Může mít křesťan démona?

Mnoha lidem dělá potíž pochopit jak by mohl démon přebývat v těle nebo jak může v těle přebývat více démonů. Je to podobný problém jako snažit se pochopit Boha, který existuje ve třech osobách a přesto je jeden. Jsou věci, které jsou pro člověka rozumem ztěžka pochopitelné. Člověk se přesto snaží. Chcete-li pochopit jak je možné, aby tři osoby byly jedno, je to vlastně jednoduché. Je to jako s trojúhelníkem: má tři vrcholy a přesto je to stále jen jeden trojúhelník. Jakmile odeberete jeden vrchol, už to není trojúhelník. Jakmile zpochybníte to, že Ježíš je Bůh nebo že Duch Svatý není osoba nebo že není Bůh, tak jste se dostali mimo evangelium, protože Janovo evangelium celkem jasně Ježíše, jakožto Slovo od Boha označuje za Boha (J 1:1, 1:14, 1:18). Je tvůrce vesmíru (1:3,10), Život a světlo (1:4-5,7-8). Kromě toho známý text říká: "Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Bůh, který je v Otcově náručí, ten ho vylíčil." Jan 1:18, manuskript P75 s datací 175-225 n.l.. Na toto téma jsem napsal vysvětlující článek. Vzniklo mnoho herezí, které popírají, že Ježíš je Bůh. Tyto hereze se vyrojily až po roce 325 kdy katolická církev začala různě modifikovat přepisy písma jako např. Mt 28:19. Je tedy vidět, že lidé mají od počátku potřebu vysvětlovat těžko vysvětlitelné věci svým rozumem a raději změní písmo, aby obhájili své argumenty.

Manipulace s písmem tedy může být také případ AOG. Bible jasně popisuje, že v člověku může být více démonů najednou (případ vyhnání legie: Mk 5:9, 8:30). Rozpor může vzniknout tam, kde se vytrhne verš z kontextu nebo použije nesprávná argumentace. Toto je případ AOG, které se pokusilo vyvrátit možnost přítomnosti démonů následujícím veršem, vytrženým z kontextu:

"Byli jsme sice služebníky hříchu (Řím 6,17), ale nyní jsme svobodní k životu pro Krista."

Co tedy? Máme hřešit, když nejsme pod Zákonem, ale pod milostí? V žádném případě! Nevíte snad, že když se někomu vydáváte za služebníky, abyste ho poslouchali, pak jste služebníky toho, koho posloucháte, ať už hříchu ke smrti, nebo poslušnosti ke spravedlnosti? Ale díky Bohu, že ačkoli jste byli služebníci hříchu, uposlechli jste ze srdce ten způsob učení, do kterého jste byli uvedeni. Když jste tedy byli osvobozeni od hříchu, byli jste podrobeni do služby spravedlnosti. Pro slabost vašeho těla to říkám po lidsku: Jako jste vydali své údy za služebníky nečistoty a nepravosti k páchání nepravosti, tak tedy nyní vydejte své údy za služebníky spravedlnosti k posvěcení." Římanům 6:15-17

Pavel v tom zmiňovaném textu mluví o tom, že křesťan víc nemá hřešit. Ohledně hříchu bylo řečeno: "když se někomu vydáváte za služebníky, abyste ho poslouchali, pak jste služebníky toho, koho posloucháte". A Ježíš řekl:

Amen, amen, říkám vám, že každý, kdo dělá hřích, je otrokem hříchu." Jan 8:34

Následující argumentace AOG je tedy očividně klamná:

"Je tu stále možnost zhřešit, ale pokud hřeší věřící, je to proto, že se tak rozhodl o vlastní vůli a nikoliv proto, že by byl přepaden a přemožen démonem."

Podle Ježíše i Pavla, nikdo kdo hřeší nehřeší proto, že by chtěl hřešit, ale proto, že je otrokem hříchu (Ř 7:17). Není to tedy dobrovolné, protože je v zajetí, ze kterého ještě nebyl vysvobozen. Ano: Pavel sice píše, že učedníci v Římu byli osvobozeni od hříchu, ale předtím napsal, že "byli služebníci hříchu". Z textu je zřejmé, že svobodný od hříchu není ten, kdo hřeší, ale ten, kdo hřešit přestal! Říká to Pavel a říká to Ježíš.

