Manželství až do smrti

Jak předejít rozvodu?

Někteří z nás křesťanů celý život hledají partnera, hledají toho jediného / tu jedinou - a čekají. Čekají a možná zestárnou a zůstanou sami jenom proto, že chtějí mít jistotu, že ten muž či ta žena je neopustí... A někdo může mít jiný důvod, ale myslím, že tento prvý důvod je ten nejdůležitější. Manželství se má uzavírat před Bohem - svatba je slib před Bohem. Ježíš říkal, že nemáme dávat sliby. Proč? Protože sliby se musí dodržovat. Možná chápete manželství jako slib, který dáváte jemu nebo jí. Ale toto je slib, který uzavíráte před Bohem, je to v podstatě slib před Bohem, tedy slib Bohu, že budete věrní a zůstanete spolu v dobrém ve zlém. Takový slib nemůžete jen tak vzít zpět. Bůh to není jen tak nějaký kamarád, kterému můžete něco slíbit a pak si to rozmyslíte... Podíváme se co o slibech říká bible, ale nejprve...

Uvědomte si, že biblí je třeba se řídit. Kdo bere bibli pouze jako čtení pro inspiraci, nikoliv jako návod na život, kterým se chce závazně řídit, nemá žádnou jistotu ... Bible je jako kniha s návody: návody na to jak uvařit oběd, jak používat troubu, abyste nepřipálili oběd, jak používat pračku, abyste ji nerozbili, jak vyprat prádlo, aby nezflekatělo a nepustilo barvu, jak zprovoznit spotřebič nebo jak ho opravit, aniž byste ho zničili, jak opravit roletu, nebo jak postavit třeba nějaký ten nábytek. Pokud se budete řídit těmi návody (přikázáními), máte garanci toho, že výsledek bude zaručeně fungovat a že se dílo povede. Je naivní si myslet, že bez návodu vám to vyjde. Někteří lidé zkouší vařit, ale nedrží se receptu a pak se diví, že se jídlo nepovede. Proto je tak důležité dodržovat všecko to, co Bůh po nás žádá, zejména, co se nás křesťanů týká: co se týče nařízení Nové smlouvy.

Sliby ve Staré smlouvě

(2) Mojžíš promluvil k představitelům pokolení Izraelců: "Hospodin přikázal tuto věc: (3) Když učiní slib Hospodinu muž nebo složí přísahu, že na sebe vezme nějaký závazek, nezruší své slovo. Splní vše, co vlastními ústy pronesl.
(4) Když učiní slib Hospodinu žena a zaváže se k něčemu v otcovském domě ve svém dívčím věku (5) a její otec uslyší její slib a závazek, který na sebe vzala, a bude k tomu mlčet, tedy budou všechny její sliby platit, i každý závazek, který na sebe vzala, bude platný. (6) Jestliže však jí otec zabrání toho dne, kdy to uslyší, nebudou platit žádné její sliby a závazky, které na sebe vzala. Hospodin jí odpustí, protože jí v tom otec zabránil. (7) Jestliže se vdá a bude ji vázat slib, nebo se o své újmě vlastními ústy k něčemu zavázala (8) a její muž o tom uslyší a bude k tomu mlčet toho dne, kdy se o tom doslechne, budou její sliby platit, i závazek, který na sebe vzala, bude platný. (9) Jestliže však jí zabrání její muž toho dne, kdy to uslyší, a zruší její slib, který ji váže, i to, k čemu se o své újmě vlastními ústy zavázala, Hospodin jí odpustí." Numeri 30:2-9

Tady čteme, nejen že všechny sliby se musí (ne mají, ale musí) dodržovat, ale také, že žena je podřízena svému otci nebo svému muži. Muž má právo závazek zrušit. Toto je později důležité v nové smlouvě, kdy apoštolové potvrzují, že žena se má ve všem podřizovat muži... Ať už se k ní chová laskavě a s láskou, či s ní nezachází podle práva (tj. bible). Muži jsou také instruovány, aby milovali své manželky. To vše jsou nesmírně důležité detaily, které hrají roli v tom, jestli se manželství povede nebo nepovede. Bible říká, že se nemáme řídit radami svévolníků, přesto mnozí spěchají ke světskému soudu pro rozvod, který bible, tedy Bůh neakceptuje. Co Bůh spojil, to člověk nemůže svévolně rozvázat. Bůh sice povolil rozvody pro smilstvo, avšak zároveň platí, že smilstvo (opět podle téže bible) musí být prokázáno třemi svědky (jako i jiné vážné přestoupení). Nevím jak, ale dokazování takové skutečnosti by mohlo být velmi pracné! Proto si dobře rozmyslete jestli chcete jít do manželského svazku...

