Podmínky křesťanské diskuse

Adresa skupiny

https://www.facebook.com/groups/252169285892842

Podmínky

KŘESŤANSKÁ DISKUSE NÁM UMOŽNÍ PROBAT TÉMATA, KTERÁ SDÍLÍME.

ABY NEVZNIKALY PŘÍLIŠ VELKÉ NÁZOROVÉ ROZEPŘE, TATO DISKUSE MÁ JASNĚ DEFINOVANÉ VYZNÁNÍ VÍRY.

Diskuse je vhodná zejména pro letničně orientované křesťany. Kdo nevěří v Dary Ducha Svatého jako jazyky, proroctví a dary uzdravování zde nemá povolený vstup. Ani křesťané, kteří věří, že Boží slovo, bible nebylo definitivně uzavřeno a je možné k ní přidávat další obsah nadpřirozeně zjevený. Nechceme tady rozepře.

Svoje vyznání jsem popsal na své stránce zde:

https://krestanske-stranky.webnode.cz/moje-vyznani/

Celé podmínky si prosím přečtěte zde: https://krestanske-stranky.webnode.cz/podminky-krestanske-diskuse/ (tj. aktuální adresa)

VYZNÁNÍ VÍRY NUTNÉ PRO TUTO DISKUSI:

1. VYMEZENÍ POJMŮ:

1.1 Bible - Pojmem bible v tomto vyznání víry a v podmínkách registrace rozumím, židovskou část bible, zvanou také "Starý zákon", nikoliv deuterokanonické knihy a "Nový Zákon", jehož součástí jsou 4 evangelia: Matoušovo, Markovo, Lukášovo a Janovo, Skutky apoštolské, dopisy apoštolů církvím a Janovo zjevení.

1.2 Bibli nazývám Božím slovem s odkazem na jeho původní význam v biblických jazycích. Boží slovo, které bylo psáno lidmi s židovským vyznáním a židovskými kořeny, bylo sděleno Bohem a proto jej v tomto vyznání nazýváme Božím slovem.

1.3 Všechny překlady bible obsahují různé nepřesnosti a pokusy o teologický výklad významově zabarvený podle učení církve jejíž je překladatel členem. Zejména české překlady jsou ovlivněné katolickými překladateli. Proto se překladatelé odchylují od původního významu slov, neboť se v překladech odráží lidské náboženské myšlení.

1.4 Anděl je duchovní bytost. Slovem rozumím Božího posla. Bible nikde neuvádí, že andělé mají křídla a proto zůstáváme u toho, že andělé prostě křídla nemají. Andělé se ale dělí na Boží anděly či posly a na padlé anděli, neboli démony či zlé duchy.

1.5 Satan je Boží nepřítel, ale nemá vyšší moc než Bůh. Ačkoliv Satan je dočasně vládcem tohoto světa, stále je podřízen Bohu.

1.6 Duch Svatý je osoba, Bůh a Utěšitel. Ježíš řekl: "A já budu prosit Otce a dá vám jiného Utěšitele, aby s vámi zůstal na věky, toho Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijmout, neboť ho nevidí ani ho nezná. Vy ho však znáte, protože přebývá u vás a bude ve vás." J 14:16-17

Podobně jako s apoštoly je to i s námi. Člověk, který uvěří neuvěří sám od sebe, ale protože Duch Svatý byl nebo je u něj a Bůh mu zjeví, že Ježíš je Kristus, Boží syn. Tak tomu je až do okamžiku, kdy je pokřtěn v Duchu Svatém. Křest Duchem Svatým se obvykle provádí vkládáním rukou duchovně starších, tzn. těch, kdo přijali křest Duchem Svatým. Teprve až po tomto křtu, Duch Svatý vstupuje do člověka a působí v něm. To je rozdíl těch dvou stavu, zda Duch Svatý je vně, čili u nás, nebo je v nás a jsme naplněni jeho Duchem a jeho pokoj je s námi. Tímto naplněním Duchem Svatým se děje to co říkal Ježíš, že Ježíš pak sídlí v nás a my v něm. Díky tomuto křtu máme přístup do Svatyně Svatých.

1.7 Na otázku zda křesťan může mít démona, odpovídáme ano. Osobně se domnívám, že je rozdíl mezi duchovním útlakem a duchovní posedlostí... Která se projevuje nějakou nezdravou závislosti, posedlostí. Typicky to je problém v naší mysli, něco co jsme nepochopili nám brání být svobodnými.

2. CÍLOVÁ SKUPINA DISKUSE

2.1 Na této diskusi se sdružují lidé, kteří chtějí žít podle biblických měřítek.

2.2 Lidé, kteří vyznávají satanismus, používají satanistické symboly, nosí satanistické ozdoby nebo poslouchají satanistickou hudbu nejsou v rámci této diskuse považovány za křesťany a jejich pobyt zde je nežádoucí. Pokud zde bude někdo takový odhalen bude mu omezen přístup, úplně nebo částečně a ztrácí právo k využívání této diskuse.

