Čas na vymítnutí démona
Cílem tohoto článku není poskytnout návod jak vymítat démony, ale naopak poskytnout kritiku těm, kdo nehorlí pro Boha dostatečně.
A když přišli k zástupu, přistoupil k němu jeden člověk, padl před ním na kolena a řekl: "Pane, smiluj se nad mým synem. Je to náměsíčník a těžce tím trpí, protože často padá do ohně a častokrát do vody. Přivedl jsem ho ke tvým učedníkům, ale nemohli ho uzdravit."Ale Ježíš na to odpověděl: "Ó, nevěřící a zvrácené pokolení, jak dlouho budu s vámi? Jak dlouho vás budu snášet? Přiveďte mi ho sem."
Ježíš pak tomu démonovi pohrozil a on vyšel a chlapec byl v tu chvíli uzdraven.
Potom k Ježíši přistoupili učedníci a v soukromí se ho zeptali: "Proč jsme ho my nemohli vyhnat?"
Ježíš jim řekl: "Kvůli své nevíře. Amen, říkám vám, když budete mít víru jako hořčičné zrnko, řeknete této hoře: `Přejdi odsud tam,´ a ona přejde a nic pro vás nebude nemožné. Ale tento druh démonů nevychází jinak než skrze modlitbu a půst." Matouš 17:14-21
Nabídnu vám svůj výklad tohoto slova. Na první pohled se zdá, že toto kázání je o víře. Zdá se, že kvůli nedostatku víry démon nechtěl odejít. Alespoň kdysi jsem si to myslel. Jenže v Mt 17:21 Ježíš říká, že problém není ve víře, ale v tom, že se učedníci nemodlili a nepostili. Bojím se Boha, abych neudělal chybu ve výkladu, ale z tohoto příběhu mám dojem, že Ježíš nekárá hříšníka, který přišel za Ježíšem, aby pomohl jeho synovi, ale že jeho hněv je obrácen na učedníky - protože tuto jejich chybu jasně zdůrazňuje v Mt 17:21. Ježíš řekl: "Ó, nevěřící a zvrácené pokolení, jak dlouho budu s vámi? Jak dlouho vás budu snášet?" Co mohlo Ježíše tak popudit. Byl ten člověk kdo k němu přišel tak velký hříšník, nebo snad jeho syn? I to je možné. Předpokládám, že to nebyl pohan, protože text vysloveně nezmiňuje, že by se jednalo o pohana. Byl to někdo z židů, neboť byl součástí davu. Víme přece, že židé se pohanů straní, kdyby se tedy jednalo o pohana, nejspíš by nebyl součástí zástupu a byl by zmíněn jako pohan. Je tedy možné, že Ježíš se hněval, protože daný žid byl nevěrný Bohu, ale nezdá se mi to jako jediný přípustný argument. Všichni židé, kteří za Ježíšem chodili měli nějaký hřích, všem Ježíš odpouštěl a uzdravoval je. Proč by měl Ježíše popudit zrovna tento žid, zvlášť když Ježíš vůbec nezmiňuje, že by spáchal nějaký konkrétní hřích ať už otec nebo syn. Nemyslím si, tedy že se Ježíš hněval nad nevírou hříšníka, ale nad tím co udělali učedníci.
Co udělali učedníci?
Co tedy udělali učedníci? Ježíš řekl, že se nemodlili, ani nepostili. Představuji si to tedy tak, že učedníci přikazovali démonovi, aby vyšel, ale nevedlo to k úspěšnému výsledku. Půst se používá jako prostředek přiblížení k Bohu, když věřícímu něco brání v tom, aby byl Bohu blíže. Může to být hřích nebo pokušení, které člověka oddělují od Boha a Bůh neslyší modlitby. Je psáno, že Bůh slyší modlitby spravedlivého, zde ale buďto došlo k tomu, že se učedníci buďto nemodlili, nebo se modlili s nesprávnou motivací. Kdo přichází k Bohu, má přicházet s pokorou a se spravedlivou žádostí. Je docela možné, že učedníky naplnila pýcha nebo neměli dostatek lásky. Víru možná měli, ale neměli pokoru a lásku k tomu, aby pokračovali v pokorné modlitbě za utištěného člověka. Učedníci to vzdali a aby si zachovali tvář, tzn. aby skryli své selhání, poslali ztrápeného člověka pryč. Neměli dostatek trpělivosti a zájmu v tom, aby uzdravili člověka posedlého démonem. Pravděpodobně pak pokračovali v uzdravování dalších nemocných. Učedníci se cítili bezradní a když viděli, že je mnoho dalších, kteří stojí v řadě, vykašlali se na člověka, který potřeboval pomoc. Tohle mi připomíná chování některých starších z letničních církví.
