Může mít křesťan démona?

V době, když tyto stránky začínaly, to bylo někdy v roce 2018, jsem byl jednoznačného názoru, že křesťan může mít démona a jsem toho názoru dodnes. V tomto článku budu hojně citovat stanovisko "Assemblies of God" (ohledně možnosti posedlosti křesťanů démony), které jsem našel v českém překladu na stránce apologet.cz ... 

Úvodem bych chtěl říct, že existují asi tři skupiny křesťanů. Jedna v démony nevěří nebo podceňuje nauku o démonech a jejich význam a v praxi neprovádějí vymítání a osovozování vůbec. Vlastně bych měl upřesnit, že nevěří v to, že by bylo nutné se v této věci modlit za křesťana, protože křesťan byl již osvobozen. Říkám to po laicku, nejsem teolog. Je to skupina lidí, která nemá potřebu bojovat s démony nebo rozkazovat démonům aby odešli.

Druhý extrém je tam kde vidím Hnutí víry, jmenovitě, z těch, které znám - Slovo života, Sbory víry, Oáza, Triumfální církev víry a mnoho jiných... Tam je problém s vadnou teologií, či s mnoha herezemi. Sám jsem ve Slově života uvěřil, ale nic jsem nevěděl o jejich učení nebo o zdravém evangeliu. S odstupem mnoha let to ale vidím jinak. Vyjádřil bych to raději postojem Aleše France, se kterým se ztotožňuji ve věci pohledu na Hnutí víry:

Z hlediska učení jsou pro mne např. nepřijatelné doktríny o pozitivním vyznávání, prosperitě, božském zdraví, moci církve nad satanem, o člověku jako duchu žijícím v těle nebo Kristově duchovní smrti. Podrobnější rozbor přikládám ve studii "Postřehy k hnutí Víry" a kapitole z knihy "Cizí oheň".  (Aleš Franc, V Brně dne 29. 5. 2003 )

Jelikož už o těchto věcech mám něco nastudováno, tak mohu říct, že se s tímto výrokem plně ztotožňuji, ale sám chci a potřebuji tuto tématiku Hnutí víry studovat více do hloubky, dá-li Pán čas, v budoucnu... Nyní 15.8.2020 se chci věnovat víc křesťanské víře a bibli než teologickým sporům a rozporům.

Takže měl bych vysvětlit tu druhou skupinu, čím se charakterizuje jejich postoj. Jenže ono to vlastně není třeba dělat, protože Aleš Franc to už popsal ve svém brilantně napsaném článku o Slově života. Budu tedy raději citovat vzdělaného teologa.

Duchovní boj (Ve hnutí víry, Slovu života)

"Důraz na 'duchovní autoritu' věřícího člověka je jednou z klíčových myšlenek teologie prosperity. Člověk je zde chápán jako duchovní bytost. Proto je pro něho možné vstupovat do duchovního světa, ze kterého podnikají své bojové operace démoni, a může se odvážit vést válku proti satanově armádě duchů. Tím je věřícímu člověku dána i pravomoc lámat moc zlých duchů, kterou ovládali buď jednotlivou osobu nebo geografickou oblast, či dokonce abstraktnější fenomén, jako jsou například vysoké daně atp.

Zvláštním druhem vedení duchovního boje jsou takzvané modlitební porodní bolesti. K těm patří také i ničím neomezované a nezadržované křičení, vřískání nebo hlasitý 'svatý' smích modlící se osoby. Pro Ulfa Ekmana je dokonce tento druh modlitby důležitější než mluvení jazyky. Říká doslova toto: 'V takové chvíli vkládá Duch svatý na lidi něco, co člověk prožívá jako fyzickou bolest; něco podobného, jako když žena rodí dítě. Když nás Pán vede touto cestou, může nám třeba přijít na mysl i to, že jsme ztratili zdravý rozum'... Převalujeme se po zemi, vřískáme úzkostí anebo kvičíme, jako když zabíjejí prase. To je ohromně mocná přímluvná modlitba, kterou ďábel nenávidí. Proto na nás křičí, že jsme blázni a fanatikové".

Církev Slovo života a hnutí víry - Aleš Franc

Z vyjádření Assemblies of God...

Citace jsem si opět propůjčil ze stránky apologet (předpokládám, že překlad anglického textu napsala Apoštolská církev). Pro výše zmíněnou organizaci budu dále používat zkratku AOG. AOG ve svém prohlášení zmiňuje nebezpečí extrémů, který je mimo bezpečný rámec písma. Ovšem některé místa jejich textu (výklady písma) jsou sporné a nejsou zcela jisté. Souhlasím však s větou: "To je, zdá se, případ těch, kteří se příliš zabývají démonologií. Jsou lapeni svým zájmem o ni. Mnoho démonů bylo vyhnáno, ale stále jich dost zůstává a jiné věci jsou prakticky ignorovány. " ... Ano, ovšem to neznamená, že bychom neměli o duchovní realitě a o duchovní souvztažnosti mluvit vůbec. Například, já často píšu, že tam kde jsou hereze, tam jsou i démoni a na tomto prohlášení trvám. Právě díky těmto odchylkám v učení dokážeme identifikovat působení démonů tam, kde věřící údajně dostal zjevení od Pána či od anděla či od mrtvého člověka, ale podstata toho zjevení nebo jakým způsobem člověk toto poselství přijal či jak s ním dále naložil, je v rozporu s Písmem. Nějaké základní vyučování o démonech je tedy nutné, jinak ignorujeme duchovní realitu, o které Pavel píše v Ef 6:12 a nepřímo pak třeba v 2. Tes. 2:11, kde je sice řeč o mocném působení bludu, ale z okolností je zřejmé, že toto působení bludů není samo od sebe, ale skrze temné mocnosti, které oddělují pravdu evangelia (či Světlo Pravdy, chcete-li) od věřících či lépe řečeno nevěřících lidí... Když tedy nepoznali pravdu správným způsobem, podle toho jak byla zjevena apoštolům ranné církve. Takže souhlasím, že výše citovaná věta se dobře vztahuje na Hnutí víry, avšak v čase, kdy se hojně rozmnožily falešná učení, včetně učení New Thought a New Age a okultních praktik proniknuvších do církví, je třeba vysvětlovat také duchovní souvislosti... Ne však, z toho důvodu, abychom se modlili proti duchovním mocnostem tak jak to dělají stoupenci Hnutí víry a Nové apoštolské reformace (prorockým způsobem vyhlašovat či proklamovat vítězství Boha, aby byla změněna realita země, města, atd...), ale abychom se mohli modlit za vysvobození u ducha klamu a falešného učení, u lidi, kteří byli tímto falešným učením stiženi, mají-li o tuto službu sami zájem, aby mohli snáze pochopit a přijmout pravdu evangelia a tento démonický vliv neměl dopad nad jejich životy.

