1. List Korinťanům (Korintským)

Modlářství a démoni (6.)

Apoštol Pavel církvi Boží

Kapitola 10 - Modlářství

Pavel psal Korintským ohledně problémů, které byli v té církvi. Vyjmenovává hřích modlářství, reptání a smilstvo.

Nebuďte ani modláři, jako někteří z nich, jak je napsáno: "Lid si sedl, aby jedl a pil, a vstali, aby se bavili." Ani nesmilněme, jako někteří z nich smilnili a padlo jich v jeden den dvacet tři tisíc. Ani nepokoušejme Krista, jako někteří z nich pokoušeli a byli zahubeni hady. Ani nereptejte, jako někteří z nich reptali a byli zahubeni zhoubcem. A toto všechno se jim stalo na výstrahu a bylo to zapsáno pro napomenutí nám, ke kterým dospěly konce věků. Proto ať ten, kdo se domnívá, že stojí, dá pozor, aby nepadl. Nezachvátilo vás jiné pokušení než lidské. Ale věrný je Bůh, který vás nenechá pokoušet nad vaše možnosti, ale způsobí se zkouškou také východisko, abyste ji mohli unést." 1 K 10:7-13

V podstatě Pavel upozorňuje na to, že není to Bůh kdo způsobuje pokoušení nebo těžkosti, takže ho nemůžeme obviňovat. Ale zároveň říká, že tato lidská slabost je přirozená, ale Bůh ví o naších hranicích, takže nás nenechá abychom definitivně padli, pokud si zachováme víru a nezavrhneme ho jako spasitele.

Tato část dobře osciluje Jakubem, který upozorňuje, že

Nikdo, kdo je pokoušen, ať neříká: "Jsem pokoušen od Boha." Bůh přece nemůže být pokoušen zlem a sám také nikoho nepokouší. Každý, kdo je pokoušen, je vlečen a váben svou vlastní žádostivostí. Potom, když žádostivost počne, porodí hřích a hřích, když dospěje, plodí smrt." Jk 1:13-15

A proto, moji milovaní, utíkejte před modlářstvím. Mluvím jako k rozumným lidem; sami posuďte*, co říkám. (...) Co tedy říkám? Že modla je něco? Anebo, že modlám obětované je něco? Říkám spíše, že to, co obětují pohané, obětují démonům a ne Bohu. A já nechci, abyste byli účastníky démonů. Nemůžete pít Pánův kalich i kalich démonů; nemůžete mít podíl na Pánově stolu i na stolu démonů. Anebo chceme Pána popouzet k žárlivosti? Jsme snad silnější než on?" 1 K 10:14-22 - * pozn. κρίνατε [krinate]: "suďte co říkám" - zde je slovo soudit použito přesně v tom biblickém smyslu, že máme porovnat to co říká Pavel s Tórou a zvážit nakolik jsou jeho slova oprávněná a pravdivá.

Na tomto verši je pro nás významné především to, že Pavel připouští, že při modloslužbě hrají svou roli démoni. Božstva, kterým se pohanské národy klaněli a klaní nejsou jen bezduché vykonstruované sochy, ale jsou za nimi také démoni. Zapadá to dokonale do mého učení o okultismu, protože pohané také prováděli čarodějnictví, spiritismus, komunikaci s démony (s domnělými duchy mrtvých či anděly, avšak ve skutečnosti ďábel přestrojený za anděla světla). A jelikož na svých stránkách uvádím i svědectví lidí, kteří měli s těmito věcmi zkušenosti a svědčí o svém vysvobození od těchto démonů, kteří stojí v pozadí andělských či tarotových kartách, duchovních "vůdců", jógy, torontského požehnání, apod. Tento verš mi přijde dobrý, protože bible dosvědčuje, že to prostě není jen nějaká nefunkční praktika, ale jsou za tím démoni. Navíc v době před Kristem lidé neměli řešení jak z takové posedlosti démonem ven, takže židé museli kvůli modloslužbě zemřít, ale dnes máme Ježíše Krista, který dokáže z těchto démonických věcí vysvobodit. To o čem Pavel mluví je, že kdo byl od těchto věcí osvobozen a očištěn už by se neměl k ním znovu vracet, pokud poznal ten dobrý dar, vysvobození a hojnost požehnání Ježíše Krista, pokud ovšem se obrátil celým srdcem. Kdo se neobrátil cele, ale jednou nohou vězí ve světě, tomu hrozí odpadnutí. A stejné okultní důsledky jsou i v případě, že lidé uctívají mrtvé nebo komunikují s anděly či se svatými.

Jestliže vás někdo z nevěřících zve a vy tam chcete jít, jezte, cokoli vám nabídnou, a na nic se kvůli svědomí nevyptávejte. Kdyby vám však někdo řekl: "Toto je obětované modlám," nejezte kvůli tomu, kdo vám to oznámil, a kvůli svědomí. Vždyť "Pánova je země i její plnost." Nemluvím ovšem o tvém vlastním svědomí, ale o svědomí toho druhého. Vždyť proč má být moje svoboda souzena svědomím někoho jiného? A jestliže já požívám pokrm s děkováním, proč mám být tupen kvůli tomu, za co vzdávám díky? Ať už tedy jíte nebo pijete nebo děláte cokoli, dělejte všechno k Boží slávě." 1 K 10:27-31

Tomuto odstavci já osobně rozumím takto: Někdo kdo by vás pozval s vědomím, že jste křesťan, a chtěl by vás nachytat nebo se vám posmívat či vás ponížit tím, že vám přichystá maso obětované modlám, tak nejezte, protože vám přichystal léčku. Ovšem je to také specifická situace, která se týkala uctívání model té doby, což se dnes neděje. Dneska však lidé mají jiné modly. Jsou například lidé v New Age nebo hinduismu, kteří mohou mít své obětní rituály a těchto byste se účastnit jako křesťané neměli. Neměli bychom dělat radost pohanům tím, že se budeme účastnit jejich pohanských aktivit s tím záměrem, abychom jim udělali radost. Jako křesťané, se máme držet svého čistého svědomí.

Zvláštní však je, že výše uvedený text, se zdá být v rozporu s předchozím Pavlovým tvrzení, v 8. kapitole, když tvrdil, že křesťan jíst z jídla obětovaného modlám jíst může:

Tedy ohledně pojídání toho, co se obětuje modlám: víme, že modla není ničím na světě a že není žádný jiný Bůh než jeden. I když totiž jsou někteří takzvaní bohové, ať už na nebi nebo na zemi (jakože je mnoho bohů a mnoho pánů), pro nás je ale jediný Bůh - Otec, z něhož je všechno, i my pro něj; a jediný Pán - Ježíš Kristus, skrze něhož je všechno, i my skrze něj. Ve všech ale toto poznání není. Někteří totiž až dosud jedí věc obětovanou modle s vědomím o modle a jejich svědomí, které je slabé, se poskvrňuje. Pokrm nás však Bohu nepřibližuje; neboť budeme-li jíst, nebudeme lepší, a nebudeme-li jíst, nebudeme horší. Dejte však pozor, aby se tato vaše svoboda nestala kamenem úrazu pro slabé." 1 K 8:4-9

Takže co Pavel opravdu řekl, je zvláštní. Na jednu stranu, řekl, že nechceme mít podíl na démonech, kteří jsou účastni při rituálech obětování... Současně ale na dvou místech říká, že křesťanovi (který je očištěn a posvěcen Kristem) se nemůže nic stát (leda by nebyl seznámen s teologii posvěcení).