Zažil jsem něco podobného na shromáždění
Na konci shromáždění obvykle bývá výzva k modlitbám za uzdravení. V některých letničních církvích však existuje neschopnost rozpoznat posedlost démonem. Pastor nebo starší se začne modlit například za uzdravení. Osoba však náhle sebou začne zmítat, škubat apod. někdy dokonce upadne. Toto je přesný popis toho co se děje s člověkem když je posedlý démonem - démon v Boží přítomnosti se necítí dobře a začne zmítat tělem posedlého, protože se brání a nechce odejít. Příběh posedlého si můžeme přečíst také v Lukášově evangeliu, kde čteme o těchto příznacích:
A hle, jeden muž ze zástupu zvolal: "Mistře, prosím tě, pohlédni na mého syna. Vždyť je to můj jediný! A hle, napadá ho duch a náhle křičí. Zmítá jím, takže sliní, a když ho trápí, těžko od něj odchází. Poprosil jsem tedy tvé učedníky, aby toho ducha vyhnali, ale nemohli!"Lukáš 9:38-40
Mimochodem: všimněte si, že muž dokázal rozpoznat že toto chování je způsobeno démonem, byl tedy dobře informovaný o tom jak se duchové projevují. Měl by pohan takové vzdělání? Co by pohan věděl o démonech? Třetí důvod proč se jednalo o žida.
Zde tedy nečekané a bezdůvodné výkřiky lze považovat za démonické projevy, taktéž i sliny jdoucí od úst. Pro nás však zde je podstatné to, že dotyčný sebou zmítal. Jednalo se tedy o nekontrolované pohyby těla. V dnešní době však existují církve, které tyto projevy považují za "normální" a dokonce za projevy Ducha Svatého! Bible jasně říká, že takto se Boží duch neprojevuje. Boží slovo říká:
Vždyť Boží království není pokrm a nápoj, ale spravedlnost, pokoj a radost v Duchu Svatém. Neboť ten, kdo Kristu slouží v těchto věcech, je příjemný pro Boha a vážený pro lidi. Následujme tedy to, co vede k pokoji a k vzájemnému budování. (Římanům 14:17-19)
Tato citace je v souladu s tím co Pavel říká jinde (Gal 5:17), že nemáme následovat žádosti těla, ale že máme chodit Duchem, abychom nevykonali žádost těla. Tak aby mé líčení bylo úplné:
"Vždyť žádost těla je proti Duchu a žádost Ducha proti tělu; ty věci jsou ve vzájemném rozporu, abyste nečinili, co byste chtěli. Jestliže jste však vedeni Duchem, nejste pod Zákonem. Skutky těla jsou ovšem zjevné. Jsou to: cizoložství, smilstvo, nečistota, nestydatost,
modlářství, čarodějnictví, nepřátelství, sváry, žárlení, hněvání, soupeření, roztržky, sekty,
závidění, vraždy, opilství, hodování a takové podobné věci. Předpovídám vám, jak jsem už dříve řekl, že ti, kdo takové věci dělají, nebudou dědici Božího království." (Galatským 5:17-21)
Démoni mezi křesťany
Příčina toho, proč křesťané nedokážou rozpoznat démona může být v tom, že existuje mýtus, že křesťan nemůže mít démona. Ale bible nic takového netvrdí. Problém je v tom, že každý kdo hřeší nebo zhřešil musí být nejdříve osvobozen od hříchu. Obecně se věří tomu, že křest jako takový znamená odpuštění hříchů a tím je člověk osvobozen od hříchu, takže by už neměl být posedlý démonem.
Ježíšova služba však nespočívala jen v odpuštění hříchů, ale také ve vymítání démonů. Kdyby stačilo odpustit hřích, pak by Ježíš nemusel vymítat démony.
První církev křtíc křtěnce ponořením do vody dělala to tak, že starší církve vkládáním rukou prováděli křest Duchem Svatým, jehož součástí je i vymítnutí všech démonů. Kromě toho Ježíš řekl, že kdo hřeší je stále otrokem hříchu a není dědicem Božího království (Jan 8:34).
Z mylného teologického učení (tedy z falešného evangelia) pak vychází neschopnost vymítat démony.
Druhá možnost je, že vymítající démona rozpoznal, ale nedokázal jej vymítnout a proto to vzdal. Jsem však přesvědčen, že pokud tomu tak je, správná pastorační péče by měla proběhnout tak, že vymítnutí musí proběhnout dříve nebo později, je třeba se tedy tomu člověku věnovat, ne ho poslat pryč s prázdnou. No každopádně to vidím jako velkou chybu, když se ten člověk tváří, jakoby se nic nestalo. Kdy ten člověk si pak sedne v domnění, že uzdravení proběhlo nebo probíhá, ale o tom, že ho trápí zlý duch nemá ani ponětí (případně si tuto možnost ani nemůže nepřiznat ve shodě s falešným učením, které proniklo do církví).
Na závěr bych tedy dodal, že věta "Ó, nevěřící a zvrácené pokolení, jak dlouho budu s vámi? Jak dlouho vás budu snášet?" byla určena právě těm služebníkům, kteří nehorlí pro Pána dostatečně, aby usilovali o to dotáhnout věci dokonce a poskytli pomoc těm, kdo ji naléhavě potřebují. Zvrácenost spočívá v tom, že tito služebníci se nechali oklamat nepravdivým učením a raději krmí svá břicha, raději se nechávají hostit, než aby se v půstu pokořovali před Bohem a pokornou modlitbou prosili za vysvobození těch kdo to naléhavě potřebují či v moci a síle Ducha Svatého vyhnali démona ven.