2.3 Lidé, kteří praktikují nebo jinak podporují rituální oběti ve formě zabíjení zvířat, krevní rituály a jiné náboženské praktiky v nichž krev hraje svou roli, zde nejsou považovány za křesťany a tato diskuse jim není určena. Stejně tak sem nemají povolený vstup lidé, kteří jakýmkoliv způsobem podporují potraty a to zejména opakovaně. Pokud zde bude někdo takový odhalen bude mu omezen přístup, úplně nebo částečně a ztrácí právo k využívání této diskuse.

2.4 Lidé, kteří se sice hlásí ke křesťanství, ale většinu svého volného času tráví získávání bohatstvím nebo slávy ve svůj osobní prospěch. Toto se neslučuje s křesťanskými měřítky zde vyznávanými. Jako rozpoznávací rys takového života lze například považovat život v přepychu, vlastnění vícero hodnotných nemovitostí nebo vícero hodnotných dopravních prostředků jednou osobou. Taktéž podnikání nebo zaměstnání, které není založené na poctivosti, ale například na oklamávání zákazníků, podvádění a nepoctivých záměrech je jednání, které se neslučuje s křesťanským vyznáním. Pokud zde bude někdo takový odhalen bude mu omezen přístup, úplně nebo částečně a ztrácí právo k využívání této diskuse.

2.5 Lidé, kteří se sice hlásí ke křesťanství, ale většinu svého volného času tráví pitím alkoholu, hraním na automatech nebo braním drog, případně se podílí na páchání trestné činnosti s těmito aktivitami související nejsou cílová skupina a může jim být omezen nebo zrušen přístup k diskusi. Pokud zde bude někdo takový odhalen bude mu omezen přístup, úplně nebo částečně a ztrácí právo k využívání této diskuse. VYJÍMKU LZE VE ZVLÁŠTNÍCH PŘÍPADECH UDĚLIT někomu kdo naléhavě hledá pomoc ze závislosti a věří, že Ježíš Kristus mu může pomoci.

Tato diskuse může mít aktivovaný mechanismus na detekci problematických slov ve vzkazech, čímž je administrátor upozorněn na takovéto uživatele. Je věcí administrátora, jak posoudí každý jednotlivý případ a v případě důvodného porušení podmínek, může komukoliv zrušit členství v diskusi. Administrátor nemá povinnost o tom informovat dotčeného uživatele.

3. VYZNÁNÍ VÍRY - článek 1.

3.1 Cílovou skupinou těchto stránek je úzká skupina lidí křesťanského vyznání, kteří se shodují v následující charakteristice své víry a k této víře se také hlásím:

3.2 Bible je Boží slovo a autorita v mém životě, podle které se chci řídit.

3.3 Jsem si vědom/a, že na Bohu jsem závislý/závislá, protože Bůh je zdrojem života a veškeré pravdy.

3.4 Ježíše Krista považuji za svého spasitele a učitele, od kterého se chci učit a být jeho učedníkem. Jako jeho učedník chci žít podobně jako on a beru si ho za svůj vzor.

3.5 Obrácení k Bohu znamená, že člověk vydá Bohu celý svůj život a přizpůsobuje své cíle tak, aby naplnily Boží záměr s člověkem, podle měřítek uvedených v bibli. Svobodně jsem se rozhodl/a, že takto chci žít.

3.6 Pokání znamená, že člověk se obrátil od hříchu a přestal žít hříšným způsobem, podle toho jak osobně porozuměl Božímu zjevení na základě Božího slova. Byli jsme povoláni k životu bez hříchu, jako svatí, tzn. že pokud jsme byli očištěni od hříchu, jsme svatí a proto usilujeme o vítězství nad hříchem. Již se dál nenazývám hříšníkem nebo hříšnicí.

3.7 Pravý křest je nutný, aby člověk byl spasený. Pravý křest spočívá v ponoření do vody, protože Ježíš řekl, "Jestliže se někdo nenarodí znovu, nemůže spatřit Boží království. Jestliže se někdo nenarodí z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království." Proto je třeba se narodit z vody, tzn. být ponořen a zase vynořen. Tímto ponořením člověk vyznává, že zemřel starému hříšnému způsobu života a již nechce dál hřešit a žít jen sám pro sebe, ale pro Boha. Vynořením z vody člověk vyznává, že Ježíš mu odpustil hříchy a je s ním spojen ve smrti hříšného těla, ale duchem je člověk spojen s Kristem a obživen k životu věčnému s Bohem. Křtem ponořením do vody člověk vstupuje do závazku s Bohem a jsou mu odpuštěny všechny současné hříchy.

