Den odpočinku
Audio-kázání - Definice Šabatu a půstu.
V minulosti jsem už psal nějaké články na téma šabat. Dnes bych chtěl opět psát. Myslím, že je čas seznámit vás s tím jak já jako křesťan chápu význam tohoto dne. V bibli CEP je použité slovo Den odpoč* celkem 62x.
První výskyt v CEP:
Exodus 16:23 Ten jim řekl: "Toto praví Hospodin: Zítra je slavnost odpočinutí, Hospodinův svatý den odpočinku. Co je třeba napéci, napečte, a co je třeba uvařit, uvařte. A vše, co přebývá, uložte a opatrujte do rána."
V originále ovšem nic takového jako "den odpočinku není". Píše se tam šabbatón-šabbat qodéš Adonaj mahar (zítra). To v dosl. překladu znamená šabat-šabat svatý Hospodinu zítra, neboli "Zítra je šabat, šabat, který je Hospodinu svatý." Den odpočinku je české pojmenování šabatu, který přibližuje tento pojem lidem nežidovského vyznání.
Exodus 20:11
כִּי שֵׁשֶׁת־יָמִים עָשָׂה יְהוָה אֶת־הַשָּׁמַיִם וְאֶת־הָאָרֶץ אֶת־הַיָּם וְאֶת־כָּל־אֲשֶׁר־בָּם וַיָּנַח בַּיּוֹם הַשְּׁבִיעִי עַל־כֵּן בֵּרַךְ יְהוָה אֶת־יוֹם הַשַּׁבָּת וַיְקַדְּשֵׁהוּ
kí šéšet-jámím ásá Adonaj et-haššámajim wə'et-há'áretc et-hajjám wə'et-kol-'ašer-bám wajjánach bajjóm haššəví'í al-kén bérakh Adonaj et-jóm haššabát wajəqaddəšéhú.
Exodus 20:11 V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý.
V tomto textu se v hebrejštině doslova píše "den šabatu", což se překládá jako den odpočinku. Sedmý den Bůh oddělil a posvětil jako něco zcela zvláštního. Z toho důvodu je třeba na tento den pamatovat, protože Bůh po požehnal.
Proč si křesťané myslí, že není třeba světit šabat?
Křesťané, kteří dodržují šabat nebo se o něm baví ve smyslu, že Bůh učinil sedmý den židovského kalendáře zvláštním a jedinečným, se setkávají s nepochopením ze strany těch křesťanů, kteří sobotu nesvětí a nepovažují to za důležité. Stává se i, že se občas stanou terčem určitého útoku z nevědomosti... Tyto útoky jakoby byly jakousi obranou - jestli se někdo cítí napaden mým článkem, tak to se omlouvám, ale já jen píši o své víře a o tom co čtu v bibli a jak tuto víru praktikuji.
Tak například na internetu občas čtu články od Dr. Eli Lizorkina-Eyzenberga. V komentářích pod jedním takovém článkem jsem se setkal s obranným názorem, že dodržování šabatu bylo vyřešeno na koncilu, dle Skutky apoštolské 15, ale přitom právě Sk 15 o šabatu vůbec nemluví. Je třeba si uvědomit, že je něco úplně jiného dodržovat den odpočinku v tom nejzákladnějším smyslu: ODPOČÍVAT a něco jiného je obřízka, která byla specificky dána jen židům. Jsou to dvě úplně odlišné věci. Jako křesťan jsem uzavřel smlouvu s Bohem tím, že jsem se nechal ponořit pod vodu ve jméno Ježíše Krista. To je ta smlouva, která mě zbavuje hříchu a dává mi vstupenku do nebeského království (pokud si ovšem udržím to počáteční ujištění až do konce). Židé měli jiný druh smlouvy, ti měli obřízku a tato obřízka je zavazovala dodržovat celý Mojžíšův zákon! Na mě se tento typ smlouvy nevztahuje.
Celý judaismus se silně točí okolo židovských výkladů tóry, ústní tradice a mišny. Přeloženo z angličtiny:
Talmud je zdrojem, ze kterého je odvozen zákon židovské Halakhy (הֲלָכָה židovský ákon). Skládá se z Mišny a Gemary. Mišná je původní písemná verze ústního zákona a Gemara je záznam rabínských diskusí po tomto zápisu. Zahrnuje to jejich rozdílné názory. Tórá jsou Mojžíšovy knihy, Mojžíšův zákon. Jaký je tedy rozdíl mezi Halachou a Tórou? Halacha je spíš židovský výklad Mojžíšova zákona, něco jako "židovská cesta". Slovo Tóra se však také používá pro hovorový odkaz na celek Tanakh (hebrejská bible) (tak toto slovo používám já) a někdy na celou židovskou posvátnou literaturu.
Na tomto místě chci říct jen toto: Ježíš silně zdůraznil, že židé dali přednost lidské tradici před dodržováním Božích přikázání, Bůh však především chce, aby člověk zachovával tuto podstatu: lásku k Bohu, lásku k člověku (milosrdenství) a den odpočinku. Na tom stojí celá Tóra!
Bůh mi dal Tóru do srdce
Přesněji řečeno, Bůh mi dal lásku k Tóře. Bůh řekl ústy proroka Ezechiele: Dám jim svou Tóru dovnitř a do jejich srdcí ji zapíšu. Když přijmete Tóru do svého srdce, pak věříte tomu, že co řekl Bůh je pravda, i když se váš rozum může chtít vzpírat, vy se však už neřídíte svým rozumem, ale Božím slovem - této tématice, se více věnuji v článku Praví křesťané, budou Bohu věřit celým srdcem (kde jsem více rozebral i ty odkazy v Božím slově). Dokud nevěříte Bohu, pak je vaše víra bezzubá jako chudák bez domova, co přišel o všechny své zuby. Nebuďte nevěřící, ale věřte! Nebuďte jako Tomáš, ten totiž příliš spoléhal na svůj rozum a Ježíš ho za to pokáral. Božím slovem pak posuzujeme všechno, každé učení jestli je z Boha nebo ne. Každý kdo uvěřil Bohu a vydal mu takto svůj život, uvěřil v Ježíše Krista, že on je ten Bůh, který je v Otcově náručí a nechal se ponořit pod vodu v jeho jméno, byl znovuzrozen a Duch Boží ho oživuje a obnovuje. On byl od počátku a stvořil všechny věci. Židé to nechtějí pochopit. Židé odmítají Krista a tvrdí, že až přijde, uvidí ho všichni, ale on už dávno přišel a všichni ho viděli, totiž všichni kdo byli v Izraeli. Celý Izrael slyšel a viděl když přišel a naplnili se písma. Kdo miluje Boha, tomu dal Bůh tóru do srdce. Nikdo kdo tvrdí, že miluje Boha, by neměl zůstat jen pasivním posluchačem, neboť ten kdo Boha miluje miluje i Boží slovo a chce vědět, jaký Bůh je a chce se jím nechat vést, podle Božího slova. Církve jsou plné pasivních posluchačů nesamostatných ve víře a proč to tak je? Není dobré když je příliš závislý na lidech místo na Bohu, protože s takovou nezdravou závislostí, nemohou nastat zásadní změny k lepšímu. Lidé potřebujou lidské vedení jen dočasně, ale to k čemu nás povolal Bůh je osobní vztah s Bohem, dospělost v Kristu, kdy Kristus sám nás vede.