Jestliže totiž poté, co jsme poznali pravdu, dobrovolně hřešíme, nezůstává již žádná oběť za hříchy, ale nějaké hrozné očekávání soudu a oheň jeho horlivosti, který má pohltit nepřátele. Kdokoli pohrdl Mojžíšovým zákonem, na základě výpovědi dvou nebo tří svědků bez milosti umírá." Židům 10:26-28 NBK

Rozvody ve Staré smlouvě

Když si muž vezme ženu a ožení se s ní, ona však u něho nenalezne přízeň, neboť na ní shledal něco odporného, napíše jí rozlukový list, dá jí ho do rukou a vykáže ji ze svého domu. (2) Ona vyjde z jeho domu, odejde a vdá se za jiného muže. (3) Ale ten druhý muž k ní také pojme nenávist, napíše jí rozlukový list, dá jí ho do rukou a vykáže ji ze svého domu. Anebo ten druhý muž, který si ji vzal za ženu, zemře. (4) Tu její první manžel, který ji vykázal, si ji znovu za ženu vzít nemůže, když byla poskvrněna, neboť by to před Hospodinem byla ohavnost. Neuvalíš hřích na zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává do dědictví." Dt 24:1-4

První tři verše tohoto úseku se mi nezdají dostatečně explicitní, ale věřím, že mají být vykládány čtvrtým veršem. To o co v tomto přikázání jde je čistota ženy. Žena může být jen s jedním mužem. Tzn. že v tom v. 2-3 se píše o tom, že ta žena byla poskvrněna s mužem. Tento úryvek mi však dává smysl jedině v případě, že v 1. verši je řeč o tom, že spolu neměli intimní styk (přinejmenším nedošlo k protržení panenské blány).

Ekumenická bible v 1. verši používá slovní spojení "něco odporného". Hebrejsky se toto řekne [ervat], a znamená to:

1. hanba, nahota, ostuda, nebo: hanba ve smyslu odkrytí ženských genitálií

2. nemravnost, neslušnost, také (asi): nemající zábrany (undefended)

Naznačuje to, že pokud muž zjistí, že žena se v soukromí nechová cudně, je to žena nemravná, nemající zábrany, může ji první muž propustit. Zde jsem ale přesvědčen o tom, že muž s ní nesmí spát, protože pokud by uskutečnil styk, byl by to nevratný krok a už by ji nemohl propustit. Žena se tímto činem stává "poskvrněnou", což je výraz, který se běžně používá na mnoha místech Tóry i v prorocích, když je řeč o tom, že se žena poskvrnila s mužem; podobně však čteme i o mužích ve zjevení, kde je řeč o panicích, kteří se neposkvrnili se ženou.

Jediná věc, které v textu nerozumím - a to musím popravdě přiznat - že pokud ten druhý muž zemřel, ten první si ji nemůže vzít, což mě mate. Člověk by zde očekával, že smrtí je závazek rozvázán ovšem bible říká, že již byla poskvrněna s mužem a proto si ji vzít nemůže. Možná zde sehrává roli fakt, že ten první muž, když ji odmítl měl vysoký standard morálky a Tóra zakazuje muži, který ji propustil, aby změnil názor. A když by ji chtěl znovu vzít k sobě, znamenalo by to, nemravné jednání z toho důvodu, že by tím porušil své vlastní standardy, svůj vlastní závazek počestnosti vůči Bohu: byl by nečestný muž, používající dvojí standardy (dvojí míru: jednou měřit tak - podruhé jinak; jednou měřit jednou mírou, příště jinou). Toto jediné mi asi dává smysl. Jinak totiž žena, která ovdověla se smí znovu vdát.

Co na tom záleží, není snad už Stará smlouva minulostí?

Ježíš řekl, že nepřišel Tóru (Zákon) zrušit, ale naplnit (potvrdit, uskutečnit, přivést k dovršení - ve smyslu kompletace). Někteří překrucovači bible, kteří si vyloženě vybírají z takových nepřesných biblických překladů, které klíčové verše překládají nesprávně, překládají "dokončit" či "dojít cíle" jako "zrušit", což je vážná překladatelská chyba.

"Vždyť Kristus je konec Zákona k spravedlnosti pro každého, kdo věří." Římanům 10:4 KMS - Slovo konec [telos] neznamená ukončení, zrušení, ale konec ke kterému vše spěje. Podobně jako když o Ježíši říkáme, že dokončil dílo na kříži, že dokončil dílo spasení. Neříkáme přece, že Ježíš zrušil dílo na kříži nebo že zrušil dílo spasení! Někteří překladatelé však překládají jednou tak a podruhé jinak, jak se jim to hodí - takže kde věřili tomu, že Zákon byl zrušen, tam dosadili slovo konec apod. Vidíte, a to je ta dvojí míra, podobně jako v textu o znovuvzetí propuštěné manželky v Dt 24.