3.8 Křest nás spojuje s Pánem Ježíšem a je smrtí toho starého hříšného člověka, který byl pokřten. Ztotožňuji se s přesvědčením, že Jan Křtitel a Ježíšovi učedníci křtili v tekoucí vodě, v řece nebo v místech, kde bylo hodně vody a tak bychom měli tuto praktiku podobným způsobem zachovávat. Křest se odehrával před lidmi, proto bychom i my měli křtít a být křtěni ve vodě před lidmi, pokud to situace umožňuje. Zároveň za neplatný či za "nefunkční" považuji křest, ve kterém člověk nebyl ponořen do vody. Takový člověk potřebuje poznat pravý význam a sílu křtu ponořením do vody. Takový křest, je-li míněn vážně jako odvrácení od hříchu a vydání se Bohu, dokáže člověka vymanit z otroctví hříchu.

3.9 Ježíš Kristus byl Slovo, o kterém Jan prohlásil, že byl na počátku u Boha a že byl Bohem. Skrze něho, totiž skrze slovo, byl stvořen svět. On je Syn Boží, byl od věčnosti a je navěky. "Existujíc v Boží podobě nepovažoval to - být roven Bohu - za tolik významné, aby po tom dychtil", ale zmařil sám sebe, když přijal způsob služebníka a stal se podobným lidem (Filipským 2:6). Věřím že on je Bůh, stejně jako jeho Otec a Duch Svatý, a tito tři jsou jedno. Bible líčí tyto tři jako samostatné bytosti či osobnosti, tak, že každá jedná sama za sebe a v žádném případě nelze říct, že by Ježíš, Syn a Duch Svatý byli jedna a ta samá osoba či že by Duch Svatý byl jen pouhá neosobní energie, jak tomu věří Svědkové Jehovovi a od takového učení se distancuji a rozlišuji, že tento klam nepochází od Boha.

3.10 Odmítám také klam, že by snad Ježíš nebyl fyzicky přítomen ve svém těle, když žil a mluvil s učedníky a zemřel na kříži, neboť jeho tělo nebylo iluze, ale bylo hmotné a skutečné.

3.11 Odmítám také klam, že by snad Bůh existoval ve třech různých podobách ale jen jako jedna bytost. Syn Boží, Otec a Duch Svatý jsou tři různé osoby, které jsou v jednotě a svou podstatou Božské.

3.12 Věřím tomu, že pokud jsme se obrátili od hříchu a vydali Bohu a toto sebevydání jsme potvrdili křtem ponořením, jediný prostředník mezi Bohem a lidmi je člověk Kristus Ježíš (1 Tim 2:4). Zatímco židé museli přinášet oběti za hřích, zprostředkované kněžími, my jako jeho učedníci, přistupujeme se smělou důvěrou k němu k nalezení včasné záchrany (Žd 4:16). Kněží, ani oltáře, ani zvířecí oběti už nejsou třeba. Přistupujeme k Ježíši Kristu sami, bez prostředníka, když se modlíme žádáme o pomoc jeho nebo jeho Otce. Nekomunikujeme se svatými, a nevyjadřujeme jim úctu větší, než si zaslouží Kristus neboť i když svatí zemřeli v těle, duchem jsou živí Bohu, nám ale není dovoleno mluvit s mrtvými nebo vyhledávat jejich domnělou pomoc. Takové jednání smí být chápáno jako modloslužba. Bůh nenávidí modloslužbu. Ani o Marii, matce Ježíšově, si nemyslíme, že by si zasloužila větší úctu než Ježíš a není správné ji nazývat "bohorodičkou", což je pojem, který vyvolává pocit jako by Marie byla víc než Bůh, ale Bůh byl dříve než byla Marie a dal Marii život, proto je takový termín nevhodné používat a ze své podstaty je špatný.

3.13 Věřím, že každý křesťan potřebuje Ducha Svatého a jeho dary. Dary Ducha Svatého jako modlitby v jazycích, slovo poznání či prorokování jsou potřebné k osobnímu budování i růstu církve. Křest Duchem Svatým - Duch Svatý se obvykle udílí vkládáním rukou a udílí ho křesťané, kteří byli pokřtěni ponořením ve vodě, odvrátili se od hříšného způsobu žití a přijali Křest Duchem Svatým. Zároveň však je třeba rozlišovat i jiné duchy v duchovní říši, neboť vedeme duchovní boj, který se odehrává v nebesích (Ef 6:12). Věříme v existenci falešných duchů, a proto potřebujeme duchy zkoušet, zda jsou z Boha, neboť do světa vyšlo mnoho falešných proroků (1 J 4:1). Jestliže někdo hřeší, není z Boha. "Víme, že žádný, kdo se narodil z Boha, nehřeší; ten, kdo je narozen z Boha, zachovává sám sebe a ten zlý se ho nedotýká." (1 J 5:18) Kdyby se někdo domníval, že má dary Ducha Svatého, ale hřešil by, takový není spasený člověk a Ježíš ho nezná. Protože Ježíš řekl: "Mnozí mi v ten den řeknou: `Pane, Pane, copak jsme ve tvém jménu neprorokovali? Nevymítali jsme ve tvém jménu démony a nedělali jsme ve tvém jménu mnoho zázraků?´ A tehdy jim vyznám: `Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mě, vy, kdo konáte nepravost!´" (Mt 7:22-23). Nemůžeme být spaseni na základě našich dobrých skutků, milosrdných skutků, ani na základě skutků uzdravování, prorokování a jiných zázraků - to všechno dělá Bůh, ne člověk. Bůh očekává, že budeme milosrdní, prokazovat milosrdenství ke slabším, ale tato činnost neslouží jako záruka našeho spasení. Bůh od nás očekává, že budeme svatí a bezúhonní v lásce (Ef 1:4) a díky této svatosti můžeme stoupit do Božího království.

