1. Pokud člověk chce trefit terč, musí vědět, kde je; v opačném případě bude střílet nad nebo pod něj, nebo na jinou stranu. A pokud by někdo hledal posvěcení nebo křesťanskou dokonalost (protože v tomto pojednání používám tyto pojmy jako synonymum), musí vědět, co přesně hledá; protože pokud do svého pohledu zahrnul více či méně než Bůh požadoval a slíbil, hledá něco kromě této věci samotné a nemůže uspět. "Někteří lidé," říká pan Fletcher, "se zaměřují na křesťanskou dokonalost, ale pletou si jí s andělskou dokonalostí, střílejí nad značku, minou a pak se mrzule vzdávají svých nadějí. Jiní míří pod terč, proto se domnívají, že dosáhli křesťanské dokonalosti, i když nedosáhli ani takové duševní stability jako filosof nebo ani takové upřímnosti jako dobrý a svědomitý pohan."

A já po něm dodávám: křesťané si svůj cíl zaměřují podle pravidel určujených Písmem. Není umístěn tak vysoko, aby vás přivedl k zoufalství z toho, že nemůžete trefil když se snažíte dělat co umíte, abyste vyhověli evangeliu: ani tak nízko, aby vám umožnil předpokládat, že ho dosáhnete, aniž byste uplatnili všechny své schopnosti v nejvyšší možné míře díky podřízenosti účinnosti Ježíšovy krve a posvěcujícího vlivu Ducha.

Od křesťanů není vyžadována dokonalost andělů, ani Adamova před jeho pádem; ale je to větší stupeň dokonalosti, než byl požadován od pohanů nebo dokonce od Židů pod Mojžíšovým Zákonem (to asi nebude tak úplně pravda, pozn.překl.). Pokud chcete přesně vědět, co je tím cílem, musíte se podívat do evangelia, abyste to našli. Není to ani víc, ani méně, než to, co Bůh přikázal a slíbil. To neznamená, že víme všechno; že se nikdy nebudeme mýlit, nikdy neuděláme chybu, &c. Znamená to však, že jsme zachráněni od veškeré zvrácenosti a tvrdohlavosti naší vůle a tvrdosti srdce; od každé špatné touhy a náladovosti; a že milujeme Boha celým srdcem a našeho souseda jako sebe sama. Stručně, tato dokonalost spočívá v absenci veškerého hříchu, správně pojmenovaného, ​​a v naplnění plodů spravedlnosti, pokory, pokání, víry, lásky, mírnosti, trpělivosti a všeho, co je zahrnuto v křesťanské svatosti.

2. Stejně tak je důležité velmi se soustředit na důležitost tohoto cíle, jako mít o něm jasnou představu. Mnozí mají jasnou představu o učení evangelia, o způsobu života a spasení Krista Ježíše, však neuvědomují si jejich důležitost; nepřijijali totiž Krista jako svého Spasitele. Podobně mnoho křesťanů nebere na vědomí důležitost nauky o posvěcení a samozřejmě nevyvíjí žádné, natož intenzivní úsilí, aby ho získali.

///////// NA PŘEKLADU SE PRACUJE: ///////// 

(V následujícím bloku je řeč o tzv. "vlažných křesťanech", pozn. překl.) 

Pan Wesley říká: "Od začátku existovaly dva typy křesťanů. Jedni žili nevinným životem, přizpůsobovali se ve všech věcech, které nejsou hříšné, zvyklostem a způsobům světa, dělali mnoho dobrých skutků, zdržovali se těžkých přestupků a dodržovali Boží nařízení. Obecně usilovali o to, aby jejich svědomí bylo očištěno od nevhodného chování, ale neměli řádně vytyčený cíl zbožného a spravedlivého života, protože ve většině věcí se neliší od svých pohanských sousedů. Ostatní křesťané se nejen zdrželi jakéhokoli zjeveného zla, ale byli také horliví v dobrých skutcích všeho druhu a dodržovali všechna Boží nařízení; rovněž ale pilně usilovali o dosažení té mysli, která byla v Kristu a snažili se být a jednat v každém ohledu jako jejich milovaný Mistr. V tom duchu šli v neustálém sebezapření a nedbali žádného tělesného potěšení, ale zbožně se připravili na potěšení, které je v Bohu. Svůj kříž brali každý den. Bojovali, neustále podstupovali útrapy, aby vstoupili do těsné brány. Tuto jednu věc udělali; nešetřili žádnými bolestmi, aby dospěli na vrchol křesťanské svatosti: dovolili prvním principům Kristova učení, aby je vedli k dokonalosti: k poznání veškeré lásky k Bohu, která předává moudrost, a k naplnění veškerou plností v Bohu.
"Z dlouhých zkušeností a pozorování," pokračuje pan Wesley, "přikláním se k názoru, že ten, kdo najde vykoupení v krvi Ježíše, kdokoli je ospravedlněn, má pak možnost jít vyšší nebo nižší cestou. Věřím, že Duch svatý v té době před ním připravuje znamenitější cestu a podněcuje ho, aby po ní šel, aby vybral tu nejužší cestu z té úzké cesty, aby zatoužil po výšinách a hloubkách svatosti a po celém Božím obrazu. Pokud však tuto nabídku nepřijme, nevědomě klesá do nižšího řádu křesťanů. Pravděpodobně stále pokračuje tím, co lze nazvat dobrou cestou, slouží Bohu na svém stupni a nachází milost v závěru života skrze krev smlouvy." Ale je to velký a milosrdný zázrak, zastaví-li se v nižším řádu křesťanů, pokud znovu neklsne do světa a neztratí svou duši.
Připusťme, že může zachránit svou duši, tím že dodržuje náboženství do té míry, aby byl ochráněn před Pánovým hněvem v den jeho velikého a hrozného příchodu; copak se ale křesťan může s tímto cítit spokojený s nechtít nic víc?
"Tolik potvrzuji," říká tentýž autor, "nebudou mít v nebi tak vysoké místo, jaké by měli kdyby si vybrali lepší cestu; bude to malá ztráta? Mít o tolik méně hvězd v koruně své slávy! Bude to maličkost mít nižší postavení, než můžete mít v království svého Otce? V nebi určitě nebude smutek: tam bude setřena každá slza z naších očí. Ale pokud by tam mohl vstoupit smutek, měli bychom truchlit nad nenapravitelnou ztrátou! Potom už neopravitelnou, ale nyní, stále ještě ano. "Nyní si z Boží milosti můžeme vybrat tu lepší cestu." 
Mít svatost v srdci a udržovat ji ve svém životě bude k našemu prospěchu v budoucím neneském čase i tady na zemi. Svatost je v jistém smyslu odměnou sama sobě. *** Pokud ji vlastníme, svatost dává duši největší potěšení. Ano, plodem svatosti je "pokoj, který prochází veškerým porozuměním a radostí nevyslovitelnou a plnou slávy". Je dáno takovým a jen takovým, aby se "radovali stále, modlili se bez ustání a ve všech věcech vzdávali díky." 