Učení, které však AOG prosazuje je v rozporu s tím co říká bible a je to učení o pozitivním vyznání, které je v rozporu s realitou: Křesťanovi, který nedokázal přestat hřešit a zvítězit nad hříchem, říkají věci, které popírají reálný stav toho člověka. Doslova tvrdí:

"List Římanům nevolá k vymítání démonů, ale k víře, jejímiž působením se člověk stává tím, kým v Kristu je."

O tom list Římanům není. Určité pasáže z listu Římanům jsou určeny výhradně těm z věřících, kteří již byli od hříchu a démonického působení osvobozeni a zvítězili nad ním. Ne svou silou, ale milostí a mocí Ježíše Krista! Jinými slovy, teprve ten člověk, který přestal hřešit má svobodu od hříchu, má to vítězství nad hříchem a má svobodu od hříchu. Pro bližší pochopení je třeba se pustit do složité tématiky Římanům 6-7 a vysvětlit učení o hříchu, protože hřích přímo souvisí s démony.

Zmiňovaný text "byli jsme služebníky hříchu" Ř 6:17, nelze aplikovat na každého křesťana. Neboť jsou křesťané, kteří jsou chyceni v pasti koloběhu hříchu, ze kterého neví jak ven. A těmto lidem nikdo neporadí jak ven.

Mnoho křesťanů má problém pochopit tématiku Římanům 6-7, která je naprosto klíčová k vítězství nad smrtí. A zatímco jedni radí: "umrtvujte svá těla" ("Žijete-li totiž podle těla, zemřete; jestliže však skutky těla umrtvujete Duchem, budete žít." Ř 8:13) a druzí tvrdí: "Jste mrtví hříchu, ale živí Bohu", protože "Jsme s ním tedy skrze ponoření pohřbeni do smrti, abychom tak jako byl Kristus vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, i my mohli začít chodit v novotě života.", Římanům 6:4, křesťan, který tomu naslouchá si dookola omílá mantru: "Jsem mrtvý tělu, ale živý Bohu" a chce tomu věřit. A přesto nic z toho nezabírá, ale hřích nad ním stále vítězí.

Nerozumím totiž tomu, co dělám; neboť nekonám to, co chci, ale dělám to, co nenávidím. Jestliže tedy dělám to, co nechci, souhlasím se Zákonem, že je dobrý. Nyní to pak již nedělám já, ale hřích, který ve mně přebývá." Římanům 7:15-17+v. 20 opakuje

Máme zde jasně popsaný zákon o nedobrovolnosti:

Křesťan, který hřešit nechce, hřeší, ale ne o své vlastní vůli.

Nyní tedy ještě jednou zopakuji lež AOG:

"Je tu stále možnost zhřešit, ale pokud hřeší věřící, je to proto, že se tak rozhodl o vlastní vůli a nikoliv proto, že by byl přepaden a přemožen démonem."

Čili tato jejich věta je rozporuplná, protože lhali. Bible jasně říká, že kdo hřeší je otrokem hříchu. Takže i když chce přestat, stále mu to nestačí. Nedokáže přestat z vlastních sil.

Je tu však také druhá skupina křesťanů: Křesťan, který hřeší dobrovolně; to je křesťan žijící pokryteckým náboženstvím, a ten už má své odsouzení.

Když člověk dobrovolně hřeší přivozuje si hřích a s hříchem, který zůstává se děje co? Odpověď je v 1 K 10:21 "Nemůžete pít Pánův kalich i kalich démonů; nemůžete mít podíl na Pánově stolu i na stolu démonů" Pavel a vůbec apoštolové ranné církve předpokládali, že křesťané se odvrátí od hříchu a budou žít jako svatí, zbožní a spravedliví lidé. Může v jednom těle bydlet Duch Svatý a zároveň démoni? Kdo dobrovolně hřeší tupí Pána "A proto, kdokoli by jedl tento chléb a pil Pánův kalich nehodně, bude vinen tělem a krví Pána." 1 K 11:27... "Neboť kdo jí a pije nehodně, jí a pije sám sobě odsouzení, jelikož nerozsuzuje Pánovo tělo. Proto jsou mezi vámi mnozí slabí a nemocní a mnozí usínají." 1 K 11:29 ... Pavel tu popisuje jakým způsobem se do těla/mysli dostanou démoni...