3.14"Nespravedliví nebudou dědici Božího království. Nemylte se! Smilníci ani modláři, cizoložníci, zženštilí ani homosexuálové, zloději ani lakomci, opilci, utrhači ani rváči nebudou dědici Božího království. 1 Kor 6:9-10

3.15 "Každý, kdo dělá hřích, je otrokem hříchu (a není svobodný). A otrok nezůstává v domě navěky, syn zůstává navěky. Jestliže vás tedy Syn vysvobodí, budete opravdu svobodní." (Jan 8:34-36). Proto každý neobrácený člověk, který nebyl osvobozen Ježíšem Kristem, potřebuje pokání, křest ponořením a vysvobození z duchovního zajetí. Do té doby není schopen přestat hřešit, neboť kdo hřeší není svobodný. Syn člověka, ale má moc vysvobodit hříšníka z hříchu. Proto se svatí mají modlit se vší autoritou a smělostí, která jim byla dána od Otce. Všichni kdo jsou zrozeni z Boha mají také autoritu a jako Boží synové a Boží dcery v této autoritě vítězí nad zlem (Jan 1:12-13, Ef 1:3).

3.16 "Dokud je dědic nedospělý, ničím se neliší od otroka, ačkoli je pánem všeho, ale je pod poručníky a správci až do času určeného otcem. Stejně i my, když jsme byli nedospělí, byli jsme zotročeni pod principy tohoto světa. Když však přišla plnost času, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, narozeného pod Zákonem, aby vykoupil ty, kteří byli pod Zákonem, abychom přijali synovství. A protože jsme synové, Bůh poslal do našich srdcí Ducha svého Syna, volajícího: 'Abba, Otče!' (Gal 4:1-6). Cílem každého Ježíšova učedníka je tedy dorůst do dospělosti, do duchovní zralosti a samostatnosti ve víře. Proto každý musíme usilovat o hlubší porozumění Božího slova, abychom dokázali samostatně rozlišovat co je správné a co zlé. "Kdo je duchovní, posuzuje všechno, sám pak není posuzován od nikoho." (1 Kor 2:15) Každý učedník se musí osamostatňovat a získávat jistotu své víry, v tom co říká a dělá, aby se osvědčil jako spolehlivý Kristův učedník. Pokud bychom zůstali pod dohližitelem napořád, nevedlo by to k nabytí svobody plynoucí z dospělosti ve víře a jako takový bychom neměli tu smělost a odvahu používat ty dary a tu autoritu, kterou máme od nebeského Otce. Bůh má přitom pro každého učedníka jinou roli, jiné povolání, jen musí přijít na to v čem spočívá jeho obdarování. Každý můžeme těžit ze svých zkušeností na duchovní cestě životem, abychom pak díky vlastní zkušenostem s Bohem a díky důvěře, kterou k němu máme, mohli pomáhat druhým v tom, aby mohli zažít uzdravení, svobodu a Boží blízkost.

4. VYZNÁNÍ VÍRY - článek 2.

Druhý článek upřesňuje víru v zázraky a uzdravení a prorockou službu. Ačkoliv základem naší společné víry na této diskusi je článek 1., článek 2. je také důležitý, protože potřebujeme rozlišit falešná učení, která nemají nic společného s původním učením Ježíše Krista a apoštolů první církve. Bible jasně říká, že v posledních časech přijdou falešní učitelé a budou šířit bludy, což se děje. Tato diskuse je určena lidem, kteří chtějí rozlišovat pravdu od lži a to zejména na základě Božího slova ale i na základě střízlivého pohledu a rozumného vyhodnocení životní situace. Na úvod tohoto článku bych rád ocitoval z bible 2. Tesalonským 2:1-12 (NBK): "Pokud jde o příchod Pána Ježíše, kolem něhož budeme shromážděni, prosíme vás, bratří, abyste se nedali snadno vyvést z rovnováhy nebo vylekat nějakým projevem ducha nebo řečí či listem, domněle pocházejícím od nás, jako by den Páně měl už nastat. Žádným způsobem se nedejte od nikoho oklamat, protože nenastane, dokud nedojde ke vzpouře proti Bohu a neobjeví se člověk nepravosti, Syn zatracení. Ten se postaví na odpor a `povýší se nade všecko, co má jméno Boží´ nebo čemu se vzdává božská pocta. Dokonce `usedne v chrámu Božím´ a bude se vydávat za Boha. Nevzpomínáte si, že jsem vám to říkal, ještě když jsem byl u vás? Víte přece, co zatím brání tomu, aby se ukázal dříve, než přijde jeho čas. Ta nepravost již působí, ale jen skrytě, dokud nebude odstraněn z cesty ten, kdo tomu brání. A pak se ukáže ten zlý, kterého Pán Ježíš `zabije dechem svých úst´ a zničí svým slavným příchodem. Ten zlý přijde v moci satanově, bude konat kdejaký mocný čin, klamná znamení a zázraky a všemožnou nepravostí bude svádět ty, kdo jdou k záhubě, neboť nepřijali a nemilovali pravdu, která by je zachránila. Proto je Bůh vydává do moci klamu, aby uvěřili lži. Tak budou odsouzeni všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale nalezli zalíbení v nepravosti."

