kteří jsou způsobilí. V církvi je třeba zjednat nápravu. Kromě toho je třeba z církve vyloučit smilníky a dalšími hříšníky, kteří odmítají nápravu:

Napsal jsem vám v dopisu, abyste se nesměšovali se smilníky, ..." 1 K 5:9

Teď vám však píši, abyste se nesměšovali, kdyby nějaký takzvaný bratr byl smilník, lakomec, modlář, utrhač, opilec nebo rváč. S takovým ani nejezte. Vždyť proč bych já měl soudit ještě ty venku? Nesoudíte snad vy ty, kteří jsou uvnitř? Ty venku pak soudí Bůh. A tak toho zlého vylučte ze svého středu." 1 K 5:11-13

A co to? Tady se vloudila nějaká chyba, ne? Pavel píše o tom, že církev má soudit křesťany uvnitř církve! A dokonce, že se těmi hříšníky ani nemá směšovat! Před tímto úryvkem Pavel zmiňuje, že tento soud se netýká lidí ze světa, neboť bychom museli ze světa odejít - a židé v té době neměli kam odejít - a stejně tak, ani my nemáme kam odejít! Lidi ze světa, tedy nemáme soudit, lidi uvnitř církve však soudit máme! Ale kdo takto hřeší, má být nejprve upozorněn, ale pokud nesnese nápravu, nemáme se k němu chovat k bratru, ale jako k cizímu. A pokud je vyloučen z církve, tak pro vás už definitivně není bratr. Viz 1 J 2:18-19, 3:14-15, 3:19-21.

Někteří však nemají ponětí co to znamená soudit a co to znamená rozlišovat a prověřovat nebo posuzovat, protože toto jsou klíčové termíny, které je třeba znát, abychom věděli jakou roli hrají v procesu soudu. Pavel zde vykresluje církev v autoritě - nepopírá její autoritu církve, sám sebe však vykresluje jako otce a zakladatele své církve, který má nejvyšší autoritu přímo od Krista, v rámci církve ve, které položil základ evangelia Ježíše Krista.

PRAVÝ VÝZNAM SLOVA SOUDIT

V řečtině se vyskytuje několik podobných slovíček:

dokimazejn - testovat, zkoumat, ověřovat, někdy také "přesvědčit" (ale na základě porovnání), rozlišovat (nejčastěji: porovnat činy s tím co říká bible, nebo porovnat Boží skutky s tím co Bůh zaslíbil - což máme přeloženo jako pokoušet Boha na poušti).

pejrazejn - zkoušet, pokusit, ověřovat, udělat zkoušku/důkaz, také: pokoušet. Význam je téměř identický s dokimazejn.

krinejn - κρίνειν - a) soudit se před soudem nebo soukromě ; HELPS Word-studies: správně oddělit (odlišovat, rozlišovat) - tj. soudit; dospět k volbě. J. Thayer poznamenává, že "správný význam 2919 [krinó] je vybrat (si) pomocí oddělování. Podobně použito v Homérovi, Herodotovi, Aeschylovi, Xenofonovi a Platonovi. Krinó ("rozlišovat, soudit") typicky znamená dělat rozlišení mezi správnou věcí a špatnou věcí (vinou a nevinou), zejména na rovině úřední. Přesně soudíme jen inteligentním porovnáním a kontrastováním založeném na Božím slovu, jinými slovy: uznat, schválit (angl. "approve") (upřednostnit) co je správné a odmítnout co je nekvalitní, druhořadé (špatné).

Krinó se používá ve smyslu "přinést k soudu" (ověření faktu) před zákonným soudem.

Thayer's Greek Lexicon nabízí ještě mnoho jiných významů jako: hodnotit, myslet, vybrat si, považovat, určit, vyřešit, rozsoudit ale toto je základní. Také vládnout.

Soud je tedy základní věc, která se očekává od každého křesťana, který má dostatečnou znalost Božího slova a to především v záležitosti posuzování vlastního hříchu.