"Tendence zabývat se více vyháněním démonů než oslavováním Krista není v souladu s Písmem. Písmo také neposkytuje žádný důvod pro očekávání takových vnějších démonických projevů během vymítání, jako je třeba zvracení. "

Nejde jen o uctívání a oslavování Pána, ale jde také o zdravé biblické vyučování a o misijní aktivity. Jenže je třeba si také uvědomit, že každý člověk má svoje povolání v určitém oboru. Pastor, by se měl více věnovat své pastýřství, kazatel kázání, učitel vyučování. Pokud někdo našel svou roli právě v šíření osvěty v těchto věcech bude tedy logicky na mnohé působit tímto "nezdravým" dojmem, že se tím zaobírá furt. Ale na druhou stranu, tak to platí se vším. Například Aleš Franc jako teolog, který se zaměřuje na historii pentakostálního hnutí, musí množství svého času věnovat sledováním současných trendů a dění v okolních církvích i v Americe, aby věděl, jaké vlivy působí na současné křesťany. Je tedy logické, že se bude mnohem více zajímat o teologii. Pak je snadné takového člověka označit za pouhého teoretika nebo "plkala", který káže mrtvé náboženství... Podobným způsobem lze očerňovat tedy i člověka, který se zaměřuje na falešné učení a učení o démonech, stojící v pozadí. Něco jiného pak už je sbor či církev, která v závislosti na velikosti a kapacitě svých možností může určovat, jakým směrem se bude zaměřovat, ale měla by si udržet zdravý rozsah - nezaměřovat se jen na jednu věc. Ale co když si sbor či církev vytyčí za cíl vzdělávání právě v tomto oboru. Pak pochopitelně může být opět očerňována... A to by byl případ, kdy bych nesouhlasil s aplikací posledně uvedené citace na takovýto sbor či církev. To by bylo nespravedlivé. Čistě teoreticky: vytyčí-li si taková církev vzdělávání v oblasti herezí a varování před negativním působením duchů v církvi, pak taková církev bude mnohými viděna v negativním světle, protože mnoho křesťanů chce slyšet jen na podobná témata v pozitivním smyslu: víra, láska, vztahy... Rozlišování falešných učení a falešných duchů je již nezajímá.... A právě proto budou (zcela logicky) reagovat negativně. To že je toto téma velice závažné, neboť falešná učení a cizí duchovné jsou masivně rozšířeny v křesťanství, se budou snažit buďte zpochybňovat, anebo, i když budou naoko se vším souhlasit, nebudou ochotni udělat zásadní kroky vedoucí k jejich vlastnímu osvobození: nebudou se řídit biblí natolik zásadně, aby opustili kruhy Hnutí víry, Nové apoštolské reformace nebo jakékoliv sekty, což je nepochybně třeba, protože jak apoštol Pavel citoval řeckého dramatika  Menandrose "Špatné vztahy kazí dobré mravy." Tzn. je vážná věc, myslet si, že mohu navštěvovat tyto sektářské kruhy a nebýt jimi ovlivněn. Ježíš přece kázal opustit vše. To je podstata obrácení. Není možné být sluhou dvou Pánů, neboť dokud naslouchám svým přátelům z Hnutí víry, Slovo života, Nové apoštolské reformace, Oázy, atd... ti mi nejsou schopni říct pravdu a vyložit zdravé, nepokřivené evangelium. O lidech, kteří byli ve Slově života se mnou, vím, po mnoha letech, že se jim zcela rozpadla manželství a odešla od víry. Proč? Protože nedostali zdravé evangelium. Dokonce i Ulf Ekmann, Švédský zakladatel té církve Slovo Života, odešel a odpadl, tím že přestoupil k antikristově organizaci Římskokatolické církve! Ano, je to šílené, ale to je důkaz toho, že mluvím pravdu. Nikdo kdo postavil svůj život - svůj dům - na písku, nemá jistotu, že obstojí v den, kdy přijdou záplavy. A proto by pro každého z vás, kdo jste toto hnutí ještě neopustili bylo lépe, kdybyste se přidali k lidem s rozlišením zdravého evangelia jako je Aleš Franc, než následovali tyto odpadlické sekty a pěstovali si vlastní víru na základě vlastní iniciativy studia bible a biblických jazyků než zůstat v domě postaveném na písku, který se v budoucnu může zřítit! A přiznám se, že budu radši, když vás můj článek pobouří natolik, že z této stránky nadobro odejdete, ale budete číst jeho stránky a budete vzděláni ve zdravých základech evangelia, než abyste zůstali tam, kde se váš dům může brzo zbortit. A to pak bude hodně bolet.

Absurdita tvrzení o "neobsaditelnosti" křesťana

"Nezapomínejme, že démoni jsou duchovní bytosti. V příkladě v Bibli, kdy je zlý duch vyháněn z chlapce s pěnou u úst, se toto u něj projevovalo i před vymítáním a ne jen při něm." (L 9:39). 

To, že se tyto epileptické záchvaty u chlapce projevovaly, není sám o sobě důkaz toho, že křesťan bez zřejmých záchvatů či pěny od úst nemůže být posedlý démonem (či lépe mít démona v sobě). Jak bylo řečeno, v čase Ježíšova působení se toho odehrálo mnoho, ale nebylo možné, aby se všechny věci zapsaly, protože by se to nevešlo do všech knihoven světa. Další věc je, že o působení ranné církve po Ježíši toho moc nevíme, nemáme žádné kroniky či články jako dnes jsou články o církvích dostupné na internetu nebo knihy... Máme jen pár dopisů, které většinou nemluví do detailu o tom jaké osobní problémy prožívali lidé ve sboru. Neznáme detailně životy lidí v církvích v Korintu, v Efezu, Galatských, atd... Takže můžeme jen "hádat" jakým způsobem ranná církev dělala některé věci nebo jak se k určitým věcem mohla stavět.

Těch absurdit tu vidím hned několik. Zaprvé. Představte si, že máte nevěřícího člověka, který se zabýval okultismem, New Age nebo čarodějnictvím, může to být třeba Filipínec nebo Malajsijec z prostředí, kde je běžná modloslužba. Ten uvěří, nechá se pokřtít ale nebyl vysvobozen od těchto démonů. Jak nyní vysvětlit, to, že po obrácení tento Filipínec zažívá například duchovní útlak, když údajně nemůže mít démona? Ten člověk přece nebyl osvobozen, protože ti kdo ho křtili, nic o vymítání nevěděli a nic neučili, ani to nedělali!!! Je tedy logické, že ten démon v něm stále zůstává. Pavel se setkal s ženou, ze které vyhnal démona, ale tento démon se neprojevoval křečemi, zmítáním nebo pěnou od úst, protože to byl jiný druh démona:

Když jsme se pak šli modlit, stalo se, že se s námi setkala jedna otrokyně, která měla věšteckého ducha a přinášela svým pánům veliké zisky předpovídáním budoucnosti. Ta chodila za Pavlem a za námi a křičela: "Tito lidé jsou služebníci Nejvyššího Boha a ohlašují nám cestu spasení!" A to dělala po mnoho dní. Když toho však Pavel už měl dost, obrátil se a řekl tomu duchu: "Přikazuji ti ve jménu Ježíše Krista, abys z ní vyšel!" A v tu chvíli z ní vyšel." Skutky apoštolské 16:16-18

Tato žena měla věšteckého ducha, který se neprojevoval, těmi výše zmíněnými projevy. Je tedy absurdní používat onen verš z Markova evangelia 9:18 k obhajobě takových tvrzení, jako by jeden verš, který popisuje epilepsii, mohl platit pro všechny ostatní situace. Pavel ani nezmiňuje, že by ta žena padla na zem, zmítala se atd., ale jen že vyšel, takže nejspíš se to odehrálo bez velkého divadla. Celé to bylo rychlé a nečekané a hlavně v Boží moci. Nyní tedy uvažte: Kdyby Pavel toho démona nevyhnal, ale řekněme, že by ji vykoupil na svobodu, a ona by se samou vděčností k Pavlovy, stala křesťankou, byla by pokřtěna, ale nikdo by toho démona nevyhnal. Mohla by snad být od tohoto démona vysvobozena? No nemohla. Víme, tedy, že ta žena měla jiného ducha a to znamená, že byl v ní!