4.1 Předmětem naší společné víry na této diskusi je, že Bůh dokáže uzdravit své věrné z nemoci, obzvlášť pak, ty kteří k němu volají celým srdcem. Ne vždy se tomu stane hned, ale věříme v zázraky, že se dějí a tyto nadpřirozené uzdravení přičítáme Bohu.

4.2 Nevěříme že by Boží vůlí bylo uzdravit všechny lidi. Apoštol Pavel napsal, že mu byl dán to těla osten a i když třikrát prosil Pána, aby to odešlo. Bůh mi řekl, že mu stačí jeho milost. Jeho milost se dovršuje ve slabosti/nemoci. 2 Kor 12:7-9 Nemoci působí jako zkouška naší víry, Jk 1:2-4.

4.3 Zároveň rozlišujeme mezi nemocí či handikapem a klamem o uzdravení. Jsem-li fakticky nemocný a zejména, jedná-li se o nemoc či handikep dlouhodobý a zejména v případech, kdy je tento stav posouzen a potvrzen lékařem či psychologem, pak pravda je taková, že nemocný či handikapovaný jsem. Bůh pro nás má zaslíbení o uzdravení, avšak v žádném případě nemohu o sobě prohlašovat, že jsem uzdraven nebo že jsem zdravý, když objektivně vzato, můj zdravotní stav či handikep o tom nevypovídá. Mohu sice říct "Bůh mě uzdravil" nebo "Věřím, že mě Bůh uzdraví" nebo "Věřím, že to Bůh uzdraví", ale taková změna by se měla projevit přinejmenším do několika dnů či týdnů, abychom mohli potvrdit, že uzdravení a zlepšení se opravdu hmatatelně děje.

4.4 Pokud tvrdíme, že jsme uzdraveni na základě víry a pozitivního vyznávání, ale náš dlouhodobý zdravotní stav tomu neodpovídá, pak jsme byli oklamáni a nespočíváme v pravdě. Tomuto druhu lži a sebeklamu se chceme vyhnout. Pokud nás někdo přesvědčuje například prorockým slovem o tom, že jsme uzdraveni, ačkoliv dlouhodobě nejsme, pak takový člověk nemluví nebo neprorokuje pravdu a rozlišujeme tak ducha klamu. Podobné je to i s nefyzickými, skrytými handikepy. Podobné riziko představují nepravé směry, které učí že opakováním pozitivních výroků dosáhneme změny reality. Tyto směry se neopírají o Boha, ale ve víru v sílu myšlenek. Bible však realitu neignoruje a víra podle biblických měřítek není založena na naší vlastní síle nebo naších vlastních schopnostech, spíš na loajalitě vůči Bohu.

4.5 Podobně je to s proroctvími. Z Izajáše 55:11 víme, že slovo které je od Boha se naplní: "Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst: Nevrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal."(CEP) Prorocké slovo, které se neuskutečnilo ani po několika letech nebo nebylo ve shodě s faktickým stavem věcí, tedy jednoduše nebylo od Boha.

4.6 Zároveň je však třeba velké obezřetnosti, protože Bůh řekl, že se staví proti prorokům, kteří prorokují klam nebo klamné sny:

Jeremjáš 23:25-32 "Slyšel jsem, co říkají proroci, kteří v mém jménu prorokují klam. Říkají: »Měl jsem sen, měl jsem sen.« Jak dlouho ještě? Je něco v srdci proroků, kteří prorokují klam, a proroků, kteří prorokují lest svých srdcí? Myslí si, že mé jméno vymýtí z paměti mého lidu svými sny, které si navzájem vypravují? Tak jako zapomněli na mé jméno jejich otcové kvůli Baalovi? Prorok, který má sen, ať vypravuje sen, ale kdo má mé slovo, ať mluví mé slovo pravdivě." Co je slámě do obilí? je výrok Hospodinův. Není mé slovo jako oheň, je výrok Hospodinův, jako kladivo tříštící skálu?" "Proto hle, já jsem proti těm prorokům, je výrok Hospodinův, kteří kradou jeden druhému má slova. Hle, já jsem proti těm prorokům, je výrok Hospodinův, kteří používají svého jazyka a tvrdí: »Výrok Hospodinův«. Hle, já jsem proti těm, kdo prorokují klamné sny, je výrok Hospodinův. Vypravují je a svádějí můj lid svými klamy a svou chvástavostí. Já jsem je ani neposlal ani nepověřil, tomuto lidu nejsou k užitku, je výrok Hospodinův.(CEP)

4.7 Každý kdo chce Boha najít, ho může nalézt, pokud o to opravdu stojí a chce jít tou cestou, kterou šel Ježíš Kristus. Bůh, řekl: "Budete mě volat a chodit ke mně, modlit se ke mně a já vás vyslyším.

