Víra ze slyšení

Římanům 10:5-17
Neboť Mojžíš píše o spravedlnosti, která je ze Zákona, toto: "Člověk, který dělá tyto věci, bude jimi živ." Spravedlnost z víry však mluví takto: "Neříkej ve svém srdci: `Kdo vystoupí do nebe?´ - to jest přivést Krista dolů - anebo: `Kdo sestoupí do propasti?´ - to jest vyvést Krista z mrtvých." Co tedy říká? "Blízko tebe je slovo; ve tvých ústech a ve tvém srdci." - to jest to slovo víry, které kážeme: Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Srdcem se totiž věří ke spravedlnosti a ústy se vyznává ke spasení. Vždyť Písmo říká: "Žádný, kdo v něho věří, nebude zahanben."
Není totiž rozdílu mezi Židem a Řekem, neboť tentýž Pán všech je bohatý ke všem, kdo ho vzývají. Neboť "každý, kdo by vzýval jméno Pána, bude spasen." Jak ale budou vzývat Toho, v něhož neuvěřili? A jak uvěří v Toho, o němž neslyšeli? A jak uslyší bez kazatele? A jak budou kázat, jestliže nebyli posláni? Jak je napsáno: "Jak krásné jsou nohy těch, kdo zvěstují pokoj, těch, kdo zvěstují dobré věci." Ale ne všichni uposlechli evangelium. Vždyť Izaiáš říká: "Pane, kdo uvěřil našemu kázání?" Víra je tedy ze slyšení a slyšení skrze slovo Boží.

Deuteronomium 30:11-14:
"Neboť toto přikázání, které ti dnes přikazuji, není pro tebe příliš těžké ani příliš vzdálené. Není totiž v nebi, abys říkal: 'Kdo vystoupí do nebe a přinese nám je a nechť nám je ohlásí, abychom je konali?' Ani není přes moře, abys říkal: 'Kdo nám přeplave přes moře a přinese nám je a nechť nám je ohlásí, abychom je konali?' Věru, slovo je tobě velmi blízko, ve tvých ústech a ve tvém srdci, abys je konal."

Vztaženo k situaci křesťanů, tato část textu v Deuteronomiu představuje Boží výzvu Božímu lidu, aby se držel Božího zákona a smlouvy. Křesťané své spasení odvozují z této smlouvy s Bohem a zaslíbení, které plynou z této smlouvy, proto je dobré ji znát, protože věří, že skrze Ježíše Krista jsou zapojeni do Božího díla spásy a jsou součástí Nové smlouvy. Křesťané jsou povoláni k víře v Ježíše Krista a přijetí Božího slova.

V kontextu Římanům 10:5-17 apoštol Pavel zdůrazňuje důležitost víry a slyšení Božího slova pro spasení. Podobně jako Izraelci byli vyzýváni držet se Božího zákona, křesťané jsou vyzýváni věřit v Ježíše Krista a přijímat Boží slovo. Citace z Deuteronomia 30:11-14 pomáhá křesťanům pochopit, že Boží slovo není vzdálené nebo nedosažitelné, ale je přítomné a dostupné v jejich životech. Křesťané mají povinnost naslouchat Božímu slovu a uplatňovat ho ve svém jednání.Negativní důsledky neposlušnosti vůči Božím přikázáním jsou zřejmé z celého kontextu Bible. Jak v Deuteronomiu, tak v Novém zákoně se hovoří o důsledcích odchýlení se od Boží vůle a zákona. Křesťané jsou povoláni k poslušnosti vůči Božímu slovu a vyhýbání se hříchu, protože neposlušnost může mít negativní dopad na jejich vztah s Bohem a na jejich duchovní život.Zároveň je však důležité si uvědomit, že křesťanská víra ve spasení je založena na víře v milost a Boží lásku. Nicméně Boží milost je podmíněná vírou a věrností. Boží láska není bezpodmínečná, neboť jeho smlouva má pravidla. Spasení není získáváno pouze skrze dodržování přikázání, ale skrze víru v Ježíše Krista a jeho oběť na kříži. Víra vychází z víry ve slovo Boží jako vodítko a instrukce pro život. Křesťané jsou povoláni k poslušnosti, ale také nalézají odpuštění a milost v Ježíši Kristu, pokud se neodchylují z cesty příliš. To neznamená, že by měli záměrně hřešit, ale znamená to, že Boží milost je dostatečná i pro jejich nedokonalosti a selhání, a mají se vždy obracet k Bohu v pokání a upřímnému srdci.