Každopádně ale spatřuji další velkou absurditu, a to, že se vůbec mluví o "osvobozování" křesťanů. Pokud by však člověk nebyl v zajetí, proč by potřeboval pomoct? Má-li být člověk v zajetí, můžeme si obrazně představit člověka uvězněného ve vězení nebo svázaného. Jenže pokud neexistuje démonické obsazení, pak není důvod se domnívat, že člověk takové osvobození potřebuje. A to mi právě připomíná popírání reality jaké je vidět u hnutí víry: tvrdit či prohlašovat, že máme vítězství, ačkoliv to objektivně, podle popisovaných skutečností není pravda. Osoba, která prožívá pravidelně a dlouhodobě duchovní útlak, například: strach z lidí, neschopnost komunikovat s lidmi, nebo v přítomnosti druhých lidí reaguje agresivně (jako u autismu), prostě nemá svobodu a tvrdit, že ji má, je prostě lež!!! Implikuji, že u Pavlovy církve to bylo jiné, protože tam bylo zvykem démony vymítat a osvobozovat zajaté; proto Pavel mohl směle psát:

Bůh je náš Otec. On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl nás do království svého milovaného Syna (Kol 1,13). V nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušní vládce nadzemských mocí, ducha, působícího doposud v těch, kteří vzdorují Bohu (Ef 2,2). Nejste již tedy cizinci a přistěhovalci, máte právo Božího lidu a patříte k Boží rodině (Ef 2,19)."

Toto bylo přece určeno již osvobozeným křesťanům!!! Lidem, kteří byli osvobozeni, pokud to potřebovali, protože praxe vymítání se prováděla, i když z této doby (Pavlova života) o ní neexistují historicky dochované záznamy.

První církev nebyla bezmocná a zkostnatělá jako konzervativní církve dnes, kdy mnohé církve dokonce mají negativní postoj k působení Ducha Svatého (ohledně některých duchovních darů). V té době Boží duch mocně osvobozoval, protože církev byla spravována pravými a posledními apoštoly (1 Kor 4:9) - ne jako dnes, kdy některé sekty sice apoštoly mají, avšak rozhodně ne pravé.

Navíc zmíněný text nepíše nic o démonech. Je tam řeč o duchovní realitě, která nastala poté, co člověk přijal Krista, vydal mu svůj život a byl pokřtěn - čili byl spasen.

Otázka démonické obsazenosti není otázkou spasení nebo otázkou dědického práva. Vidíte tedy, že i takové významné organizace jako je AOG se dopouští slabé a chatrné argumentace.

Obsazení osobnosti

"Jiní říkají, že démon může obsadit křesťanovo tělo, aniž by obsadil křesťanovu vnitřní osobnost. To je však v rozporu s biblickým pohledem na tělo jako na chrám Ducha svatého. Také takový názor jde proti biblickému pojetí jednoty těla, duše a ducha vzhledem k plné zodpovědnosti každé lidské bytosti za sebe samotnou. Dělení lidské osobnosti dle různých aspektů je pohanská představa. Jestliže démon vchází kamkoliv do tvého těla nebo mysli, vchází do tebe!"

Líbí se mi ta poslední věta. To jestli je špatné rozdělovat nauku o duchu, duši a těle, nevím, ale vím, že hebrejská bible má na to rozhodně tři samostatné slovíčka (ruach, nefeš a basar). Ruach a nefeš se používají podobně ve smyslu, když je lidský duch zdeptán, je vlastně používáno slovo defeš. Když je ale řeč o Bohu, mluví se o ruach. Na druhou stranu, basar je sice maso a tělo, ale může být použito také k označení lidí, např. kol-basar dosl. znamená každé tělo neboli každý člověk. Když bychom řekli hebrejsky každé koleno poklekne a každé tělo se pokloní, tak je jasné, že je řeč o lidské osobnosti či duši. Ale překlad vždy záleží na širším kontextu. Někdy se věta nedá přeložit správně bez znalosti předchozího a následujícího textu. V řečtině pak používáme slovo pneuma pro ducha a pro tělo sóma nebo sarx, kde soma se používá spíš ve spojitosti s funkcí jednotlivých částí těla (tedy například koleno je část sóma). Duše se pak řekne psyché. Lukáš 12:19 například slovo duše používá pro osobnost člověka, ale v případě Sk 3:23 je řeč o člověku, dokonce o člověku, který má být ukamenován pro neposlušnost Zákona; a to je tedy odkaz na fyzické tělo.

Co říká bible

Toto téma je pro mě mimořádně zajímavé, protože následující věta vyjadřuje mé stanovisko:

"Mnoho křesťanů, kteří byli Bohem vysvobozeni - uvolněni z problémů, věří, že byli osvobozeni z démonického obsazení. Musíme však zkoumat bibli, abychom viděli, jestli jejich interpretace toho, co prožili, je opravdu v souladu s tím, co bible učí.

Například někteří říkají, že když bible mluví o duchu bázně (strachu), pak vysvobození od strachu se musí dít vyhnáním zlého ducha - démona strachu."

K tomu strachu je třeba se vyjádřit, protože jistě existuje několik druhů strachu. Máme například zdravou Boží bázeň, tedy úctu k Bohu, která člověka motivuje k poslušnosti a následování Krista. To je zdravý strach, kterému není třeba vzdorovat. Pak jsou tu jiné formy strachu, které čelí každý člověk, například strach o přežití, strach z určitých situací, které jsou běžné a není třeba zde aplikovat vymítání. Můžeme se podívat do žalmů jak David řešil strach tohoto druhu, v případě pronásledování nebo odporu nepřátel a posměvačů, prostě vyléval svou duši před Hospodinem na modlitbách, svěřoval se Bohu v modlitbách a žalmech či ve chvalozpěvech povzbuzoval svou duši. Toto je zdravé řešení strachu, které je přednostní. Ale v případě, že se jedná o nezvladatelný strach, kdy ani tyto věci nezabírají, jedná se tedy o chorobný strach, který jsem popsal výše, může jít o úzkostné poruchy ale i jiné problémy jako o deprese, čili dlouho trvající negativní stavy nebo ty problémy s nezvladatelnou zuřivostí. Slyšel jsem i o problémech s nezvladatelnou sexuální touhou hraničící s posedlostí (jistě existují sexuální úchylky jako homosexualita a různé jiné nezdravé projevy sexuality). Takže vyhnání démona v tomto případě je možné, pokud "účastník" sám má zájem na takovém vysvobození a v některých případech, pokud s tímto vysvobozením souhlasí také rodiče dítěte, vychovatel či poručník v případě, že nestačí jen přání "účastníka". Podmínkou úspěšného vymítnutí by však mělo být také obeznámení "účastníka" s některými morálními závazky vůči Bohu, které následně plynou z osvobození, je-li "obsazený" člověk schopen souvislého racionálního uvažování - což není případ lidí, kdy démoni mají plnou kontrolu nad myslí člověka, tak, že není schopen dělat vlastní srozumitelné a jednoznačné rozhodování.