Každý křesťan, dokonce i dítě v Kristu, ví, že neexistuje větší štěstí než sdílení a společenství s Bohem; a když je toto božské potěšení přerušeno, truchlí celý den a odmítá útěchu jakoukoli věcí, dokud nenajde svého Milovaného. Kdo může vyjádřit radost, která vyplývá z toho, že Ho budete mít vždy s sebou, a on vládne vašemu srdci a chrání ho! 

(Myslím, že člověk si své svatosti ani nemusí být vědom. Ale to co Merritt popisuje je pravda, že i když si svou svatost nemusíme uvědomovat, jestliže zhřešíme, uvědomíme si že jsme ztratili klid nebo sílu a sebedůvěru, kterou máme v Bohu. A to dokazuje opravdovost našeho vztahu s Bohem. Ne že bychom potřebovali hřešit proto, abychom si uvědomili svou svatost, ale když se to stane, víme že toužíme po obnově toho ztraceného stavu. Pozn. překl.)

Jaké nepopsatelné potěšení musí plynout z důvěrného vztahu s ním, z poznání, že ho všechny vaše cesty těší, pro očištění od veškerého hříchu a pro úplné oddaní se jeho vůli! To je druh nebe na zemi.

To není všechno. Posvěcený křesťan je mnohem užitečnější, než by jinak mohl být. Je to světlo svítící na tmavém místě. Jeho duch a konverzace fungují jako kvas na ty, kteří jsou kolem něj. Z jeho úst nevycházejí žádná nepodstatná slova, žádná domýšlivost, odpornost nebo škodící rozhovor; ale jen to, co je dobré k poučení. Ve všech věcech je ozdobou Božího evangelia svého Spasitele a zbožnost doporučuje všem kolem sebe. Ale co leží nejblíže srdci křesťana je Boží sláva. 

Když jsme žili v hříchu, zneuctili jsme Boha; oslavujeme ho ale jen to té míry do jaké jsme jako on.

////////////////// NA PŘEKLADU SE PRACUJE: /////////////////

Ale posvěcený křesťan je zcela oddaný Bohu, a proto "oslavuje Boha ve svém těle a duchu, které jsou Božími. Je ukřižován s Kristem, ano, nežije v něm, ale Kristus v něm žije. mysl, která byla v Kristu. " Jeho vůle je tak rezignovaná, že může říci: "ne má vůle, ale tvoje bude hotovo." Vesele poslouchá a trpělivě trpí. Jeho život a jednání jsou nízké, že Bůh je "silou jeho srdce a jeho částí na věky". Ukazuje, že vzácná a šťastná konzistence mezi povoláním a praxí svatosti, zatímco dává důkaz, že je "cizinec a poutník na Zemi a že jeho city jsou nastaveny na věci výše".
Nyní, pokud byste úspěšně hledali posvěcení, musíte svou mysl hluboce zaujmout významem tohoto požehnání. Zkoumejte jeho velikost; Zvažte, jak je to důležité pro vaše větší štěstí zde a dále. Zvažte jeho spojení s nejlepšími zájmy vašich ostatních bytostí. Ale především to považujte za spojené s Boží slávou; a uvidíte, že budete důležitý. Nemůžete pobavit nízké myšlenky - nemůžete se cítit lhostejní k tomu. A pokud vás křesťanská svatost učiní šťastnějšími, učiní vás užitečnějšími a umožní vám oslavovat Boha ve vyšší míře, než byste mohli udělatbez ní budete cítit svou nezbytnou povinnost ji hledat a nevzdávat se pronásledování, dokud ji nezískáte?

* * *

Třetí kapitola: