Typy chřipky

Zdroj

Chřipka, MUDr. Viktor Kašák, LERYMED spol. s r.o.

Z článku jsem si dovolil ocitovat odstavec vysvětlující rozdíl mezi třemi typy chřipky. Některé části jsem si dovolil barevně a tučně zvýraznit. Za zajimavé považuji zejména pojednání o Mexické chřipce, které si mě jako laikovy, zdá svou závažností podobné s onemocnění covid-19.

Chřipka

Proti chřipce se však dá úspěšně očkovat. V proočkované populaci dochází mj. i v případě epidemií či pandemií k omezenému šíření infekce. Česká republika má tradičně velmi malou proočkovanost populace, která se odhaduje jen na 8-10 %. Vyspělé státy Evropské unie a Severní Ameriky mají proočkovanost populace proti chřipce až 50 %. Viry chřipky typu A,B,C patří do čeledi Orthomyxoviridae , viry chřipky typu A a B paří do čeledi Influenzavirus, která dala chřipce latinský název influensa, v angličtině se chřipka označuje jako "flu", dalším termínem, se kterým se můžeme v souvislosti s chřipkou či s očkováním proti chřipce setkat je "flu like" tj. chřipce podobný. Přirozenými hostiteli viru chřipky typu A jsou mořští savci a vodní ptactvo, viru chřipky typu B pouze lidé, viru chřipky typu C lidé a prasata. U ptáků žijí viry chřipky v jejich zažívacím traktu, kdežto u prasat a u lidí v respiračním ústrojí. Prasata se mohou nakazit chřipkou od ptáků, kdežto lidé od ptáků nikoliv, ale od prasat ano. Z těchto důvodů působí prasata jako "směsná mísa" pro různé typy virů chřipky, které mají tendenci čas od času změnit své antigenní vlastnosti (antigen je látka, kterou je schopno lidské tělo rozeznat na základě její struktury jako cizorodou a vyrobit proti ní protilátky), zvláště typ A. Tak každoročně dochází k bodovým změnám tzv. "driftům", které vyvolávají každý rok epidemie (zvýšený výskyt infekčního onemocnění v dané populaci či lokalitě), či v delších časových intervalech desetiletí k tzv. "shiftům" tj. ke kompletním změnám typu povrchových antigenů hemaglutininu (H) a neuraminidázy (N). Podle zastoupení těchto povrchových antigenů jsou také viry chřipky označovány (např. A/H1N1) a lze sledovat jejich výskyt v dané populaci. Zásadní antigenní změny chřipkových virů pak vyvolávají celosvětové pandemie. V minulém století byly zaznamenány tři větší pandemie, virus chřipky A(H1N1) se objevil v roce 1916 a v roce 1918, jako tzv. "španělská chřipka", způsobil největší pandemii v dějinách lidstva, která měla na svědomí hrůzných 50 milionů životů. V roce 1957 proběhla epidemie tzv. "asijské chřipky", kterou měl na svědomí virus chřipky A(H2N2) a v roce 1998 způsobil virus chřipky A(H3N2) pandemii "hongkongské chřipky". První chřipkovou pandemii 21. století, kterou způsobil mírně geneticky změněný subtyp chřipky A (H1N1), úplné označení je A/California/04/2009/(H1N1), vyhlásila Světová zdravotnická organizace (SZO) v dubnu 2009. Pandemie vznikla v Mexiku, proto bývá označována jako "mexická chřipka" nebo nesprávně jako "prasečí chřipka". Přesný počet infikovaných osob mexickou chřipkou nelze zcela vyčíslit, do začátku léta 2010 bylo ve světě v souvislosti s pandemickou chřipkou potvrzeno téměř 19000 úmrtí. V České republice bylo prokázáno 2477 případů infekce mexickou chřipkou a 102 případů úmrtí, ale všechna tato čísla představují jen špičku ledovce vzhledem k omezenému počtu prováděných odběrů (stěrů z nosohltanu a vyšetření polymerázovou řetězovou reakcí - PCR) nutných k průkazu typu chřipky. Virus pandemické chřipky měl ve srovnání s virem sezónní chřipky (typickým obrazem je zánět průdušnice), tendenci ve větší míře napadat dolní dýchací cesty a plicní tkáň (typickým obrazem je zánět průdušek a plicních sklípků) z čehož vyplývá zvýšené riziko zánětu průdušinek a zánětu plic (pneumonií) a dalších komplikací (šoková plíce, respirační selhání, smrt). Častým příznakem mexické chřipky, na rozdíl o sezónní chřipky, byla rýma a zažívací obtíže, minimálně třetina infekcí pandemickou chřipkou však probíhala bez příznaků. Nejvíce postižených bylo mezi malými dětmi a mladými dospělými, kdežto relativně méně nemocní byly senioři nad 60 let věku, kteří si nesou imunologickou paměť a tím i zvýšenou obranyschopnost z předchozích pandemií. Mexická chřipka představovala zvýšené riziko pro osoby s přidruženými závažnými nemocemi a poruchou imunity, ve větší míře byly závažným průběhem chřipky postiženy osoby s těžkou obezitou a gravidní ženy. Lze však konstatovat, že průběh pandemie nebyl provázen očekávaným počtem nakažených osob a ani se nepotvrdily obavy z vysoké úmrtnosti. S ohledem na příznivou epidemiologickou situaci vyhlásila SZO dne 10.8.2010 přechod do post-pandemického období.