Zajímavý příběh, který stojí za to rozebrat je příběh o legii:

A jakmile vystoupil z lodi, ihned se s ním setkal člověk z hrobů v moci nečistého ducha. Ten bydlel v hrobech a nikdo ho už nemohl ani svázat řetězem. Býval totiž často spoután okovy a řetězy, ale on ty řetězy vždy roztrhal a okovy rozlámal a nikdo ho nemohl zkrotit. Vždycky, ve dne i v noci, byl na horách a v hrobkách, křičel a tloukl se kamením. Když pak z dálky uviděl Ježíše, přiběhl a poklonil se mu a hlasitě vykřikl: "Co je ti do mě, Ježíši, Synu Nejvyššího Boha? Pro Boha tě zapřísahám, abys mě netrýznil!" Ježíš mu totiž řekl: "Vyjdi z toho člověka, ty nečistý duchu!" A tázal se ho: "Jak se jmenuješ?" On mu řekl: "Mé jméno je Legie, protože je nás mnoho," a velice ho prosil, aby je nevyháněl z toho kraje. U hory se tam právě páslo veliké stádo vepřů a všichni ti démoni ho prosili: "Pusť nás do těch vepřů, ať vejdeme do nich!" Ježíš jim to hned povolil a ti nečistí duchové vyšli a vstoupili do těch vepřů. Stádo se pak rozběhlo ze srázu dolů do moře (bylo jich asi dva tisíce) a v moři se utopilo." Marek 5:2-5:13

Případ legie není ten případ, kdy by se Ježíš ptal obsazeného člověka na to, zda ho smí vymítnout. Ačkoliv byl smyslu zbavený, očividně by taková diskuse nevedla ke smysluplnému rozhovoru. Ježíš se neptal a sám od sebe vyhnal démona. Je to podobný případ jako ten s věšteckým duchem, kdy Pavel vyhnal démona z otrokyně. Rozdíl je však v tom, že v případě otrokyně bychom mohli soudit, že ta byla schopna běžné komunikace, i když o jejím duševním zdraví nic víc nevíme, než to, že chodila za Pavlem a křičela. Na tom případu je zajímavé, že Pavel nešel zeptat se majitele (vlastně pána) otrokyně, zda smí vyhnat zlého ducha z otrokyně ani se ji neptal, zda by s ní její pán souhlasil. Prostě si to vynutil, protože už toho měl dost. A v případě Ježíše a legie můžeme usoudit, že Ježíš byl pohnut soucitem nebo prostě dostal takový pokyn od svého Otce, aby to udělal ať už pro demonstraci své moci nebo jako znamení.

Použití slova duch, jiným způsobem...

AOG ve svém prohlášení dále píše, že ne všechny hříchy jsou způsobované démony (parafráze). "Slovo duch v mnoha případech, kdy je používáno, znamená postoj, snahu, náchylnost nebo smýšlení. David mluvil o zlomeném duchu (Žalm 51,17); Šalomoun o poníženém duchu (Př 16,19). Pavel chtěl do Korintu přijít nikoliv s holí, ale s mírným a jemným duchem (1.Kor 4,21; NIV-angl.) Petr mluvil o ozdobě srdce tím, co je nepomíjitelné: tichý a pokojný duch. Bezesporu je míněn tichý a skromný životní postoj. To je v souladu s dalšími častými použitími tohoto slova pro označení lidského ducha a jeho vlastností (Ag 1,14; 1Kor 2,11).

Pokud kontext jasně neukazuje na nezávislou duchovní bytost, je lépe, když výrazy jako duch beznaděje, žárlivosti, mrákoty, bázlivosti, a tak dále, považujeme za lidské hříchy nebo žádosti a nikoliv za démony."

Podstatu slova duch jsem už rozebral. A tématiku použití toho slova ve smyslu 1 Kor 2:11 "Vždyť kdo z lidí zná nitro člověka, než duch člověka, který je v něm? Tak ani Boží věci nezná nikdo jiný než Duch Boží." je jasně mimo oblast démonického obsazení.

Je podstata hříchu vyvolána démonem?

"Vážným nebezpečím, které plyne z považování různých hříchů za působení démonů, je, že člověk potom může mít pocit, že není osobně zodpovědný za své skutky a mizí potřeba a nutnost činit pokání. Přitom Bible volá lidi k pokání z hříchů a k opuštění zlých postojů. Ten velký konflikt v nás není mezi Duchem svatým a démony, ale mezi v nás přebývajícím Duchem svatým a tělem, tj. celým smyslovým ústrojenstvím s tendencí hřešit, jímž člověk je."

Toto prohlášení se zdá být smysluplné. Ale já se spíš přikláním k tomu, že různé vadné nauky, mílné učení, kterým se člověk oddává posloucháním falešných kazatelů, nebo prostě kazatelů, kteří šíří bludy, tím se otevírá démonům, kteří pak jeho život ovlivňují. Stejně však je tomu i s nezdravou hudbou a čímkoliv jiným. Příčinou je tedy to chybné rozhodnutí na začátku a pak setrvávání v tomto hříchu a neochota ho opustit, protože samotný hřích brání v rozpoznání pravdy... Přesněji řečeno, brání tomu duchové, kteří způsobují klam. V této věci bych byl spíš pro modlitbu než vymítání, modlitbu na místě s tímto člověkem, který má zájem otevřít oči, pokud zájem nemá, je zbytečné se s ním modlit natož ho o něčem přesvědčovat a vysvětlovat mu racionálními argumenty, pomocí písma, proč se mýlí nebo co dělá ve svém životě špatně. 

Vysvobození skrze Boží moc

Nicméně současně věřím v možnost, že je možné Ducha vyhnat Boží mocí a být dotčen Božím Duchem - být naplněn Božím duchem nebo jak to říci - že z Boží milosti se někdy stane to, že člověk je zastíněn Duchem nejvyššího, a tento démon vadného učení či démon hříchu prostě sám odejde v přítomnosti Ducha Svatého. Tak nějak působil Duch Svatý, v ranné církvi, to čteme ve skutcích, když Bůh se dal poznat Pohanům a celý Kornéliův dům uvěřil:

Přikázal nám, abychom kázali lidu a svědčili, že on je ten Bohem ustanovený Soudce živých i mrtvých. Jemu vydávají svědectví všichni proroci, že skrze jeho jméno přijme odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří." A když ještě Petr mluvil ta slova, Duch Svatý sestoupil na všechny, kdo poslouchali Slovo. Věřící z obřízky, kteří přišli s Petrem, tedy užasli, že dar Ducha Svatého je vylit i na pohany. Slyšeli je totiž, jak mluví jazyky a velebí Boha. Tehdy Petr odpověděl: Může snad někdo odepřít vodu těmto, kteří přijali Ducha Svatého jako my, aby do ní nebyli ponořeni?" A přikázal, ať jsou ponořeni v Pánově jménu. Tehdy ho poprosili, aby s nimi několik dní zůstal." Sk 10:42-48