Budete mě hledat a naleznete mě, když se mne budete dotazovat celým svým srdcem. (Jeremjáš 29:12-13 CEP). Proto také pokud Boha známe, smíme ho se smělou důvěrou prosit a on vyslyší naše modlitby pokud jsou v souladu s jeho vůlí. Neměli bychom však žádat rozmařile a pokoušet Boha, ale hlavním cílem našich modliteb by měla být touha přivést druhé lidi na správnou cestu.

4.8 Z bible můžeme dedukovat, že Bůh chce mít s člověkem blízký vztah, např. z Izajáše 61:10 "Velmi se veselím z Hospodina, má duše jásá k chvále mého Boha, neboť mě oděl rouchem spásy, zahalil mě pláštěm spravedlnosti jak ženicha, jenž si jako kněz čelenku bere, a jako nevěstu, která se krášlí svými šperky." (CEP) nebo Izajáš 62:3-5 "Izajáš 62:3 Budeš nádhernou korunou v Hospodinově ruce a královským turbanem v dlaních svého Boha. Už nikdy o tobě neřeknou: "Opuštěná". A nikdy o tvé zemi neřeknou: "Zpustošená". Budou tě nazývat: "Oblíbená" a tvou zemi: "Vdaná", protože si tě Hospodin oblíbil a tvá země se vdala. Jako se mladík žení s pannou, tak se tví synové ožení s tebou. A jako se ženich veselí z nevěsty, tak se tvůj Bůh bude veselit z tebe." ač v textu je řeč o Sijónu a Jeruzalému, text se vztahuje na všechny lidi, kteří vyznávají Hospodina a z tohoto titulu s ním mohou mít důvěrný vztah.

4.9 V našem vyznání víry však není důraz kladený na emoce, neboť emoce mohou být klamné a nelze na nich zakládat víru. Naopak, je-li něčí vyznání víry či učení založeno jen na emocích a postrádá důraz na hřích a nutnost obrácení od hříchu před tím, než smíme k Bohu přistoupit, pak takové vyznání a učení rozlišujeme jako klamné, protože není založené na biblickém učení o Hospodinu.

Romantický popis vztahu s Bohem, který fakticky ignoruje hřích nebo klam ukazuje na klamný obraz o Bohu (jinými slovy jedinec, který takto činí nevyznává pravého Boha či pravého Ježíše Krista, protože ho nevyznává v Duchu a v pravdě).

4.10 Boží přítomnost nelze navodit za pomocí obrázků, rituálů, relaxační hudby nebo relaxačních technik, pomocí masáže, stimulace energetických center, pomocí představivosti nebo pomocí hypnózy či "tranzu" kdy je člověk ve změněném stavu vědomí. Pokud někdo praktikuje tyto techniky za účelem přiblížení se k Bohu, považujeme to za sebeklam a praktiky spojené s New Age, které na této diskusi odmítáme.

4.11 Kontempletativní modlitbu či kontempletaci odmítáme jako nebezpečné učení importované z východu, které jde proti Božímu slovu, které říká, že o Božím slovu máme přemýšlet, nikoliv nad ním meditovat ve smyslu vypnout rozum a tupě zírat nebo opakovat jednu a tu samou formuli pořád dokola jako mantru. Toto považujeme za magii, modlářství, svým účinkem stejným jako buddhistické meditace nebo jóga a jdoucím proti Hospodinu.

4.12 Náš Bůh: Hospodin je osobní Bůh, žádná energie, síla ani živel. Ježíš nikde o sobě neprohlásil, že je voda nebo oheň.

4.13 V Novém Zákoně je oheň či křest ohněm definován jako soud nad hříšníky, který bude ničit plevel (koukol). "Jeho věječka je již v jeho ruce a on vyčistí svůj mlat. Pšenici shromáždí do své obilnice, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm." Lukáš 3:17 ... Proto v Lukáš 3:16 je oheň míněn jako soud nad hříšníky.

4.14 Naplnění Duchem Svatým se obvykle projevuje prožitím Božího pokoje, velké radosti, někdy i výkřiky radosti (tj. jásáním), zpíváním, tančením nebo skákáním nebo prorokováním.

4.15 Typickými projevy posedlosti démonem je nekontrolované jednání jako tzv. "padání" v Boží přítomnosti, i když v některých vzácných případech se může jednat i o padání při setkání s Bohem. Z bible víme, že například Saul z Tarsu upadl při setkání s Bohem nebo i jiní. Toto však jsou velmi vzácné případy, které se velmi často dějí například pří křtu Duchem Svatým, který se ale provádí jen jednou za život.