Takže si to shrňme. Máme v podstatě tři skupiny křesťanů:

Křesťan, který nežije v (zajetí) hříchu - žije svatě a zbožně.
Křesťan, který chce žít svatě a zbožně, ale nemůže, protože je zajatcem hříchu. Jeho víra je postavena na principu osvoboď sám sebe, svou vlastní vírou nebo svými vlastními skutky.
Křesťan, který nechce žít svatě a chce mít prostor pro sebe, aby mohl hřešit. Je přirozeně také zajatcem hříchu.

První skupina není charakterizovaná tím, že by od svého obrácení nehřešili již více, ale vztahuje se na ně učení z 1. listu 1 Janova 1:9 a Jakubova 3:2. Jakub mluví o tom, že je lidské klopýtat a i když máme úsilí o dokonalost, přesto málokdo dokonalosti dosáhne.

Z praktického hlediska, pro pochopení tématiky, je dobré se seznámit se s příběhem Emily, která vypovídá o tom, jak žila v tomto přesvědčení, že hřích stačí umrtvovat pozitivním vyznáním skrze víru, ale nikam to nevedlo. K tomuto příběhu je také video ze křtu v angličtině, na kterém je rovnou vymítnutí a křest Duchem Svatým...

Svědectví: Mrtvá hříchu, živá Bohu...

Toto video a svědectví je hodně důležité, protože vysvětluje jak to prakticky funguje a jak mylná doktrína či teologie člověka dokáže přivést až na pokraj odpadnutí od Boha. Člověka zabíjí tato vadná teologie "víry v osvobození od hříchu" na úkor reálnému stavu setrvávání v hříšném způsobu žití. A nic, doslova nic, nedokáže stav zvrátit a pomoc, dokud neodvrhnete tuto převrácenou nauku, kterou šíří jak hnutí víry, tak AOG; dokud se nevrátíte k tomu co skutečně říká Pavel... Dokud jste pod vlivem těchto lidí, pod jejich učením, pak vám nic nepomůže. Když se člověk topí, potřebuje změnu. Musí člověk strávit mnoho let v církvi bez výsledku, aby zjistil, že ta jejich teologie je mrtvá? Já doufám, že ne! Pavlovo evangelium nebylo myšleno tak, abyste získali svobodu a vítězství nad hříchem po deseti, dvaceti, třiceti letech nebo víc nebo nikdy, ale aby jste ho měli hned. V případě, že se tedy člověk cítí v zajetí něčeho nad čím nemá kontrolu a není schopen to z vlastních sil porazit, pak potřebuje nadpřirozený Boží zásah, Boží vysvobození - nehezkým způsobem tomu říkáme vymítnutí démona - líbezněji: duchovní osvobození. Prakticky je však těžké najít někoho kdo to skutečně dělá, kdo tomu věří, že Bůh to tak chce. Kdo nevěří, těžko tuto službu osvobození může nabízet. Mluví se například o službě vysvobozování od Alexandera Barkociho, ten ale nevěří v toto vymítání a od služby, jakou nabízí The Last Reformation (viz ono svědectví a video výše) a tak také jeho příznivci tyto věci zpochybňují. Ale ti kdo byli vysvobozeni, to vítězství a svobodu skutečně mají, už nikdy více mrtvé náboženství! A kdo nevěří, sám sobě škodí.

Učení (vyznání) AOG je ještě v dalších ohledech (jako např. rozlišování duchů jen u nevěřících) úplně mimo a proto nahrává herezím a ekumenickému chaosu, od kterého, varuji, je lépe se distancovat.

Pokračování:

11. Chaos je mezi Baptisty