Takže pohané zde zažili, že díky víře na ně sestoupil Duch Svatý. V textu se nepíše nic o vyhánění démonů a nevíme zda tito lidé měli nějaké hříchy, avšak z popisu života Kornélia zdá se, že šlo o muže zbožného a spravedlivého Sk (10:22,30-31). Tedy zdá se, že když Kornélius žil spravedlivým životem již měl získanou Boží přízeň a nelpěli na něm démoni, které by bylo nutné vyhánět. Snad můžeme předpokládat, že i muže, které Kornélius vyslal na tom byli podobně - neumím si představit, že by riskoval takovou věc - setkání s apoštoly, aby poslal nějaké nespolehlivé svévolníky. Nevíme nic bližšího o dalších lidech přítomných v Kornéliově době, ale můžeme předpokládat, že ti další mohli být více či méně obtíženi podobnými břemeny jako bývají lidé uvařivší z pohanů a ti často potřebují vysvobození z různých potíží, nečistých duchů... Můžeme tedy předpokládat, že při sestoupení Ducha Svatého mohlo k takovému osvobození dojít. Opravdu k podobným věcem dochází i dnes a není vždy nutné vymítat démony. Já totiž věřím, že podstatné je právě to obrácení, tak jak to udělal Kornélius, že se rozhodl pro takový zbožný a spravedlivý život, ačkoliv sám byl pohan. Proto se mi zamlouvají Petrova slova Sk 10:34-35: "Opravdu shledávám, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě je mu příjemný ten, kdo se ho bojí a koná spravedlnost." A opravdu na Kornéliově životě je vidět Boží milost, která přišla jako odměna za vytrvání ve víře a za dobré skutky, které Kornélius dělal.

Co je démon a jak ho poznat?

Takže opět cituji AOG:

"Když je slovem duch míněn démon, Bible spíše mluví o zlém nebo nečistém duchu. Někdy jsou tato slova použita společně; např Luk 4,33-36."

Tak to si nemyslím, že by to bylo tak jednoznačné. Pojďme se podívat do bible:

A když odcházeli, náhle k němu přivedli němého člověka posedlého démonem. Když pak byl ten démon vyhnán, němý začal mluvit. Lidé v zástupu tedy užasli a říkali: "Nic takového nebylo nikdy vídáno v Izraeli!" Matouš 9:32-33

Na tomto případě bylo zdůrazněné, že člověk byl němý a to bylo dáno do souvislosti s posedlostí. Může to tedy znamenat, že němota může být způsobena posedlostí, i když v tomto případě, nejspíš existovaly i jiné projevy démonické posedlosti, o kterém autor textu bohužel pomlčel, takže nevíme podle čeho tu posedlost v tomto případě posuzovat. Němota zřejmě v tomto případě nebyl jediný projev démonické posedlosti. Avšak z minulých citací víme, že člověk posedlý démonem může sebou škubat, házet, pěnit nebo vykřikovat (L 4:33). Co když těch možný projevů je ale více, avšak autor textu nepovažoval za důležité to zmiňovat? Jenže existuje ještě paralela s tímto příběhem v Lukášově evangeliu a ani tam není zmínka o žádných dalších projevech!

Ježíš vymítal démona a ten byl němý. Když pak démon vyšel, stalo se, že ten němý promluvil. A zástupy se divily." Lukáš 11:14

Při procházení veršů o vyhánění démonů mě však napadlo, že Marie Magdaléna, která měla sedm démonů, Mk 16:9 a L 8:2, nejspíš neměla žádné démonické projevy jako křičení, pěnění, škubání, neboť autorům bible nestálo za zmínku tyto věci zmiňovat. Máme tedy více případů v bibli, kdy démonická posedlost není provázena těmito nápadnými rysy. Víme, že ženy, které zmiňuje L 8:2 sloužily Ježíši, takže se pravděpodobně nejednalo o pohany, ale o židy, věřící lidi, kteří měli démony. V případě pohanů, kteří byli osvobozeni a přišli za Ježíšem, ti se vrátili do svých domovů jakmile byla jejich prosba vyslyšena, ale tyto židovské ženy zůstaly v židovské komunitě a sloužily dále Ježíši.

Duch však výslovně říká, že v posledních časech někteří odstoupí od víry, naslouchajíce bludným duchům a učením démonů." 1 Timoteovi 4:1

Duchové a nemoci

"V různých případech jsou tito démoni příčinou chorob, ale Nový zákon nepřipisuje všechny choroby zlým duchům - démonům. A mnoho míst v Bibli velice jasně rozlišuje choroby pocházející od démonů a onemocnění jejíchž původ není démonický. (Mat. 4:24; 8:16; 9:32,33; 10:1; Mk 1:32; 3:15; Luk 6:17, 18; 9:1, atd.). V žádném z těchto příkladů není nic, co by naznačovalo, že lidé stižení chorobou pocházející od démona, mají správný vztah a postoj k Bohu."

Vážně? Tak si pojďme rozebrat co doopravdy říká písmo:

Zpráva o něm se roznesla i po celé Sýrii, a tak k němu přiváděli všechny nemocné, sužované různými neduhy a bolestmi, posedlé, náměsíčníky a ochrnuté a on je uzdravil." Matouš 4:24

Náměsíčnost byla popsána jako démonická posedlost v Mt 17:15 a o posedlosti je jasná zmínka. Ale v dalších verších je zmiňováno vymítání démonů společně s uzdravením jakoby to byl jeden proces. Ono vymítnutí démona ve skutečnosti je uzdravení!

Když potom nastal večer, přivedli k němu mnoho lidí posedlých démony a on ty duchy vymítal slovem a uzdravil všechny nemocné, aby se naplnilo to, co bylo řečeno skrze proroka Izaiáše: "On sňal naše slabosti a odnesl naše nemoci." Matouš 8:16-17

Potom svolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vymítali a aby uzdravovali každou nemoc a každý neduh." Mt 10:1

Zde je opět v jednom verši uvedeno vymítání nečistých démonů společně s uzdravením, tzn. uzdravení by se mělo stát jako důsledek vymítání. Pokud se vám to zdá sporné, tak minimálně jisté je to, že zde není vymítání a uzdravování odděleně. Ten verš tedy vůbec nelze použít k argumentaci, že existují nějaké nemoci, které nejsou způsobené démony... 

Když potom nastal večer a zapadlo slunce, přinesli k němu všechny nemocné i ty, kteří byli posedlí démony. Celé město se seběhlo ke dveřím a on uzdravil množství lidí trápených různými neduhy a vyhnal množství démonů. A nedovoloval démonům mluvit, protože ho znali." Marek 1:32-34