4.16 Pokud jde o démonické projevy jsou plně biblické. Bible je popisuje jako záškuby nebo padání. Je to proto, že nečistý duch se v Boží blízkosti necítí dobře, má strach, že bude vyhnán s těla a snaží se udržet v těle. Na této diskusi klademe důraz v rozlišování projevů nečistých duchů a na to, že tyto projevy by se v církvi neměli běžně vyskytovat a tolerovat nebo dokonce zaměňovat za projevy Ducha svatého. Pokud tak někdo činí tak s politováním konstatujeme, že v takové církvi se neuplatňují biblické zásady, kterými nás Ježíš pověřil: kázat o Božím království, tzn. kázat nejen spasení skrze Ježíše, ale také nutnost odvrátit se od hříchu, netolerovat hřích ani démony, vyhánět démony a vysvobozovat zajaté. Znamená to, že pokud se s takovým démonem setkáme, správná reakce by byla promluvit si s daným člověkem citlivě a ohleduplně, sdělit mu pravdu o tom co se děje a nabídnout mu vysvobození od duchovního útlaku. Takovou pomoc může nabídnout člověk, který sám je osvobozen a používá autoritu Ježíše Krista k vysvobození duchovně zajatého člověka. Člověk by neměl posílat zajatého nebo posedlého člověka pryč s tím, aniž by mu nabídl svou pomoc. Po případné poradě pak samotné vysvobození může být otázkou cca 2-5 minut.

4.17 Proroctví lze prohlásit za falešné pokud se neuskutečnilo do dvou let od jeho prohlášení nebo pokud se jeho oznamovatel zabývá New Age.

4.18 Proroctví, která jsou příliš obecná a nejednoznačná nepřijímáme jako proroctví.

4.19 Prorok, který se zároveň zaobírá praktikami New Age* není započítán mezi pravé a důvěryhodné proroky. Mezi tyto praktiky New Age počítám i tyto:

astrologie, karty k věštění budoucnosti, relaxační techniky, relaxační hudba, sugesce a kontrola mysli, meditace, jóga, kontemplativní modlitba; používání imaginace/představ za účelem vizualizace Ježíše, Ducha Svatého; vzývá nebiblická božstva nebo nebiblické entity, přírodní živly jako: vzduch, voda, oheň, země; repetativně opakuje slovo, verš nebo malý úryvek z bible jako mantru či čarodějnický rituál; komunikuje s anděly (např. se k ním modlí a žádá je o radu).

* Teolog či apologetik, který vlastní knihy o New Age a aktivně se o toto učení zajímá, nemůže být považován za proroka, protože může být tímto učením sám ovlivněn.

4.20 Žádný pravý prorok nebude detailně popisovat a knižně či elektronicky zveřejňovat svoje prorocké sny, leda by jen chtěl krátce shrnout podstatu svého snu nebo ho rámcově nastínit. Důvod je ten, že pokud sen není od Pána, tak se toto poselství stává svodem pro mnoho věřících lidí. V hnutí New Age přece také existují jasnovidci, kteří umí prorokovat pravdivé věci, takže samotné vyplnění snu či proroctví ještě neznamená, že to bylo od Pána. Příkladem je Sylvia Brown, která předpověděla nákazu Covid 19.

5. CHOVÁNÍ NA FORU

5.1 Z výše uvedeného vyznání víry vyplývá, že chceme být více jako Ježíš a růst do plnosti jeho charakteru. Z tohoto důvodu se k sobě budeme chovat ohleduplně, nebudeme se ve foru napadat, urážet, podnikat útoky nebo šířit nenávistné řeči jeden o druhém.

5.2 Pro členství v tomto foru je třeba určitá úroveň zralosti charakteru. Tímto se chci vyhnout situacím, kdy lidé mají zapotřebí útočit jeden na druhého, protože se mu nelíbí názor nebo víra konkurenčního diskutéra. Očekává se určitá míra slušnosti a citlivosti. Zesměšňování jeden druhého nepřichází v úvahu. Stejně tak si uživatelé nebudou vyřizovat soukromé věci veřejně, ale na soukromých vzkazech. Tvoříme-li příspěvek do diskuse, zvažujeme zda by podobná slova použil Ježíš, zda nejsou moc ostrá, přísná nebo zda naopak nestraníme někomu, koho by se Ježíš ve veřejném kázání nezastal.

5.3 Ve foru ani v soukromých vzkazech se uživatelé nesmí pomlouvat, ale mají o sobě smýšlet nejlépe jak mohou a v dobré víře. Společně usilujeme o to, abychom se vyhnuli negativní atmosféře, což se ale netýká diskusí o hříchu, nemocech, démonech nebo o falešných učeních, jež jsou součástí bible a jsou skutečné.