Správný překlad:

Vždyť cílem/smyslem Zákona je Kristus, k ospravedlnění každého věřícího." Římanům 10:4

Kristus také řekl:

Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. Amen, říkám vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani nejmenší písmenko, ani jediná čárka ze Zákona, než se všechny ty věci stanou. Proto, kdokoli by zrušil jedno z těchto nejmenších přikázání a tak by učil lidi, bude v nebeském království nazýván nejmenším. Ale kdokoli by je plnil a učil, ten bude v nebeském království nazýván velikým. Říkám vám totiž, že pokud vaše spravedlnost nebude omnoho převyšovat spravedlnost zákoníků a farizeů, nikdy nevstoupíte do nebeského království." Matouš 5:17-20

Ježíš dokonce tímto textem varuje překrucovače a překladatele, protože by se mohlo stát, že pro svou samolibost a popírání Božích zákonů by jim mohly být zavřeny dveře do Božího království. Tak si dejte pozor a nevěřte tomu, že Starý Zákon byl zrušen. Ve skutečnosti je to tak, že nikde v bibli se nepíše, ani jednou jedinkrát, že by Bůh či nějaký prorok zrušil Starou smlouvu! Já rád s oblibou tvrdím, že kdo ruší Boží přikázání, toho zruší Bůh :D Pro liberály a samolibé je to dost důrazné varování. S Bohem si nelze zahrávat. Kdo chce, aby Bůh požehnal manželství, musí brát Boží přikázání vážně. Ale pozor! Netvrdím, že je třeba dodržovat celou Tóru. Kdo to tvrdí je bezostyšný lhář a pomlouvač. Nebo neporozuměl ničemu! Já spíš daleko vážněji tvrdím, že křesťan by měl nejprve začít vážně brát Novou smlouvu, jejíž součástí je právě to, že žena, která se rozvede má zůstat sama, protože kdyby si někoho vzdala, cizoloží. Taktéž nemálo důležitá věc je Pavlovo nařízení ženám zahalovat si vlasy na modlitbách (a logicky z toho vyplývá i při chválách), ale celkově chodit v cudnosti, protože odkryté vlasy prostě představují (z pohledu bible) hanbu. Když se chodíte modlit, také se jistě nemodlíte nahé. Tedy alespoň já to nedělám, protože bych se před Bohem styděl a netroufl bych si!

Já vám ale říkám, že každý, kdo propouští svou manželku (kromě případu smilstva), přivádí ji k cizoložství a každý, kdo by si tu propuštěnou vzal, cizoloží." Matouš 5:32

Že se to v moderních církvích nevyučuje? Ať už toto nebo to zahalování vlasů. To je problém pastorů a staršovstva - Bůh to vše vidí a bude si to s nimi řešit.

Je to zákonictví?

Když mluvím o zahalování vlasů, leckdo by mohl namítnout, že je to zákonictví. Ale je to nesmysl, tvrdit něco takového. Stejně jako byste mohli říct o jakémkoliv jiném přikázání, že je to zákonictví. Novozákonní přikázání se mají dodržovat všechna, právě proto, že mají smysl a svědčí o naší spolehlivosti. Jak si muži, můžeš vzít ženu, která nebere vážně bibli? Jak víš, že se s tebou nerozvede? A jak si dívko, můžeš vzít muže, který nebere bibli vážně a nemá jasno v těchto věcech...? Nezáleží mu na tom? Jak ale pak můžeš vědět, že se s tebou nerozvede? Nebo že se nebude dívat po jiných ženách? Že si nenajde jinou? To co je třeba hledat u partnera je bázeň před Bohem. Dodržovat Boží přikázání není zákonictví - tím spíš ne, pokud se sami na tom shodnete a sami to chcete. Dodržování Božích přikázání (ať už desatera, ať už zákazu věštění a komunikace s mrtvými, nebo právě zakrývání vlasů a celková cudnost v oblékání, je stejně podstatná jako je podstatný manželský slib a vědomí, že toto se nesmí nikdy porušit).

Závěr

V tomto článku nebylo možné dát konkrétní rady, jak zabránit rozvodu. Snažil jsem se poukázat na to, že nejprve je třeba mít správný postoj ve víře a být věrný tomu, co po nás Bůh očekává. Znalost Božího slova a věrnost v jeho přikázáních je klíčová, abychom mohli najít člověka, který bere Boží slovo vážně. Člověk by měl k sobě najít partnera, který s ním bude kompatibilní v této věci. To je základ na kterém se bude stavět. Mám tedy za to, že fundamentální evangelikál, očekávající věrnost v novém přikázání, nebude polevovat v zásadách a nebude stavět na jiných základech než na těch, jež byli položeny. Liberální křesťan pak nemá záruku vůbec ničeho, protože se odchýlil od Boží cesty. Může zkusit své štěstí, ale je to jako loterie. To nedoporučuji.