V tomto verši je opravdu odděleno přinesení nemocných a přinesení posedlých s démony. To ale není tak podstatné. Podstatné je, že AOG tvrdí: "v Bibli velice jasně rozlišuje choroby pocházející od démonů a onemocnění jejíchž původ není démonický. " a to není z těchto veršů patrné. Démonický původ nemoci klidně může být, ale není to to samé jako říct, že každá nemoc je způsobená démonickým obsazením. To ne. Z toho co já vidím v Mk 1:32-34, text odděluje nemocné od posedlých lidí, ale netvrdí, že ty jejich nemoci (všech lidí) nebyly způsobeny démony. Mk 3:15 opět mluví o vyhánění démonů ve spojení s uzdravováním (spojka kaj), lze se tedy domnívat, že je to propojené. Ovšem, teď když se dívám na řecký text, který je umístěný na biblehub.com, tak tam je to zvláštní, protože tam není řeč o uzdravování nemocí, nýbrž jen o vymítání démonů! Řeckých textů se tam ale dá najít vícero, plus jeden hebrejský a jeden aramejský. červeně - část o vymítání ([ekbalejn ta dajmonia]) - zeleně část o uzdravování ([therapeuejn tas nosús]). Jak si jistě všimnete, část týkající se uzdravování se nacházela jen ve východních církvích. Textus receptus byl složen Erasmusem Rotterdamským v roce 1516, měl přitom k dispozici texty z 11-15. století. Odborníci z řad moderní textové kritiky porovnáním se staršími a spolehlivějšími texty nalezku textu receptu celou řadu chyb. Erasmus neměl podložené všechny místa řečtinou, proto místy přeložil je zpětně z latiny (kousek překladu z Googlu: "Řecké vydání Nového zákona, které je dnes velmi běžné, bylo získáno prozkoumáním existujících starých rukopisů. Je vydáván jako 'Novum Testamentum Graece' institutem v Münsteru (v současné době v jeho 27. vydání) a obvykle je krátce po vydavateli označován jako 'Nestle-Aland'. Rozsáhlé poznámky pod čarou v Nestle-Aland označují četby nejdůležitějších rukopisů, takže čtenář může učinit vlastní rozhodnutí. Text Nestle-Aland se používá jako základ téměř všech moderních překladů Bible.").

ΚΑΤΑ ΜΑΡΚΟΝ 3:15 Greek NT: Westcott and Hort 1881

·ΚΑΤΑ ΜΑΡΚΟΝ 3:15 Greek NT: Westcott and Hort / [NA27 and UBS4 variants]

Pozn. NA27 je zkratka pro 27. vydání Nestle-Aland. Textus Receptus se drobně liší od textového výstupu Nestle-Aland na přibližně 7 000 místech. "Na první pohled to vypadá jako hodně. Pokud se však domníváte, že řecký Nový zákon má asi 140 000 slov, můžete vidět, že přibližně 95% textu je opraveno. Mnoho z 5% rozdílů jsou čistě pravopisné varianty řeckých nebo gramatických zvláštností, které jsou často tak zvláštní, že jemné rozdíly nelze v německém překladu vůbec vyjádřit. Rozdíly mezi Textus Receptus a jinými textovými edicemi se jen zřídka týkají ústřední biblické pravdy a nikdy pravdy potřebné ke spasení." (zdroj) pozn. 27. vydání odpovídá roku 1993.

·ΚΑΤΑ ΜΑΡΚΟΝ 3:15 Greek NT: Tischendorf 8th Edition (zde v porovnání s NA27)

ΚΑΤΑ ΜΑΡΚΟΝ 3:15 Greek NT: RP Byzantine Majority Text 2005

·ΚΑΤΑ ΜΑΡΚΟΝ 3:15 Greek NT: Greek Orthodox Church

·ΚΑΤΑ ΜΑΡΚΟΝ 3:15 Greek NT: Scrivener's Textus Receptus 1894

·ΚΑΤΑ ΜΑΡΚΟΝ 3:15 Greek NT: Stephanus Textus Receptus 1550

KJV with Strong's:

Mark 3:15 Hebrew Bible

Mark 3:15 Aramaic NT: Peshitta (anglicky)

anglický doslovný překlad Pešity: and to be authorities to heal the sick and to cast out devils. (poslední slovo by mělo být asi dajoa (dajoea): ďábel)

Závěr: Text o uzdravování v Mk 3:15 se v moderních vydáních bible nevyskytuje...

Další text je z L 6:17-18 - B21. Jde nám o verš 18.

Berean Greek Bible 2016

17 Καὶ καταβὰς μετ' αὐτῶν ἔστη ἐπὶ τόπου πεδινοῦ, καὶ ὄχλος πολὺς μαθητῶν αὐτοῦ, καὶ πλῆθος πολὺ τοῦ λαοῦ ἀπὸ πάσης τῆς Ἰουδαίας καὶ Ἰερουσαλὴμ καὶ τῆς παραλίου Τύρου καὶ Σιδῶνος, 18 οἳ ἦλθον ἀκοῦσαι αὐτοῦ καὶ ἰαθῆναι ἀπὸ τῶν νόσων αὐτῶν, καὶ οἱ ἐνοχλούμενοι ἀπὸ πνευμάτων ἀκαθάρτων ἐθεραπεύοντο·

Překlad B21:

17 "S těmi sestoupil z hory a stanul na pláni, kde čekalo množství jeho učedníků a veliká spousta lidí z celého Judska, z Jeruzaléma i z přímořského Týru a Sidonu. 18 Ti přišli, aby ho slyšeli a nechali se uzdravit ze svých neduhů. Také ti, kdo byli trápeni nečistými duchy, byli uzdravováni."

V tomto textu se píše, že lidé přišli [elthon] proto, aby si Ježíše poslechli [akúsaj] a nechali se uzdravit [iathénaj]. Tato část věty je však následována spojkou kaj a členem určitým, což by bylo správnější přeložit takto: "Ti přišli, aby ho slyšeli a nechali se uzdravit ze svých neduhů a ti, kdo byli trápeni nečistými duchy, byli uzdravováni." Ti lidé, kteří přišli, aby si poslechli Ježíše a byli uzdraveni ze svých nemocí ... ale někteří z nich měli navíc ještě nečistého ducha a byli vysvobozeni. To odkazuje na stejnou skupinu lidí, která tam přišla s těma nemocemi, i ti byli osvobozováni od nečistých duchů. Není to oddělené tak jako že nemoci jsou zvlášť a nečistí duchové jsou zvlášť. Ano, máme dvě skupiny: nemoci a nečistí duchové. Ale nelze z toho vydedukovat jestli ty nemoci byly nebo nebyly způsobeny těmi nečistými duchy. Některé nemoci byly způsobeny duchy a jiné ne. 

Být posedlý, čili démonizovaný

"Slovo 'daimonizomai', být posedlý, ovládaný démonem nebo prostě být démonizovaný, není (v Bibli) úplně běžné. Jako sloveso je použito jen jednou a to u kanaanské dívky, která byla 'těžce démonizovaná', nebo krutě trápena démonem. Kdekoliv jinde se nalézá jako příčestí, které by mohlo být překládáno jako ďábelník (kraličtina). (Mat 8:28,33; 9:32; 12:22; Mk 5:15-18; Luk 8:35). A opět, v žádném z těchto příkladů není naznačeno, že by některý z těchto "ďábelníků" (a ve většině případů tito velmi těžce trpěli a byli postiženi dramatickou změnou osobnosti) měl správný vztah a postoj k Bohu." Pozn.  jedná se o text "A hle, z těch míst vyšla kananejská žena a křičela: 'Pane, Synu Davidův, smiluj se nade mnou! Má dcera je hrozně posedlá ďáblem.'" Mt 15:22

Nějak nechápu kam AOG směřuje. Participium je sloveso, takže jejich prohlášení není pravdivé. Je to sice zajímavý postřeh, ovšem tvar slovesa nehraje roli. Důležité je hlavně jestli je sloveso v aktivním (činném) nebo pasivním (trpném) rodu. Mimochodem, když se podíváte například na 

"Zpráva o něm se roznesla i po celé Sýrii, a tak k němu přiváděli všechny nemocné, sužované různými neduhy a bolestmi, posedlé, náměsíčníky a ochrnuté a on je uzdravil." Mt 4:24 ... "and his fame went forth to all Syria, and they brought to him all having ailments, pressed with manifold sicknesses and pains, and demoniacs, and lunatics, and paralytics, and he healed them." YLT - tak vidíte, že všude jsou spojky, takže je jen těžko rozeznatelné - těžko můžeme určit, které nemoci byly způsobené démonickým obsazením (slovo posedlost nemám moc rád, vlastně ani obsazení, protože démonické obsazení se nemusí projevovat jako u zjevně posedlého, který na první pohled nemá své vlastní chování pod kontrolou). A v tom taky spočívá podstata démonického obsazení, že člověk, který má démona, nedokáže ovládat buďto své chování, nebo své vnitřní trýznivé prožitky, které ho mučí nepřirozeným způsobem. Pokud jde tedy o vnitřní prožitky, toto sebetrýznění nemusí být navenek patrné. Já osobně bych slovo posedlost použil jen v případě, kdy dotyčný je nepříčetný a zjevně nemá pod kontrolou své chování. V případě Tóry nacházíme takové příklady například zde: "Duch Hospodinův odstoupil od Saula a přepadal ho zlý duch od Hospodina.", 1 S 16:14 "Jenže zlý duch od Hospodina zase napadl Saula, když seděl ve svém domě. Měl kopí v ruce a David hrál na citaru." 1 S 19:9. V tom textu je jasné, že přestože Saul, byl Boží pomazaný král, Duch Hospodinův s nim nebyl, protože Saul byl neposlušný Božích nařízení "Tu řekl Samuel: 'Líbí se Hospodinu zápalné oběti a obětní hody víc než poslouchat Hospodina? Hle, poslouchat je lepší než obětní hod, pozorně rozvažovat je víc než tuk beranů. Vzdor je jako hříšné věštění a svéhlavost jako kouzla a ctění domácích bůžků. Protože jsi zavrhl Hospodinovo slovo, i on zavrhl tebe jako krále.' " 1 S 15:22-23

Díky Saulově neposlušnosti a hříšnému jednání, se ho zmocňoval zlý duch. Jeho neschopnost kontrolovat své jednání vyvrcholila pokusem zabít Davida (1 S 19:10). O posedlosti by se dalo mluvit také v případě krále Nebúkadnetcara, který přišel o rozum: "V tu hodinu se to slovo na Nebúkadnesarovi splnilo. Byl vyhnán pryč od lidí, pojídal rostliny jako dobytek, jeho tělo bylo skrápěno nebeskou rosou, až mu narostly vlasy jako peří orlům a nehty jako drápy ptákům. 'Když uplynuly ty dny, pozdvihl jsem já Nebúkadnesar své oči k nebi a rozum se mi vrátil. Dobrořečil jsem Nejvyššímu a chválil jsem a velebil Věčně živého, neboť jeho vladařská moc je věčná, jeho království po všechna pokolení.' " Dan 4:30-31. Tak jako dneska řekneme, že někdo řádí jako smyslů zbavený, nebo že pozbyl rozum, když je duševně úplně mimo, tak i o této situaci můžeme říct, že se vlastně jedná o popis té situace, kdy člověk je v zajetí démona. Jinými slovy Nebukadnesar měl démona.

Co se týče té části citace, kde se uvádí, že "v žádném z těchto příkladů není naznačeno, že by některý z těchto 'ďábelníků' ... měl správný vztah a postoj k Bohu,"  nevím podle jakého měřítka to posuzovali, ale křesťané obecně nemají zaručený recept na "správný vztah a postoj k Bohu," protože mnoho křesťanů odpadá od víry, rozpadají se jim po čase manželství a končí v nějaké formě vážného hříchu jako je smilstvo, homosexuální nebo pedofilní chování, aj. Prostě, to že je někdo křesťan neznamená, že nemůže hřešit nebo že má správný postoj k Bohu. A právě v důsledku nesprávného postoje nebo nesprávného učení, člověk může získat takového ducha. Tzn. křesťan, který po svém obrácení nebyl osvobozen od působení těchto démonických sil nebo křesťan, který odpadá od Boha, může s tímto démonickým obsazením skončit. Věřím totiž, že postoj "jednou spasen, provždy spasen" je chybný. S takovým postojem, když si člověk myslí, že si může bezstarostně hřešit dál, jenom protože uvěřil a nechal se pokřtít, člověk nemá správný postoj k Bohu a to pak působí jako překážka, která ho od Boha vzdaluje. Takový člověk, který skončí v hříchu pak může skončit klidně s více démony a může odpadnout od Boha, jeho víra vymizí a nemusí se už k Bohu nikdy vrátit. Jakmile zvítězí nad člověkem touha po penězích nebo slávě a uznání od lidí, to může totálně zabít ten pravý a spásunosný vztah s Bohem, který má moc nás ochránit od démonů.

Podkopávání víry v Boha

"Jiným závažným problémem vyplývajícím z myšlenky, že křesťan může mít démona, je podkopávání víry v Boha a ředění výsledků spasení, které nabízí."

Závažnějším problémem je vadné učení, které překrucuje bibli a nabádá k popírání reality a biblické pravdy, způsobem, že nad nepříjemnou pravdou se prohlašují proklamace, které se neshodují s realitou potřeby osvobození. Tím, že nad osobou žijící dlouhodobě pod démonickým útlakem budeme prohlašovat, že tento útlak neexistuje, není správné biblické řešení! K této kritice jsem se již vyjadřoval v části: Absurdita tvrzení o "neobsaditelnosti" křesťana.

Ony proklamace, které uvedlo AOG byly vytrženy z kontextu:

"Bůh je náš Otec. On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl nás do království svého milovaného Syna (Kol 1,13). V nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušní vládce nadzemských mocí, ducha, působícího doposud v těch, kteří vzdorují Bohu (Ef 2,2)."

První verš Kol 1:13 nemá nic společného s démonickým obsazením, protože se vztahuje ke spasení člověka a dědictví v Božím království. Navíc tomuto tvrzení předchází jedna velmi důležitá věc: Pavel vyjadřuje svou modlitbu za Koloské: 

Proto se i my, od toho dne, kdy jsme to uslyšeli, nepřestáváme za vás modlit a prosit, abyste byli naplněni poznáním jeho vůle ve vší moudrosti a duchovním porozuměním, abyste chodili, jak je důstojné Pána, k jeho plnému zalíbení, abyste nesli ovoce v každém dobrém skutku, rostli v poznání Boha a byli podle síly jeho slávy posilováni veškerou mocí k veškeré vytrvalosti a trpělivosti s radostí, abyste děkovali Otci, který nás uzpůsobil k účasti na dědictví svatých ve světle." Koloským 1:9-12

Pavel a jeho lidé se modlili za církev v Efezu. Proč? Co by se stalo, kdyby se nemodlili? Z čeho měli obavy? Z té modlitby vyplývá právě to, že tyto věci o které Pavel žádá Boha nejsou něčím jistým a pevně daným. Je nějaký cíl, ke kterému jako křesťané máme směřovat, ale to zda ho dosáhneme závisí na nás. Proto se Pavel modlí, aby tohoto cíle mohli Efezší dosáhnout. 

Pavel se v podstatě modlí za dvě věci:

1. Aby Efezští dosáhli duchovního poznání a rozlišení 

2. Aby se řídili tím přikázáním, které dostali od Pána, čili, aby nesli ovoce. 

Výsledkem takového postoje pak je síla a moc v Duchu Svatém, včetně sklízení pokoje a radosti.

Tyto věci nejsou pevně dané. Křesťan potřebuje tyto věci nejprve získat tím, že je Boží mocí osvobozen od všeho co ho činí zajatcem a nesvobodným, od všeho toho, co nedokáže z vlastní síly porazit, od toho co ho kontroluje a ovládá...  Když je osvobozen má v této nové svobodě, poznání a radosti s Pánem chodit a vytrvat, tak jak to popsal Pavel v této modlitbě. Proto je třeba se modlit, aby člověk neuklouzl na nějakém pokušení nebo hříchu a aby zachovával vše, co má křesťan zachovávat. Křesťan, který si jde vlastní cestou a neusiluje o zbožnost a svatost, očividně těmito věcmi o kterých Pavel píše, nedisponuje - a můžete si proklamovat co chcete, nepomůže vám to. Takový člověk, který žije v hříchu nebo nehledá Boha celým srdcem, a vší silou zkrátka není způsobilý pro Boží království (L 9:62). Duchovní pravdu a realitu nelze ignorovat tím, že vezmeme nějaké líbivé verše z písma a začneme prohlašovat svoje duchovní pravdy a tvrdit opak. Toto je učení hnutí víry, není to Boží cesta, ale lidská cesta... To co doopravdy podkopává víru, to je tenhle falešný přístup, kdy se ignoruje realita. To je stavění domu na písku, protože kdokoliv přijme nesprávné učení, žije v klamu. V domnění, že má něco jistého, ale pak to dopadne špatně. Ujede na hříchu, rozpadne se manželství, vyhodí ho se sboru... Rozpadne se sbor. To jsou ty tragické příběhy, které znají příslušníci sekt, které se snaží bojovat s vírou, ale nebyli seznámeni s pravdou. Pravda je, že svázaný člověk, potřebuje nejprve vysvobodit. A předstírat, že to nepotřebuje, protože už to má, mu nijak nepomůže. Jen tím prodlužuje svou agónii. Takové náboženství je mrtvé stejně jako je mrtvá a marná víra Svědků Jehovových a jiných sektářů, kteří nepoznali pravdu.

Ef 2:2 je také vytržen z kontextu. Je tam řeč o tom, že dotyčný už nemá hřešit. Tzn. že člověk, který dál pokračuje v hříchu, na něj se text Ef 2:2 nevztahuje. Vztahuje se i na falešná učení, kterým křesťan nesmí naslouchat, protože pokud to dělá, pak se na něj vztahuje tato část: "chodí podle běhu tohoto světa, podle mocného vládce ovzduší, toho ducha, který nyní působí v synech neposlušnosti," ... a kdo je syn neposlušnosti, než člověk, která přijímá falešná učení, hereze?

Víra v Boha nemůže být podkopávána, pokud je postavena na zdravém evangeliu a na pravdě. Což není případ zamlčování pravdy a prohlašování věcí, které nejsou v životě toho dotyčného pravdou. Pokud někdo prohlašuje, že je "vzkříšen a mrtvý v proviněních a hříších", ale přitom stále hřeší, tak nemluví pravdu, ale leže. Mrtvý je ten kdo nehřeší, protože ho tělo nezajímá.

Víru je možné podkopat jedině na základě toho, že vám byla sdělena lež nebo na základě toho, že se dobrovolně rozhodnete od pravdy odchýlit tím, že půjdete svou cestou, abyste si mohli žít podle sebe a ne podle Boha. Když si vyberete vlastní cestu před Boží cestou, už to není láska k Bohu a taková víra nemůže obstát.

Máte v tom rozpor?

"Možnost přebývání démona v našem těle, které je nyní chrámem Ducha svatého, by znamenala velký rozpor."

Mnoha lidem dělá potíž pochopit jak by mohl démon přebývat v těle nebo jak může v těle přebývat více démonů. Je to podobný problém jako snažit se pochopit Boha, který existuje ve třech osobách a přesto je jeden. Jsou věci, které jsou pro člověka rozumem ztěžka pochopitelné. Člověk se přesto snaží. Chcete-li pochopit jak je možné, aby tři osoby byly jedno, je to vlastně jednoduché. Je to jako s trojúhelníkem: má tři vrcholy a přesto je to stále jen jeden trojúhelník. Jakmile odeberete jeden vrchol, už to není trojúhelník. Jakmile zpochybníte to, že Ježíš je Bůh nebo že Duch Svatý není osoba nebo že není Bůh, tak jste se dostali mimo evangelium, protože Janovo evangelium celkem jasně Ježíše, jakožto Slovo od Boha označuje za Boha (J 1:1, 1:14, 1:18). Je tvůrce vesmíru (1:3,10), Život a světlo (1:4-5,7-8). Kromě toho známý text říká: "Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Bůh, který je v Otcově náručí, ten ho vylíčil." Jan 1:18, manuskript P75 s datací 175-225 n.l.. Na toto téma jsem napsal vysvětlující článek. Vzniklo mnoho herezí, které popírají, že Ježíš je Bůh. Tyto hereze se vyrojily až po roce 325 kdy katolická církev začala různě modifikovat přepisy písma jako např. Mt 28:19. Je tedy vidět, že lidé mají od počátku potřebu vysvětlovat těžko vysvětlitelné věci svým rozumem a raději změní písmo, aby obhájili své argumenty. 

Manipulace s písmem tedy může být také případ AOG. Bible jasně popisuje, že v člověku může být více démonů najednou (případ vyhnání legie: Mk 5:9, 8:30). Rozpor může vzniknout tam, kde se vytrhne verš z kontextu nebo použije nesprávná argumentace. Toto je případ AOG, které se pokusilo vyvrátit možnost přítomnosti démonů následujícím veršem, vytrženým z kontextu:

"Byli jsme sice služebníky hříchu (Řím 6,17), ale nyní jsme svobodní k životu pro Krista."

Pavel jinými slovy říká, že mnozí z Korintských slouží hříchu, místo Bohu. Takže přestože říká "nemůžete" tak vlastně říká: "Je to možné a děje se to, ale tak to být nemá." Tím je tedy prokázáno, že někteří slouží oběma Pánům. A výše zmíněný baptistický pastor Jason Cooley to vidí tak, že tito jsou odpadlíci od Boha a ti budou zavrženi. Pokud z někdo potřebuje vymítnout démony, jsou to tito. Toto je jejich teologie, kterou ospravedlňují možnost, že křesťan může mít démona, pouze ten křesťan, který je natolik věrný Bohu, že žádného démona nemá, bude spasen! Podle baptistů - pokud jste zapleteni do letničních praktik - a podle nich jsou i jazyky a prorocké dary zlo, jste pod démonickými vlivy a máte démona, protože nejste pravý křesťan. Takže jak se vysvobodíte? No podle nich je přece třeba se toho ducha zbavit. Podle nich nejste křesťan. Ale pokud jste letniční anebo jste se zapletli s učením a praktikami New Age, a současně si myslíte, že křesťan nemůže mít démona, ale tak máte špatnou teologii.