5.4 Ve foru ani v soukromých vzkazech se uživatelé nesmí vyjadřovat negativně směrem ke konkrétní církvi či konkrétnímu sboru či konkrétnímu společenství, kromě těch, které obecně uznáváme jako sekty - a to jsou ty, které se neslučují s výše uvedeným vyznáním víry. Za sekty mohou být označeny pakliže se odchýlili od pravého evangelia a jejich víra je založená prioritně na lidských naukách, dogmatech, doktrínách (v katolické církvi katechismus), které se natolik odchýlili od Božího slova, že je nelze považovat za pravdivé. Za sekty také mohou být označeny náboženské skupiny, které usilují o přehnanou kontrolu jednotlivce nebo mu brání ve svobodném přístupu k informacím (např. Svědkové Jehovovi), které vymyslely systém založený na propracovaných lidských naukách a poučkách, ze kterých nejde ustoupit, ačkoliv Boží slovo svědčí proti nim. Za sekty mohou být také označeny náboženské skupiny, které jsou velmi populární a bohaté a zároveň v jejich středu bují láska k penězům, touha po kontrole nad lidmi. Jsou usvědčeni z hříchu na základě Ježíšových slov podle L 6:21-26, zejména 24-25: "Ale běda vám bohatým, neboť vy už máte své potěšení. Běda vám, kteří jste nasyceni, neboť budete hladovět. Běda vám, kteří se teď smějete, neboť budete truchlit a plakat. Běda vám, když o vás budou všichni lidé mluvit dobře. Totéž přece dělali jejich otcové falešným prorokům." Kristův učedník nemá usilovat o slávu a oblibu mezi lidmi, Ježíš přece řekl svým učedníkům: "A kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mne, není mě hoden. Kdo nalezne svou duši, ten ji ztratí, a kdo ztratí svou duši kvůli mně, ten ji nalezne." (Mt 10:38-39) a "Chce-li někdo přijít za mnou, ať se zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě. Kdokoli by si totiž chtěl zachránit duši, ztratí ji, ale kdokoli by ztratil svou duši pro mě, ten ji nalezne. Vždyť co prospěje člověku, kdyby získal celý svět, ale uškodil své duši? A co dá člověk na oplátku za svou duši?" (Mt 16:24-26). "A říkám vám znovu: Je snadnější, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby boháč vešel do Božího království." (Mt 19:24). Pokud se ke slávě a bohatství přidá ještě touha po moci a hřích (celá kapitola Mt 23 proti farizejům) mluvíme o náboženském duchu, kdy se sice církev navenek chová zbožně, ale podle falešného učení a podle pokrytectví je vidět, že neslouží Bohu, ale mamonu, svému jménu a žádostem těla. Jsou to rozpoznávací znaky, podle kterých rozpoznáváme sekty a před těmi je třeba varovat jmenovitě, aby křesťanská veřejnost věděla o nebezpečích, které v takovém sboru hrozí. Je třeba však být velmi opatrný, zda se naše obžaloba nezakládá na pomluvách nebo neověřených tezích. Pokud jsou tyto věci všeobecně známé, zveřejněné např. na internetu touto náboženskou společností, pak můžeme na diskusi usvědčit takovou organizaci Božím slovem je a je třeba použít konkrétní jméno.

5.5 "Dokud je dědic nedospělý, ničím se neliší od otroka, ačkoli je pánem všeho, ale je pod poručníky a správci až do času určeného otcem. Stejně i my, když jsme byli nedospělí, byli jsme zotročeni pod principy tohoto světa. Když však přišla plnost času, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, narozeného pod Zákonem, aby vykoupil ty, kteří byli pod Zákonem, abychom přijali synovství. A protože jsme synové, Bůh poslal do našich srdcí Ducha svého Syna, volajícího: "Abba, Otče!" (Gal 4:1-6). Cílem každého Ježíšova učedníka je tedy dorůst do dospělosti, do duchovní zralosti a samostatnosti ve víře. Proto každý musíme usilovat o hlubší porozumění Božího slova, abychom dokázali samostatně rozlišovat co je správné a co zlé. "Kdo je duchovní, posuzuje všechno, sám pak není posuzován od nikoho." (1 Kor 2:15) Každý učedník se musí osamostatňovat a získávat jistotu své víry, v tom co říká a dělá, aby se osvědčil jako spolehlivý Kristův učedník. Pokud bychom zůstali pod dohlížitelem napořád, nevedlo by to k nabytí svobody plynoucí z dospělosti ve víře a jako takový bychom neměli tu smělost a odvahu používat ty dary a tu autoritu, kterou máme od nebeského Otce. Bůh má přitom pro každého učedníka jinou roli, jiné povolání, jen musí přijít na to v čem spočívá jeho obdarování. Každý můžeme těžit ze svých zkušeností na duchovní cestě životem, abychom pak díky vlastní zkušenostem s Bohem a díky důvěře, kterou k němu máme, mohli pomáhat druhým v tom, aby mohli zažít uzdravení, svobodu a Boží blízkost.