K tématice se váže také tento verš:

Nebuďte mnozí učiteli, bratři moji; víte, že budeme mít přísnější soud. Všichni přece v mnoha věcech selháváme. Jestliže někdo neselhává ve slově, je to dokonalý muž, schopný udržet na uzdě také celé tělo." Jk 3:2 NBK

Nebuďte mnozí učiteli, moji bratři; víte, že budeme souzeni přísněji. Neboť všichni často chybujeme. Kdo nechybuje ve slově, ten je dokonalý muž, schopný držet na uzdě i celé tělo." Jk 3:1-2 ČSP

Jakub neříká, že nemáme být učiteli nebo že nemáme soudit, ale že ti kdo vědí více budou souzeni přísněji, protože se nemohou vymlouvat na nevědomost. Zde Jakub použil slovo πταίει [prajej], πταίω [ptajó] - zakopávat; padat, chybovat, hřešit, dopustit se přestoupení. Říká tedy vlastně: všichni často hřešíme nebo upadáme do různých svodů. Kdo nehřeší je dokonalý muž...

S tématem také souvisí to co Pavel odhaluje ohledně použitých termínů v listu Římanům když oslovuje židy - znalce Písem:

Hle, ty si říkáš Žid, spoléháš na Zákon a chlubíš se Bohem. Znáš jeho vůli a rozeznáváš, co je správné, neboť jsi vyučován ze Zákona. Jsi přesvědčen, že jsi vůdcem slepých a světlem těch, kteří jsou ve tmě, vychovatelem nemoudrých, učitelem nemluvňat, někým, kdo má obraz poznání a pravdy v Zákoně." Ř 2:17-20

Pavel naráží na to, že učitelská služba či úřad je velmi důležitá (neboť ten kdo má znalost Písem je schopen vynášet soud - spravedlivý však jen tehdy, pokud sám neklopýtá v tom co posuzuje) a neobejde se bez hlubší znalosti alespoň jednoho biblického jazyka k tomu, aby bylo možno posuzovat/soudit/rozlišovat podle písma. Pavel vlastně říká, že k tomu, abychom mohli znát jeho vůli, potřebujeme znát písma - a také žít podle nich. Nemluvňata jsou tedy ti, kdo neznají písma. Ono se však také předpokládá, že ten kdo má být krmen Božím slovem, krmen mlékem, nebudete toto mléko odmítat, aby mohl přijmout později hutnější stravu a být vyučen hlubším základům písma. Nerozumní, pyšní a nadutí lidé, však poučení od moudrých odmítají a cpou se do pozic, které jim nepřísluší, protože neznají písma anebo nejsou způsobilí pro pýchu a hříšnou přirozenost (1 K 5:2, 1 K 2:14). Myslí si, že znají - stali se sami před sebou moudří, a tak vynášejí unáhlené soudy nad druhými lidmi. Nejjasněji je to vidět v přímé konfrontaci, když někdo člověka znalého písma oslovuje nebo o něm mluví jako o: farizeji, slepci, vůdci slepých, nebo snad ho označí, že je pod náboženským duchem.  Není však každý, kdo zná písma farizej. Rozhodující faktor je přece ten, nakolik je jeho spravedlnost před Bohem pravá, nakolik je jeho charakter přímý a nakolik myslí vážně to co vyslovuje, nakolik žije tím co sám učí. A právě proto, vzdělání a teologická škola ještě nikomu nezaručí, že člověk dokáže žít z Boží milosti a milovat Boha. Naopak teologické školy často ducha člověka ubijí a způsobí jeho vyhoření, ne-li dokonce odpadnutí od Boha. Pouze člověk, který dokázal dát celý život Bohu a nedělá kompromisy v žádném Božím slovu, dokáže obstát v tom Božím slovu jak píše Jakub - ne jen ve vzdělání, ale také v tom, že se pěvně drží Božího slova a nepochybuje o žádném Jeho slově.


© 2019-2021 Křesťanské stránky
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky